Továrny v jediném domě

V domě čp. 385 ve Smilově ul. patřícím dnes tiskárnám Pardubice (s kancelářemi několika soukromých podnikatelských firem) sídlila kdysi „Comtesse“, továrna na dámskou luxusní obuv. Její židovský majitel sídlil a „úřadoval“ v maličké, nejmenší místnosti v patře svého bytu. Stačil k tomu psací stůl, lenoška, židle a skříň. V přízemí domu pak byly nevelké sklady a především obuvnická kráječská dílna. Zde několik zručných kráječů připravovalo podle šablon díly z kůže či látek na krásné dámské střevíčky nejrozmanitějších vzorů a barev. V další místnosti pak zkušený mistr často za dozoru majitele vydával materiál a přijímal hotové výrobky. Comtesse totiž pracovala s desítkami domácích obuvníků. Přicházeli pro materiál a přinášeli ušité, hotové výrobky.

A slečny a dámy na plesích, merendách a karnevalech v Praze, Vídni, Berlíně i dalších velkých městech netušily, že na nohou mají střevíčky z Pardubic. Ani jméno firmy Comtesse jim mnoho neříkalo.

Jen nemnoho lidí v domě a desítky domácích obuvnických dělníků z města i okolí vědělo své. Továrnu jako množství dalších zahubila hospodářská poválečná krize a nastupující strojová obuvnická velkovýroba, representovaná firmou Baťa.

Zůstal jen dům ukrývající ve svých zdech osudy jedné továrničky.

O tom druhém ve Štefánikově ulici v domě nazývaném „U Kohnů“ vědělo stovky trhovců a desetisíce děvčat a žen. Opět i zde se ve skladu hromadily stovky metrů látek a střihači i střihačky zde připravovaly práci, tentokrát pro stovky domácích šiček.

Široko, daleko, na trzích a jarmarcích nabízeli trhovci sukně, zástěry, šaty, halenky i jiné ošacení pro ženy. Ceny lidové, protože pan Kohn dodával opravdu lacino a pro všechny.

Domácí pracovníci... Dnes bychom mohli říci - vysoce efektivní forma práce. Obuvníci mohli slavit „modré pondělí“, mohli však také pracovat i o sobotách, nedělích, večer, tak, jak bylo potřeba a dle množství převzaté práce. Švadleny, šičky mohly uvařit jídlo svým dětem, pracovat dle možností a potřeb. Nikdo nemusel denně nikam dojíždět. Stačilo týdně či i za delší dobu převzít materiál, předat hotové výrobky a hned dostal dohodnutou peněžní odměnu.

Dva domy - pamětníci... Bylo jich však mnohem více. Dnes zbořená továrnička pana Fuchse v Palackého ulici, vyrábějící pánské košile pro export do Anglie a poté do Indie. Způsob - systém byl výrobně stejný jako v továrně pana Kohna. A bylo by možno jmenovat řadu dalších.

V uplynulých několika létech přibyla řada nových firem a soukromých podnikatelů. Většinou se honosí krásnými kancelářemi, pěkně vybavenými obchody i luxusními dvoranami nových bank.

Na druhé straně zejí mnohé výrobní objekty zčásti prázdnotou. Pravda, byly většinou postaveny v období totalitní éry. Snad se v nedaleké době i je podaří lépe využít.

Dva domy z mnoha nám jen připomínají, že tak lze učinit i jinak než ohromnými investicemi, zbytečným luxusem či nepříliš čestnými cestami.