STARÉ DOMY VYPRÁVĚJÍ - 27.díl -Kamenná vila - ul. U Kamenné vily čp.144

Vila má kamenný spárovaný plášť s terakotovými obklady oken inspirovanými zřejmě pernštejnskou cihelnou v Bohdanči. Žádost o povolení stavby byla podána 22.července 1923, i když podle P.Panocha se začalo stavět již od roku 1913. V průběhu Velké války (1914-18) však stavební práce ustaly. Po válce pak měla pardubická městská rada nedostatek bytů pro lidi, kteří nebyli schopni platit nájem, takže staviteli Dvořákovi bylo nařízeno vilu pronajmout těmto sociálně slabším. Kolaudace vila proběhla 29.září 1921, po půl roce po nastěhování nájemníků. B.Dvořák ještě roku 1934 protestoval u městského zastupitelstva proti užívání vily k nájemním účelům, protože vilu vystavěl jen jako „objekt musejní“ (dopis z 26.7.1934). Mělo snad jít o expozici Doubravovy sbírky sakrálního umění.

            B.Dvořák prodal vilu v listopadu 1922 poštmistru Růžičkovi, jeho příbuzní vilu obývali až do roku 1995. V současnosti je vila majetkem pražské firmy „Kamenná vila s.r.o., Švédská 635/8, 150 00 Praha-Smíchov“. Jak je vidět, firma se o vilu nestará a přes upomínky Národního památkového ústavu není schopna nahradit poškozená vrata u hlavního vchodu věrohodnou replikou.

            Jednopatrová vila, dokončená v dubnu 1923, má tvar kubusu a je kryta valbovou střechou. Na severní straně je v 1.patře tříosé okno se dvěma reliéfy. Uprostřed Smrt hraje na housle (na Dvořákově hrobě na Městských hřbitovech v Pardubicích je vytesán M.Bašem, jeho zetěm, Anděl blažené smrti), po stranách níže je okřídlený kráčející lev (symbol evangelisty sv.Marka). V 1.patře je ve slepém okně reliéf s postavou českého národního patrona sv. Václava, pod jehož sochou je nápis „Nedej zahynouti nám, ni budoucím“. Vpravo na nároží v přízemí je socha sv. Františka od Dvořákova zetě sochaře M.Baše jako sv. Václav a další skulptury na průčelí vily. Jde např. ještě  o nárožní sochu sv. Jeronýma (s knihou a berlou), v supraportě portálu sv. Jiří s drakem, na jižní straně výjev sovy, Pegasa, pottiů a válečných trofejí, což je zřejmě symbol vyjadřující ideový symbol antiky s křesťanstvím (skvěle vyjádřený např. v románu ruského klasika D.Merežkovského „Julián Apostata“). Původní zahrada byla t. č. přeměněna na parkovací plochu. Tak Komerce zvítězila nad Uměním!

            Interiér vily je tvořen chodbou vstupního traktu zdobenou štukovými růžicemi a maskami. Vzdušný salon měl zřejmě sloužit komorním hudebním produkcím. Vila má malované stropy                  a intarzované dveře, na schodišti je barevná vitráž Madony (podle návrhu M.Alše z roku 1912). Národní malíř patřil k osobním přátelům B.Dvořáka, jemuž se plně podařilo ovládnout jeho způsob malby i svérázný rukopis.

            Věřme, že se Kamenná vila dočká brzy lepší budoucnosti pod jiným soukromým majitelem     a povstane pod odborným vedení restaurátorů jako Fénix z popela komerce.

Literatura : P.Panoch, Život a tvorba pardubického architekta a ochránce památek B.Dvořáka,                      bakalářská práce 1995 (FF OP Olomouc, katedra dějin umění).

                   Slavné vily Pardubického kraje (ed. P.Panoch), nakl. FOIBOS 2009.