Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
18.08.2019 07:40

Pražské lesy - Kunratice

Roztyly – Nový hrádek – pramen Václavka – Michelský les – údolí Kunratického potoka. Délka trasy 13 km. Odjezd v 7:41 hod. vlakem z hl.n., návrat v 15:39 (16:02) vlakem. Vedoucí L. Kvapilová. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

25.08.2019 07:40

Rock hospoda V Prdeli

Kostomlaty n.Lab.– Nymburk– Poděbrady. Délka trasy 15 km. Odjezd v 7:41 hod. vlakem z hl.n., návrat v 16:02 vlakem. Vedoucí P. Kožený. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

14.09.2019 14:05

Pardubické báje a pověsti

Během komentované vycházky se účastníci dozvědí např, zač je v Pardubicích perník, jak to bylo s podzemní chodbou na Kunětickou horu nebo více o čertíkovi na balustrádě morového sloupu v Pardubicích. Sraz účastníků je před Zelenou bránou. Provází Helena Řehounková. 

typ akce: Výlety do historie

15.09.2019 14:00

Architektura Pardubic první poloviny 20. století

Během komentované vycházky účastníci navštíví např. Automatické mlýny, domy na Čechově nábřeží, zajímavé stavby na Olšinkách, na náměstí Republiky, třídě Míru nebo v okolí náměstí Legií. Sraz účastníků je na náměstí Legií.

typ akce: Výlety do historie

15.09.2019 17:00

Historie pardubických mlýnů aneb Od Valchy po Winternitze

Přžednáška konaná v Domě U Jonáše. Akce pořádaná ve spolupráci s Východočeskou galerií Pardubice v rámci Dnů evropského dědictví.

typ akce: Výlety do historie

Archiv aktualit

Malíř František Kaván a Pardubice

obrázek k článku František Kaván, jeden z nejvýznamnějších českých malířů-krajinářů, byl typickým malířem východních Čech, který na tisíci obrazech zvěčnil nám známou a blízkou krajinu. Zemřel na začátku 2. světové války. Válka i období poválečné zasunuly předchozí dobu daleko do minulosti. A tak se stalo, že se tento náš malíř téměř vytratil z povědomí současné generace. Bude tedy účelné připomenout, že František Kaván prožil mnoho let v našem kraji v Železných horách a měl i blízký vztah k našemu městu. Narodil se ve Víchovské Lhotě u Jilemnice (1866) v rodině chudého chalupníka s mnoha dětmi. Nadaný žák se opakovaným naléháním učitele na rodiče teprve ve čtrnácti letech dostal na hradecké gymnázium. A již zde vznikly jeho první obrázky a také básně, které posílal své platonické lásce. Po maturitě a jednoleté vojenské službě byl na základě předložených prací přijat na pražskou malířskou Akademii do třídy profesora Julia Mařáka.
Kaván byl člověk upřímný, laskavý a nesmírně skromný, nešetřil chválou druhých a sebe podceňoval. V jeho povaze se snoubil horal s básníkem, vlastnosti zděděné po horalských a písmáckých předcích. Byl samotář, město neměl rád a často se vracel do rodného místa v podhůří Krkonoš, kde prožil svoje dětství. Přesto se na pražské škole spřátelil s dalšími žáky, později známými krajináři A. Slavíčkem, B. Dvořákem, O. Lebedou, A. Kalvodou, J. Panuškou aj. Kaván byl mezi nimi hodnocen vysoko. Řada jeho studií a obrázků, vzniklá při exkurzích do okolí Prahy a dalších míst, byla vystavena při školních výstavách a také na Jubilejní zemské výstavě v Praze v r. 1891.
V tomto období uměleckého vývoje byl kromě učitele J. Mařáka Kavánovým vzorem krajinář Antonín Chittussi, rodák z Ronova nad Doubravou. V duchu jeho poetického realismu maluje Kaván svoje krajiny věrně realisticky, bez jakýchkoli příkras, spíše barevně tlumené, podává je však s osobitým vyjádřením nálady. V čase studia maloval Kaván při návštěvách rodného kraje v Podkrkonoší, v r. 1895 poprvé zavítal do Železných hor a se dvěma kolegy maloval pod Lichnicí u Třemošnice.
Kaván v té době sleduje nové směry v umění, zajímá se o moderní literaturu a věnuje se i poezii. Navazuje styky s literáty své generace, např. s Karlem Hlaváčkem. Přiklání se k symbolismu nejen v básních, které porůznu publikuje, ale i v malbě. Tím se rozchází s profesorem Mařákem, který mu vyčítá „úpadkové a černé malování“. Kaván to řeší v roce 1895 odchodem z Akademie. Útulek mu poskytl bývalý hradecký spolužák Otakar Hruška, kaplan v Dobrušce. Kaván maluje v okolí města, pod Orlickými horami a také v rodném kraji.
Koncem léta r. 1896 se Kaván žení s Helenou Váňovou z Vysokého Mýta, prostou, chudou, ale spolehlivou ženou, která se nepraktickému malíři stala životní oporou. Odjíždí s ní do Bojanova a tak, jako před časem Chittussi, maluje zde krajinu s Chrudimkou. Z této doby pochází i první obraz z Pardubicka, olej „Zimní soumrak u Kuňky“.
Své malířské pobyty Kaván často mění. V dalším roce se přemísťuje z Železných hor do „jednodušší krajiny“ do Týniště nad Orlicí a do Blešna a pro své motivy často zajíždí k Pardubicům, odkud jsou malé oleje „Od Pardubic“, „Z polabin u Pardubic“, „Na vinici u Pardubic“, „Kunětická hora“. Z pozdější doby jsou obrázky „U Opatovic“, „Kuňka s vodou“, tj. s rozlitým Labem z r. 1898 (obr.), „Stará cihelna“, „Mlýn Nemošický“ aj.
V letech 1898-9 Kaván pobývá a maluje na Železnobrodsku, ale i odtud zajíždí do Pardubic, kam mezitím přesídlil přítel Hruška. Zde namaloval asi 12 drobných olejů na hedvábí jako „Kunětická hora“, „Kunětická hora při měsíčku“, „Kunětická hora na jaře“, „Ptáčnice u Bohdanče“ aj. Koncem srpna r. 1899 se v Pardubicích uskutečnila První umělecká výstava, jejímž jednatelem byl Kavánův přítel František Růžička, pozdější ředitel městské spořitelny v Pardubicích. Z vystavených Kavánových obrazů bylo několik zakoupeno.
V r. 1990 se Kaván odpoutává od symbolismu a vrací se k realistickému malování krajiny. Částečně na něj působí současný impresionismus. Jeho smyslové pozorování krajiny se mění, jeho malba je měkčí, bez dřívějších drobných detailů, barvy se vyjasňují, malíř se snaží vystihnout ráz i ovzduší krajiny. I během dalších let, kdy Kaván působí na Jičínsku, zajíždí ke svým dvěma pardubickým přátelům a maluje pod Kunětickou horou a u Dřítče. V r. 1903 se v Pardubicích koná „Východočeská výstava“ a v jejím rámci Druhá umělecká výstava. Kaván zde vystavuje oleje „Kunětická hora s Labem“, „Kunětická hora s Němčicemi“, „Vosykovna v Dřítči“, „Labský výmol“ aj.
