Zveme Vás
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Židovské synagogy a modlitebny na Pardubicku
Zatímco o kostelích křesťanských církví, zvláště církve římskokatolické, je značné množství historických zpráv a zápisů, u židovských synagog a modliteben zůstává množství „bílých míst". Dnes, jako důsledek genocidy - masového vyvražrfování Židů - hebrejsky Soa, jsou tyto objekty z minulosti postupně zapomenuty a využity k jiným účelům či zbořeny. Jejich historií se zabývá jen několik historiků a pátrání po dokladech je mimořádně obtížné.
Připomeňme si jen pro úplnost, že synagogy byly samostatné zděné budovy, chrámy sloužící k náboženským úkonům a shromažďování věřících z daného místa a jeho okolí. Modlitebny byly umístěny až na výjimky v obytných domech židovských majitelů, výjimečně i v nájmu. Jejich účel byl stejný, i když mnohem skromnější. Zatímco ve většině synagog byly umístěny Tóry, v modlitebnách tomu tak nebylo. Synagogy
Ač je dnes, zvláště pamětníkům, známá většinou jen pardubická velká synagoga, můžeme je na Pardubicku zaznamenat ve čtyřech případech. Teprve obtížné výzkumy posledních let potvrzují, že nejstarší synagoga na Pardubicku byla v Brozanech. Stejně jako u všech ostatních synagog ji předcházela modlitebna. Zřejmě existovala již dříve, doložena je však až v roce 1724. V roce 1793 potvrzuje doklad, že v obci žil židovský kantor. Také židovské osídlení Brozan je prastaré. Zřejmě souvisí obdobně jako v Dašicích s obchodem na historické „Trstenické stezce". Již v létech 1534 - 1551 je připomínán „Izák brozanský", v roce 1662 k brozanským Židům přibyli i další v té době vypovězení z Pardubic, v roce 1724 5 rodin a 26 osob a v roce 1801 již 7 rodin. Od poloviny minulého století došlo k odstěhování Židů do Pardubic i dalších míst a od roku 1900 již Židé v Brozanech nežili. Synagoga byla postavena po roce 1801 na odkoupené části zahrady u domu čp. 21. Byla zděná, patřila jako jediná Židovské náboženské obci v Brozanech, když ostatníZidé žili v nájemních domech a bytech. Ještě v roce 1849 jsou doloženy v synagoze tři židovské svatby - snoubenci z Rábů a Bukoviny n. Labem. Doba zboření této nejstarší synagogy není přesně známá. Existuje jen doklad, že Židovská obec ji prodala za 150 zlatých Františku Kořínkovi. Ten ji rozbořil a materiál si odvezl. Ukončení činnosti synagogy nesporně souviselo s odchodem Židů z Brozan a možností navštěvovat modlitebnu v Pardubicích
Druhá nejstarší synagoga je v Dašicích. I zde žili Židé již řadu staletí, nejstarší doklad je z roku 1634, kdy zde byly již čtyři židovské rodiny. V roce 1724 již pět rodin s počtem 38 osob a v roce 1793 šest rodin.
Synagoga tvořila zadní samostatný trakt domu čp. 388. Ten byl jako přízemní postaven roku 1821 na náměstíčku křižovatky cest od Pardubic a Kostěnic. Synagoga byla vystavěna roku 1822, jak bylo uvedeno na boční fasádě. Vstup byl vzadu z domu čp. 388. Přízemní část byla zprvu otevřená, později obezděna a prostor zřejmě sloužil později, po založení roku 1872 samostatné židovské náboženské obce jejím potřebám. Ta měla v této době již 48 členů platících náboženskou daň.
Vlastní prostor synagogy byl v prvním patře. Obdélná místnost byla opatřena 5 okny, dvoukřídlovými, vnitřek tvořily v čele malá bima - prostor pro konání bohoslužebních úkonů - a lavice. Na stropě byly vymalovány po stranách barevné trojúhelníky a kolem oken barevné polosloupy ze zlatými hlavicemi. Synagoze předcházela modlitebna, jež je doložena již roku 1781.
Po založení samostatné obce v Pardubicích a výstavbě synagogy byla dašická obec zrušena a sloučena s pardubickou. Synagoga postupně pustla a nebyla již plně využívána. Přes snahu památkářů a osobně Dr. J. Herouta o její záchranu byla s ostatními židovskými domy v roce 1858 zbořena. Na místě jsou dnes nové bytové jednotky postavené pro tehdejší Krajskou opravnu STS.
Největší židovskou náboženskou stavbou byla nesporně pardubická synagoga. V roce 1867 postavili si pardubičtí Židé vlastní dům, v němž lze doložit i modlitebnu a později i školu s 26 žáky. To již v roce 1872 měla samostatná Židovská náboženská obec 206 členů platících náboženskou daň a jejich počet se pak postupně zvyšoval, až dosáhl v roce 1921 počtu 554 Židů. Z nich se dle úřední evidence si 56 zapsalo i židovskou národnost.
Po delších přípravách se obec rozhodla k výstavbě synagogy. Protože mezi obcemi v Pardubicích a obdobně velkou v Heřmanově Městci, byly těsné vztahy, kdy v průběhu let byly i některé funkce společné, vyčkali pardubičtí Židé výstavby synagogy v Heřmanově Městci, k níž došlo po roce 1870. Byla menší, než se původně předpokládalo a jejím architektem byl František Schmoranz ze Slatiňan. Z těchto důvodů byla i stavba synagogy zadána stejnému architektu.
Synagoga byla vystavěna v létech 1879 -1880 vedle domu židovské náboženské obce. Náklad činil 28.000 zlatých. Hlavní zásluhu na výstavbě měl tehdejší starosta náboženské obce Markus (Mordechaj) Oesterreicher. Byl představeným židovské obce od roku 1855 plných 42 let. Synagoga byla v roce 1904 rozšířena přístavbou u vstupního prostoru a při té příležitosti zasazena M. Oesterreicherovi pamětní deska. Deska se jako jedna z mála ze synagogy zachovala a je dnes uložena v obřadní síni židovského hřbitova. Prostorná synagoga s lavicemi, galerií pro ženy nad vstupní částí, byla později vybavena i varhanami s řadou Tór a chrámových opon - Parochetů. Stala se místam vyznání a bohoslužeb v pátečních podvečerech, sobotách a židovských svátcích.
V počátcích okupace byla synagoga uzavřena, nahoře z čelní zdi do tehdejší Masarykovy ulice odstraněna deska s čísly desatera přikázání a později v průběhu roku 1942 odeslány cenné náboženské předměty v několika bednách na tehdejší Židovskou obec Praha, kde byly soustřeďovány pod nacistickým dozorem. Synagoga pak sloužila jako skladiště pro německou Wehrmacht - vojáky sídlící v protějších kasárnách.
V květnu 1945 byla uvnitř poničena, zdemolovaná synagoga vyklizena a později po návratu hrstky přeživších židovských občanů navrácena obnovené Židovské obci. Tak však postupně převzala a spravovala celý tehdejší Východočeský kraj s 6 synagogami a 16 hřbitovy. Počet členů se však dále úmrtími, emigrací i stěhováním postupně snižoval. Synagoga proto již nesloužila náboženským účelům a po nezbytných úpravách sloužila jako „Dům umění" a výstavní prostor. Nespočet byl počet výstav obrazů, ale i prodejních výstav, výstav zlepšovatelského hnutí a výsledků průmyslu i některých dalších.
V rámci tehdejší gigantománie a často nezcela důvodného bourání k vytvoření moderního bulváru z Palackého ulice došlo i na synagogu. Bohužel dnes stále volný prostor na druhé straně byl majetkem Ministerstva národní obrany a tak synagoga „z komunikačních důvodů" v roce 1958 zbořena a s ní zcela bezdůvodně i vedlejší dům Židovské náboženské obce. Dnes na místě stojí „Dům služeb" a synagogu připomíná jen pamětní deska, bohužel opět ne zcela vhodně umístěna v rohu tohoto objektu. Byla slavnostně odhalena v prosinci 1992 u příležitosti 50. výročí židovských transportů do Terezína.
Od roku 1962 po zániku samostatné Židovské obce v Pardubicích byl ustanoven synagogální sbor, i ten však zanikl v roce 1966. Dnes Židé z bývalého Východočeského kraje (a nejen z něho) patří k Židovské obci Praha.
Poslední synagogou dosud sice stojící, ale využívanou pro potřeby Čs. církve husitské, je synagoga v Přelouči. Podíl na stoupajícím počtu Židů měla zajisté železnice a tím i rozvoj celého města. Zatímco v roce 1793 bydlely v Přelouči jen 3 židovské rodiny, měla v roce 1797 Židovská náboženská obec více než 70 členů jen z Přelouče. Obec se pak dále rozrůstala a v roce 1872 měla již nejen 124 členů platících náboženskou taxu, ale synagogu, vlastní školu s 36 žáky a placeného kantora - duchovního.
Od roku 1841 byla v Přelouči i modlitebna (v domě čp. 225) a doložena je od roku 1850 i modlitebna v tak zvaném Altschulově domě.
Synagoga byla vystavěna v roce 1860 -1861 ve dvoře čp. 25 (tak zvaném Munkově domě). Měla svého rabína Marka Hirsche. Počet členů však postupně ubýval. Tak v roce 1921 žilo v Přelouči jen 32 Židů, v obvodu obce pak 79. Proto byla přeloučská obec v roce 1930 připojena k pardubické obci. A/ synagoze však stále v menší míře probíhaly bohoslužby, poslední je zaznamenána v září 1937, a to jako panychida ze zemřelého T. G. Masaryka. Od prosince 1937 je užívána Čs. církví husitskou. Ta ji pak v roce 1949 - 1952 přestavěla. Stejně byl přestavěn i dům čp. 332, kde bývala židovská škola a později i rabinát. Dnes slouží jako fara čs. církvi.
Modlitebny
Několik dřívějších modliteben zmizelo v souvislosti s vystavěním nových synagog, další zmizely přeměněné na obytné místnosti, další podlehly demolicím a mnohým přestavbám. Dnes jsou zcela zapomenuté. Proto o nich víme jen velmi málo.
Bohdaneč - V městečku od roku 1683, kdy byl do něj přijat žid jménem Izrael, žily převážně jen 2 - 3 rodiny. Teprve koncem 19. století stoupá s jeho rozvojem i počet Židů. Tak v roce 1890 zde již žilo 37 Židů, v roce 1900 dokonce 40 Židů. Pak se jejich počet postupně snižoval až do roku 1930, kdy v Bohdanči opět žily dvě rodiny s 6 členy obce.
Modlitebna je doložena v roce 1850, její umístění se však přes veškeré úsilí nepodařilo zjistit. Předpokládá se, že byla v židovských domech čp. 153 a 154 či v domě na náměstí v čp. 87.
Býšť- Zde dík pamětníkům i zápisu v obecní kronice se podařilo zjistit mnohem více . V obci žily od roku 1801 jedna či dvě židovské rodiny. Modlitebna snad údajně existovala od roku 1862, přesněji však lze doložit až roku 1880. Bývala v domě čp. 70, který patřil rodině obchodníka Poppra, později jeho zeti a rodině Edelsteinových. Modlitebna byla pravidelně využívána Židy z okolních obcí, mezi nimi třeba rodinou Zinnerovou, která měla obchod v nedalekém Bělečku. Mezi rodáky - židy z Býště patřil i major Otto Birnbaum, který jako důstojník c. k. armády byl významně činný jako pracovník vojenské špionáže a řídil za prusko - rakouské války v roce 1866 i záškodnickou činnost proti Prusům.
Holice v Čechách - Ač Holice byly po Pardubicích společně s Přeloučí největší židovskou náboženskou obcí, nikdy se jim nepodařilo vystavět synagogu. Modlitebna byla zřízena již roku 1868 v domě tehdejšího předsedy obce Schulhofa na náměstí čp. 29. V roce 1872 je již doložena nejen samostatná židovská náboženská obec s 60 členy platícími náboženskou taxu, ale s modlitebnou v budově jí patřící. Největší počet občanů židovského vyznání je v Holicích zaznamenán v roce 1900, a to 100. V roce 1910 ještě 92. Poté se počet členů postupně snižoval až k roku 1930, kdy zůstalo jen 40 členů obce. Ta pak byla připojena k pardubické ŽNO.
I modlitebna se stěhovala. Po roce 1909 byla na náměstí v čp. 16 v pronajatých prostorách a na konec až do okupace v domě rodiny Ledečů opět na náměstí v čp. 26. Stejně jako snahy o stavbu synagogy byly neúspěšné i dílčí pokusy o obsazení placené funkce rabína. Nakonec funkci vykonával rabín z Pardubic.
Chvojenec - V obci bydlela již od roku 1793 jediná židovská rodina, výjimečně dvě rodiny. Modlitebna sloužící jistě i pro Židy z dalších obcí je sice doložena v roce 1850, více se však o ní nepodařilo z žádných pramenů zjistit. Zřejmě fungovala jen velmi krátce. Rohovládova Bělá -1 v této obci započalo židovské osídlení později, až do roku 1793, kde zde žily 3 rodiny. V roce 1930 však již jen jedna rodina. Rodiny bydlely zpočátku v nájmech, teprve později si postavily vlastní domy.
O modlitebně se lze domnívat jen z toho, že se v obci konaly obřady pojmenování novorozenců (doloženy v matrikách z let 1817 - 1847.) Jde o děti Židů z Žáravic, Volče, Vlčí Habřiny a Vyšehněvic, kde žily. Lze se jen domnívat, že modlitebna se nacházela v domě čp. 41, jenž patřil Salomonu Liebermannovi a kde je toto čp. uváděno i v matrikách. Zdechovice - Ačkoliv Židé z Rohovládovy Bělé a okolí patřili k židovské náboženské obci Přelouč, v případě Zdechovic šlo již o území patřící v rámci statku k Hermanoměsteckému rabinátu a ŽNO. V obci a okolí žilo od roku 1702 několik židovských rodin. Nejznámější byla rodina Pickova, který byl nájemcem vinopalny a obchodu s tabákem.Vlastnila ve Zdechovicích domy čp. 13, 22 a 90.
Od roku 1836 je doložena i modlitebna v Pickové domě č. 22. Dokládají to i v ní konané obřady i pro souvěrce z Kojic, Chvaletic, Řečan a Labětína, Jankovic i Selmic. V roce 1872 byl ve Zdechovicích i modlitební spolek s 24 členy platícími náboženskou daň. Modlitebna byla v přesně nezjištěných místech a v pronajatých prostorách. Další bližší údaje o modlitebně v pozdějších dobách již nejsou známé.
Poznámka autora:
Nelze vyloučit, že seznam modliteben není úplný. Proto autor bude velmi povděcen za zaslání jakýchkoliv i sebemenších informací o nich od obecních úřadů, kronikářů a pamětníků.
Prameny: Státní ústřední archiv Praha - židovské matriky a seznamy - hlášení o Židech z území Pardubicka Státní okresní archiv Pardubice - Zprávy a hlášení Židov. náboženských obcí Okres.správě politické
Židovské muzeum Praha - archiv a dokumentace
Soukromé archivy a dokumenty pana Jiřího Fiedlera, odbor, pracovníka Židovského muzea a autora článku.
