Osoby a osobnosti leteckého dávnověku Pardubic

Stach Jan
Majitel realit v Pardubicích. V roce 1881 maturoval na pardubické reálce. 5) Další
osobní údaje k němu nemám, ale nepochybně by se nalezly v dokladech pardubické
reálky, které jsem ve vztahu k J. Stachovi nestudoval. Jan Stach v roce 1911 vstoupil
do Aviatického družstva v Pardubicích jako přispívající člen, 6) tedy s ročním dvojnásobným
příspěvkem (tj. 24 K). Členem družstva byl patrně ještě v roce 1913. 7) 

Stastík Jan
Pocházel patrně z Hlinska, ale doklady, nedávno objevené ve Státním okresním
archivu v Chrudimi, mi nejsou zcela jasné. Údaje o jeho vzdělání neznám, jisto je, že 

na české technice v Praze nestudoval. V roce 1911 na pražském autosalonu vystavoval
model letadla, 8) nepochybně „konstrukční“, o němž víme jen to, že na něm jeho
konstruktér řešil otázku samočinné stability. V polovině července 1911 se Staštík objevil
v Pardubicích jako žák Kašparovy letecké školy. 9) Zprávy o jeho pilotním výcviku
v Pardubicích jsem nenalezl. Do Aviatického družstva v Pardubicích nevstoupil.
Zdá se, že z Pardubic brzy odešel, když pochopil, že u Ing. Kašpara se létat nenaučí.
Pilotní výcvik prodělal pravděpodobně v Německu, jinak se ovšem věnoval především
technické práci. V létech 1912 až 1914 si podal v Rakousku několik patentních
přihlášek a získal čtyři patenty z oblasti letectví: č. 59.389 na stabilizační zařízení
pro letadla, č. 68.466 nárazové kolo pro letadla, č. 72.736 na zařízení na svrhávání
pum z letadel a č. 72.737 na leteckou pumu. To vše bylo v době, kdy už dávno
Pardubice opustil. V červnu 1914 se náhle a dosti neočekávaně objevuje velké
dvoumotorové letadlo Staštíkovy konstrukce nazvané Dreadnought No.1 s rozpětím
horního křídla 18 m, největší letadlo, jaké v té době vzniklo v Rakousko-Uhersku.
Záležitosti týkající se tohoto letadla ve vztahu k Pardubicím jsem popsal v heslech
Adolf Kabeláč a Ing. K. Pořiska. Zde mohu pouze doplnit, že dne 21. října 1914 letadlo
při startu k letové zkoušce ve Fischamendu letadlo havarovalo, bylo těžce poškozeno
a sám Staštík byl těžce zraněn. 10) V roce 1915 se ještě pokusil o novou stavbu svého
letadla, 11) snad očekával podporu od ministerstva války, ale prostředky ke stavbě
již nezískal. Poslední zprávu o Janu Staštíkovi jsem nalezl až z pohřbu Ing. Jana
Kašpara, kdy přijel do Pardubic.
Jan Staštík je velmi zajímavou postavou nejstaršího období našeho letectví, ale
dosud o něm nemáme dostatek spolehlivých zpráv.

Steif Alfréd
Z Chrástu u Plzně se dopisem z 23. května 1914 dotazoval na možnost pilotního
výcviku v Pardubicích. 12) Odpověď družstva neznám, jisto je, že tou dobou už nefungovala
ani pilotní škola bratří Čiháků. O A. Steifovi vím jen to, že byl redaktorem,
nevím však jakého listu.

Strehler Jan
Z Kerhartic. Narozen 19. prosince 1890, na pardubické reálce studoval od roku
1901/1902, 13) maturoval ve školním roce 1908/1909. 14) V posledním roce studia
si pro řečnické cvičení zvolil téma Aeronautika. Bylo to v době, kdy letadla těžší 

než vzduch dosahovala prvních úspěchů, a tak tato volba mohla být reakcí například
na lety Wilbura Wrighta ve Francii na podzim 1908, nikoli však na Blériotův
přelet úžiny La Manche (k tomu došlo až po Strehlerově maturitě).

SURCOUF Edouard
Významný francouzský vzduchoplavec, konstruktér balonů a asi po roce 1905
také vzducholodí. Narozen 1862. 15) Další životopisné údaje se mi nepodařilo nalézt.
V době Zemské jubilejní výstavy přijel 16. července 1891 z Paříže do Prahy
s menším balonem o objemu asi 400 m³. 16) Vykonal v Praze čtyři vzduchoplavby.
Pak, 11. srpna 1891, přijel do Prahy jeho kolega Louis Godard s větším balonem
Victor Hugo o 1256 m³. 17) Jak už bylo popsáno v hesle Godard Louis, přilétli oba
Francouzi dne 13. srpna 1891 do Pardubic. Oba vzduchoplavci vykonali v Praze
35 balonových plaveb a vyvolali zde „balonové nadšení“, které vedlo ke vzniku
České aeronautické společnosti v roce 1892. Surcouf sám byl českým prostředím
tak zaujat, že se naučil česky. V roce 1893 se v Praze objevil znovu a uskutečnil
se zdejšími nadšenci deset školních plaveb balonem, díky čemuž František Hůlka
a Ferdinand Wandas získali úřední oprávnění k samostatným balonovým plavbám.
Edouard Surcouf však už další vztah k Pardubicím neměl.

SVOBODA Jan
Pardubický truhlář. Podle pardubického rodáka a krátkou dobu vojenského letce
Dr. Ing. Theodoroa Petryšína se Jan Svoboda narodil 8. května 1888 v Pardubicích,
zemřel v roce 1977. 18) Jan Svoboda uveřejnil v roce 1938 vzpomínku na začátky
na začátky pardubické aviatiky, které však mylně klade do roku 1907. Nemůžeme
se tedy na ni plně spolehnout a musíme se pokusit nalézt zprávy dobové, i když jich
opravdu nebude mnoho.
Podle uvedené vzpomínky Jan Svoboda pomáhal Kašparovi se stavbou prvního
letadla. Od Svobody přišel k Ing. Janu Kašparovi jeho spolupracovník a mechanik
František Novotný. Z dobových zpráv je to především stručný popisek dvojice fotografií,
které otiskl pražský časopis Světozor 2. září 1910: 19) „Nový průmysl v Čechách:
Výroba vrtulí k aeroplanu firmy Jan Svoboda v Pardubicích.“ Vzhledem k tomu, že
fotografie vznikly v srpnu 1910, zachycují snímky patrně výrobu vrtulí pro Ing. Jana
Kašpara. Bratří Čihákové v té době neměli v provozu žádné letadlo: Své první
letadlo typu A již opustili, letoun Saulnier byl dosud v Paříži. Pak máme až zprávu 

z 3. prosince 1910, která se naopak týká bratří Čiháků: 20) „V Pardubicích bratří
Čihákové pilně dodělávají svůj nový stroj, který oproti dřívějšímu bude zcela jinak sestaven.
Pan Svoboda, truhlář, zhotovil k němu celou řadu součástek a také u něho v dílně
se dodělává.“ Na rozdíl o Ing. Kašpara bratří Čihákové dlouho neměli stálého mechanika,
a tak pro ně pardubičtí řemeslníci včetně J. Svobody nepochybně zhotovovali
v daleko větší míře díly pro jejich letouny.
Význam Jana Svobody pro pardubickou aviatiku byl nepochybně větší, než nám
naznačují dobové zprávy. Byl jedním z „mužů v pozadí“, které dobový tisk spíše přehlížel,
neboť ten se zajímal především o „muže za řídicí pákou“.

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 7-8/2016.