Druhá slezská válka a Pardubice

Období obsazení Pardubic pruskou armádou na podzim 1744 by bylo na samostatný článek. Proto se zde vzhledem k tématu jedná pouze o stručný výpis událostí, ve kterém jsem vynechal velké množství detailů. Doufám, že přesto článek přinese nové a přínosné informace.

Za odbornou spolupráci a připomínky děkuji doc. PhDr. Jaroslavu Teplému, CSc.

V srpnu 1744 vpadla vojska pruského krále Fridricha II. do české kotliny a tím byla zahájena II. pruská válka. Útok vedený ve třech směrech vedl ve velice krátké době k obsazení jižních a severovýchodních Čech a vyvrcholil dobytím Prahy 18. září.

V Pardubicích se první pruské oddíly objevily 21. srpna a usídlily se zde na celé tři měsíce. Původní pruskou posádku pod velením generála nadinženýra Waldenraba nahradil 23. srpna pluk generála Zimmermanna o síle 600 mužů. Velitel si poslušnost obyvatel města vynucoval hrozbami požáru a rabování. Zatímco po rakouském útoku na Pardubice 29. září se ukázaly jeho hrozby jako liché, hrozivý sen Pardubických se stal skutečností po útoku 18. října. Rakušané se tehdy pokusili vniknout do hradeb v převlečení za sedláky, což se jim sice podařilo, ale následně byli z města vytlačeni. Ještě téhož dne vydal Zimmermann povolení k dvouhodinovému drancování, které se však protáhlo dlouho do noci a pokračovalo i druhého dne dopoledne. Zprvu bylo postiženo pouze Bílé předměstí, na kterém několik domů zachvátil v souvislosti s tím požár, ale 19. října se drancování rozšířilo i do jiných částí města.

I další rakouské pokusy získat město a pevnost byly neúspěšné a proto pruské velení zvolilo Pardubice jako jedno ze zimovišť své armády. Fridrich II. byl však pod tlakem rakouských vojsk nucen změnit plány a ještě v listopadu 1744 se dal na ústup. Prusové opustili Pardubice v neděli 22. listopadu.

Druhá slezská válka oficiálně skončila 25. listopadu 1745 podpisem drážďanského míru, který potvrzoval výsledky míru vratislavského.

Právě s událostmi podzimu 1744 souvisí i nápis na jižní straně podstavce sochy sv. Jana Nepomuckého na Bělobranském náměstí. Jedná se o do kamene tesaný čtrnáctiřádkový nápis, dobře čitelný, jehož srozumitelnost je narušována častými zkratkami i zcela evidentními chybami. Je otázkou, jak se chyby do nápisu dostaly.

Tesání „N“ ve tvaru „   “ přímo nabízí teorii kameníka - analfabeta2), ale osobně nepovažuji za nereálné uvažovat o kameníkovi Němci, pro kterého mohl být text v českém jazyce skutečným kamenem úrazu.3)

Má další reflexe se týká data 20. října 1744, jako dne, kdy byla socha „skazena“. O správnosti tohoto údaje nepochyboval ani Sakař4). Mně se však tento údaj jeví jako chybný. K tomu závěru mne vedou události ze dnů 18. a 19. října 1744, při kterých bylo Bílé předměstí zdevastováno (viz první část článku). Mám za víc než pravděpodobné, že za oběť řádění protestantských vojáků padla socha světce, který byl symbolem rekatolizace českých zemí. Odkud se tedy vzalo datum pozdější? 20. října 1744 podnikla rakouská armáda další ze svých marných pokusů dobýt Pardubice, ke kterému ústní tradice patrně vztáhla „skazeni“ sochy. Při obnově sochy v roce 1747 bylo použito této tradice a nápis na jejím podstavci začíná datem MDCCXLIV XX OCT 5).

Jedním ze základních problémů správné datace „skazeni“ sochy, je právě vymezení tohoto pojmu. Je teoreticky možné, až velmi pravděpodobné, že poničená, možná stržená socha (k čemuž došlo 18. nebo 19. října 1744), došla i újmy při bojích 20. října 1744 a odtud tradice. Osobně jsem vycházel z představy „skazeni“ jako devastace, a k té došlo nepochybně již během pruského drancování.

Jako záhadný by se mohl na první pohled jevit řádek šestý. Paní Chudá ho přepisuje jako „1757“, ale s tímto závěrem se nemohu ztotožnit. Je zcela evidentní, že se jedná o rok 1747 a navíc, že zbylá písmena „XVM“ upřesňují celé datum. Domnívám se, že „XV“ jsou římské číslice a písmeno „M“ je označením měsíce. Stejným způsobem je zapsáno i datum na druhém řádku. Nabízejí se tedy dvě alternativy - buď se jedná o 15. březen (März) nebo 15. květen (Mai). Navíc oba tyto měsíce mají souvislost se samotným sv. Janem Nepomuckým - 19. března (1729) byl Johánek z Pomuku kanonizován, 20. března (1393) byl tento vikář pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna utopen ve Vltavě, 16. květen je dnem světcovy výroční památky a konečně 31. května (1721) byl blahořečen.

Mám za to, že socha byla slavnostně znovu postavena v předvečer svátku českého mučedníka, a že lze šestý řádek s jistotou přepsat jako „1747 15. květen“.

Jak jsem se již zmínil, je srozumitelnost textu kromě chyb narušována i zkratkami. O rekonstrukci zkracovaných slov se pokusila paní Marie Chudá, ale nutno říci, že dosti nedůsledně. Sedmý řádek sice výborně doplnila o jméno světce, ale hned na devátém vynechala písmena „AUCZ“. Je otázkou, zda se celý sedmý řádek váže pouze k osobě pardubického děkana Josefa Střebského v Pardubicích 1737 - 53, nebo i úředníku Františku Wolfovi. Vzhledem k povaze sochy jsem se nakonec přiklonil k paní Chudou používanému singuláru a devátý řádek přepisuji jako „za důstojného a učeného“.

Co se týče posledního (čtrnáctého) řádku, je při bližším ohledání znatelné, že jeho původní znění bylo „AVRZED“. Text z roku 1747 byl patrně při některé z rekonstrukcí sochy5) neuměle opraven - písmena „RZ“ byla protažena pod úroveň řádku, přičemž bylo písmeno „R“ vodorovnou čarou transformováno na „B“. Z toho důvodu se čtrnáctý řádek z prvního pohledu jeví jako „AVBZED“.

Po poznatcích o nápisu a okolnostech jeho vzniku přicházím tedy se svou verzí jeho interpretace:

1744 20. oct(obris):tato statua (byla) skrz (v)pad pruskej (armády) skazena: a (roku) 1747 15.m(áje) k ucztiemi (sv. Jana Nepomuckého) (znovu)postavena za dust(ojného) a ucz(eného) p(átera) Ioze(fa) Strzebského (,) dieka(na) : pard(ubického) : a pana Fr(antiška) Wolfa aurzed(níka):

POZNÁMKY:

1) Stalo se tak v ZKPP č. 7/8-95. Totéž i Pardubické vzpomínky, str. 102, 1997.

2) I. Hlaváček se zmiňuje v základní příručce pro studium pomocných věd historických o zkomolených nápisech vinou nedostatečného vzdělání kameníků, jako o jevu v „starší době a v periferních oblastech“ častém (VPVH, 1997, s. 326).

3) Vzhledem k absenci informací týkajících se cechu kameníků v Pardubicích 18. století (Sakař, Dějiny Pardubic nad Labem - dále DPnL - V. díl, str. 26) spadá tato myšlenka do sféry spekulací.

4) Sakař, DPnL, IV., str. 102.

5)       Tamtéž.