Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Znovu ?7. červen 1918 v Pardubicích?

obrázek k článku V dvojčísle 7-8 Zpráv KPP, ročník 2000 str. 195, si autor dr. Kotyk posteskl ve svém článku ?7. červen 1918 v Pardubicích?, připomínajícím krvavou událost z uvedeného dne, kdy byly při hladové demonstraci zastřeleny tři osoby, z nichž jednou byl školák Oldřich Kudrna, že ?je škoda, že se zatím nepodařilo více o O. Kudrnovi zjistit ani získat jeho podobenku?. To ?zatím nepodařilo? vyznívá, jako by nešťastný školák, zastřelený maďarskou soldateskou, byl středem usilovné, zatím neúspěšné, badatelské činnosti. Domnívám se, že tomu tak nebylo a není, že se dokonce o nejmladšího z trojice zastřelených ve Sladkovského ulici právě proto, že to byl ?jen školák?, nikdo podrobněji nezajímal. Kdyby totiž ano, už dávno bychom určitě o Oldřichu Kudrnovi věděli mnohem víc. Tak se to pokusme za historiky napravit.

Protože se jednalo o školáka, dalo se předpokládat, že se o krvavé události určitě najde nějaká zmínka i v kronice některé z pardubických škol. A skutečně. V „Kronice obecné školy u Kostelíčka“ je na str. 93 o události stručný záznam s dodatkem: „Obětí byly tři osoby, jež usmrceny: profesor městské obchodní školy pan Frant. Slezák - mistr koželužský pan Frant. Hattle a studující z Ohrazenic O. Kudrna“.

Cesta tedy vede do Ohrazenice1) . Řídící učitel tamní trojtřídní obecné školy V. Beran zapsal na str. 190 „Pamětní knihy obecné školy v Ohraženici“ v části, týkající se školního roku 1917-18: „Dne 10. června (1918) doprovodili jsme ku věčnému klidu žáka III. tř. Oldřiška Kudrnu, který dne 7. června při shluknutí lidu v Pardubicích byl výstřelem vojska smrtelně zraněn a v několika hodinách skonal. Slavný pohřeb této oběti konal se za veliké účasti obecenstva domácího i okolního. Zvláštní dojem působila školní mládež, z níž dívky bíle oděny jako družice a chlapci jako mládenci všichni s kyticemi nešťastného spolužáka na poslední cestě doprovázeli.“

V „Třídním katalogu docházky a prospěchu obecné smíšené školy v Ohraženici“, 2) školní rok 1917-18 (třída III., správce školy: V. Beran, třídní učitel: Karel Pokorný, od 1.6.1918 Bedřich Doucek) jsem zjistil, že zastřelený Oldřich Kudrna, syn Jana Kudrny, dělníka v Ohrazenici čp. 28, se narodil 8. září 1906 v Trnové okr. Pardubice, že začal chodit vůbec do školy 1. září 1913, do školy v Ohrazenici taktéž 1. září 1913, že byl katolík, domovsky příslušný do Hrádku na pardubickém okrese a že se podrobil povinnému očkování.

V den zastřelení bylo tedy chlapci 11 let a 9 měsíců. Byl dobrým žákem, jak ukazuje jeho stránka z třídního katalogu. Ve třetím čtvrtletí školního roku 1917-1918 měl jen pět dvojek. Na konci školního roku nebyl pochopitelně klasifikován, na stránce je lakonické zdůvodnění: „Nešťastnou náhodou zastřelen“.

Podle sčítacího archu3) bydleli Kudrnovi v Ohrazenici ve stavení paní Marie Hrubé čp. 28. Chlapcův otec Jan Kudrna se narodil 11.1.1873 v Hrádku na Pardubicku, do Ohrazenic se s rodinou přistěhoval 1.4.1908 z Trnové, zaměstnán byl jako stavební dělník u stavitele Webra v Pardubicích. Matka Kateřina Kudrnová byla v domácnosti, pocházela ze Zdechovic, kde se narodila 14.11.1880. Oldřich měl dva starší sourozence - bratr Jaroslav, nar. 13.2.1901 v Trnové, pracoval v roce 1921 v Rafinérii cukru v Rosicích nad Labem, kde též pracovala i sestra Božena, nar. 21.3.1904 rovněž v Trnové. Mladší sestra, školačka Anna, se narodila již v Ohrazenici (nar. 2.6.1910).

To je vše, co jsem (zatím) o nebohém chlapci zjistil. Zajímavé by ovšem jistě bylo vědět, co toho osudného červnového dne při masakru „u šraňků ve Sladkovce“4) dělal. O tom možno pouze spekulovat. Důvodů mohlo být bezpočet. Střelba do účastníků se odehrála kolem 19. hodiny, což tehdy bylo vlastně ještě prodloužené odpoledne (letní čas byl zaveden v tom roce prvního května), takže chlapec mohl být na místě činu z prosté dětské zvědavosti, možná i s několika jinými ohrazenickými spolužáky či kamarády, možná s matkou, která se mohla nebo chtěla jako desítky jiných žen aktivně účastnit drancování. Mohl též z nějakých důvodů být v Pardubicích za otcem, který v Pardubicích pracoval u stavitele Webra, a pak třeba strhl jeho zájem dav, proudící k železniční trati. Pravý důvod se asi již nikdy nedovíme.

Na případu mne zaujala ještě jedna věc, s Oldřichem Kudrnou již přímo nesouvisející, totiž fotografie v monografii P-H-P 5), která zachycuje místo střelby s vojáky, připravenými k palbě, a hlavně uvedené jméno autora fotografie, jímž podle popisku v P-H-P má být K. Stoklas6). Pro pochopení, o co jde, uvedu několik úryvků vět ze vzpomínek známého pardubického vlastivědného pracovníka, ředitele měšťanské školy Arnošta Kabeláče7), který byl přímým účastníkem události a později korunním svědkem při jejím vyšetřování. Na jednom místě o vyšetřování masakru říká: 8)„ ... odebrali jsme se na místo činu. Zde museli svědci i vojáci zaujmout postavení, které měli v osudný den střelby a fotograf Deyl vzal snímky místa činu s několika stran, načež se celý sbor odebral zpět do hostince (do Chejnova hostince na rohu Sladkovského a bývalé Karlovy ulice - pozn. kli), kde se nás c. k. auditor 9)  tázal, bylo-li vše tak, jak to bylo dne 7. června. Přihlásil jsem se ke slovu a oznámil jsem, že chyběli čtyři vojíni s pravé strany (velitel je poslal na cvičení, za což dostal od auditora přísnou důtku - pozn. kli) ... vyšli jsme proto opět na místo činu, kde na místo chybějících vojínů byli postaveni čtyři civilisté a celý pohled byl znovu ofotografován...“ Ředitel Kabeláč nikde nemluví o fotografu Stoklasovi, pouze o Deylovi 10). Reprodukce předmětné fotografie ve Zprávách čís. 7-8/2000 na str. 199 je sice špatná (ona ani reprodukce fotografie v monografii P-H-P není nijak vynikající), ale přesto je z ní jednoznačně jasné, že nejde o autentickou fotografii z osudného podvečera, ale že jde o snímek z rekonstrukce případu cca o 14 dní později, při níž jsou u strážního domku místo chybějících vojáků jako figuranti čtyři civilisté a kterou podle Kabeláče snímal fotograf Deyl. Že by kromě Deyla rekonstrukci snímal i K. Stoklas? Kabeláč ho jistě dobře znal, jistě by si jeho počínání všiml a v tom případě by se o něm ve své vzpomínce zmínil. Na druhé straně, kdyby se jednalo o fotografii Deylovu a v P-H-P by pod ní byl uveden jako autor Stoklas, Deyl by jistě protestoval. Víme ale, že neprotestoval? A co když Kabeláč psal vzpomínku s odstupem času a nevědomky zaměnil jména fotografů a při korektuře knihy, která vyšla o osm let později (to již byli oba fotografové mrtvi), záměna jmen prostě unikla?

Kolem nešťastné události je zajímavostí víc. Tak např. jsme po celé dlouhé období četli a psali příjmení zastřeleného koželuha ve tvaru „Hatle“ (viz např. J. Frajdla 11) , K. Krpatu 12) , J. Kotyka 13) ,  Arn. Kabeláče 14) ), tento tvar je i na pamětní desce na domě čp. 433 ve Sladkovského ulici. Josef Sakař 15)  uvádí tvar „Hátle“. Při přípravě tohoto článku jsem ale zjistil, že F. K. Potěšil 16)  transkribuje koželuhovo příjmení s dvěma -tt-, tedy ve tvaru „Hattle“. Tuto transkribci najdeme i v prvotní evidenci obyvatel Pardubic 17) nebo např. v dobovém novinovém šotu, referujícím o pohřbech dvou obětí masakru 18). Pochopitelně, že arbitrem, jestli příjmení zastřeleného koželuha obsahuje -t- nebo -tt-, je zápis v matrice narozených. A tam je tvar „Hatle“ 19), tedy s jedním -t-. Ale v listu „Východ“ z 15. června 1918 je na str. 12 půlstránkové „Díkůvzdání“, v kterém Anna Hattleová oznamuje, že z rodinného kruhu byl krutou náhodou vyrván její manžel František Hattle a že děkuje všem, kteří jej doprovodili na jeho poslední cestě. Tedy Hattle a Hattleová s dvěma -tt-! Ta jistě věděla, jak se její a manželovo jméno píše!

Ale vraťme se k zmíněnému článku ve „Východu“ z 15.6.1918 a uveďme si jej v plném znění jako strohou novinovou protiváhu k emotivnímu výlevu 16leté studentky, zřejmě zamilované 20) do svého 28letého profesora, citovaném z dívčina deníku ve výše uvedeném článku J. Kotyka:

„Dva pohřby. Dne 7. t. m. (7.6.1918 - pozn. kli) krutou náhodou vyrváni byli ze středu svých rodin Josef Slezák, 28letý profesor Městské školy obchodní a František Hattle, 51letý koželuh. Pohřby konaly se v pondělí 10. t. m. Pohřeb Slezákův byl dopoledne, Hattleův odpoledne; oba ovšem za obrovské účasti všech společenských vrstev našeho města, v čele s městskou radou. Tisícihlavý průvod doprovázel rakev Slezákovu na nádraží, kde za řízení sbormistra p. Antonína Vendla, odb. učitele, zapěli členové pěváckého spolku „Pernštýn“ smuteční sbor „Sladce spi, příteli náš“ a pak „Kde domov můj?“. Tytéž zpěvy za odpoledního pohřbu Hattleova opakoval „Pernštýn“ jednak v kostele a u hrobu. Ač nečlenům spolku, učinil „Pernštýn“ tuto zvláštní výjimku, v pohnuté této době dojista k útěše všem příbuzným a přátelům postižených rodin. Zpěvy tyto, s citem přednesené, působily na okolí velmi dojemně a zejména k hymně připojilo se obecenstvo všechno. Tělo zesnulého Slezáka bylo dopraveno do Litomyšle, kde v úterý, 11. t. m., za početné účasti obecenstva tamního a za účasti velké deputace chovanek Městské školy obchodní v Pardubicích bylo pohřbeno.“

Adresa autora: Miroslav Klimpl, 530 03 Pardubice, Na Okrouhlíku 937

Poznámky:

1. Ohrazenice je místní název ženského rodu, tedy „ta“ Ohrazenice. Odlišnosti v citacích ponechávám v původním znění.

2. SOkA Pardubice, fond Obecná škola Ohrazenice, kniha 130, s.10.

3. SOkA Pardubice, fond Sčítání lidu 1921, obec Ohrazenice, stavení čís. 28.

4. Tak místo činu nazývali místní občané.

5. Monografie Pardubicko-Holicko-Přeloučsko, díl III, s. 545. Fotografie je reprodukována i ve ZKPP roč. 2000, s. 199.

6. Karel Stoklas (1872-1934), pardubický profesionální fotograf.

7. Arnošt Kabeláč (1862-1929), ředitel měšťanské školy v Pardubicích u sv. Jana (dnes ZŠ bratranců Veverkových), správce odborných škol živnostenských v Pardubicích, dlouholetý předseda Filharmonie Pardubice, člen Sokola, Loveckého klubu aj.

8. In František Vácha, Pardubice za světové války, Pardubice 1937, s. 44-54.

9. Vyšetřovatel.

10.    Josef Deyl (1876-1936), pardubický profesionální fotograf.

11.    ZKPP roč. 1989 s. 90, Interpelace poslanců Hráského a Wintra v Poslanecké sněmovně 19. června 1918.

12.    ZKPP roč. 1988, s. 120, 7. červen 1918 v Pardubicích.

13.    ZKPP roč. 2000, s. 195.

14.    In František Vácha, Pardubice za světové války, Pardubice 1937, s. 44-54.

15.    Josef Sakař, Dějiny Pardubic IV, Soupis majitelů domů Předměstí Malého-Bílého, Husova třída, dům čp. 92.

16.    Frant. Karel Potěšil, Adresář města Pardubic, Pardubice 1911. Majitelé domů, s. 238: ulice U Haldy (dnešní Husova - pozn. kli) čp. 92 - Hattle František, Dodatky, s. 270: koželuh - Hattle Frant.

17.    SOkA Pardubice, fond AmP, evidence obyvatel, karton čís. 565 - Bílé předměstí, Husova ulice čp. 92, majitel domu Hattle František, koželuh.

18.    List „Východ“, 15. 6. 1918, s. 6, článek „Dva pohřby“.

19.    Podle sdělení pracovnice SObA v Zámrsku paní Kateřiny Pavlíkové.

20.    Silným citovým vztahem si pravděpodobně můžeme vysvětlit rozpor mezi slovy v jejím deníku „...Ale což platny slzy, když chladná mrtvola se zakrvácenou hrudí leží na prknech márnice...“ a realitou, že podle svědků byl Slezák střelen zezadu do krku. Viz poznámky 8 a 11.

 

Poznámka vedoucího redaktora ZKPP:

Děkuji kolegovi M. Klimpovi za zajímavé doplnění dalšího bílého místa v historii pardubických událostí ze 7. června 1918. Formulace druhého odstavce jeho článku však svědčí o tom, že autor je ze své přirozenosti vždy rád, když může něco „za někoho napravit“. To, že jsem ve svém článku v dvojčísle 7-8/roč. 2000 napsal, „že se zatím nepodařilo více o O. Kudrnovi zjistit ani získat jeho podobenku“, fixovalo jen realitu a faktický stav bádání k tomuto problému v roce 2000. Bohužel musím konstatovat, že i po publikaci článku M. Klimpla zůstává v platnosti závěrečná část mé věty, týkající se fotografie O. Kudrny. To, že to tu připomínám, nečiním ze škodolibosti, ale ze snahy dát podnět k dalšímu pátrání v této věci.

PhDr. Jiří Kotyk


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem