Eduard NÁPRAVNÍK - IV. část ROD CLANNERŮ Z ENGELSHOFENU

Dle nejstarší zprávy (Histo. Fris.I., 260) uvádí se dne 2. června 825 kněz Hardtmunt de Clana, jenž ve Freisingu dal kostelu dvůr a tři poddané v obci „Clana“. Od této obce odvozuje se jméno rodu Clanerů. Obec sama uvádí se též pod jménem Clan nad říčkou Clanou (Glon), jež se vlévá severovýchodně od Freisingu do Amperu a tato řeka nad Moosburgem do Isaru.

Freising se nachází asi dvacet kilometrů severně od Mnichova.

Dle listinných dokladů psali se Clanerové od roku 825 velmi různě: Chlannär, Chlaner, Khlaner, Klaner, Glaner, dokonce i Claner.

Přeskočíme několik generací a zaznamenáme Jana Viléma z Clannerů, který se narodil 16. května 1631 v Augsburgu a založil větev bavorskou, jeho mladší bratr Jan Fridrich, narozený 10. května 1632 také v Augsburgu se stal praotcem větve české.

Jejich otec Štěpán II. s dědictvím 4000 zl. přestěhoval se ze Salzburgu do Augsburgu, kde se oženil a zakoupil dne 15. března 1621 dům v Říšské ulici a po 10 letech se stal purkmistrem, avšak již dne 13. července 1637 umřel ve věku 41 let. Z manželství s Barborou Veronikou Biedermannovou vzešlo sedm dětí, z nichž nejstarší byl Jan Vilém a nejmladší Jan Fridrich.

Větev bavorská dožila se šesti generací. Vymřela dne 19. prosince 1870 ve Würzburce po meči Eberhardem rytířem z Clannerů.

* * *

Zakladatelem české větve rodu Clannerů, Jan Fridrich, byl prvním, který byl do království Českého přijat k zastávání četných patrimoniálních (vrchnostenských) úřadů, které později postupně zastávali i další členové tohoto rodu.

Jan Fridrich, přišel ze svého rodného města Augsburgu ve svých 37 letech na panství hraběcího rodu Slavatů Obříství na Mělnicku, kde od roku 1669 zastával vrchnostenský úřad hejtmana.

Roku 1671 přechází do služeb knížete z Lobkovic na panství Roudnice nad Labem. O dva roky později se Jan Fridrich stal regentem rodového panství (včetně vyženěných statků na Mělnicku, Litoměřicku, v severních Čechách a jinde), která náležela Lobkovicům.

V letech 1679 -86 byl pověřen jako vrchní hejtman správou panství v oblasti Rakovníku pod Křivoklátem.

Po 18 leté službě u knížete z Lobkovic přechází jako vrchní hejtman na panství Postoloprty hrabat Sinzendorfských. Ve službách těchto hrabat byl v letech 1687 - 90. Je mu 58 let, kdy přechází do služeb knížecích statků Schwarzenberských od roku 1690 jako inspektor se sídlem v Praze. Zde také během času držel některé domy, jako dům „U salátu“ na Příkopech (č. 37-II.) a dům „U bílého čápa“ na Betlémském náměstí (č. 259). Od roku 1671 se stal měšťanem pražským. Zemřel roku 1691 v Praze a je pochován v kostele sv. Jiljí v Husově ulici. Ze sňatku, uzavřeného 21. listopadu 1666 se Sidonií Benignou (dcera Jiřího Řehoře Mařana Bohdaneckého z Hodkova a Kateřiny Strakové z Ehrensteinu) se narodilo celkem devět dětí - čtyři dcery a pět synů.

Pro náš genealogický sled, co nejstručnější a nejpřehlednější nás zaujme z uvedeného manželství deváté dítě - Karel Maximilián.

* * *

Karel Maximilián Clanner z Engelshofenu se narodil 15. října 1684 na Křivoklátě. Psal se i „pánem na Kosí Hoře“, kterýžto zemskodeskový statek s Vysokou a Lovčice na Příbramsku držel spolu se svým bratrem Janem Ferdinandem, dvorním a legačním tajemníkem pražského arcibiskupa Ferdinanda hraběte z Khünburgu (1710 - 1731).

V šesti letech se Karel Maximilián ocitá po boku svého otce v Praze (1690). Ve svých 20 letech (1704) se stal měšťanem Starého Města Pražského, na kterém měl v držení dům (č. 221 - II.).

V roce 1708  se stává písařem lesního úřadu v Brandýse nad Labem.

Ve Staré Boleslavi byl dne 11. června 1708 oddán a slavil sňatek s Ludmilou Dorotou, dcerou Balthasara Otty rytíře z Ottenfeldu, vrchního nadlesního království českého v Brandýse nad Labem, a Doroty, dcery Václava Štěpána Halánka z Hochberka na Kosí Hoře. V letech 1710 - 20 byl obročním a purkrabím panství Kolínského, 1721 - 24 hejtmanem královského panství Hořic na Jičínsku. V letech 1725 - 36 působí jako vrchní regent veškerého Colloredského panství Opočna, potom až do své smrti je královským regentem na Poděbradech a Kolíně. Karel Maximilián Clanner z Engelshofenu zemřel 15. dubna 1740 a je pochován ve Staré Boleslavi.

Z dětí se uvádějí tři dcery a sedm synů.

Nás bude zejména zajímat nejmladší syn, Jan Baptista Ferdinand Jan Nepomuk Dominik Jáchym.

* * *

Jan Baptista Ferdinand Jan Nepomuk Dominik Jáchym Clanner z Engelshofenu se narodil 4. srpna 1730 na Opočně.

Od svých 21 let (1751) začal studovat pandekty (římský občanský zákoník).

V letech 1765 - 1768 se stal královským postrojným brandýského panství v Kostelci nad Labem, pak lesním pojezdným a od roku 1770 polesným panství Poděbrad, kde se roku 1787 stal forštmistrem. Zemřel ve svých 76 letech dne 27. prosince 1806.

Byl dvakráte ženatý.

Z prvého manželství s Annou Khunovou (zemřela 3. listopadu 1776) byly 4 děti (František, Jan Baptista, Josef František Vincenc a Vojtěch Ignác).

Z druhého manželství s Eleonorou Marianou, dcerou Maximiliána svobodného pána z Gillernu, nadlesního v Poděbradech, se narodila Marie Anna Apolena (11. 11. 1781 v Poděbradech), provdána za Františka Blahnu, kancelistu, později důchodního v Poděbradech. Zemřela 7. ledna 1841 v Bohdanči a Maximilián Jan Baptista Ignác, který přímo vstupuje do životního běhu Eduarda Nápravníka.

Maximilián Jan Baptista Ignác Clanner z Engelshofenu

Ignác Clanner se narodil 8. listopadu 1784 v Poděbradech, jako druhorozený v druhém manželství rytíře Jana Baptisty Ferdinanda Jana Nepomuka Dominika Jáchyma Clannera z Engelshofenu, forstmistra královského panství na Poděbradech, který v průběhu let (1730 - 1806l) svého života zastával četné patrimoniální úřady v Kostelci nad Labem a Poděbradech.

Ignác Clanner, po získání všeobecného vzdělání v rodném městě, byl poslán do různých lesnických ústavů a škol (Krumlov, Nové Hrady, aj.) zřízených pro lesní úředníky patrimoniálních úřadů a správ. Po získání odborných znalostí nastoupil ve svých dvaceti letech Ignác Clanner jako lesní adjunkt na komorním panství poděbradském, kde působil v letech 1804 - 1814.

V roce 1815 přechází již v hodnosti lesního na panství u Křesetic v oblasti Kutné Hory, kde působí (1815 - 1825) plných deset let. Potom v téže hodnosti lesního odchází na královské polesí do Čeperky (1825) a po pěti letech přejímá polesí v Bělečku. V Bělečku ve věku 63 let také 27. května 1847 zemřel.

Ve všech oborech služby se Ignác Clanner z Engelshofenu výborně osvědčil. Jeho práce byla uznávaná a polesí, které bylo pod jeho správou, bylo vždy se vzorným porostem. Staral se o účelné probírky porostů, zvláštní pozornost věnoval zavádění porostného hospodářství, racionálnímu pěstění lesů, dohlížel na opravy lesních přístupových cest a mostků, staral se o účelnou výstavbu nových pil a hájoven.

Byl hledaným spolupracovníkem, dovedl vhodným způsobem jednat s lidmi a k práci jiných byl uznalý.

Měl plnou důvěru a v jeho osobních záznamech tehdy vedených na ústředí vrchnostenských úřadů je uvedeno, že se vyznamenává výbornými znalostmi správními, výtečnými vědomostmi hospodářskými, a že je horlivý, neúnavný, přísně spravedlivý. Dále, že je přítelem novot a k podřízeným přísný, ale humánní.

Ignác Clanner uzavřel 10. dubna 1815 v chrámu Páně sv. Jiří v Malejovicích (Kutná Hora) sňatek s Marií Magdalenou Blahnovou, narozenou 24. dubna 1797 v rodině Matyáše Blahny ze Žebráku, vrchním správcem komorního zámku v Brandýse nad Labem, a matky, rozené Battekové.

Marie Magdalena Clannerová zemřela 5. června 1868.

Z manželství vzešlo celkem osm dětí:

1) Barbora, narozená v Malejovicích (Kutná Hora) dne 18. února 1816 v čp.1. 7. února 1836 se provdala za učitele Františka Nápravníka v Býšti. Zemřela 2. 6. 1850 v Dašicích, čp. 105.

V rodině se narodili dva synové:

Eduard - 24. 8. 1839 v Býšti, zemřel v Petrohradě 10. 11. 1916.

Karel - 8. 1. 1838  v Býšti, zemřel v Dašicích čp. 106, 21. 12. 1858.

2) Eleonora, narozená v Malejovicích čp. 1 dne 4. dubna 1818.

Provdána za Františka Hinsta.

Manželství bylo bezdětné. Zemřela v Dašicích dne 17. 5. 1839.

3) Anna, narozená v Malejovicích čp. 1 dne 21. 12. 1819.

Provdána za MUDr. Františka Černého v Sezemicích, narozeného 22. 8. 1800, zemřel 19. 11. 1863.

Dcera Johana, narozená 12. 6. 1847 v Sezemicích v čp. 95, která se později provdala za Josefa Horníka na Poběžovicích. Zemřela v Dašicích 24. 2. 1913, její matka Anna zemřela 30. 5. 1851 v Sezemicích.

4) Antonín, narozen 27. 12. 1821 v Oumoníně u Křesetic, studoval u Piaristů na základě nadace hraběte Strakovského. Později se dal dobrovolně k dělostřelcům a zemřel na choleru při obléhání Benátek v Mestre dne 14. 8. 1849.

5) Josefa, narozená v Malejovicích čp. 1 dne 28. 12. 1823 a zemřela 25. 3. 1888 v Pardubicích.

V Bělečku se provdala za Františka Augustina Svobodu, učitele v Dašicích (22. 11. 1846 - 7. 2. 1872).

6) Vincenc, narozen 9. 11. 1825 na Čeperce, 1847 lesním praktikantem ve Chvojně, 1850 lesním příručím v Bělči, 1857 lesním na opatovickém hájemství, 1865 dán do výslužby c.k. finanční správou, 1873 lesním na Hrádku u Bohdanče, 1876 ve Výrově, kde 18. května 1883 zemřel a pochován v Přelouči.

Manželka jeho byla Barbora Bělohubá, která se narodila v Dašicích 30. 11. 1833 a zemřela v Praze 6. 1. 1905, pochována v Přelouči.

Po sňatku, který byl uvavřen 31. ledna 1854, se jim narodilo celkem devět dětí.

7) Johana, narozená 18. 9. 1827 na Čeperce a zemřela 28. 3. 1905 ve Skutči.

Za Františka Barvíře, učitele v Rychnově nad Kněžnou, se provdala 8. 2. 1857.

František Barvíř zemřel 1890 v Třebechovicích a manželka se přestěhovala do Přelouče.

(Na tuto svoji tetu Eduard Nápravník později vzpomíná v jednom ze svých dopisů, neboť to byla ona, která mu pomohla v životní kritické situaci zapůjčením několika set zlatých).

8) Marie, narozená 22. 6. 1830 v Bělečku, provdána za Josefa Rambouska v Třebechovicích. Zemřela roku 1857.

***  

Rod Maximiliána Baptisty Ignáce z Engelshofenu prostřednictvím dětí se rozvětvil do nebývalé šíře, který po přeslici je ještě připomínán.

***

Z široce rozvětveného rodu vynikli především syn Vincenc a dcery Barbora, Anna, Josefa a Johana.

Jejich děti se uplatnily v různých druzích povolání: učitelé, majitelé uhelných dolů v Rusku a velkostatků, učitelé řečí a hudby, příslušníci armády, ve státních službách aj.