Zveme Vás
21.04.2024 07:50
Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
21.04.2024 07:55
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Archiv aktualit
Bohumil Moravec: Pod třemi prapory (1)
O této publikaci již byla stručná zmínka na těchto stránkách (2). Avšak bezesporu bude potřebné si o ní povědět o něco více. Prvním handicapem je skutečnost, že mohla vyjít až po půl století od dob, kdy je autor prožíval, druhým pak i to, že pro většinu mladší generace je to vyprávění, které jim připomíná líčení třicetileté války. Už ony časy nepamatují a desetiletí odpírání historie našeho odboje také udělalo své. Proto je potřeba na tyto publikace upozorňovat a propagovat je. Tak aspoň splatíme dluh těm obětavcům, kteří věděli, co je vlastenectví a národní hrdost. Nejednou obětovali svůj život nebo za to byli po válce potrestáni. Paradoxy dějin totiž neznají mezí. Autor dělí knihu se spoustou obrázků a mapek na řadu kapitol. Předně uvádí do děje tím, jak prožil mládí a jak se jako branec dostal 1. října 1935 k jedné ze dvou eskadron pardubického jezdeckého pluku č. 8 Knížete sv. Václava. Pak prožil pohnutý rok 1938, kdy byl raněn v neklidném pohraničí. Později poznal podobně jako řada dalších, že jeho poslání už je jinde. Tak absolvoval ilegální cestu za svobodou přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii až do Bejrútu. Odtud pak směřoval do Francie, tam zákonitě ho čekala cizinecká legie. Po vypuknutí války se dostal k čs. jednotce do Agde. Ve Francii prožil všechny peripetie války i kapitulace. Zase s potížemi ho čekala cesta do Anglie.
Jak je známo, zde byl nadbytek důstojníků a mužstva bylo málo. Souhra okolností ho i další jeho přátele zavedla k armádě Svobodných Francouzů pod velením gen. Ch. de Gaulla. Zde naopak bylo hodně mužstva a naprostý nedostatek důstojníků. B. Moravec byl zařazen k pluku afrického jezdectva, tzv. spahiům. Jak vypadala uniforma, je vidět na obálce knihy spolu s portrétem autora. Képi (čepice) byla blankytně modrá s jasně červeným dýnkem. V řadách francouzské armády a především v Africe prožil valnou část války. Dostal se i do USA a Brazílie. V Africe absolvoval dvě veliké cesty. První byla ve střední Africe, kde mj. byl v Sierra Leoně, Ghaně (tehdy Zlaté pobřeží), Belgickém i Francouzském Kongu, Nigérii a absolvoval i cestu napříč Saharou do Alžíru. Z Alžíru pak cestoval zase do střední Afriky. S ním byli postupně i další Češi a přátelé a až neuvěřitelně líčí setkání s krajany, především baťovci. Setkal se tam i s další osobností našeho odboje, a to škpt. Jaroslavem Šustrem, jenž utíkal do odboje z Pardubic. Vzhledem k jazykovým znalostem se dostal jako důstojník do spojeneckého zajateckého tábora v Alžíru. Tam vyslýchal zajatce. Na řadu přišel í německý voják jménem Zahradníček a ten zkoprněl, když francouzský důstojník začal česky. Opatrně se vyptával, že bydlí s rodinou v Plzni a to dokonce v ulici, kde žije jeho láska. Dozvěděl se, že jedna z dcer, z nichž jednu miloval, se vdala. O tom, že se Zahradníček mýlil, se dozvěděl až v roce 1945 v Plzni... A podobných případů, až neuvěřitelných, je v knize dost a dost.
Až v závěru válku se dostal do Anglie a k naší jednotce. Poměry nejen u ní, ale i jinde líčí bez okras a skutečně tak, jak to tehdy bylo. Také si za to po válce vysloužil nejeden ústrk a pouze další emigrace ho zachránila před zatčením. S naší jednotkou se probíjel Německem a do Plzně se dostal v červenci 1945. Ještě nelze nepřipomenout, že se s jednotkou předtím zúčastnil obléhání přístavu Dunkerque.
Po návratu do vlasti našel svoji lásku a oženil se. V armádě zůstal, ale opět kriticky viděl a hodnotil situaci, za.což časem se dostával do nesnází. Působil mj. ve Strakonicích, kde byl styčným důstojníkem s americkou armádou. Záhy zjistil, že asi bude nejlepší odejít do civilu a pokoušel se o to. Tak zakotvil v podniku zahraničního obchodu. Ale byl zatčen, ale naštěstí brzy propuštěn. A tak v září 1948 opět ilegálně musel emigrovat. Věděl od svého přítele, že je na listině těch, kteří budou zase zatčeni. Ocitl se tedy se ženou v Německu. Pracoval v Mezinárodní organizaci pro uprchlíky, protože byl jazykově fundován. Když byl v Brémách, kde byl tábor pro uprchlíky, tak tam pracoval německý číšník. Mezi řečí přišla i řeč na válku. Nakonec se domluvili, že on byl ostřelovač a na Moravce u Dunkerque střílel a Moravec naopak na něj. Po pěti letech si podali ruce...
V roce 1949 odjel B. Moravec do Kanady, kde žil a pracoval a dnes žije jako důchodce. Jak jsem řekl, v knize je nejedna vzpomínka na Pardubice. Měl zde strýce, který se jmenoval ing. Hanzlík a k němu jezdíval. (Hanzlík byl partnerem ing. V. Dvořáka ve firmě, která např. stavěla sečskou přehradu.) I do Dašic zajížděl k tetě Poldince, která byla ženou známého lékaře Dr. Liebicha. Když utíkal v roce 1939 a byl v Budapešti, pak jim významnou měrou pomohla dcera ing. Dvořáka, která tam byla provdána za zámožného maďarského průmyslníka. Historie o Budapešti stojí za přečtení. Vzpomíná i velitele eskadrony škpt. jezdectva Františka Statečného z Bohdanče, účastníka olympiády a v květnu 1945 za pražského povstání pobočníka gen. K. Kutlvašra. V Pardubicích se přátelil mj. i s poručíkem Součkem, synem majitele hotelu Paláce u nádraží, a prožili spolu nejednu příhodu. Když po dlouhých letech cestoval lyžovat do Vermontu na východě USA, tak ho zaujala reklama Haus und Heim, AI and Vera Souček. Byl to velmi pěkný horský hotýlek a při vstupu uviděl chlapíka v bílém kabátku. Jakmile mne uviděl - píše B. Moravec - napřáhl ukazováček a křičel: „Moravec, Veselka, jezdecké učiliště!"
Tedy tolik aspoň velestručně o publikaci. Její druhou část tvoří přehled naších vojáků, kteří bojovali ve francouzských jednotkách od I. Procházky. Je to vynikající doplněk knihy. A jak už bylo napsáno, fotografie výborné úrovně doplňují text. Kdo má tedy zájem o historii a 2. světovou válku, jistě se hodně dozví.
Poznámky:
1) Bohumil Moravec: Pod třemi prapory, Nakladatelství Mustang Plzeň 1996, cena 129,- Kč
2) Zprávy KPP, XXXII. č.5/6, str. 172 (1997)
Dr. Miroslav Vostatek, Bělehradská 271, 530 09 Pardubice
