Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Co skrývá dopisová kazeta zn. Praha aneb Vyznání lásky Východočeskému divadlu

obrázek k článku Na rendez ? vous s pardubickým divadlem chodím už víc než půl století a můj láskyplný vztah by se dal rozdělit na dvě etapy. Prehistorickou, tj. bez písemných dokladů, a historickou, vtěsnanou v podobě divadelních programů do dopisové kazety zn. Praha.

Z doby předhistorické promítačka paměti nabízí nezapomenutelnou Manon Lescaut a Annu Kareninu Blanky Bohdanové, zářivou královnu Kristinu Věry Galatíkové, kouzelnou Mimi Libuše Švormové, nádhernou kněžnu z Lucerny Anny Ferencové. Vidím, že paměť uchovává hlavně ženské, snad proto, že sama je rodu ženského, možná dámy krásou svých tváří, těl a kostýmů zastínily své mužské protějšky. Milan Sandhaus se však zastínit nedal. A když se po představení Když vane mistrál loučil jménem herců Východočeského divadla s Irenou Poledníkovou, podařil se mu husarský kousek. Hned prvními slovy dokázal zdůvěrnit ohromný prostor na útulný salonek, zbořit předěl mezi hledištěm a jevištěm , diváci i herci byli rázem jedna parta, dojatě sledující menuet polibků, přání, kytic a dárků.

 

Ke konci osmdesátých let jsem se rozhodla vodit svou maminku častěji do divadla. Už tenkrát prošlapávalo cestičku k Listopadu. Vzpomínám na představení Dietlovy Havárie v červnu 1987. Maminka se tiskla hlouběji do křesla, spínala své zlaté všeumějící ručičky a šeptala: „Hoši, vy si troufáte, jen aby se vám nic nestalo!“ Stalo, ale mamince. Havárie byla posledním představením, kdy seděla vedle mne. Nedožila se divadelního balkónu, planoucích svíček na parapetech schodiště, krásného mužského hlasu, jenž zpíval zaplněnému náměstí o lidech zvonkových, kteří zazvoní, až přijde jejich čas. A chvíle, kdy Věra Galatíková z výše svého bývalého pracoviště oznámila demisi Milouše Jakeše.

 

Dluhy se mají platit, morální obzvlášť. Mamince jsem se snažila odvděčit návštěvami divadelních představení, divadlu zakoupením celoročního předplatného. Začala etapa historická, ke slovu se dostala papírová krabice s obrázkem Hradčan. Váží téměř dvě kila a obsahuje přes sedmdesát divadelních programů. Bylo by jich daleko více, kdyby mne dříve trklo je schovávat. Takto je nejstarší dochovaný Večer tříkrálový z roku 1991. Dostali jsme tenkrát, manžel a já, od rozdováděné trojice sluhů plné sklenice dobrého červeného vína a spokojeně konstatovali, že naše sedadla v první řadě hned na kraji vpravo jsou nejlepší místa v celém divadle.

 

S manželem to bylo v prvních letech poněkud složité. Je totiž mužský zcela atypický. Při prvním náznaku násilí vypíná televizor, z kinematografie bere jen filmy – ovečky typu Vesničko má středisková, k fotbalu, hokeji a hospodám má vztah ryze záporný. S předplatným nenadšeně souhlasil, ale…. Hned v prvním spektáklu August, august, august…hlavní protagonisty sežrali tygři. Následoval Čtrnáctý hrabě Gurney – dvě vraždy jak vyšité, jedna nechtěná sebevražda. Nic nepomohlo, že se mu přímo před očima hezká holka v roli lehké holky vysvlékla do kalhotek, choť se zasekl, a tak se osazenstvo křeslo č. 14 obměňovalo. Na komediích se vedle mne tyčila nepřehlédnutelná figura mého zákonitého partnera, na dramata jsem měla sousedku Věru z 12. patra.

 

Když divadelní plakáty oznámily pro naši skupinu Vraždu na Uhelném trhu, nabídla jsem ji sousedce rovnou. Kdepak ten můj a vražda, byť by byla kdekoliv. Z divadla jsem se vrátila s natrženou bránicí, uškytaná smíchy a manžel to dodnes bere jako podraz, marně jsem argumentovala, že by stejně nešel, když je vražda už v názvu.

 

Dnes chodí na všechno, divadlo si ho prostě vychovalo.  A mne přimělo ukládat sváteční večery do krabice s Hradčany. Kdykoliv přikládám nový program, přehrábnu se ve starých a promítačka paměti se poslušně rozhrčí. Zvonokosy – oslněné gesto Dášenky Novotné, jímž zatápala dozadu po opoře zábradlí při spatření velitele vojska Cajdrnohy, elegantní pirueta Milana Sandhause při závěrečné děkovačce.

 

Návštěva staré dámy – čelný střet s Dürenmattem a omračujícím výkonem Zdeničky Bittlové, kterou pamatuji jako líbeznou útlou gymnazistku s otráveným výrazem a copem přes rameno.

 

Kartouza parmská – hrdinský čin Martina Mejzlíka. Zahrál skvěle Fabrizia místo herce, který se zranil na generálce. Statečnost prokázala i Petra Janečková jako Adélka ve Fanfanu Tulipánovi, když se nechala srolovat rukama zlosynů z vysokého praktikáblu do rukou jiných zlosynů. A dodnes se mi roztáhne pusa od ucha k uchu, když si vybavím striptýz Jiříka Kalužného v Dovolené s rizikem, provázený Petřinými vášnivými výkřiky.

 

Není možné vyjmenovat všechny a všechno, co představení, to přehlídka perfektně odvedené práce. Nejen herců, kteří pokaždé hrají jak o život, ale i těch, kteří je oblékají, češou, líčí, nasvěcují, kulisy navrhují, vytvářejí, přemísťují atd. Vzácná vyrovnanost ansámblu posledních přibližně deseti let (člověk by ji už pomalu bral jako samozřejmost, ale nebylo tomu tak vždy, pamatuji i polenoidní vedlejší postavy např. v Lucerně nebo R.U.R.) vynikne ve srovnání s hostujícími pražskými celebritami. Václav Postránecký, Radoslav Brzobohatý, Pavel Trávníček, Petr Štěpánek, Jiří Němec aj., ti všichni zapadli jako kamínek do mozaiky, žádný nevyčníval ani o chloupek.

 

Miluji Východočeské divadlo, ale není to láska slepá. Většinou se vracím svátečně naladěná, mnohdy uchvácená, někdy ocením jen snahu herců a sama hra mi nic neříká, ale ze sedmdesáti představení se mi vyloženě nelíbilo jen jedno. Gogolova Revizora jsem znala téměř zpaměti, ale tenkrát jsem ho na jevišti nějak nepoznávala. Chlestakov v rozdrbaných džínách, obě ženské postavy v sexy prádélku, většina děni se odehrává v posteli, inu proti gustu žádný dišputát, ale všeho moc škodí. I aktualizace. Ale to už je promlčeno, novými spektákly a novými tvářemi překryto a přemalováno. Možná se jednou budu z křesla č. 13 dívat na tvářičku obzvlášť drahou a milou. Čtrnáctiletá vnučka Dášenka letos končí šest let výuky v dramatickém kroužku a chystá se na absolventské představení. Bude prý v něm hrát krysu. Fuj tajbl, snad ji čeká ještě něco hezčího. Viva Thalia!

 


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem