Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Poslanec JOSEF KOUT (1907 - 1970)

obrázek k článku Dlouholetý obětavý pracovník komunální samosprávy v Pardubicích Josef Kout se narodil 14. ledna 1907 v Mněticích. Jeho rodiči byly krejčí Ondřej Kout a Františka, rozená Uhlířová. Vystudoval pardubickou reálku a r. 1926 začal pracovat v Německém (dnešním Havlíčkově) Brodě jako poštovní elév. Po prezenční vojenské službě v letech 1927-29 se na poštu vrátil, krátce pracoval v Tanvaldu - Šumburku nad Desnou a pak byl na vlastní žádost r. 1930 přeložen do Pardubic. Již po maturitě vstoupil do národně socialistické strany. Pracoval v ní v různých funkcích od sociálního referenta, vzdělavatele a důvěrníka až po župního předsedu mládeže a župního jednatele. Jako poštovní tajemník pracoval i v odborovém sdružení poštovních zaměstnanců národně socialistické strany.

V září 1938 byl zvolen za tuto stranu i do městského zastupitelstva. Při volbě starosty 19. 9. t.r. pracoval ve volební komisi, stal se členem policejního odboru zastupitelstva (předsedou byl továrník Josef Černohous) a divadelní komise (předsedou byl jeho kolega ze strany JUDr. Pavel Thein). Členem zastupitelstva byl až do jeho rozpuštění 7. 11. 1942, kdy starostenskou funkci převzal od JUDr. Karla Vítka (zvoleného 19. 9. 1938) nacistický vládní rada Julius Stumpf z Bodenbachu.1)

Josef Kout měl vždy blízko k divadlu. Již ve 12 letech hrál v rodných Mněticích Kašpárka, jako tercián reálky pak vystoupil v Jiráskově Lucerně jako sluha Jan. Později si v této hře zahrál v Pardubicích v režii V. Třešňáka i mlynáře. Za války absolvoval v srpnu 1940 týdenní režisérský kurs v Jiráskově Hronově, který vedli Jaroslav Kvapil a režisér Vinohradského divadla v Praze František Salzer.

Ve válečné době byl Josef Kout pracovníkem vlakové pošty a podle vyjádření jeho spolupracovníků a ženy ničil při této práci udání směřující na gestapo. Od jara 1945 účinně spolupracoval s partyzánskou brigádou M. Jana Husa, když před heydrichiádou již pomáhal skupině „Libuše“. Po osvobození se stal r. 1945 krajským důvěrníkem národně socialistické strany a na čas převzal redakci týdeníku „Bratrství“, než se jí ujal učitel Václav Salivar a po něm začátkem r. 1947 její předválečný vedoucí Joža Chmelík. J. Kout od 1. června do 11. října 1945 byl členem rady MNV v Pardubicích a pracoval i jako železniční a vyživovací referent. 11. října 1945- po svém zvolení poslancem Prozatímního Národního shromáždění - rezignoval ze všech funkcí v MNV, ponechal si jen divadelní referát.2) Do Národního shromáždění kandidoval za svou stranu i ve volbách 26. května 1946, zvítězil však František Přeučil, odsouzený později v procesu s dr. Miladou Horákovou, otec dnes známého pražského herce Jana Přeučila. Prokop Drtina vzpomíná ve svých pamětech na svou návštěvu v Pardubicích v dubnu 1946, kde D. Fendrychová recitovala Koutovu báseň o Pavlu Svatém (pod tímto pseudonymem promlouval Drtina za války do londýnského rozhlasu).3) Kout oceňoval Drtinovu práci v úřadu ministra spravedlnosti a zvláště jeho postup v t. zv. krčmaňské aféře proti KSČ (krabičkový atentát na ministry P. Zenkla, J. Masaryka a P. Drtinu)4).

Po únorovém puči KSČ v r. 1948 byl Josef Kout, tehdy vrchní poštovní tajemník v Pardubicích, propuštěn 28. února ředitelstvím pošt v Pardubicích na „dovolenou s čekatelným“. Jeho odvolání zamítl v červnu t. r. ministr pošt dr. Alois Neuman, předúnorový agent KSČ v národně socialistické straně a pozdější předseda Čs. strany socialistické.5) Kout se tehdy již chystal na odchod do emigrace. Z Pardubic odjel 27. září, na státní hranici byl zadržen 1. října. Předvedli jej na ONV v Domažlicích, odkud se mu podařilo uprchnout do Německa.6) Zde byl vedoucím zásobování IRA v táboře v Ludwigsburgu. Zde byl r. 1950 zvolen předsedou Oblastního výboru čs. národních socialistů v Německu. O jeho činnosti v Ludwigsburgu svědčí jeho dopisy kolegovi Otovi Horovi do Londýna a Ottawy, jež publikoval Boris Čelovský v knize „Emigranti“ (vyd. TILIA 1998).7) Z Německa se J. Kout přemístil do USA, kde navázal styk s P. Zenklem a Radou svobodného Československa. V červnu 1957 získal americké občanství. Zaměstnán byl jako vedoucí provozu „Captain University Club“ v New Yorku, kde se nadále věnoval i své oblíbené činnosti divadelního ochotníka. 50 let jeho ochotnické činnosti vzpomněl Český domov Astoria v N. Yorku 9. listopadu 1969 hrou E. Bozděcha „Světa pán v županu“, v níž si J. Kout zahrál titulní roli - francouzského císaře Napoleona I.8)

Komunistický režim však perzekvoval příslušníky jeho rodiny doma. Již 5. října 1948 provedla StB domovní prohlídku v bytě J. Kouta v Rožkově ul. č.p. 1612 a zabavila tu hesla zapsaná na všesokolském sletu. 6. října byl J. Kout za svou předchozí politickou činnost „usnesením sokolské komise při Městském akčním výboru NF“ vyloučen ze sokolské jednoty v Pardubicích, jejímž členem byl od ledna 1939 (byl m. j. i zakládajícím členem Družstva pro postavení tělocvičny Sokola 2 v prostoru dnešního tělovýchovného areálu Policie ČR na Dukle).9) Při domovních prohlídkách byla rodině odňata i jeho vyznamenání za protifašistický odboj.

Jeho žena Aurélie, rozená Šilhanová, s níž se oženil v dubnu 1933, byla v únoru 1950 zatčena a 1. července 1950 odsouzena Státním soudem v Praze na 2 roky vězení „za nepřekažení trestného činu“ (t. j. za to, že neudala svého muže a jeho stranické kolegy - J. Černého a J. Machka).10) Jejím dětem - Věře a Zdeňkovi - bylo v době jejího zatčení 15 a 8 let. Věra byla vyloučena 1. září 1950 ze seznamu žaček 1. ročníku vyšší sociálně zdravotní školy v Pardubicích, Zdeněk byl r. 1958 propuštěn z místa pošt. úředníka a později komunistickým režimem i vězněn. Aurélie Koutová po svém propuštění pracovala jako pradlena v pardubické nemocnici a dělnice v Pozemních stavbách. Roku 1968 a 1970 umožnili komunisté J. Koutovi návštěvu doma. Při druhé návštěvě zemřel 8. května 1970 v bytě své ženy (Hronovická ul. 633) na akutní infarkt myokardu (srdeční chorobou trpěl celých 30 let).11)  Jeho ostatky byly zpopelněny v pardubickém krematoriu a urna byla uložena v rodinné hrobce (viz foto). Jeho divadelní kolegové z krajanského hnutí v N. Yorku se s ním rozloučili tryznou v Krajanském divadle, na níž B. Snížková přečetla dopis básníka P. Javora, v němž m. j. napsal: „Ale může být pro vyhnance lepší osud a větší symbol než po dlouhé, strastiplné cestě spočinout doma?“ Vzpomínkový večer zahájili krajané symbolicky árií z Dvořákova Jakobína „My cizinou jsme bloudili“, jí byl zahájen i pohřeb zesnulého J. Kouta v pardubickém krematoriu.12)

Vdova paní Aurelie Koutová zemřela v Pardubicích nedlouho po 17. listopadu 1989, 7. prosince 1989 ve věku 76 let.

Děkuji za spolupráci synu poslance J. Kouta panu Zdeňku Koutovi z Pardubic, který mi laskavě poskytl možnost studovat základní dokumentaci k případu svého otce ze svého rodinného archivu a zapůjčil mi k reprodukci i množství důležitých fotografií.

 

Poznámky:

1) SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice, Protokol o schůzích městského zastupitelstva v Pardubicích 1938-39, č. 1999, dále o obdobích 1940-41 kniha č. 200 a pro rok 1942 kniha č. 201.

2) SOkA Pardubice, Zápisy rady MNV v Pardubicích za r. 1945.

3) Prokop Drtina: Československo - můj osud, Melantrich 1992, Sv. II, kniha 1, kap. 29, s. 151-152, píše omylem o Janu Koutovi.

4) P. Drtina, op. cit., sv. II, kniha 2, kap. 26, s. 556.

5) Kopie korespondence v osobním archivu Koutova syna p. Zd. Kouta.

6) Svazek StB „MALÍŘ“ vedený v období 30. 5. 1955 - 12. 4. 1962 (kopie ve vlastnictví p. Zd. Kouta)

7) Boris Čelovský: Emigranti, TILIA 1998, s. 194-196, viz i s. 198 a 230.

8) Kopie programu v osobním archivu Z. Kouta (viz foto).

9) Korespondence z os. archivu Z. Kouta.

10)    Svazek StB „ZITA“ (kopie ve vlastnictví Z. Kouta) a rozhodnutí krajského soudu v Hradci Králové č. j. 12 Tr 0401/68 ze dne 10. 3. 1970, rušící rozsudek Státního soudu v Praze z 1. 7. 1950. Roku 1950 byli s A. Koutovou odsouzeni ještě J. Machek, J. Zieris, MUDr. H. Vak a S. Švec „za velezradu“ s tresty 3,12,7 a 15 let.

11)    Lékařská zpráva MUDr. V. Tomáše a spis obvodního oddělení VB v Pardubicích z 19. 5. 1970.

12)      Odešel dobrý člověk, Denní hlasatel 12. 6. 1970.


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem