Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

K 70. VÝROČÍ SMRTI F.UDRŽALA (+24.4.1938)

obrázek k článku In: Východočeský republikán č.47, 14.11.1922, s.2-3 Prof. J.Sakař: List kroniky Udržalova rodu.

Rodinný krb v Rovni rozžehl Havel Udržal při roku 1590. Nedlouho potom zakoupili se tam také Jan a Jakub, synové Havlovi nebo bratři. Havel byl, tuším, již starším sousedem, když léta 1600 přiženil se člen rodu jeho, Jan, k máteři sirotků po Matěji Kořínkovi a Jan Vostřešanský, písař  Pardubského zámku, jsa v pátek po památce přenesení sv. Václava v soudě (rychtě) Moravanech, přidělil Janu Udržalovi osiřelý Kořínkův grunt v 300 kopách. Než však vystřídalo se patnáct let, pohasla správa Janova v roveňském statku. Avšak také Havel Udržal rozžehnal se již roku 1611 s vezdejším životem a sirotek po něm zůstalý – Petr – držel otcovskou živnůstku jen kratičce.

            Pobyt Udržalova rodu v Rovni trvale pojistil svrchu jmenovaný Jakub, usedlík na Žežolovském gruntě již od r. 1609. Léta 1613 pustil jej sice smlouvou trhovou, ale koupil současně obšírný statek Burjanovský (čp.112 st.) za 420 míšeňských kop. Když roku 1637 postupoval svou živnost synu Janovi, utěšeně kvetla, ač kolkolem děsily hrůzy války třicetileté. Ve dvorském stavení stálo klisen dělných 5, hřebice a hřebec, krávy dojné 4, jalovice i volče, vepřového dobytku kusů 8, ovec 12; husy napočetly se 3, slepice 21. V komorách byly vedle dostatku choděcího a ložního šatu zásoby obilí ssutého a také důkladná zbroj: přední i zadní kus, peklhab a oboječek, ručnice, šavle a půlhák.

            Nešťasten byl na rodné hroudě Jakub Udržal, nástupce Janův. Když po dlouhé vojně zkažené statečky na celém panství ponenáhlu se zdvihaly, grunt Jakubův léta 1666 ohněm do podval se spálil. Zoufalý sedlák i s manželkou sběhl se spáleniště a Jan Žehuňský, písař sirotčí, s rychtářem a konšely vydal opuštěné místo Janovi, bratru Jakubovu. Ten sice zkaženou živnost nenáhle křísil, ale na konec usedla Udržalova rodina v statku novém, Čermákovském, jinak Hrdejch (čp.141 st.), velmi prostranném a zhodnoceném krčmou.

            Nově koupený dvorec byl největší v (Dolní) Rovni. Čítal jeden lán a osm prutů, ale za to tuze tížily urburní platy a tuhá robota. Vedle farního a školního desátku platilo se vrchnosti hotově 6 rýnských 38 kr. a na panském popluží pracovala Udržalova  čtyři spřežení v roce po 104 dny. Když hospodář zvelebeného statku, Šimon Udržal, r. 1721 zemřel, prodali sirotci otcovské dědictví svému bratru Janovi a Jan Václav Matona, písař, vysadil v kanceláři pardubské novému hospodáři, jakožto kupci, trhovou sumou 880 kop míšenských. Ty potom splácel Jan ostatním sourozencům do roku 1733. – Těžce zase spravoval statek v čas krvavého zápolení ve válkách slezských a válce sedmileté (1756 až 1763) nástupce Janův, Šimon Udržal. Živnost rodině zachoval, ale patrně ztenčenou Již další dědic jeho, Josef, spokojil se raději gruntem Rumbouskovským (čp.153 st.), o čtvrt lnu menším a otcovský grunt (čp.141 st.) postoupil trhem roveňskému rychtáři Janu Pinkasovi.

            Tehdy zase po stopadesáti letech začal se děliti rod Udržalův v Rovni na samostatné usedlíky. Na gruntě sedláka Jana Udržala staví si domek (čp.162 st.) Janův syn (?) domkář, původně bezzemek. Avšak také hlavní dědic sedlákův, Václav, nedržel se pod střechou získaného statku. Zesíliv hospodářsky, vrátil se zase na starodávný, rozsáhlejší dvůr (čp.141 st.) svých praotcův, s něhož zatím sešla rodina Pinkasova. Pod tamním krovem prožil poslední rušná léta věku osmnáctého, zbaven sa již tíživé roboty josefínskou abolicí; přečkal války napoleonské a viděl i úsvit národního obrození.

 

 

 

 

Dr. V.Hrbek:

Reminiscence

k 25 letému výročí politické činnosti ministra Udržala

 

            Český sedlák už od dětství mne velmi zajímal. Z historické četby viděl jsem v něm element, zachránivší a udrževší češství, element, udržující houževnatě půdu vlasti.

            Když pak za mých studijních dob v Praze dostoupily rozpory v otázce státoprávní mezi staročechy a mladočechy vrcholu a téměř celý český venkov, zejména Podřipsko, se postavil za mladočeskou stranu, viděl jsem v sedláku českém i zosobněný odpor proti Vídni a průkopníka myšlenky pokroku.

            Rozlétli jsme se z Prahy jako dravá káňata po vesnicích podřipských, když v této volební skupině byl při volbách do říšské rady mladočeskou stranou za kandidáta proti staročechovi Tonnerovi, Dr. Eduard Grégr.

            Bylo najednou živo a rušno v rovině pod Řípem. Vrhli jsme se do agitace s plnou vehemencí mládí. Podřipští sedláci přijali naši pomoc s otevřenou náručí a rádi ještě vzpomínáme na dobré časy u Zelenků v Bříze, u Kučerů ve Střednicích, u Kratochvílů v Lounkách a u Grossmanů v Lužci. A když Dr. Ed. Grégr slavně zvítězil, co tu bylo jásotu, radosti, praporů, hudby a na konec i tance, při němž jsme podřipským děvčatům dokazovali, že nejsme jenom chlapíky v agitaci volební, ale i u muziky.

            Pak přišla roztržka nás mladých s mladočeskou stranou, opět pro otázku státoprávní. Historie se opakovala a do našich proskribovaných řad postavil se opět český sedlák.

            Ve výkonném výboru tvořící se státoprávní strany seděli Kubr, Prášek, Em. Hrubý, Plešinger, Papoušek. Jaká to byla radostná sedění s těmito lidmi praktického rozhledu, ale také mocného vnitřního zanícení pro ideu.

            Rozešli jsme se bez hořkosti a inkriminaci s těmito svými přáteli, když utvořila se agrární strana, jež byla nutným a nezbytným důsledkem vyvinuvší se situace a utvořivších se poměrů, neboť věděli jsme, že strana rolníků, lidí lásky k půdě, nemůže býti jinou než státoprávní a nebude nikdy pracovati proti nám, nýbrž souběžně s námi.

            Krátce před tím objevil se na parlamentním jevišti vídeňském Frant. Udržal. Neznal jsem ho osobně, ale od prvopočátku mne tento zjev neobyčejně zajímal. Vyciťoval jsem instinktivně, že zde jest individualita, člověk svůj. Imponovala mi jeho otevřenost, odhodlanost a rozvaha, jaká se jevila v řečech i postupu tohoto mladého politika.

            Od jednoho zasedání říšské rady k druhému rostl politický význam Udržalův. Snažil jsem se ho poznati, ale podařilo se mi to teprve po mém přesídlení do Pardubic v roce 1906. Stál jsme v čele slabé organisace státoprávní v Pardubicích a postavení mé ve městě, jako vůbec celé strany v Čechách za tehdejších poměrů, bylo velmi svízelné. Nejen každá pomoc, ale i jen blahovůle byla mi vítanou.

            Nevymizí mi proto nikdy z paměti mé prvé setkání s Fr. Udržalem. Vteřinu spočinulo na mne jeho oko zkoumavě a pak, jakoby uspokojen, klidným, pomalým svým způsobem rozpřádal upřímně, otevřeně rozhovor, z něhož jsem na konec seznal, že jest mu naše hnutí sympatickým a že můžeme spoléhati na jeho podporu. Odcházel jsem z tohoto setkání pln radosti a nejlepších nadějí.

            Od té doby jsem se s posl. Udržalem stýkal častěji, jak na schůzích agrárních, které jsem rád navštěvoval, tak na schůzích našich, kamž posl. Udržal přicházíval a pravidelně i slova se ujímal.

            Když vypsány byly volby do říšské rady přišel jsem s jakousi obavou nabídnouti posl. Udržalovi své služby pro volební kampaň, avšak on s otevřeností a upřímností jemu vlastní nabídku moji beze všeho přijal. Tehdy podnikali proti němu sociální demokraté kombinovaný nápor za vedení nadaného a šikovného žurnalisty a řečníka red. Kobery. Prodělal jsem s posl. Udržalem schůze v Třebosicích, Vosicích, Rosicích, Podůlšanech, Jesničanech a v Bohdanči. Postup býval ten, že nejdříve promluvil on kandidátní řeč, pak hlásil se ke slovu některý sociální demokrat, obyčejně Kobera a proti tomuto jsem zahájil pak polemiku já. Přiznávám, že nebývám šetrným odpůrcem a tak stávaly se tyto polemické výstupy mnohdy dosti bouřlivými. Poslanec Udržal se smával, že jich používá k tomu, aby si v klidu mohl vypít láhev sodovky.

            Zejména prudce srazil jsem se s Koberou ve Vosicích. V Třebosicích temperamentně se do mne pouštěl mladíček Jan Tichý, s nímž jsem po dvanácti letech zasedl společně za jeden stůl v okres. správní komisi. Z těchto volebních schůzí jsme jezdívali s posl. Udržalem sami dva. Na těchto cestách rozvinoval své názory politické, možnosti do budoucnosti a tehdy jsem plně dovedl ocenit jeho hluboké vědomosti a široký rozhled politický. Seznal jsem také, že všecko jeho chtění tíhlo jen za jedním cílem, za polit. samostatnosti národa. Důvěra, jaké poslanec Udržal získal si u veškerého obyvatelstva volebního okresu pardubického, byla obdivuhodná. Jeho slovo stačilo, aby nejnesmiřitelnější oponenti upustili od svého odporu. Stal se rozhodčím ve všech sporech a neshodách mezi straníky a když po táborech a veřejných shromážděních sestoupil s řečnické tribuny, bylo zajímavo vidět, jak lidé kol něho se kupili. Ten chtěl radu, ten pomoc, ten jen utěšující slovo v nesnázi nějaké. Léta před válkou byla plná odporných bojů stranických, jež zhnusovala každou politickou práci. Znechucoval jsem si politiku, díval jsem se pessimisticky na svět i na budoucnost, ale rozmlouval-li jsem s posl. Udržalem, odcházel jsem vždy uklidněn. On se svým světlým názorem životním nebyl pessimistou a viděl dobře do budoucnosti.

            A když vypukla válka světová, neztratil hlavu. Nemluvil mnoho, ale jednal. Vida všecky organizační vztahy uvolněny a vše pod policejním dozorem, uznal za dobré jednat samostatně.

            Bez rozpaků odstěhoval se do Vídně a zaujal tam posici národní vedetty. Co vykonal v té době pro českou věc, čemu všemu zabránil, vymýká se úzkému rámci této reminiscence. To ocení jednou dějiny. – Dvacetpět let zavřelo se za činností posl. Udržala a novou periodu zahajuje ve funkci ministra vojenství.

            Nemohu mu ze svého ústraní nic jiného přáti, než aby v armádě naší mohl uskutečňovati svůj ideál české národní síly.


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem