NÁVŠTĚVA PREZIDENTA ČSR T. G. MASARYKA V PARDUBICKÉM OKRESE VE DNECH 23. A 24. KVĚTNA 1929

Prezidenta republiky při jeho návštěvě Pardubic a dalších míst pardubického okresu doprovázela jeho dcera Alice Masaryková a nepočetný doprovod v čele s tehdejším ministerským předsedou Františkem Udržalem.

Hlava státu byla uvítána nejdříve na hranicích pardubického okresu ve vesnici Voleč, kde ji vítali přednosta okresního úřadu - okresní hejtman Jaroslav Vítek, dále statkář z Časů Jan Řehounek a sociálně demokratický živnostník J. Tichý z Nemošic. Vozidla z Prahy a také z Pardubic se pak zastavila v Bohdanči (dn. Lázně Bohdaneč), kde prezidenta vítali opět místní veřejní činitelé, mezi nimi řídící učitel N. Havelka, ruský legionář z doby 1. světové války. V lázeňském areálu, jemuž vévodil nedávno postavený pavilon od arch. Josefa Gočára, rodáka ze Semína na Přeloučsku, bylo podáno všem hostům občerstvení a prezident se mohl seznámit jak s ředitelem podniku Explosia, tak i s odborovým předákem J. Moravcem, zastupujícím národně socialistickou odborovou centrálu Československé obce dělnické. Zda spolu hovořili i o příčinách neštěstí v semtínské továrně, která vyráběla střelný prach a ještě jiné výbušniny, se můžeme jenom dohadovat. Dobový regionální tisk se o věci nezmiňuje, i když komunistický poslanec NS Josef Haken a také potom poslanec sociálně demokratický podali v této kauze v poslanecké sněmovně příslušnou interpelaci4).

Cesta automobilového „konvoje“ dospěla pak přes obec Trnová k labskému mostu (tam, kde je dnes zdymadlo), kde hlavu státu vítaly jednak fanfáry trubačů z ochozu pardubické Zelené brány, jednak „ozbrojená moc“ z místní vojenské posádky. Nakonec všichni dospěli na pardubické Pernštýnovo nám., kde se za účasti občanů konalo hlavní uvítání, při kterém mužský pěvecký sbor Pernštýn zapěl píseň Sláva tobě. Další ceremoriál vítání pak probíhal v zasedací síni pardubické radnice, kde se dostal ke slovu starosta města, jímž tehdy byl národně socialistický funkcionář Vojtěch Znojemský, povoláním vrchní účetní z pardubické Zemské donucovací pracovny.5)

Okresní školní inspektor J. Ledr představil pak panu prezidentovi přední činitele z pardubických škol a jiné funkcionáře místních spolků a institucí. Po skončení uvítání na radnici odjel prezident s doprovodem „skrze“ Zelenou bránu a Zelené předměstí do kasáren 8. jezdeckého pluku a jezdeckého učiliště, kde - jak praví dobové informace - předvedlo jezdectvo olympijského družstva své „skoky“.6)

Oběd pak byl podáván v blízké restauraci Veselka a účastnilo se jej na šedesát hostů. Po polední siestě se prezident odebral znovu mezi vojáky, tentokráte pardubického železničního pluku (jistou dobu zvaného Bachmačský), kteří mu předvedli na cvičných stavbách své dovednosti.

Cesta páně prezidentova vedla potom na Kunětickou horu, kde účastníci „výletu“ vyslechli odborný výklad o hradu Kunětická hora z úst vlastivědného znalce Pardubicka F. K. Potěšila. Už vlastně v podvečer jarního 25. května 1929 zamířil prezident republiky do blízkých Dašic. Proč si prezident do svého itineráře zařadil návštěvu městečka Dašice, není moc známo. Možná, že si vzpomněl na fakt, že z Dašic pocházel dělnický předák a politik Josef Hybeš, se kterým se snad setkával ve Vídni, když byl členem poslanecké sněmovny - říšské rady7).

Na noc odjel prezident republiky s ministerským předsedou do nedaleké Dolní Rovně, odkud František Udržal pocházel. Ostatním členům doprovodu doporučeno vrátit se do Pardubic. Následující den 24. května 1929 dopoledne odjel prezident T. G. Masaryk do Holic, kde byl opět vítán starostou města Ing. Flanderkou. Dělnice z místní továrny na obuv věnovaly jemu, jeho dceři a vnoučatům domácí pletenou obuv. Cesta páně prezidentova vedla pak přes Chvojenec a Býšť do Hradce Králové.

PaedDr. František Dosoudil

Poznámky:

1) Otakar Španiel, nar. 1881, zemř. 1955, český sochař, řezbář a medailér, v letech 1946 - 1948 rektor Akademie výtvarného umění v Praze, zasloužilý umělec (1954). Základní údaje o jeho uměleckém díle viz v Ilustrovaném encyklopedickém slovníku Praha 1982, nejnověji heslo Otakar Španiel ve Velkém slovníku naučném Praha 1999.

2) Odhalení pomníku T. G. Masaryka v Pardubicích - jistě k velké lítosti pardubických radních - se také neúčastnil - ač také pozván - nejbližší spolupracovník T. G. M. z let první světové války Edvard Beneš (1884 - 1948), tehdy ministr zahraničních věcí ČSR. Protože tehdejší ministerský předseda Antonín Švehla (1873 - 1933) byl tehdy buď vážně nemocný nebo jinak zaneprázdněn, musel nejvyšší výkonnou státní moc zastupovat František Udržal, t. č. ministr národní obrany, poslanec za agrární stranu. Sr. Dějiny Československa v datech, Praha 1986, str. 601.

3) K výbuchu v oddělení výroby střelného prachu v semtínské Explosii došlo jednak 26. dubna 1929 (zahynuli 2 dělníci), jednak 29. dubna 1929, při kterém zahynulo pět dělníků. Viz rukopisnou práci F. Dosoudila Dějiny Pardubic a pardubického okresu v datech, rok 1929.

4) Josef Haken (nar. 1880 Markvartice u Sobotky, zemř. 1949 v Praze), poslanec NS za KSČ, vznesl se svými druhy interpelaci na ministra národní obrany 30. května 1929.

5) Vojtěch Znojemský, nar. 1880 v Lasenicích u Kamenice n. L., zemř. 1949 v Pardubicích. Starostou Pardubic v letech 1923 až 1932. O V. Znojemském napsal studii do Radničního zpravodaje č. 2/1999 (informační list magistrátu Pardubice) PhDr. Miloš Charbuský, vyučující na Univerzitě Pardubice na fakultě ekonomicko-správní.

6) Podrobnější informace o návštěvě prezidenta republiky T. G. Masaryka v Pardubicích v r. 1929 najde čtenář v listinném materiálu Archivu města Pardubic, kr. 140 - č. M 110/29.

7)       Josef Hybeš, nar. 29. 1. 1850 v Dašicích, zemř. 19. 7. 1921 v Brně, dělnický předák, od r. 1867 žil ve Vídni, později v Prostějově a v Brně. Od r. 1897 do r. 1918 poslanec vídeňské říšské rady za Českoslovanskou stranu sociálně demokratickou, od podzimu 1918 člen Revolučního národního shromáždění ČSR, od r. 1920 senátor NS ČSR, stoupenec myšlenek III. Internacionály. Více o něm ve Slovníku k dějinám dělnického a komunistického hnutí ve východních Čechách Hradec Králové 1986 nebo ve Velkém slovníku naučném Praha 1999, str. 566.