VÝCHODOČESKÁ VESNA

Roku 1907 (12. 4.) se školní výbor usnesl, aby byla doporučena obecnému zastupitelstvu stavba školní budovy. Ještě téhož roku bylo započato se stavbou. Dokončena byla v roce 1908. Do nové školy však byla přemístěna měšťanská škola. Dívčí škola byla nucena zůstat ve školní budově U kostelíčka.

V roce 1909 – 1910 byla otevřena kuchařská škola a v roce 1910 – 1911 otevřena pracovna v pronajatých místnostech p. Františka Pejřimovského. Již v roce 1907 po vykonané inspekci Renatou Tyršovou obdržela škola povolení vydávat na konci II. ročníku vysvědčení odchodové a v roce 1908 po vykonané inspekci Viléma Dokoupila obdržela první státní subvenci.

Roku 1911 (31. 10) proběhlo konečně stěhování do vlastní budovy. V roce 1910 byly schváleny normativy školy průmyslové a kuchařské a dáno ji právo veřejnosti a právo konání mistrovských zkoušek. 

V první válečný rok 1914 byla budova školy přeměněna ve vojenský lazaret, v kuchařské škole se přestalo vyučovat, protože kuchyň sloužila jako vývařovna pro Červený kříž. Škola se přestěhovala do Měšťanské besedy v radnici, kde bylo ve třech místnostech namačkáno šest tříd. Ve školním roce 1915 – 1916 byla ještě pronajata jedna místnost v domě pana Hladěny na náměstí. Vojenské lazarety byly později přestěhovány do rakouského Štýrska. Škola se zpět stěhovala 22. 1. 1919 a 15. 2. byla znovu otevřena kuchařská škola. Bylo třeba budovu po vojsku řádně vyčistit a provést některé úpravy.

Roku 1919 se stal novým ředitelem J. Gallat.

„Ježto při veškeré různosti osnov škol cizozemských, jak červená niť, vinula se vedle praktických dovedností výchova dívek ke krbu rodinnému, čemuž byl dán výraz vyučování šití, vaření, domácím pracím, nauce o společenském chován, nabyl učitelský sbor přesvědčení, že tato část dívčí výchovy má domácí právo v celém světě a že nebude nemoderním, když bude spojena s praktickými dovednostmi odbornými!“

Škola po válce získala název Měšťanská průmyslová dívčí škola v Pardubicích. Ve školním roce 1919 – 1920 byla škola rozdělena na vlastní průmyslovou školu a oddělení pro výchovu potřebnou k vedení domácnosti.

Průmyslové školy dívčí byly reorganizovány v roce 1921 a staly se z nich odborné školy pro ženská povolání. Dne 7. 5. 1925 byl škole dán nový organizační statut s učebními osnovami a upravena jejich pedagogická a hospodářská správa. Povinným předmětem se stal cizí jazyk. Zákon ze dne 24. 6. 1926 řadil absolventky odborných škol do III. stupně předběžného vzdělání státních úředníků ve službě správní.

Odborná škola pro ženská povolání byla předepsanou přípravou pro vstup do ústavu učitelek domácích prací.

„Pokud zkušenosti nasvědčují, tyto školy, pořádající večerní lidové kursy se statutem normované lidové dívčí školy pokračovací, snaží se plniti náročné úkoly, poskytujíce v rámci svého programu vzdělávání žen, potřebného pomocnicím v domácnostech a továrním dělnicím.“ 

Po roce 1918 se odborná škola pro ženská povolání utěšeně rozvíjela. Přihlášek do prvního ročníku bylo tolik, že ředitelství nemohlo všem uchazečkám vyhovět. Až 90 uchazeček z přihlášených nemohlo být přijato. Důvodem byl nedostatek vyučujících místností. Každý rok se konaly lidové večerní kursy pro kreslení střihů a šití prádla nebo šatů, lidové kursy vaření nebo kursy pro tzv. jemnou kuchyni, dále kursy zavařování ovoce a zužitkování zeleniny. Na škole se mohly dělat mistrovské zkoušky. 

Stát udělil škole právo veřejnosti dne 19. 2. 1921, č. 7369 a živnostenské pracovní právo vydávati vysvědčení na tzv. odchodnou, nahrazující klasický výuční list (dne 30. 10. 1922, č. 313).

Do roku 1934 byli všichni zaměstnanci školy státními zaměstnanci.

„Kuratorium porovnávající rozvoj školy s podobnými školami, jež se chlubily jménem „Vesna“ a sledujíc, že se jim zdejší škola plně vyrovná, uznalo k návrhu předsedy ředitele E. Hlavatého nazvati stav „Východočeská Vesna“, jež nabyla dobrého jména a patří k nejlepším ústavům svého druhu.“

Škola dostala několikrát příležitost, aby se vyznamenala hospodářským uměním při různých návštěvách vzácných hostů. Žačky kuchařské školy připravovaly a podávaly občerstvení například při návštěvě Pardubic prezidenta T. G. Masaryka, rovněž při návštěvách ministerského předsedy Františka Udržala, zemského prezidenta dr. Kubáta, dále dr. E. Beneše, francouzského vyslance Cougeta a četných poslanců a senátorů. Škola se nadále zúčastnila soutěže kreslířských prací ohledně šatů pro výstavu soudobé kultury v Brně. Obdržela celkem tři ceny.

Na škole působilo v roce 1929 celkem 17 učitelů a učitelek, z nichž vyučovalo předmětům literárních 6, pracím převážně manuálním 11. Z uvedených učitelských sil je ve službách státních 9 učitelů, 2 jsou službou přikázáni a ostatní ve službách kuratoria a města.

Do Východočeské Vesny chodila i moje babička, Libuše Borovcová (roz. Zaňková), narozena 1922 ve Svítkově, poblíž tzv. Klapkovy hospody. Jako zajímavost uvádím, že sousedy byli Maturovi, jejichž syn Luděk Matura, známý později z odboje, chodil k Zaňkům tajně na hrušky! Babička nastoupila do Vesny ve svých 15,5 letech. Učila se tam však jen půl roku. Naučila se vařit a většinu svého života také pracovala jako kuchařka. Vzpomíná si, že nejlepší žačky z Vesny byly vybrány jako obsluha večírků. Mezi nimi byla i moje babička. V ročníku, do kterého babička chodila, bylo zapsáno celkem 27 dívek. Třída byla v pronajatém domě pana Arnolda, čp. 10 v Pernštýnské ulici. Dívky navštěvovaly i školní budovu U kostelíčka, kde byl správcem Č. Váňa. Jeho nástupcem se stal oblíbený ředitel Jan Gallat.

          (Tento článek je věnován mé babičce, která zemřela v roce 2006, autor článku).

Prameny

----------

1)     Východ, List Československé národní demokracie pro východní Čechy, č. 35, 31. 8., 1929, s. 1 – 2.

2)     Psané vzpomínky Libuše Borovcové (1999 -  2000), Srnojedy čp. 15.