Raabizace na pardubickém panství 1. část

Reformu navrhl a prováděl dvorní rada Frant. Ant. Raab 2), vrchní ředitel komorních a exjezuitských statků. Raabizace byla rozhodným krokem vpřed, poddaní dostali tak půdu sic do dědičného nájmu (půda zůstala i nadále dominikální), ale noví hospodáři nemohli být svých pozemků zbaveni, pokud ovšem dobře hospodařili.

„Vrchnosti zůstává nade všemi poddanému propuštěnými společnými grunty své panské vrchnovlastenství (dominium directum) vymíněné, avšak ale bude mocti v následovních třech případech poddaný ze svého vlastenství propuštěn a schozen býti.

a) Jestliže by on svy grunty nedobře a tak jak bedlivému hospodáři přísluší, nevzdělával,

b) Jestliže by on svou ležící mohovitost přes dvě třetiny zadlužil,

c) Jestliže by on tu v kontraktu vyměřenou, k odvedení mající danní povinnost skrze jeden celý rok nezapravil, leč by bylo, že by on skrze obzvláštní neštěstí v tom zaneprázdněn byl.

Mimo těchto příhod a když on vše své povinnosti a závazky věrné vyplní, pokojný a vrchnosti své poslušný bude, nemůže on ze svého v užívání majícího vlastenství schozen býti, anobrž bude mocti s ním dle vůle jednati a takové dědicům svým neb komu chtít bude, zanechati.“3)

Reforma sledovala v první řadě státní zájem. Marie Terezie, která byla ve svém státě dobrou hospodyní, neprosazovala svou reformu jenom z humanitních důvodů, ale sledovala při tom hlavně prospěch státu, sedláci hmotně zabezpečení mohou platit daně a z dobrých sedláků budou také dobří vojáci. Vzniknou nové vsi, bude rozmnožen selský stav a noví hospodáři budou obdělávat vlastní pole. Vrchnost nebyla při tom poškozena, měla zajištěn stálý příjem z dědičného nájmu, bez ohledu na rozmary počasí a na druhou stranu se předpokládalo, že svobodný rolník na svých pozemcích bude jistě dobře hospodařit a také dobře plnit svoje povinnosti vůči vrchnosti. Blaho státu a vrchnosti nemůže obstáti bez blaha a blahobytu poddaných. Raab prohlásil: „Svoboda a vlastnictví jsou s to, aby učinily lidi šťastnými“.

Raab měl mnoho odpůrců, ale protože měl podporu Marie Terezie, přes  mnohé potíže dobrá myšlenka se prosadila. Raabizace byla provedena na exjezuitských pantsvích Žírec a Žacléř hned po r. 1775, pak následovaly Brandýs, Liběšice, Poděbrady a Pardubice. Celkem byla raabizace uskutečněna na 105 panstvích  komorních, nadačních, klášterních a městských v Čechách. Od roku 1778 vzniklo tak na pardubickém panství 35 nových vsí, osad a míst, které byly osazeny především domácími osadníky a některé emigranty z Kladska. Kladští emigranti byli usídleni v 11 čistě německých obcích a v dvanácté obci smíšené (Spojil). Usedlosti (familie) osazené němec. obyvatelstvem z Kladska byla založena v létech  1780 – 1788, rovněž tak 7 nových obcí vzniklých na vysoušených rybnících a osazených českým obyvatelstvem. Dědiční nájemci panské půdy se nazývali familianti a jejich usedlosti familie. Noví osadníci byli svobodni, osvobozeni od roboty, neplatili kontribuci, ale byli povinni různé práce a pojížďky, které by vrchnost potřebovala, na předchozí oznámení za mzdu vždy vykonávat.

Velkou úlevu přinesl poddaným patent z 10. 11. 1781, kterým bylo vyhlášeno zrušení nevolnictví  a výnos o pořízení t. zv. josefinského katastru, který měl obsáhnout popis poddanské a panské půdy, stanovil přesný výnos půdy a umožnil její spravedlivější zdanění. Podle patentu z r. 1781 mohl se každý poddaný bez povolení vrchnosti ženit, vystěhovat se z panství a usaditi se kdekoliv. Nepotřeboval povolení na řemeslo nebo do škol. V r. 1778 byla přidělena půda i městům a městysům, který dostaly z dominikálních gruntů celkem 544 měřic (Pardubice dostaly 336 měř., Přelouč  34 měř., Bohdaneč 54 měř., Sezemice 52 měř., a Dašice 68 měř.) a v menší míře i některé obce.

Raabizace byla provedena na panstvích komorních, nadačních, klášterních a městských v Čechách a ostatním vrchnostem byla pouze doporučena. Soukromé vrchnosti se většinou zásahu do svých výsostních práv bránily a tak raabizace byla u nich provedena jen výjimečně, nebo jen částečně.

V červenci 1776 byl Raab jmenován vrchním ředitelem komorních a exjezuitských statků. Protože nemohl sám raabizaci říditi, ustanovil na panstvích, kde byla pozemková reforma prováděna, lokální komisaře. 30. 8. 1776 vydal pro ně instrukci (t. zv. Unterricht), který vyšel v příštím roce tiskem. Lokální komisaři přidělovali půdu především chalupníkům, domkařům a ostatním bezzemkům, kteří si na svůj náklad vystavěli nové domy. Pro emigranty z Kladska nová obydlí vystavěla na svůj náklad sama vrchnost, novým osadníkům familiantům stavební materiál (činil přibližně polovinu ceny) poskytla zdarma, ale ostatní náklady familianti spláceli v malých ročních splátkách. V průměru bylo přiděleno novým osadníkům okolo 40 měřic a pokud byl řemeslník, tak polovinu. V některých obcích (např. v Zástavě) dostali domkaři alespoň tolik pozemků (5 až 8 měřic i méně), aby v případě neúrody, jako se stalo v r. 1771 – 72, měli zajištěnou nejnutnější obživu. Při té příležitosti byly rozděleny i rustikální pozemky, svedené kdysi vrchností k panským dvorům.

V Pardubicích byl ustanoven lokálním komisařem svob. pán Eichelburg. Na jeho počest byla pojmenována nová obec vzniklá ze dvora Trávnického na Eichelburg, ale tento název se neujal, rovněž tak se neujal pozdější název na počest císaře Josefa II. Josefsburg a udržel se název Trávník.

Pro nové osadníky, familianty, byly založeny nové gruntovní knihy (nyní jsou uloženy v SOA Zámrsk jako gruntovní kolonizační knihy v počtu 25 kusů), do kterých byly zapsány všechny náležitosti, popis stavení a hospodářských budov, inventář hospodářský a domovní, nářadí, dobytek, polnosti, platy do císařského důchodu z domu (většinou 3 zl.) a z panských nezakoupených gruntů, daných do dědičného nájmu. Případně uvedeny dluhy privilegované a privátní. Vše bylo oceněno a vypočtená konečná hodnota zaknihována. Pro familie vzniklé rozparcelováním panských dvorů byly gruntovní knihy založeny  v létech 1790 – 92, pro familie vzniklé na vysušených rybníkách a ostatní nevyužité půdě byly grunt. knihy založeny v létech 1780 až 1788. Na pardubickém panství bylo 15 panských dvorů, které byly rozparcelovány většinou v r. 1777.

V nových obcích bylo též zvelebeno za podpory panského vrchního Štěničky pěstování ovocného stromoví, ale zároveň zanikly panské vinice a chmelnice. Pro celé panství byly dvě ovocné školky v Rábech, které však pro tak veliké panství nemohly dostačovat.

Pokračování

Poznámky:

1) Robota byla bezplatná práce pro panství. Před 30letou válkou bývala většinou mírná, ale po 30leté válce začaly vrchnosti robotu mnohonásobně zvyšovat a tak se stala příčinou nesmírné bídy venkovského lidu a překážkou hospodářského vývoje. V memoriálech z r. 1772, v kterých je podán návrh na hospodářskou reformu, píše pražský purgkrabí kníže Karel Egon Fürstenberk: „Nenáviděné okovy nevolnictví, jež připoutávají českého sedláka k jeho gruntu jako k mučednickému sloupu, u něhož je bičován pod tisícerými záminkami a za jediný přečin, jímž se znelíbí vrchnosti nebo jejím úředníkům, pyká po celý život a to vše nade vší pochybu musí učinit nebohému českému sedlákovi nenáviděným nejen vlastnictví gruntu, nýbrž i jeho vlastní život.“ O špatném stavu venkovského obyvatelstva se přesvědčil při své návštěvě Čech i budoucí císař Josef II.

2) František Antonín Raab, narozen 21. 12. 1722 v Sv. Leonhardu v Korutanech. Vystudoval práva a v r. 1750 vstoupil do státní služby. Jmenován byl radou a v r. 1755 byl povýšen do rytířského stavu. Erb rozdělený ve 4 pole, v levém horním a pravém dolním černý havran ve zlatém poli stojící na srovnaných kamenech, v pravém horním a levém dolním poli stříbrná kotva v červeném poli. Navrhoval a prováděl hospodářské reformy, robotní abolici (výkup z roboty) a hlavně pozemkovou reformu nazvanou po něm raabizací. Mněl mnoho odpůrců, ale těšil se podpoře a přízni Marie Terezie, takže mohl zdárně začít a uskutečnit svoje velké životní dílo – raabizaci. Tragické je, že se netěšil přízni císaře Josefa II. a nakonec upadl přes své nesporné zásluhy v nemilost.

3) Podle „Platební knížky poddaných podle soustavy Raabovy z r. 1780“.