Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Arnošt z Pardubic a jeho přínos pro rozvoj české hudební kultury I. část

obrázek k článku Karel IV. sám vzpomíná ve svém životopisu, jak po příchodu do Čech (1333) našel celé království ve velmi zuboženém stavu a Pražský hrad neobydlený! Nesetkal se zde ani s matkou, kterou od dětských let neviděl, protože mezitím zemřela.

Karel se vrátil do Čech po sedmiletém správcování severoitalských držav svého otce Jana Lucemburského. Doba správcování uplynula a tak připravila Karla na vlastní povinnosti panovníka.

Té se ujal roku 1346 poté, co Jan Lucemburský zahynul v bitvě u Kresčaku.

O rok později mu pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic při korunovaci na krále českého vsadil na hlavu svatováclavskou korunu, kterou nechal Karel pro tento účel nově zhotovit.

Nedlouho tedy po Karlově příchodu do Čech se sem vrátil i Arnošt z Pardubic a začala tu jeho téměř závratná kariéra.

Stal se kanovníkem pražské kapituly a v roce 1339 nebo 1340 jejím děkanem. Jako člen diplomatického poselstva českého krále v Avignonu mu papež roku 1342 udělil provizi na další obročí ve Vratislavi.

V lednu 1343 zemřel poslední pražský biskup Jan IV. z Dražic a volba jeho nástupce vyvolala v řadách kanovníků pražské kapituly rozpor mezi stoupenci dvou kandidátů. Shodou okolností obou osob blízkých královskému dvoru – jedním byl děkan Arnošt z Hostýně (z Pardubic) a druhý probošt Jindřich, kancléř markraběte Karla.

Definitivně rozhodl 3. 3. 1343 papež Kliment VI., snad na dotaz po mínění svého chráněnce Karla, a to ve prospěch Arnošta. Tato volba se v budoucnu ukázala jako velice šťastná.

Budoucí král získal v hlavě české církve sobě oddaného rádce spřízněného názorově v řešení řady státně politických otázek, s hlubokým vzděláním, kulturního rozhledu, cílevědomého a organizačně schopného.

Arnošt se potom objevoval po boku Karla IV. při všech významných činech a rozhodnutích tohoto bezesporu jednoho z největších českých panovníků. Arnošt z Pardubic se stal předním diplomatem a velmi blízkým přítelem Karla IV.

Prvým význačným počinem Karla IV. bylo již roku 1344 založení pražského arcibiskupství, o něž marně usiloval už jeho předchůdce. Tím nejen vymanil českou církev z německého područí, ale pozdvihl tím zejména prestiž Prahy jako sídelního města a centra českého království.

Pražskému arcibiskupovi Arnoštu z Pardubic byla podřízena olomoucká a litomyšlská diecéze.

Za vlády Karla IV. (1346 – 1378) došlo k nejbohatšímu rozvoji gregoriánského chorálu. Velký rozmach církevního zpěvu měl ovšem i svůj rub. Za prvního arcibiskupa Arnošta z Pardubic (1344-64) se už během roku slavilo na 105 zasvěcených dni, při nichž bylo třeba konat zpívanou bohoslužbu. Rozvoj liturgického zpěvu si tedy v době Karla IV. vynutil také dosud nebývalý rozkvět pěveckých sborů, jmenovitě v liturgicky přísném chrámovém prostředí.

S novými skladbami však také do církevní hudby neodvratně pronikal světský prvek, především v tzv. tropech (vložky do liturgických zpěvů novým textem pod melismatickými tóny). Někdy byl dokonce celý nápěv převzat z původní světské skladby a pouze podložen novým náboženským textem.

Arnošt z Pardubic proto dbal o slohovou čistotu chrámového zpěvu, zakázal světské zpěvy a nástrojovou hudbu (mimo varhan) v kostele a dohlížel na hudební výchovu ve školách. Je to jeden z prvých dokladů pronikavé reformy církevní hudby v Čechách. Arnošt z Pardubic nejenže se snažil o zdokonalení a nápravu církevní hudby, ale dával dokonce pořizovat nové liturgické knihy, z nichž je nutno zvláště uvést významný sekvenciář z roku 1363, který se nachází v knihovně metropolitní kapituly v Praze. V nových knihách je uložena suma tehdejšího sekulárního ritu. Dochovaly se takřka v úplnosti (graduály, vesperály aj.) a zahrnují zpěvy pro mši (ordinárium, missae, sekvenciář, antifonář a officia aj.) V těchto zpěvnících vládne monumentální a vzorový typ specifické české větvě chorální notace, tzv. nota rhombica (kosočtvercová nota).

 

II. část

O velkých církevních slavnostech se provozovaly liturgické skladby sborem značných rozměrů. Proto byly sbory čas od času rozmnožovány zpěváky z ostatních pražských kostelů.

Z popudu Karla IV. byl založen a ustaven roku 1334 při katedrále sv. Víta v Praze chrámový sbor 24 kněží, tzv. mansionářů (pro zpívání hodinek), k němuž později přistoupil i sbor žaltařníků (zpěváci žalmů na kůru – kruchtě), pečujících o provozování žalmů, zatímco sbory žákovských kůrových zpěváků (bonifantů – boni – infantes) a choralistů se staraly o liturgicky přesné provádění gregoriánského chorálu.

Velká církevní slavnost se uskutečnila dne 21. listopadu 1344. Tato slavnost byla spojena s položením základního kamene k novostavbě katedrály sv. Víta v Praze. Za tohoto slavnostního aktu, který vykonal Arnošt z Pardubic spolu s českým králem Janem Lucemburským (1310 – 1346) a jeho syny Karlem a Janem Jindřichem, prozpěvovalo duchovenstvo „Tě Boha chválíme“ a lid zase „Kyrie eleison“

---------------------

Karel IV. měl hudbu také velmi rád. Vždyť ve své sbírce hudebních nástrojů na Pražském hradě měl dokonce dudy, označované středověkou češtinou jako „kozlice“. Dudy musely „Otci vlasti“ zrovna učarovat, neboť si dal na Karlštejně dokonce dudy namalovat na zeď, jeden z hrajících andělů si zvolil tento čarovný nástroj.

Hudbou je tedy poznamenán starobylý hrad Karlštejn. Hudbou je již pohlazen základní kámen tohoto hradu. Pokládal ho sám velký mecenáš hudby arcibiskup pražský, přítel a důvěrník Karla IV., Arnošt z Pardubic.

Jedním z nejvýznamnějších a rozhodujících činů a přínosů Karla IV. pro rozvoj domácí české kultury a vzdělanosti bylo založení pražské univerzity.

Dne 7. dubna 1348 vydal Karel IV. zakládací listinu pražské univerzity, která byla určena především pro potřeby zemí České koruny, ale stala se centrem středověké vzdělanosti evropského významu ve všech čtyřech fakultách – teologické, právnické, lékařské a artistické (filozofické).

Úplný počet fakult neměla zpočátku většina středověkých univerzit. Karel IV. pečoval o rozvoj pražské univerzity výběrem jejím profesorů, knižními dary, nadacemi i právními výsadami.

V čele stál kancléř, kterým byl zvolen pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic.

Svobody a práva vysokého učení pro český, polský, saský a bavorský národ kodifikoval Eisenašský diplom ze 14. 1. 1349.

 

III. část

Arnošt z Pardubic je především znám jako důvěrný přítel, rádce a diplomat Karla IV. Král a pak i císař Karel v něm měl nejen přívržence, ale především spolupracovníka, který hájil zájmy panovníka ve všech oblastech.

Důležitá jsou Arnoštova správní opatření týkající se církve. Roku 1349 byla provinciální synodou přijata STATUTA Arnošta z Pardubic, která zajišťovala jednotný právní výklad pro řízení duchovní správy.

Karel IV. spolu s Arnoštem z Pardubic se starali o rozkvět církevní hudby různými směry. Bohoslužba nabývá nových slavností a nového lesku novými kulty, což působilo na hudbu velmi mocně. Karel IV. s arcibiskupem Arnoštem zaváděl horlivě tyto novoty do Čech: kult svátosti oltářní (nadace na slavné mše, na procesí), kult Panny Marie („rorate“ a „salve“), anniversaria, aj.

Rorátní zpěvy jsou z nejlepších památek české hudby doby předhusitské. Vznikly při ranních mších, zavedených ke cti Panny Marie, interpolací mešních textů. Pramenem je jim chorál gregoriánský.

Hlavní zachované knihy těchto zpěvů jsou Jistebnický kancionál a kancionál Vyšebrodský, oba ze začátku 15. století.

Arnošt z Pardubic dal pořídit 1 antifonář pro preceptory, slavnostní antifonář o 3 svazcích, 3 graduály (2 denní pro choralisty), nádherný sekvenciář a jiné.

Chrámová hudba za Karla IV. má svůj zlatý věk, hlavně po stránce vokální. Rozvoj duchovní české písně nabyl za Karla IV. takové výše, že jej směle můžeme postavit vedle výtvarného umění tehdejší doby. V době Arnošta z Pardubic se celkem ráz hudby nemění, v církevní písni rozhoduje dále latinský zpěv, ve světské hudbě má převahu vkus francouzský.

Počet církevních písní českých vzrostl na vysoké číslo. Nejdůležitější a nejznámější jsou „Navštěv nás Kriste žádúcí“, „Nastal nám čas veselý“, „Andělé jsú zpívali“, dodnes oblíbená „Narodil se Kristus Pán“ s celou řadou nápěvů, aj. Hlavní prameny, z nichž poznáváme písně české té doby, jsou rukopis univerzitní knihovny v Praze a kancionály Vyšebrodský a Jistebnický.

-----------------

Založením Pražské univerzity přibyl nový druh světských písní,

které stojí uprostřed mezi písněmi umělými a lidovými. To jsou písně studentské. Podle zachovaných textů byly to písně značně příbuzné s melodiemi lidových písní.

V hudbě instrumentální bylo při tanci hráno obyčejně na bubínek a pištěc. Mimo vlastní píšťalu hráno též na šalmaj, zvonky, ze strunných nástrojů drnkacích to byly kobzy, loutna aj.

-----------------------

Z úředních kritik chrámové hudby se dovídáme, že do bohoslužebného zpěvu postupem pronikala také instrumentální hudbu. Církev ji přísně zakazovala v kostele a omezovala v mimokostelních ceremoniích, ale nápravy nebylo možno zcela dosáhnout. Pouze varhany byly tolerovány, ovšem jako nenápadná podpora chorálního zpěvu, jakmile byly na nich při mších hrány „rozpustilé písně tropy“, vztahovaly se zákazy i na ně.

Bylo velmi nesnadné udržet chrámovou hudbu v souladu s předpisy, když šíření nových kultů a světců si vyžadovalo i novou tvorbu.

------------------------

Prameny a literatura:

Dějiny hudby – Hejda a Tuček Praha

Dějiny Prahy v datech – Panorama 1988

Československý hudební slovník – A – L, SHV Praha 1963

Československé dějiny v datech – Svoboda 1986

Hrady a zámky – STN – Praha 1958

Kdo byl kdo v našich dějinách do r. 1918 – Libri Praha 1993

Prahou za hudbou – Orbis Praha 1972

Stručný hudební slovník – KLHU Praha 1960

Novinový archiv autora

Výpisky z archivních dokumentů


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem