FOTOGRAF JOSEF PÍRKA ZNÁMÝ I NEZNÁMÝ

Proč o něm tedy píši, když nemá žádné „kulaté“ životní výročí?  Druhou polovinu nadpisu vysvětlím až v závěru svého povídání a věřím, že budete překvapeni stejně, jako jsem byl já na konci minulého roku. Nejprve tedy „Josef Pírka známý“:

Rád zveřejňuji, že díky darům od dobrých přátel mám ve vlastnictví celkem dvacet originálních fotografií tohoto pana fotografa a všechny jsou svým způsobem zajímavé.

Začnu tou asi nejstarší – z roku 1903. Je na ní zachycen pohřební průvod, kráčející tehdejší Královskou třídou na hřbitov sv. Jana. (Mám na rubu uvedenou poznámku, že to byl vůbec p o s l e d n í  pohřeb na tento hřbitov). Pokud máte k dispozici knihu s názvem „Pardubická zastavení“ vydanou v roce 2002 nakladatelstvím Helios, tak zmíněnou fotografii v ní můžete vidět na str. 16 dole a ještě navíc v detailu na str. 12. V něm vás určitě zaujme tehdejší dámská móda, slunečníky či deštníky nevyjímaje. Bylo zachyceno z hotelu Veselka.

Druhá fotografie – ačkoliv je nedatovaná – pochází asi také z téže doby. Je fotografovaná ze Zelené brány a směřuje pohledem přes arciděkanský kostel sv. Bartoloměje a nynější Tyršovy sady na zámek a za ním na blízké okolí. Protože v „tehdejších sadech“ bylo málo zeleně, pan Pírka ji tam jednoduše domaloval – doretušoval. U kostela ještě není západní předsíň a přes řeku tam vede lávka.

A do třetice – jsem majitelem velkého fotoalba v kůži vázaného o rozměrech 39 x 28 x 4 cm, které má 19 tuhých kartonových listů, a na 18 z nich jsou zajímavé originální fotografie. Pojednávají o parforsních honech, štvanici na jelena a zachycují také některé z počátečních ročníků Velké pardubické. Jsou tu ale i žánrové obrázky z pardubického okolí, z nichž jeden má čísi rukou na rubu napsanou poznámku, že se jedná o „rybník u Valů – fotografickou studii, kterou pod tímto názvem otiskl časopis Zlatá Praha v roce 1909“. Zajímavé jsou listy 5 a 15, které jsou barevné s nádechem hnědé a modré barvy. Na listech 6 a 14 převládají prvky kreslené nad fotografickými (běžící jeleni). Na předsádce je podpis dr. Josefa Pírky s datem 24. 4. 1928 – syna jmenovaného.

K fotografiím z Velké pardubické se váže má osobní vzpomínka: před mnoha lety si toto fotoalbum u mne doma prohlížel major Miloš Svoboda, velký znalec a historik tohoto populárního dostihu a jeho dvojnásobný vítěz. Při spatření těchto snímků suverénně a s jistotou jemu vlastní přeříkal „kdo je kdo“ a který je to ročník. Velikou mou chybou tenkrát bylo, že jsem si to nezaznamenal…. A jako tečku za touto vzpomínkou uvádím, že v pořadí 19. fotografie – rovněž z Velké pardubické – se dotyčnému tak zalíbila, že si ji ode mě vyžádal a já mu ji pak s troškou technických problémů při jejím vyjímání věnoval. Zda byla potom někde zveřejněna, nevím. A jaký byl další její osud, také ne. Album bylo asi v roce 1974 v tehdejší výstavní síni PKO na Třídě míru na výstavě, zaměřené ke sto letům existence Velké pardubické. Tam také bylo další podobné album. A na této výstavě jsem tehdy při jejím oficiálním otevření získal do své sbírky podpisů ten, který mi věnoval pan hrabě František Thurn – Taxis. Na závěr podpisu alba bych ještě upozornil na výzdobu jeho přední desky – vlevo nahoře je náš pardubický půlkůň ve zvláštním orámování a pod ním jsou písmena HP nebo PH, o nichž nevím, co znamenají. 1)

Tolik tedy k pojednání o panu Pírkovi známém.

A pan Pírka neznámý? Slíbil jsem vysvětlení na závěr mého povídání. Tady je. Na konci loňského roku mně jako dlouholetému sběrateli pohlednic s námětem betlémů poslala kolegyně z Havířova pohlednici s namalovaným doslova exotickým betlémem a v jejím pravém rohu je „razítko“ (vytlačené) Josef Pírka Pardubice – stejné, jako jsou na všech dříve uvedených fotografií ve zmíněném albu.

Skutečnost pro mě velmi potěšující, ale hlavně p ř e k v a p u j í c í. Skutečnost, že pan Pírka, jak jsem již dříve uvedl, také „sem tam“ do fotografií něco domaloval či doretušoval, nedávala tušit, ž e n a   m a l u j e  

b e t l é m! Na rubu té pohlednice je tužkou napsaná poznámka, že „21. června 1932 tu byla slečna Opová“ a kolegyně jí získala na burze sběratelů v Ostravě.

Věřím, že se podaří záměr v závěru tohoto roku uvedenou pohlednici zveřejnit i pro vás, vážení čtenáři Zpráv Klubu přátel Pardubicka. Už mi věříte po přečtení tohoto příspěvku, že v tomto směru při vědomí a uvedených skutečností je pan Pírka opravdu neznámý?

Poznámka:

1) Domnívám se, že písmena P a H symbolizují: J. Pírka se sestrou Annou Hopfingerovou.