Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
22.05.2021 14:00

Komentovaná vycházka Stezkou Viléma z Pernštejna

Sraz před Zelenou bránou. Koná se v rámci 500 let renesance ve Východních Čechách

typ akce: Výlety do historie

12.06.2021 14:00

Komentovaná vycházka Stezkou Viléma z Pernštejna

Sraz před Zelenou bránou. Koná se v rámci 500 let renesance ve Východních Čechách

typ akce: Výlety do historie

04.09.2021 14:00

Komentovaná vycházka Stezkou Viléma z Pernštejna

Sraz před Zelenou bránou. Koná se v rámci 500 let renesance ve Východních Čechách

typ akce: Výlety do historie

09.10.2021 14:00

Komentovaná vycházka po Zámeckých valech

Sraz na Příhrádku. Koná se v rámci 500 let renesance ve Východních Čechách

typ akce: Výlety do historie

13.10.2021 18:00

Pardubice za Pernštejnů

Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce. Koná se v rámci 500 let renesance ve Východních Čechách

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

TO SI TEDY INŽENÝREK DOVOLUJE !

obrázek k článku Po Blériotově přeletu úžiny La Manche v červenci 1909 i v českých zemích prudce vzrostl zájem o letectví, avšak finanční požadavky hrstky francouzských aviatiků a Louise Blériota zvláště byly tak vysoké, že uspořádání jejich veřejných letových ukázek v českých a moravských městech (z nichž snad žádné tehdy nemělo více než nějakých čtyřicet až padesát tisíc obyvatel a ani královské hlavní město Praha nepřesáhlo asi 350 tisíc hlav) nebylo možné. Přitom zvědavců, kteří by rádi spatřili ?nejnovější lidský vynález?, letící letadlo řízené lidskou rukou, a byli ochotni zaplatit vstupné, bylo dost a dost. Finanční požadavky poněkud poklesly s příchodem nových pilotů, avšak leckdy se ukázalo (jako v případě francouzského pilota Gauberta v Praze v lednu 1910), že ne vždy jsou mistry svého oboru.

Od 16. dubna 1910 měly i Čechy konečně svého aviatika. Toho dne provedl pardubický rodák Ing. Jan Kašpar let dlouhý asi 2 km. I v dalších týdnech, pokud mu to počasí dovolovalo, pilně cvičil a v neděli 19. června 1910 mohl uskutečnit své první veřejné vystoupení. Konalo se v rodných Pardubicích a letci přineslo úspěch a také trochu té slávy. V neděli 3. června následovala veřejná produkce v Hradci Králové a 24. července v Jaroměři.

Od poloviny června se pod dojmem Kašparových prvních úspěchů množily žádosti z mnohých českých a moravských měst o to, aby také u nich předvedl tehdejší prvořadou senzaci, letící letadlo. Těch žádostí bylo nakonec tolik, že některým mohl vyhovět až v následujícím roce 1911. Na mnoha místech také vznikala „aviatická sdružení“, jejich účelem však leckdy bylo pouze uspořádání takové veřejné produkce.

Jedním z měst, odkud se ozvali velmi brzy, byla Lysá nad Labem, kde se tehdy ustavilo „aviatické družstvo“. Jeho členstvo nebylo početné. Jak se dozvídáme z dobového tisku, tvořili je předseda družstva František Maglen (městský radní a stavitel), místopředsedou byl Arnošt Fischer (statkář), pokladníkem František Vodák (náměstek starosty města a majitel realit) a jednatelem Oldřich Doležal (majitel Slovanské cestovní kanceláře v Praze). [1] Další členy družstvo patrně nemělo, ostatně, jak se později ukázalo, hlavním smyslem jeho existence byl především výdělek z veřejného předvádění nejnovější senzace. Přitom Lysá měla tehdy snad čtyři tisíce obyvatel, což vysokou návštěvnost a alespoň uhrazení režijních výdajů ze vstupného nemohlo zaručit. Bylo nutno využít novosti této atrakce, blízkosti Prahy   i dobrého železničního spojení do různých směrů, aby se sešel dostatek diváků. A bylo nutno spěchat, než Ing. Kašpar uspořádá produkci také v Praze, odkud Aviatické družstvo v Lysé nad Labem očekávalo značný počet diváků. Pak už by asi z Prahy mnoho zvědavců nepřijelo, což by družstvo nepochybně pocítilo „na kase“.

Kdy a jak se aviatické družstvo v Lysé ustavilo, blíže nevíme. Vzniklo snad počátkem července 1910 a patrně existovalo ještě na počátku roku 1911, ač o jeho další činnosti nemáme zprávy kromě jediné zmínky v Mladoboleslavských listech z února 1911 [2], že věnovalo nevelkou částku „na chudé“. Patrně zaniklo v průběhu roku 1911. Byl-li hlavním či jediným cílem družstva výdělek, pak příznivá situace z počátku srpna 1910 se již nemohla opakovat a další trvání družstva ztratilo smysl.

Při jednání s Ing. Kašparem patrně významnou roli sehrál Oldřich Doležal, který v červenci 1910 o sobě prohlašoval, že je zplnomocněn dojednávat Ing. Kašparovi veřejná vystoupení [3]. Proti takovému tvrzení se však Ing. Jan Kašpar ohradil. Okolo 20. července 1910 jednání s letcem i okresním úřadem značně pokročila, a tak se 24. července objevují v tisku první zmínky o lysské produkci určené na 7. srpna [4]. Patrně v následujícím týdnu bylo vše definitivně dojednáno a ve dnech 29. – 1. 8. zprávy tisku Kašparovu lysskou produkci i datum 7. srpna potvrdily [5]. Pořadatel, zmíněné aviatické družstvo, také s ředitelstvím státní železnice dojednal vypravení zvláštních vlaků, hlavně z Prahy, odkud jich mělo do Lysé jet dokonce deset [6]. Ke vzletu se chystala i některá sportovní sdružení, například „Český klub velocipedistů Karlín 1885“ [7]. O vstupenky byl v předprodeji, který byl zahájen 4. srpna [8], velký zájem. Předprodej byl organizován v Praze, Mladé Boleslavi, Čáslavi, Kutné Hoře, Českém Brodě, Nymburce a Kolíně [9], samozřejmě i v Lysé nad Labem [10]. Očekával se prý příjezd návštěvníků i ze Saska a z Berlína [11].

Ing. Kašpar přijel do Lysé i s letadlem již v pátek 5. srpna [12] a ihned po příjezdu smontoval letadlo, které pak bylo uloženo v improvizovaném hangáru [13], pravděpodobně sestaveném – tak jako v Hradci Králové 3. července a v Josefově 24. července – ze speditérských vozů překrytých plachtou. Letiště se nacházelo mezi železničními tratěmi Praha-Lysá a Lysá – Stará Boleslav. Plochu vybralo pořádající Aviatické družstvo, aniž prý byla jeho volba konzultována s Ing. Kašparem. [14] Některý tisk konstatoval, že byla pro produkci poměrně malá. [15] Následujícího dne přijela do Lysé komise okresního hejtmanství v Mladé Boleslavi, složená z komisaře Fráni a koncipisty dr. Kalouska. Ta po Ing. Kašparovi požadovala provedení zkušebního letu. Déšť však zkoušce zabránil [16].

V neděli 7. srpna úřední komisi doplnili mladoboleslavský okresní hejtman S. Schapka            a stavební rada tamního okresního hejtmanství Dlabač, který vystupoval v roli technického znalce, [17] ač možná viděl letadlo zblízka poprvé. Na vojenském cvičišti v Lysé se sešlo mezi patnácti a dvaceti tisíci diváků. Z dosti vzdáleného okolí přijeli nejen zvláštními vlaky, ale i početnými povozy, na místě prý byly i čtyři desítky automobilů a větší počet motocyklů, prý okolo tisíce cyklistů. Většina tisku následujícího dne referovala, že vzhledem k silnému větru zástupci mladoboleslavského okresního hejtmanství, hlavně stavební rada Dlabač, nařídili aviatikovi, že smí konat pouze přímé lety, bez zatáček [18]. Autor nemá přesnější právy o počasí přímo z Lysé, pro orientaci lze snad použít alespoň měření z Petřínské rozhledny v Praze, podle něhož byla toho dne průměrná rychlost větru 7,5 m/s, tedy za hranicí, která se tehdy považovala pro létání za bezpečnou (6 m/s). V nárazech byla rychlost větru ovšem větší. Pouze v Mladoboleslavských listech se 17. srpna objevila zpráva dopisovatele, že v Lysé vůbec žádný vítr nefoukal, nýbrž byl jen příjemný vánek, zpochybnil i překážky činěné ze strany úřadů. (Avšak týž dopisovatel na stránkách tohoto listu vícekrát tvrdil, že i další události se odehrály jinak, než jak je popisovaly snad všechny noviny, takže jeho tvrzení lze sotva přijmout jako skutečnost.) Většina novinových zpráv se v podstatě shoduje s tím, co uvedl citovaný pražský Čas.

Ing. Jana Kašpara do Lysé doprovázelo několik pardubických přátel, mj. Ing. Z. Kruliš s rodinou [19]. Ředitelem letu byl pardubický prof. Jindřich Kopfstein [20]. Podrobnou zprávu o událostech přinesly pouze Národní listy z 8. srpna 1910. V porovnání s jinými novinami zní jejich hlas neobvykle: Nezpochybňují silnější vítr, zaznamenaný ostatními českými listy, který měl být příčinou toho, proč Ing. Kašpar létal pouze přímo. Podávají však jiné vysvětlení tohoto úředního opatření. Totiž:

Nějaký inženýr Kašpar si dovolil neslýchanou drzost vůči úřední komisi složené z okresních úředníků Fráni, Dlabače, Kalouska a okresního hejtmana Schapka.

To bylo totiž, podle líčení Národních listů, takhle.

Jak už bylo řečeno, v sobotu 6. srpna se pro déšť nemohl požadovaný zkušební let konat. Komise se proto dožadovala tohoto letu v neděli v dopoledních hodinách. Avšak Ing. Kašpar zkoušku odmítl s poukazem na riziko poškození letadla pár hodin před veřejnou produkcí a odjel z letiště. Komise se nevzdala, po poledni přijela na letiště znovu a opět se dožadovala „svého“. Aviatik, místo aby úředníkům vyhověl, si dovolil vytáhnout z kapsy úřední potvrzení z pražského místodržitelství s číslem jednacím 16.205 z pátku 5. srpna, které patrně obdržel v sobotu či snad dokonce až v neděli dopoledne, a přečetl nahlas místodržitelský výnos:

„… na základě zkoušky, úřadně dne 16. června t. r. v Pardubicích provedené, jste způsobilý k řízení a vedení aeroplanu a zprošťujete se dalšího průkazu způsobilosti, jaký stanoven je článkem 5. odst. a) prozatímních pravidel pro pořádání veřejných vzletů, vydaných nařízením c. k. místodržitelství pro království České ze dne 5. února t. r.“

To bylo na mocné pány úředníky příliš. Místodržitel (tedy osoba jim nadřízená) – nemístodržitel. Komise chtěla své, komise chtěla zkoušku, zkoušku za každou cenu. Když byla takto „nehorázně a drze“ odmítnuta, sešla se k poradě. K okamžitému zákazu veřejné produkce se neodhodlala, sepsala však protokol, podle nějž aviatik směl létat jen přímo, bez zatáček. A Ing. Kašpar, aby nebyla produkce na poslední chvíli zapovězena, se musel podřídit a musel protokol podepsat. V případě nedodržení podmínek mu hrozila nemalá pokuta. Komise takto jednala přesto, že byl přítomen místodržitelský vrchní inženýr Skulina, před nímž zmiňovanou pilotní zkoušku Ing. Kašpar skládal.

Ing. Kašpar odešel k hangáru, kde byli shromážděni pořadatelé produkce, jeho pardubičtí přátelé a patrně i členové Českého aviatického družstva, jehož byl tehdy členem. Tam se rozproudila diskuse, zda za těchto podmínek veřejnou produkci nezrušit a nežádat o novou úřední komisi.

Ing. Kašpar se však, s ohledem na početné obecenstvo, které většinou přicestovalo ze vzdálenějších míst, rozhodl, že poletí. Dal vytáhnout letadlo z improvizovaného hangáru, nahodil motor, vyskočil do sedadla a půl minuty po šesté hodině poprvé vzlétl. Neletěl vysoko – snad 5 - 6 metrů. Volná dráha pro přímý let totiž nebyla ani kilometr dlouhá. Přistání, obrácení letadla na zemi, přímý let zpět k hangáru. To opakoval ještě třikrát, přičemž při předposledním letu vystoupil poněkud výše a provedl alespoň náznak zatáčky.

Pokud jde o povětrnostní poměry v Lysé v době vzletu, nemáme k dispozici přesné údaje. Většina novinových zpráv, jak bylo výše uvedeno, se shoduje v tom, že byl dosti silný vítr. Ten se na letišti při zemi neprojevoval výrazně, neboť letiště bylo zčásti chráněno lesem. Jen ve výši nad 15 - 20 m se již jeho vliv začínal projevovat.

A jen mimochodem, poprvé zde, v Lysé nad Labem, nacházíme zmínku o Vincenci Barthellovi z Třeboně v Kašparově blízkosti [21]. O tomto „taky aviatikovi“ máme jen nemnoho a většinou jen kusých zpráv. Podle těch dosud známých se měl v Pardubicích na letišti objevit až v září 1910, zde však vidíme, že tam byl už v prvních dnech srpna. Jen jeho letadlo došlo do Pardubic později, patrně v polovině září, a o létání se Barthell začal pokoušet až okolo 10. října.

Ing. Kašpar si pro budoucno vzal z „lysského případu“ ponaučení a tam, kde mu okresní úřad nařizoval zkušební lety – ač to vlastně bylo v rozporu s místodržitelským prozatímním nařízením a Kašparovým místodržitelským pilotním osvědčením, vždy se podvolil a zkušební let provedl. Tvrzení, že zkušebním letem se má ověřit vhodnost plochy pro letové ukázky, byla spíše výmluva. Ing. Kašpar tak vlastně pořádal „malé soukromé letecké dny“ pro pány úředníky… Z uštěpačných poznámek tisku typu „celá Evropa ví, že inženýr Kašpar létat dovede, jen pan okresní hejtman to neví“, si nic nedělali. Pravda, někteří okresní hejtmané brali v potaz literu zmíněného místodržitelského nařízení (platného pouze v Čechách, nikoli na Moravě, kam pravomoc pražského místodržitelství nesahala) a protože v případě Ing. Kašpara se „jednalo o pilota známého“, zkoušku nepožadovali.



[1] Mladoboleslavské listy, roč. XXIII., č.60., 30. 7. 1910 (str. 7); Národní listy, Praha, roč. 50., č. 207., 29. 7. 1910, str. 2; Orlické proudy, Hradec Králové, roč. III., č. 38., 6. 8. 1910, str.5.

[2] Č. 14., 18. 2. 1911 (str. 7).

[3] Např. Národní listy, č. 202., 24. 7. 1910, str. 14.

[4] Tamtéž.

[5] Například Národní listy, č. 207., 29. 7. 1910, str. 2; Čas, Praha, č. 210., 1. 8. 1910, str. 4; Mladoboleslavské listy, č. 60, 30. 7. 1910, str. 3.

[6] Například Čas, č. 212., 3. 8. 1910, str. 5-6.

[7] Národní listy, č. 213, 4. 8. 1910, str. 3.

[8] Národní listy, č. 212., 3. 8. 1910, str. 2.

[9] Národní listy, č. 214., 5. 8. 1910, str. 2.

[10] Národní listy č. 216., 7. 8.1910, str. 3.

[11] Národní listy, č. 215., 6. 8. 1910, str. 2.

[12] Národní listy, č. 215, 6. 8. 1910, str. 2.

[13] Národní listy, č. 217., 8. 8. 1910, str. 2

[14] Národní listy, č. 217, 8. 8. 1910, str. 2.

[15] Prager Tagblatt, Nr. 217., 8. 8. 1910, S. 4.

[16] Tamtéž.

[17] Mladoboleslavské listy, č. 63, 10. 8. 1910, str. 3.

[18] Čas, č. 217., 8. 8. 1910.

[19] Národní politika, č. 217., 8. 8. 1910, str. 4.

[20] Tamtéž.

[21] Tamtéž. Prager Tagblatt, Nr. 127, 8. 8. 1910, S. 4.


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem