TRADICE ARNOŠTA Z PARDUBIC V DĚJINÁCH PARDUBIC 20. STOLETÍ

V neděli 25. srpna v 10. hodin dopoledne se v místním arciděkanském chrámu sv. Bartoloměje konala slavnost vysvěcení mramorové sochy arcibiskupa Arnošta z Pardubic, patrona města, od sochaře Františka Zusky. 2) Socha z macedonského mramoru byla vložena do jižní stěny chrámu na epištolní straně oltáře do vnitřní plochy pozdně- gotického sedile. Kolem sochy byla vytvořena mozaika s erby pražského arcibiskupství a pánů z Pardubic a nápisem „1340 – 1940 Na paměť 600. výročí povýšení Pardubic na město“. 3) Pro vysvěcení sochy bylo vybráno pardubické posvícení. Slavnostní výbor, jehož předsedou byl pardubický arciděkan Mons. Vincenc Šetina 4), vydal ke slavnosti pozvánku, jež se zachovala jako příloha farní kroniky (viz kopie). 5) Účastníky slavnosti byli četní oficiální hosté, např. královéhradecký biskup ThDr. Mořic Pícha 6), pražského arcibiskupa kardinála ThDr. Karla Kašpara zastupoval papežský prelát a emeritní kanovník metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze Mons. ThDr. Otakar Švec, ministra školství a národní osvěty JUDr. Jana Kaprase vrchní odborový rada dr. Šofferle. Dále byli ještě přítomni z církevních představitelů rektor semináře v Hradci Králové a konzervátor starých památek v Praze Hugo Doskočil, sídelní kanovník v Hradci Králové Vincenc Boháč a emauzský opat dr. Arnošt Vykoukal, OSB. Město Pardubice a stát zastupovali JUDr. Karel Vítek, starosta 7), jeho náměstek Alois Dalecký a okresní hejtman vrchní rada JUDr. Josef Kuchař. Podle záznamu ve farní kronice byli ještě přítomni prof. František Zuska, JUC. Václav Hrbek a asistent Univerzity Karlovy v Praze PhDr. Josef Tichý, spiritus agens městských oslav z 30. června 1940. Program oslav je popsán v listu Národního souručenství „Východočeský kraj“. 8) Akt svěcení provedl biskup M. Pícha. Slavnostní projev měli arciděkan V. Šetina a PhDr. J. Tichý. 9) Arciděkan připomněl význačné povahové rysy arcibiskupovy a jeho duchovní činnost, dr. Tichý akcentoval ve své řeči (viz příloha) vztah Arnoštův k městu až po arnoštovskou tradici v Pardubicích popsanou kronikářem Františkem Červenkou. Dotkl se i čestného umístění sochy Arnošta z Pardubic od Jakuba Teplého na barokním průčelí pardubické radnice, kde stála až do r. 1892, kdy byla radnice  zbourána. 10) Biskup dr. Pícha zdůraznil ve svém projevu, že Arnoštův život byl ovlivněn křesťanským principem spravedlnosti a lásky. Po vysvěcení sochy celebroval biskup dr. Pícha v chrámu sv. Bartoloměje mši sv.

II.

V pondělí 23. září 1940 navštívila pak delegace města Pardubic  Kladsko (tehdy Glatz), město spojované tradičně s Arnoštovou památkou, jež čítalo r. 1940 asi 23 tisíc obyvatel. Delegaci tvořilo 22 lidí, zástupců samosprávy Pardubic, t. zv. Jubilejního výboru k výročí města, Katolické akce, propagačního sboru města a Městské spořitelny. 11) Delegaci vedl pardubický arciděkan Mons. Vincenc Šetina a byli v ní m. j. náměstek starosty Alois Dalecký, dr. Josef  Tichý a ing. Jiří Lejhanec, známý pardubický klenotník, který pořídil z cesty podrobnou fotodokumentaci. U portálu chrámu P. Marie v Kladsku uvítal delegaci generální vikář kladského hrabství Mons. ThDr. Monse 11a) se svým sekretářem. Dr. Monse podal u hrobu arcibiskupa Arnošta z Pardubic podrobný výklad a přiblížil i historii pomníku Arnoštova od Jana Jandy. Náměstek starosty města Pardubic Alois Dalecký vzpomněl oslav jubilea města Pardubic, vysvěcení mramorové sochy Arnoštovy u sv. Bartoloměje 25. 8. a zdůraznil, že pouť Pardubáků do Kladska je symbolickým zakončením akcí jubilejního roku 1940. Arciděkan V. Šetina požádal pak Mons. Monseho o svolení nahlédnout do vikariátního archivu v Kladsku, není-li tam nějaká dokumentace z Arnoštovy pozůstalosti. Pak položil na hrob Arnošta z Pardubic kytici utvořenou ze 100 růží. Monsemu věnoval pamětní sborník Pardubic k jubilejnímu roku 1940 12), pamětní jubilejní medaili a foto Arnoštovy pardubické sochy ve skvostné vazbě. Při prohlídce vikariátního archivu v Kladsku, jež následovala, byl nalezen originál poslední vůle Arnoštova otce z 29. prosince 1340, kde Arnošt st. jmenuje poprvé Pardubice „civitas nova“ a odkazuje je svému synu, tehdy pražskému kapitulnímu děkanovi. Ing. J. Lejhanec pořídil fotokopii tohoto dokumentu pro pardubické muzeum. Návštěva byla ukončena na městské radnici v Kladsku u tehdejšího náměstka starosty Wagnera. 13) Je pozoruhodné, že kladská pouť Pardubáků byla také v podmínkách možného vyjádřením českého vlastenectví. Podle vzpomínek ing. J. Lejhance zmínil se pardubický arciděkan V. Šetina Mons. Monsemu, zdali by neinicioval u kardinála K. Kašpara, tehdejšího pražského arcibiskupa, eventuelní kanonizační proces Arnoštův. Jak známo, kardinál K. Kašpar zemřel v Praze 21. dubna 1941. 13a) Podmínky nacistické okupace nebyly také jistě vhodné pro dokončení myšlenky kanonizace.

III.

Do třetice oslavilo město Pardubice Arnoštovu památku ve 20. století v sobotu 5. listopadu 1994 u příležitosti 650. výročí vzniku pražského arcibiskupství a předání pallia Arnoštu z Pardubic, jehož 630. výročí úmrtí připadlo na červen 1994. 14) Královéhradecká diecéze slavila tehdy kulaté 330. výročí vzniku (založena 1664). Akci jsem inicioval jako tehdy městský zastupitel a zároveň člen odborné komise České biskupské konference pro problematiku spojenou s životem a dílem M. Jana Husa ve spolupráci s tehdejší primátorkou města ing. Hanou Demlovou (KDU-ČSL). Dopoledne v 9 hodin přijala paní primátorka vzácné hosty oslav – tehdy nově jmenovaného kardinála PhDr. Miloslava Vlka, arcibiskupa pražského a primase českého, a Mons. Karla Otčenáška, tehdy sídelního biskupa královéhradeckého, dnešního emeritního arcibiskupa tamtéž. Oba hosté se zapsali do pamětní knihy města a obdrželi darem knihu Š. Bartoše a  J. Kotyka  „Pardubice dříve a nyní“ vydanou místním nakladatelství Helios. Kardinál Vlk ve svém projevu na radnici vyzdvihl prospěšnost návratu ke kořenům a do Evropy a připomněl též užitečnost sladění světské a církevní autority jako za Karla IV. V tomto smyslu poskytl interview i „Pardubickým novinám“. 15) V 10 hodin dopoledne začala slavnostní bohoslužba v arciděkanském chrámu. Oba celebranty – kardinála Vlka a biskupa Otčenáška – uvítali dnes již zesnulý arciděkan P. Antonín Kindermann a primátorka města. Kardinál Vlk ve své homilii odmítl smysl arnoštovské  slavnosti jen jako návratu ke slavné minulosti. Podle něj Arnošt z Pardubic byl duchovním inspirátorem velkých státnických činů Karla IV. a ve spolupráci s ním otevíral naši zemi Evropě a Evropu nám. Sloužil a dával svou duši státnickým činům. Zde je inspirační zdroj dnešku: sloužit a dávat duši. Dnes více než v minulosti naše doba potřebuje duši. Při bohoslužbě zazněly historické duchovní písně: „Jezu Kriste, štědrý kněže“ a svatováclavský chorál. Po slavnostním obědě v restauraci Bílý koníček na Pernštýnském náměstí si vzácní hosté prohlédli s mým výkladem městskou památkovou rezervaci se zaměřením na arnoštovský chrám Zvěstování P. Marie. Odpoledne v 15 hodin pokračovala slavnost v hudebním sále radnice vystoupením hudebních souborů „Iuventus cantans“ a „Orchestra d' archi“ a teologicko-historickými přednáškami o Arnoštu z Pardubic, jež přednesli kardinál M. Vlk, biskup K. Otčenášek, P. Jaroslav Šimek z Havlíčkova Brodu, kanovník ThDr. Václav Zemanec z Jilemnice a já. 16) Vzpomínka na Arnošta z Pardubic proběhla velmi důstojně, za velkého zájmu veřejnosti. Natáčela ji i tehdejší pardubická kabelová TV „Zubr“. Z technických důvodů se však nepodařilo vydat proslovené přednášky ve sborníku, jak to bylo v původním záměru Arciděkanského úřadu v Pardubicích.

Uvedený přehled arnoštovských akcí v Pardubicích 20. století dokazuje, že naše město mělo vždy smysl pro duchovní dimenzi svých dějin a že udrželo smysl arnoštovské tradice až do současnosti.

Poznámky:

1) APIARIUS = spis dominikána Tomáše ze Chantimpré „Liber de apibus, qui etiam bonum universale de proprietatibus apum“, t. zv. dílo o včelách (dokončené asi 1263), v němž je křesťanovi kladen před oči vzor včel a jejich vlastnosti s asketickými aplikacemi. Arnoštovy glosy k tomuto dílu podrobně analyzoval Jan K. Vyskočil v monografii „Arnošt z Pardubic a jeho doba“. (vyd. Vyšehrad 1947) v kap. Poznámky ze soukromého života Arnošta z Pardubic (s. 211 – 254), originální latinské glosy čtenář najde ve Vyskočilově díle na s. 259 – 270.

2) František Zuska (1887 – 1955), malíř, sochař a medailér, absolvent AVU v Drážďanech v letech 1908 – 14, nositel t. zv. Římské ceny r. 1914, od r. 1939 profesor sochařsko-kamenické školy v Hořicích v Podkrkonoší. Jako kapitán železničního pluku sloužil v Pardubicích. Pro Pardubice zhotovil pomník Obětem války 1918 – 19 před kasárnami TGM na Zborovském náměstí, památník se jmény padlých pardubických občanů z první světové války na zvonici u chrámu sv. Bartoloměje a v tomto chrámu pak mramorovou bustu Arnošta z Pardubic z roku 1940. Soutěže na sochu se ještě účastnil akad. sochař Miloslav Baše (1887 – 1959).

3) Kritiku tohoto řešení viz v práci Vladimíra Hrubého a Jiřího Staňka: Kostel sv. Bartoloměje v Pardubicích, ed. Památky Pardubic sv. 1., vyd. HELIOS Pardubice 2000, s. 82.

4) O Mons. Vincenci Šetinovi (1876 – 1961) viz můj článek ve Zprávách Klubu přátel Pardubicka  (dále jen ZKPP) 1996, č. 9 – 10, s. 239 – 245 napsaný ke 120. výročí jeho narození. V. Šetina byl rodákem z Břehů u Přelouče, v Pardubicích působil v letech 1929 – 50, kdy byl zatčen a do 10. 3. 1951 internován v bývalém premonstrátském klášteře Želivi. V letech 1951 – 61 žil jako kněžský důchodce v Lázních Poděbradech, kde se léčil, a v Pardubicích, kde v listopadu 1961 zemřel. Pohřben byl v Přelouči. V chrámu sv. Bartoloměje v Pardubicích je od r. 1934 jeho plaketa (zřízení arciděkanství).

5) Farní kronika Pardubice, založená r. 1846 Johannem Nyweltem jako „Gedenkbuch des Denaknalbenefiziums zu Pardubitz“, příloha u zápisu z roku 1940 na s. 221 – 222, deponovaná na Arciděkanském úřadu v Pardubicích, Kostelní ulice čp. 92. Děkuji za možnost v ní studovat Mons. Josefu Kajnekovi, pomocnému biskupu královéhradeckému.

6) ThDr. Mořic Pícha (1869 – 1956), 22. biskup královéhradecký, rodák z Šebetova u Blanska. Biskupský úřad zastával od r. 1931 do 16. 10. 1950, kdy byl komunistickým režimem zbaven úřadu. Zemřel r. 1956 ve věku 87 let v Hradci Králové. Byl vynikajícím znalcem kanonického práva, podílel se na přípravě modu vivendi mezi ČSR a Sv. Stolcem. V chrámu sv. Bartoloměje v Pardubicích je jeho plaketa, na počest povýšení pardubického děkanství na arciděkanství (1934). Je pohřben v Chrasti u Chrudimě.

7) JUDr. Karel Vítek (1882 – 1965), rodák z Lovčic u Čáslavi, v letech 1938 – 1942 starosta Pardubic, národní socialista. V těžkých podmínkách nacistické okupace zajistil důstojné oslavy 600 let města, zejména vydání pamětního sborníku v červenci 1940, ražbu pamětní medaile a výstavu hospodářského rozvoje města od 29. 6. – 10. 7. 1940. Roku 1942 musel svůj úřad předat německému „Bürgermeisterovi“ J.  Stumpfovi. Více o něm J. Kotyk – V. Kopecký: Pardubické podobizny, vyd. HELIOS Pardubice 1995, s. 86 – 87.

8) Východočeský kraj, roč. XXII, č. 35 z 30. 8. 1940, s. 1., List přináší na též straně dole v kulturní hlídce též článek J. A. Fryče: Arnošt z Pardubic a hudba.

9) Znění projevu PhDr. Josefa Tichého je přiložen ve farní kronice Pardubic u s. 221.

10) Bylo by možno zmínit i spolek pardubických akademiků „Arnošt“ (zal. 1883), který r. 1939 uspořádal o Arnoštu z Pardubic přednášku historika J. V. Šimáka (1870 – 1941).

11) Údaj o složení a počtu členů delegace přebírán z listu „Východočeský kraj“ (roč. XXII.) č. 39 z 27. 9. 1940, s. 1 z článku „Pardubičtí u hrobu arcibiskupa Arnošta v městě Kladsku“. Farní kronika Pardubic však na s. 222 – 223 uvádí počet členů delegace 30.

11a) Franz Monse, nar. 1882 v Mittelwalde (Miedzylesie), roku 1921 farář v Kladsku, 1938-46 velký děkan a gen. vikář, zemřel 1962 v Bad –Rotheufelde-Swang. Je pohřben na dómském hřbitově v Ostnabrücku.

12) Jde o sborník „Pardubice MCMXL“ z července 1940, vydaný pod záštitou městské rady za spolupráce V. Horkého z Prahy, vydaný jeho nákladem, který uspořádal Z. Vavřík a vytiskla firma V. Vokolek a syn (151 s . textu).

13) Kronika fary Pardubice, s. 223 hovoří o přijetí „starostou města dr. Wagnerem“.

13 a ) J. Tichý ve své studii „Arnošt z Pardubic a Kladsko“ (In.: Časové úvahy 45, 1942, č. 1) uvádí, že dr. Monse tlumočil kardinálu Kašparovi přání kladských katolíků, aby Arnošt byl blahořečen. Kladští Němci nazývali Arnošta „der selige Arnestus“ (= blahoslavený). Na jaře 1947 Svaz přátel Kladska participoval částkou 1500 Kč na přípravě Arnoštova blahořečení. Počátkem května t. r. delegace SPK navštívila v této záležitosti nového pražského arcibiskupa ThDr. Josefa Berana a byla ujištěna pozitivním stanoviskem Sv. Stolce. Arcibiskup Beran sloužil potom ve Svatováclavské kapli katedrály sv. Víta v Praze 30. 6. 1947 Kladskou mši. Viz J. Šouša – J. Šůla: Český SPK – jeho vznik, organizace, činnost a zánik (1945-1958), in.: Kladský sborník 3., 1999, s. 179.

14) Akce je souhrnně popsána ve Zprávách KPP, roč. 1995 (XXX), č. 3-4, s. 49 – 57 a byla zdokumentována na video pro městskou kroniku kameramanem Jaroslavem Novákem. Je o ní též zpráva ve farní kronice Pardubice, s. 233 –234.

15) Interview V. Nováka s kardinálem M. Vlkem pro Pardubické noviny přetiskly ZKPP, roč. 1995, č. 3 - 4, na s. 51 – 52.

16) Moje přednáška na téma „Arnošt z Pardubic a město Pardubice“ je otištěna v ZKPP, roč. 1995, č. 3 – 4, na s. 54 – 57.