Pověst z Pardubic O kamenném andělu na Messanyho vile

Daleko, daleko se rozkládala velká říše mocného krále, který právě propustil oddaného služebníka z funkce nejvyššího rádce. Tento propuštěný člověk ale bez té práce nemohl být bohatý, což bylo jeho životním přáním. Vymyslel plán, kterým mu bude vrácena jeho funkce.

Šel dlouho, až přišel k pevnosti, ve kterém přebýval onen rod. Tomuto rodu nabídl svou službu. Jenomže, co se nestalo! Tito lidé nebyli zvyklí podezřívat, a tak se brzy dozvěděl, že v pevnosti skrývají veliký poklad. Více nevěděl. Služebník byl u vytržení - na to přeci čekal!

Den po tom, co se tuto novinu dozvěděl, se odebral za svým dřívějším panovníkem. Jakmile se s králem shledal, vypověděl mu, že rod, zvaný Messany, skrývá ohromný poklad. Král zajásal, neboť do své pokladny by rád přijal nějaké to zlaté zrnko. Hned druhý den sešikoval vojsko a vyjeli tím směrem, kterým proradný sluha ukazoval.

Jeli dlouho, až konečně v noci dorazili ke břehu jezera. Nebylo vidět ani na krok, proto se rozhodli, že se ukryjí a obléhat začnou až brzy ráno.

V pevnosti o nich nic nevěděli, a proto šli pokojně na kutě. Tuto noc měl stařešina rodu živý sen. V tom snu se mu zjevil anděl a pravil: „Shromáždi všechen svůj rod i vzácný poklad, blíží se velké nebezpečí! Na svých perutích vás přenesu do bezpečí“. Stařešina uposlechl hlas anděla a všechny shromáždil.

Ještě před svítáním vstalo velké vojsko a připravilo se k obléhání. První neohrožení vojáci nastoupili se štíty zvednutými k boji. Nedalo se to vysvětlit, ale z hradeb Messany nepadla ani jedna rána. Trvalo to asi hodinu, než se nejodvážnější voják odhodlal přeplavat jezero. Kupodivu opět nepadla ani rána. Odvážil se tedy další voják a po něm další a zase další, až všechno vojsko přeplavalo jezero. Jakmile se dostali na pevnou zem, rozběhli se po všech koutech pevnosti - neustále ve střehu. Hledali marně. Nenašli jedinou lidskou bytost, ani poklad.

Nedalo se nic dělat. Vojsko odtáhlo s nepořízenou, a s sebou jako jediného zajatce vlekli na hrad jen proradného sluhu. Král v domnění, že sluha varoval Messanovce a chtěl pouze zpět své místo nejvyššího rádce, mu dal pro výstrahu všem srazit hlavu.

Mezitím se stařešinovi rodu znovu zjevil ve snu anděl a kázal: „Již je po nebezpečenství. Shromáždi všechny, i vzácný poklad. Už brzy se budete moci navrátit domů.“

Když se všichni vrátili do své pevnůstky, shledali, že tři stěny sídla jsou vojskem poničeny, jen přední je zachována.

Znenadání se před ním zjevil anděl - zachránce - se slovy: „Na věčnou památku mé pomoci tu můj kamenný obraz zůstane s vámi a až vám bude nejhůře, znovu vás ochráním.“

Od té doby můžeme v Bulharské ulici u Matičního jezera v Pardubicích, vidět reliéf anděla, vytesaného do přední stěny Messanyho vily.

(Nyní je ve vile umístěna mateřská škola, zaměřená na poznávání historie Pardubic. Vede ji moje maminka.)

Autorka: Smrčková Tereza

Věk: 9 let, 3.B. ZŠ Komenského - 1. kategorie, 2. místo v soutěži „Nové pověsti a mýty Pardubicka“