Kaván se zúčastňuje i pražských výstav a tak se mimořádně pracovitým a skromným Kavánovům podaří našetřit potřebou částku, za niž si mohou pořídit vlastní obydlí k trvalejšímu pobytu. Kaván kupuje domek u Chrudimky ve Vítanově u Hlinska, kde nalézá vhodné náměty pro své malování.
Vítanov, který i svým „dobrozvěstným a symbolickým“ jménem (vita nova) vzbuzoval nové naděje spokojeného života, Kavánovy představy nenaplnil. Mnoho času si vyžádala oprava domku a nezbylo na malování. Přesto tu vznikla řada obrazů z blízkého okolí. Třetím rokem bylo ve Vítanově deštivé a pro malování nevhodné počasí. Kavánovi se zdá, že živoří a zaostává. Návštěvy malířských přátel, Slavíčka a Dvořáka, mu Vítanov nepochválila. Rozmrzelý a nespokojený malíř prodává domek ve Vítanově a Kavánovi se stěhují do Podkrkonoší a usazují se v Nové Vsi nad Popelkou. Kaván tu maluje v široké okolí, v krajině s výhledy na Krkonoše a do Českého ráje.
Po třech letech se malíři opět zasteskne po „Českomoravštině“ a Kavánovi se tam vracejí. Znovu kupují svůj dřívější domek ve Vítanově, který je náhodou na prodej. Kaván se přizpůsobuje okolnostem a maluje v přírodě i za nepříznivého počasí. Zvláště si oblibuje zimu a tady vzniká řada obrazů zasněžené krajiny, jimž říká „sněhy“. Kavánovi zde bydlí plných 13 let a Vítanov opouštějí jen pro lepší možnost léčení nemocné paní Heleny. Stěhují se do Libuně na Jičínsku. Kaván maluje v Českém ráji, často se siluetou Trosek v pozadí.
V r. 1925 se Kavánovi vracejí znovu na Vysočinu, tentokrát do Svobodných Hamrů u Trhové Kamenice. Nemocná paní Kavánová se chystá na operaci do nemocnice v Poličce. Za dramatické situace při rozvodněné Chrudimce odjíždí z Hamrů opožděně a ještě před operací v nemocnici umírá v létě r. 1926. Je pochována v Poličce. Starý osamělý Kaván maluje v okolí Hamrů za každého počasí, i v zimě, bez ohledu na zdraví. Později o tom ve své zpovědi říká, že Svobodné Hamry byly dobré pro malebné úkoly, a také pro přehlušení vzpomínek (obr.)
V roce 1928 zemřel v Pardubicích malíř Jan Šír, který učil na dívčí škole „Vesna“. Kaván se s ním znal z Akademie. Šír bydlil ve svém domě č. 94 v Kostelní ulici, kde měl malířský atelier. Kaván po seznámení s vdovou paní Pavlou využíval Šírova atelieru k dokončování velkých obrazů a zvláště zimních studií, kdy venku „za mrazu běloba tuhla“. Mimořádně krutá zima na Vysočině byla v r. 1929. Když se Kaván snažil dokončit v přírodě obraz při -25 stupních, zle mu namrzla levá noha. A tak byl nucen prodat chalupu a opustit Svobodné Hamry. Paní Pavla zuboženému malíři od počátku pomáhala a nyní se rozhodla starat se o něj natrvalo. Kaván o tom říká: „Konečně si mě paní Šírová v r. 1930 i vzala a ujala se řízení života mého i malování, čehož jsem nelitoval, možná ona“.
Manželé Kavánovi se stěhují do Libuně a široké okolí se stává posledním malířovým působištěm. Paní Pavla se stará o jeho zdraví, o pohodlný život a cestování za jeho malířskými náměty. Společně s pražskými přáteli dává podnět k první Kavánově samostatné výstavě již v r. 1931 v Praze. A pak následují další výstavy v řadě českých i moravských měst. První výstava v Pardubicích se konala v r. 1934, druhá v r. 1938. Kavánovy obrazy jdou na odbyt, podnikavá Kavánova žena zařizuje malíři vilu s ateliérem a velkou zahradou.
Na stáří se Kaván dočkává i ocenění a poct, po nichž nikdy netoužil a raději se nezúčastňuje a zůstává v pozadí. Je šťasten a spokojen v kraji blízkém rodnému Podkrkonoší a stále vzpomíná na Vysočinu, která se mu stala druhým domovem. Kaván maloval vždy jen pro svou vnitřní potřebu a radost. Byl v tomto konání tak neúnavný a pilný, že během svého neklidného života namaloval na 4 000 obrazů a obrázků. Patřil ke generaci, která mimořádně milovala svůj domov. V této lásce je možno spatřovat Kavánův vztah k české krajině a hluboké zaujetí k vyjádření její tvářnosti v rozličných ročních dobách a náladách. Pronikl k její podstatě a byl po právu nazván „básníkem české krajiny“. Malíř František Kaván zemřel v Libuni (1949) a zde je i pochován. Paní Pavla jej následovala po necelém půl roce a podle jejího přání byl její popel uložen v Pardubicích.

Literatura:
K. Vancl: F. Kaván – malíř, básník české krajiny, 2. vyd., Sevčes. kraj. nakl., Liberec, 1963
J. Boučková, J. Žantovský, V. Řeřucha: F. Kaván, VČG Pardubice, 1981
L. Karlíková: F. Kaván, Odeon Praha, 1992
F. Kaván: Přesýpání nálad, Kruh Hradec Králové, 1989
J. Kotyk: Zprávy KPP, 178, 1993
SokA Pardubice, Archiv města Pardubice, Matrika dom. příslušníků, Šír Jan
O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem