Prezident Masaryk v Pardubicích

Návštěva v roce 1922

První návštěva T. G. Masaryka v pozici hlavy státu proběhla ve dnech 23. a 24. září roku 1922. Nebyla to však jeho zcela první návštěva Pardubic. Ta se uskutečnila v prvních letech dvacátého století ještě dlouho před propuknutím válečného konfliktu, který do dějin vešel pod označením první světová válka.[1] V roce 1922 však již byla naprosto jiná situace a doslova celé město se na návštěvu prezidenta osvoboditele těšilo a také pečlivě připravovalo. Podle dochovaných archivních dokumentů byl Masarykův program na oba dny naplánován do nejmenších detailů.[2]

Pardubice byly hlavním bodem prezidentova programu, který však zahrnoval i několik dalších zastávek již po cestě z Prahy. Ze svého sídla se na východ Čech vydal v doprovodu několika ústavních činitelů včetně hlavního představitele prezidentské kanceláře Přemysla Šámala         a ministra národní obrany Františka Udržala, který byl Masarykovým osobním přítelem. Delegace vyrazila z Prahy v několika automobilech a před příjezdem do našeho kraje se krátce zastavila v Kutné Hoře a Čáslavi. Na hranice Pardubické župy se prezident dostal nedaleko Jankovic, kde byl také uvítán představiteli přeloučského a pardubického politického okresu. Následně se prezident se svým doprovodem odebral do Přelouče, kde si prohlédl Živnostenskou záložnu a pozdravil početný dav přeloučských obyvatel. Neopomněl se také zapsat do pamětní knihy města Přelouče. Dalším místem na prezidentově cestě byly Lázně Bohdaneč a poté se za padajícího soumraku vydala vzácná návštěva do Pardubic. Podle pamětníků vedla cesta kolem Kunětické hory, která byla slavnostně osvětlená a tvořila tak poutavou dominantu. Také příjezd do samotných Pardubic byl pojat velkolepě. V momentě, kdy se kolona automobilů objevila u pardubického zámku, byl zámek osvětlen mnoha elektrickými žárovkami. Světelné efekty provázely prezidenta Masaryka také centrem Pardubic. Patrně nejpůsobivější bylo osvětlení Zelené brány, na které bylo na západním průčelí umístěno velké množství žárovek, které v národních barvách vykreslily prezidentovy iniciály. Slavnostní chvíle podtrhla i ve stejném duchu provedená státní vlajka, která se rozzářila na městské elektrárně. Podél příjezdové trasy do centra Pardubic prezidenta zdravily tisíce obyvatel a slavnostní atmosféru podtrhly také tóny z opery Libuše, které se rozezněly ze Zelené brány.

Prezident vystoupil z automobilu nedaleko hotelu Sochor (dn. TIBURÓN na Tř. Míru), kde přijal hlášení místního posádkového velitele a vykonal přehlídku nastoupené setniny. Následně se odebral do hotelu Veselka, kde byl ubytován. Prezident Masaryk v hotelu povečeřel s vybranými hosty a následně přijal několik návštěv. I pro shromážděné obyvatele Pardubic slavnostní den neskončil odchodem hlavy státu do hotelu. Na Wilsonově třídě hrála vojenská hudba a ve večerních hodinách byl ze Zelené brány odpálen ohňostroj.

Druhý den byl pro prezidenta připraven ještě bohatší program, který Masaryk absolvoval z velké části pěšky. Po osmé hodině ráno se odebral z hotelu Veselka davem jásajících obyvatel Wilsonovou třídou na radnici na Pernštýnském náměstí. Před budovou radnice vyslechl chorál, který přednesl pěvecký sbor Pernštýn. V zasedací síni byl slavnostně uvítán starostou města Františkem Váchou za přítomnosti zástupců škol, úřadů či průmyslových podniků. Z poměrně dlouhého projevu starosty města je vypovídající především závěrečná část: „Pane presidente! Město Pardubice váží si svobody, samostatnosti a demokratického rázu drahé republiky a vynaloží vše, aby pod touto šťastnou hvězdou pracovalo všemi silami k svému vzrůstu a rozmachu a ku povznesení republiky! Jako váží si republiky a ji miluje, tak váží si a miluje Vaši vzácnou osobu, tvůrce a prvního představitele svobodné, demokratické republiky Československé a vzdává Vám nejoddanější hold. Nechť zůstane neporušena, roste a kvete naše drahá republika Československá, nechť žije její milovaný president!“[3] Po starostovi Váchovi přednesl projev také předseda okresní správní komise Josef Urban, načež prezident Masaryk oběma poděkoval za milé přijetí. Shromáždění představitelé města              i regionu poté hlavu státu požádali, aby krátce promluvil z balkonu radnice k veřejnosti shromážděné na Pernštýnském náměstí. T. G. Masaryk pronesl: „Občané pardubičtí a okolí! Já vám děkuji za tento projev přátelství. Navzájem můžete býti mým příchodem přesvědčeni, že toto přátelství opětuji a stejně k vám chovám. Buďte dále ubezpečeni, že ve své práci pro město a kraj naleznete ve mě pilného a ochotného spolupracovníka. Přeji městu i okolnímu venkovu všecek zdar a slibuji ještě jednou, že podle sil svých práci vaši budu podporovati. Mějte se dobře!“[4]

Další část prezidentovy návštěvy východočeské metropole tvořila prohlídka ostatních pamětihodností města. Z Pernštýnského náměstí se v doprovodu vojenského jezdeckého oddílu odebral na pardubický zámek k prohlídce muzea. Na zámku byl uvítán profesorem Josefem Sakařem, který podle dobových pramenů pronesl následující zdravici: „Pane presidente! Výbor Musejního spolku vděčí co nejuctivěji za vyznamenání, jehož se mu dostává Vaší přítomností v památném pardubském zámku. Prosí, abyste ráčil dobrotivě navštíviti historické síně zdejší, jsa Musejním spolkem, jich majitelem, srdečně pozdraven a upřímně vítán.“[5]

Ze zámku si prezident Masaryk prohlédl moderní poválečnou bytovou výstavbu a zastavil se také před rozestavěnou budovou sokolovny. I zde byl slavnostně uvítán.  Tentokrát měl čest oslovit hlavu státu starosta sokolské jednoty Dr. Lipčík: „Bratře presidente! Jménem tělocvičné jednoty Sokol v Pardubicích vítám Tě co nejsrdečněji. Zastihuješ nás v nejpilnější práci, kdy jednota naše staví svůj vlastní dům. [...] Pracujeme uvědoměle za vytvoření zdravého a pěkného českého člověka, pracujeme pro národ jako důležitá složka jeho. [...]“[6] Po zdravicích následovala prohlídka rozestavěné budovy a také zde Masaryk věnoval podpis do připraveného pamětního listu sokolské jednoty.

Od budoucí sokolovny se Masaryk vydal středem početného davu zpět k pardubické radnici, kde se rozloučil se zástupci města. Přibližně hodinu před polednem vyrazil z Pardubic na zbývající část svého programu. Následovaly zastávky v Sezemicích, Dašicích a samozřejmě v Udržalově Dolní Rovni. Posledními body prezidentského programu byly zastávky v Holicích a Dobříkově. Na zpáteční cestu vlakem se prezident Masaryk vydal z nádraží v Zámrsku.

Návštěva v roce 1929

Druhé návštěvy prezidenta Masaryka se Pardubice dočkaly na konci druhé dekády minulého století – v květnu roku 1929. Po celou dobu návštěvy byl Masaryk provázen svým přítelem     a v té době také ministerským předsedou Františkem Udržalem. Oproti návštěvě z roku 1922 byly podle archivních materiálů přípravy důkladnější, o čemž svědčí i dochovaný program či nařízení Okresního úřadu Pardubice, které bylo s předstihem posláno starostovi každé obce, jež ležela na trase prezidentské delegace. Představitelé obcí dostali instrukce, jakým způsobem důstojně vyzdobit trasu a jakým způsobem československého prezidenta pozdravit: „Ve čtvrtek 23. května t.r. vykoná pan president republiky se svojí družinou zájezd do pardubického okresu. [...] Obcí Vaší bude projížděti pan president asi kolem … hodiny dopoledne a žádám proto pana starostu obce, aby ihned učinil veškerá potřebná opatření k slavnostnímu průjezdu obcí. Zejména jest domy a obec ozdobiti prapory, dále pozvati k účasti a utvoření špalíru kolem silnice všechny místní spolky a korporace, správy škol atd. [...] Jest věcí pana starosty obce, aby učinil vše, by průjezd pana presidenta republiky byl uvítán tak, jak si toho zasluhuje pro své zásluhy o náš stát.“[7]

Samotná návštěva začala na hranicích pardubického okresu v dopoledních hodinách 23. května 1929. Prezident společně s doprovodem čelních představitelů státu ještě před příjezdem do Pardubic navštívil Lázně Bohdaneč, kde si osobně prohlédl lázeňský areál. Poté pokračoval kolem Semtína přes Trnovou do centra Pardubic. U mostu přes Labe se k prezidentskému doprovodu připojil přednosta politické správy v Pardubicích Jaroslav Vítek a prezident s doprovodem pokračoval Labskou ulicí směrem k pardubické radnici. Podobně jako v roce 1922 čekalo na prezidenta Masaryka zcela zaplněné Pernštýnské náměstí. V momentě příjezdu se ozvaly ze Zelené brány slavnostní fanfáry a vystoupivšího prezidenta pozdravila čestná rota železničního pluku. Před vstupem do radnice byl prezident pozdraven mimo jiné žačkou třetí třídy pardubické obecné školy, jejíž řeč podle svědectví dojala nejen hlavu státu: „Milovaný pane presidente, drahý tatíčku! Vítám Vás srdečně za pardubické děti, které by nejraději pozdravily Vás všechny osobně. Přejeme Vám, abyste byl stále zdráv           a dlouho se ještě těšil z vykonané práce pro naši republiku. My věříme, že dokud Vy jste mezi námi, dotud ještě dobře s námi!“[8] Masaryk na milá slova reagoval osobitě: „Až já tu nebudu, budete tu zase vy“.[9]

V zasedacím sále pardubické radnice byl prezident slavnostně uvítán starostou města Vojtěchem Znojemským a dalšími zástupci města a regionu. Při té příležitosti se zapsal do pamětní knihy a přijal jako dar vzorky pardubického perníku. Před slavnostním obědem, který byl tradičně připraven v hotelu Veselka, byla na řadě ještě vojenská přehlídka v jezdeckých kasárnách.

Odpolední program se zpočátku opět nesl ve vojenském duchu. Masaryk zavítal na cvičiště železničního pluku, kde shlédl ukázku výcviku této vysoce specializované jednotky československé armády. Následoval přesun na pardubický zámek, kde se role průvodce ujala osoba na slovo vzatá – František K. Potěšil. Po prohlídce historické dominanty města se prezidentova cesta odebrala mimo Pardubice na Kunětickou horu. Podle pamětníků se T. G. Masaryk pochvalně vyjádřil o probíhající rekonstrukci historického objektu.

Z Kunětické hory se prezident vydal do Dašic, kde se na krátkou chvíli zastavil, a poté pokračoval do Dolní Rovně, kde strávil večer v rodinném kruhu ministerského předsedy Udržala. Zbytek prezidentského doprovodu se vydal zpět do Pardubic a přenocoval v hotelu Veselka, aby se druhý den s prezidentem setkal opět v Dolní Rovni. Odtud se prezidentská kolona vydala přes obce Chvojenec a Býšť směrem k Hradci Králové. Pardubický tisk úspěch druhé a nikoli poslední návštěvy prezidenta Masaryka v Pardubicích komentoval pozitivními slovy: „Vůbec naše město slavnostním zevnějškem, který zejména došel uplatnění v jasu květnového slunce, projevilo opravdovou radost nad presidentskou návštěvou. [...] Dlouho bude na ni vzpomínat i na presidenta, jehož fysická kondice při vysokém stáří je vskutku podivuhodnou.“[10]

(pokračování)