Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Jan Kameník - královna mystické poezie-120. výročí narození

obrázek k článku V letošním roce si připomínáme dvojnásobné výročí básnířky, prozaičky a překladatelky Ludmily Maceškové, která své mládí prožila v Pardubicích. Básnířka je však v našem povědomí známa pod mužským uměleckým jménem Jan Kameník.

Před 120 lety se v Liberci jako druhé dítě ze dvou přeživších dětí v rodině Antonína a Anny Poprových dne 22. března roku 1898 narodila místo očekávaného syna dcera Ludmila. V roce 1900, tedy v půldruhém roce života Ludmily, se rodina přestěhovala do Pardubic. V Pardubicích strávila celé své mládí. Tělesné postižení matky (během těhotenství ji postihlo měknutí kostí, následkem čehož byla po zbytek života nahrbená) bylo zřejmě jednou z příčin postupného rozpadu manželství. Rodiče spolu přestali komunikovat a pouze si prostřednictvím dcer předávali vzkazy. Malá zahrádka za domem se tehdy stala útočištěm a světem dětské fantazie obou dívek.

V Pardubicích Ludmila absolvovala dívčí reálné gymnázium, kde před 100 lety (památného roku 1918) maturovala. Už během studií na střední škole začala psát první verše, které zrcadlily neklid dospívání a sentiment mládí. Tyto verše se však nedochovaly, stejně tak jako její básničky uveřejňované v třídním časopise.

Po maturitě Ludmila odešla do Prahy, kde nejprve studovala rok na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Potom pokračovala dva a půl roku na Akademii výtvarných umění, kde dva roky navštěvovala kurz u prof. Obrovského. Poté přešla do speciálky prof. Švabinského, který studentky přijímat nechtěl. Na nátlak matky se Ludmila roku 1921 provdala za inženýra Josefa Róna, s nímž se znala od roku 1912. Kvůli nevydařenému manželství Ludmila Rónová nadějně započatá studia opustila a tak zklamala prof. Švabinského, který litoval své nedůslednosti.

Svého manžela nemilovala, přesto v neuspokojivém manželství setrvala až do roku 1930. Důsledkem rozchodu byla ztráta sedmiletého syna Dalibora, kterého si ponechal otec. Po rozvodu se přestěhovala do podkrovní místnosti bez kamen a vody v Nuslích. Z finančních důvodů začala příležitostně přispívat do dámských časopisů, živila se také kreslením módních návrhů a střihů. Ubíjena nedůstojnými životními podmínkami se Ludmila ponořila do svého vnitřního života, který se postupem času stal jediným jejím smyslem pozemské existence. Začala se tehdy ve třicátých letech zajímat o mystiku.

V lednu roku 1932 se jí narodil nemanželský syn Ivan, za jehož otce Jiřího Macešku se záhy poté provdala. Později zjistila, že Ivan byl Maceškovo již čtvrté dítě. Záhy po svatbě se stala živitelkou své a částečně i bývalé manželovy rodiny, neboť její výdělek musel pokrýt i jeho alimenty. V roce 1941 její syn z prvního manželství Dalibor onemocněl schizofrenií a protože otec se o něho přestal starat, musela převzít péči o syna sama. V té době již trpěla kostní Pagetovou chorobou. Ve 40. letech se spolu se syny přestěhovala do bytu v Týnské ulici. Tam napsala většinu svých knih. Druhé, také nepříliš šťastné manželství skončilo v roce 1945 rozlukou a v roce 1950 rozvodem. Po dvou ztroskotaných manželstvích střídala různá příležitostná zaměstnání a žila v existenčně velmi stísněných poměrech. Po roce 1945 byla v invalidním důchodu pro chronické onemocnění.

V roce 1947 se seznámila s o 29 let mladším Marcelem Kabátem. Tehdy se zrodil básnířčin nejsilnější životní vztah, který vytrval až do její smrti. V 70. letech se spolu přestěhovali na Letnou. Mezi její přátele patřili např. i typograf Vlastimil Vokolek a herec, divadelní pedagog a recitátor Radovan Lukavský. Velmi těžce nesla když se její přítel po téměř 20 letech společného života, oženil s jinou ženou. Přesto si zůstali i nadále blízcí. Střídavě pobývala v rodině manželů Kabátových anebo v rodině svého mladšího syna Ivana. Smrt Ludmilu Maceškovou zastihla 3. května 1974 ve věku 76 let na psychiatrii v Bohnicích, kam ji po nervovém záchvatu odvezla sanitka.

Publikovat začala poměrně pozdě. Na podzim roku 1943 přinesla do nakladatelství Jos. R. Vilímka v Praze svůj rukopis. Šéfredaktor Bedřich Fučík její básně přijal a vysoce je ocenil. Po poradě s ním si Ludmila Macešková (ve svých pětačtyřiceti letech) zvolila pro své verše mužský pseudonym  Jan Kameník, z jehož úkrytu nikdy nevystoupila a který ji provázel celý život. Daný krok Bedřich Fučík zdůvodňoval přetrvávajícími předsudky společnosti vůči spisovatelkám.

První básnická sbírka vyšla v roce 1944 pod názvem „Okna s anděly“. Kniha se tak rychle a dobře prodávala, že sám ředitel nakladatelství pan Sainer řekl: „Ještě se nám nestalo, aby se básně prodávaly tak úspěšně jako vaše.“ V zimě téhož roku došlo k druhému vydání sbírky.

Druhá sbírka veršů nazvaná „Neviditelný let“ s ilustracemi Ludmily Jiřincové vyšla v roce 1947 opět v nakladatelství Jos. R. Vilímka, vůbec se však nedostala do distribuce. Administrativně byla dána do stoupy jakožto ideově závadná. Od té doby autorka mohla psát pouze „do šuplíku“.

I přes nepřízeň doby začala pracovat na dramatu „David“, který nikdy nedopsala. V letech 1957 – 1969 po chvilkách zároveň psala i „Zápisky v noci“ inspirované tehdejší dobou. Paralelně psala       a dopisovala sbírku „Malá suita pro flétnu“. Pracovala ještě i na sbírce veršů „Pubertální Henoch“, o které předpokládala, že pokud vyjde, tak až posmrtně. Po dvou desítkách let sled událostí způsobil, že autorka mohla „povstat z mrtvých“. V roce 1969 vyšel v nakladatelství Dialog její „Pubertální Henoch“. V létě roku 1971 jí vyšla v nakladatelství Vyšehrad „Malá suita pro flétnu“. Později autorka poznamenala: „Zcela zvláštní uspokojení prožívám nad tím, že jsme to s Malou suitou “stihli“, o chvíli později by bývalo pozdě ...“

Poznamenejme, že tvorba a dílo Ludmily Maceškové je rozsáhlejší a zasloužila by si publikaci většího rozsahu než je možnost daného skromného příspěvku.

Na závěr podotkněme, že literární dílo Jana Kameníka je postaveno v podstatě na duchovních zkušenostech. Jeho vnitřní svět je výstižně popsán v článku „Jan Kameník – královna české poezie“ Š. Kratinovou: „Jeho tvorba, to je zpráva o vnitřním, pevnějším, stabilnějším světě nepodléhajícím zkáze a on je průvodcem obtížné cesty k němu. Jan Kameník nepojímá mystiku jako estetické východisko tvorby, ale především jako způsob života. Literární tvorba Jana Kameníka je mimořádným autentickým svědectvím o dlouholeté mystické praxi a hlubokém duchovním životě Ludmily Maceškové.“ Přestože dílo Jana Kameníka se může jevit jako dílo solitéra či dokonce outsidera autorka bývá mnohými kritiky považována za největší českou básnířku minulého století.

 

"Do tvrdé skály vzrostlý skoro křivě
vyrvaným kořáním se držím úzkostlivě,
života chudý nájemník.
Rozrostlým starým sosnám líp se žije
nad kypré půdy měkkým vlastnictvím
a nastřádaná vláha dobře se jim pije
ve stínu vzájemném. Já skryt jen stínem svým …

Teď s Bohem jdu a svoboden a samotou jsem sám.
Teď kvetu z hlubších pramenů a dešťů nečekám."

(Ukázka veršů z první básnické sbírky „Okna s anděly“)

 

 

"Člověk chce nový zrak pro tmu
chce nový sluch pro ticho
provrtat obě látky jak červotoč
zaslechnout žije-li zahlédnout proč
rozervat smysly a celé tělo slepé
šlápoty srdce kočičí
popohnat v údery zdali se nedoklepe?
konečně pohledět v oči -čí?"

(Verše ze sbírky „Malá suita pro flétnu“)

 

 

 


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem