Živelné prohromy v obci KUNĚTICE v letech 1919 - 1987

V roce následujícím (6. 12.) krátce po poledni vypukl z neznámé příčiny požár ve stodole pana Josefa Skaly (čp. 33). Požár byl lokalizován místním a brozanským hasičským sborem pouze na jedinou hořící budovu.

Prudké tání sněhu a silné deště způsobily z 31. 12. 1925 na 1. 1. 1926 zátopu celého Polabí. Kunětice byly ohroženy vodou ze tří stran. Hráze naštěstí vydržely, ale voda nadělala mnoho škod na okolních lukách a polích.

Ve stejném roce (18. 6.) silné deště způsobily stoupání vody na Labi do takové výše, „že v okolí není pamětníka něčeho podobného!“ Tentokráte hráze nevydržely a za necelou hodinu byla obec zaplavena. Pomáhalo vojsko železničního pluku z Pardubic (21 mužů). Obyvatelé 13 zatopených domků našli útočiště v místní škole. Dobytek odváděli občané ze strachu přímo pod blízkou Kunětickou horu. Voda nadělala i tentokráte mnoho škod. Např. p. Josefu Jedličkovi (čp. 26) vymlela na polích „pravé rokle“. Bedřichu Benešovi sesula se vodou podmáčená zeď u chléva atd.

Domy byly vodou zality, podlahy zvednuty, hospodářské nářadí z valné části odplaveno. Ve škole zničily proudy vody dvůr, vchod a zahradu. Úroda byla ve dvou dnech zničena. Obilí se podpařilo tak, že mnozí hospodáři je hned z polí vozili do stohů, aniž by je mlátili. Dobytek nebylo čím krmit. Silnice do Rábů byla pod vodou. Vlny dosahovaly výše mostu přes Labe v Pardubicích. Krajina od Pardubic k Rosicům, Cihelně a Kuněticím byla proměněna v jezero. Vlny unášely kupy sena, části nářadí a zdechliny domácího zvířectva. Obec obdržela od státu malé odškodné ve výši pouhých 3000 Kč. Josef Jedlička dále 5000 Kč a Bedřich Beneš 4000 Kč.

V dubnu 1926 vyhořela celá hospodářská budova Josefa Rottera.

Rok 1929 nazval v obci Kunětice kdosi „časovým mezníkem!“ Sibiřské mrazy ohrozily veškerý život v obci. Vysoké sněhové závěje zůstaly ležet až do jara. Stromové aleje z Kunětic do Rábů a do Brozan promrzly a musely být vykáceny. Zvláštní je, že rozsáhlé třešňové porosty pod Kunětickou horou zůstaly pohromy ušetřeny!

Labe od 2. 1. zamrzlo tak silně, že se přes něj nejen chodilo, ale i jezdilo. Ještě 20. 2. se přes Labe vozily např. cihly z Časů a dříví z chvojeneckých lesů. Teplota dosahovala denně průměrně -20oC. V noci z 10. - 11. 2. bylo v Kuněticích naměřeno -37oC ! Ještě 2. 3. byla teplota -27oC. Odběr uhlí stoupl o 30%. Školy byly z nedostatku uhlí zavřeny. Vodovody a pumpy zamrzly, takže nastal i nedostatek pitné vody. Celková škoda na ovocných stromech v katastru obce činila 1700 zmrzlých stromů (roční škoda činila přibližně 150 000 Kč.) Ve stejném roce se v Kuněticích vyskytla chřipková epidemie a záškrt. Božena a Marie Jeníkovy na záškrt zemřely v pardubické nemocnici (12. 1. a 14. 1.) Jejich sestra Vlasta, rovněž nakažena, přežila.

To nejhorší v roce 1929 však Kunětice teprve jen čekalo. Obec pamatovala již velké množství pohrom, především zmíněné povodně, dále např. vichřici ze srpna 1922 atd. Měsíc červenec (4. 7.) se však nedal k ničemu předešlému ze živelných pohrom přirovnat.

Po denní výhni (až 40oC) přišla k 7. hodině večerní bouře. Vichřice začaly lámat vyvracet ty nejsilnější stromy. Tašky ze střech létaly jako gilotíny a okna praskala jako při dělostřelecké přípravě.

„Příšerná hudba živlů připomínala konec světa“, jak píše kronikář.

Jen na zdejší škole bylo zničeno 25 okenních tabulí. Jakou sílu měla vichřice, lze doložit na dvou oknech, které vytrhla i s železným kováním a mrštila na zahradu. Lípa před školou byla vyvrácena. Byla silně poškozena i plechová střecha. Vichřice rozmetala stodoly V. Hrobaře, Jos. Víha (?), Jos. Kamenického atd. Žádný dvůr nezůstal ušetřen pohromy. Na břehu Labe byly vyvráceny stoleté topoly. Velmi poškozen byl i les v okolí Kunětické hory. Kraj vypadal jako po bitvě. Nejhůře řádila vichřice mezi Přeloučí a Pardubicemi, směrem k Hradci Králové. Podrobné vylíčení materiál. škod v celém okrese je v kunětické školní kronice.

V srpnu 1938 se do Kunětic „vrátila“ povodeň. Během tří dnů zalila širé okolí a Kunětická hora připomínala skalnatý ostrov v moři. Povodeň strhla značné kusy labských břehů a odnesla ssebou úrodnou půdu z polí a luk.

V roce 1943 vznikl v obci z neznámé příčiny požár v domě Václava Haška (?), čp. 12.

V roce 1946 (9. 2.) začala v dopoledních hodinách voda na Labi stoupat (60 cm za hodinu). Opět hrozilo protržení hrází. Kolem 4. hod. ráno (10. 2.) se tak stalo u Lukovny. Voda zaplavila až k Zemanovům. Armáda železnič. pluku z Pardubic stěhovala lidi a dobytek pomocí svých lodí. Voda poškodila hráz u Klapků a podemlela hráz u Zemanů. Všechno zlé je k něčemu dobré. To platilo příslovečně i o této povodni. Velká voda z roku 1946 totiž konečně „pohnula k tomu“, aby byl prosazen most přes Labe - dávný to sen všech místních občanů. Nový most byl dán do provozu v únoru roku 1948. Tím zanikl dosud fungující převoz.

V roce 1951 (2. 9.) vyhořel dům Václava Půlpána (čp. 4). Byl to jeden z nejstarších domů v obci (dříve zde stávala stará škola).

V roce 1957 vyhořel doškový dům Josefa Procházky (čp. 43). V roce 1962 vyhořel dům Marie Mikolášové (čp. 50) Jmenovaná byla v době požáru v nemocnici. Ve stejném roce vyhořel místní stoh.

V roce 1970 vznikl požár v místním JZD. Vznikl od jisker při svařování ocelové konstrukce. Lokalizace požáru byla včasná. O rok později vyhořel znovu stoh (při žních).

V roce 1987 zalila obec Kunětice z 1. 1. na 2. 1. opět povodeň. Voda stoupla na Labi v průměru o 4 m, zalila náves i sklepy. Ve stejném roce jsou v kronice uvedeny i silné mrazy, které se udržely až do jara (až -25oC).

Použitý materiál:

1) SOkA Pardubice: Pamětní kniha obce Kunětic (1928 - 1991), kopie.

Adresa autora: Lonkova 470, 530 09 Pardubice