Zveme Vás
21.04.2024 07:50
Alejí klenů kolem rybníků
Krucemburk – Staré Ransko – Ždírec n. Doubravou. Délka 7 km. Odj. 7:53 ČD. Návrat 14:00, 16:06 ČD. Ved: Květa Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
21.04.2024 07:55
Meandry Struhy
Veselí - Lepějovice - Meandry Struhy - Bílý kopec - Kokešov – Opočínek. Délka trasy 8 km / 13 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 12:47 / 15:15 Bus MHD č.15. Ved: L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Archiv aktualit
Padesát pět let od stávky dělníků a zaměstnanců podniku Telegrafia Pardubice
Na letošní podzim (1996) připadá padesáté páté výročí uskutečnění stávkového boje v bývalém poměrně velkém pardubickém podniku Telegrafia, který tehdy vyráběl - fakticky od samého vzniku závodu na počátku dvacátých let - telefony a jinou sdělovací a zabezpečovací elektrotechniku. Cim byla tato stávka zvláštní a čím se lišila od stávkových bojů a mzdových sporů v tomto podniku v době předmnichovské republiky? Šlo o dvě věci: ke stávce došlo v době naší národní poroby, v době existence protektorátu Čechy a Morava, kdy německá správa všechny stávky zakazovala. Za druhé: účast na stávce měla negativní dopad jak pro část členů závodního odborového výboru, tak i - a to zvláště - pro dalších patnáct dělníků a zaměstnanců, kteří byli označeni za hlavní organizátory stávky. Byli zatčeni a podrobeni výslechům, oněch patnáct pak odsouzeno pro poslech cizího rozhlasu, pro šíření zpráv Říši nepřátelských a pro sabotáž válečného průmyslu.1)
Studium archivních materiálů z doby těsně po druhé válce a zkoumání vzpomínek přímých účastníků stávky umožňuje - s odstupem let - podat pravdivý a objektivní obraz zápasu pardubických dělníků a zaměstnanců jak za sociální práva, tak i za práva národní.2)
Ke stávce došlo v pondělí 19. září 1941. Časově s tím souvisí ustanovení Národně revolučního výboru Československa jako vrcholného orgánu domácího protinacistického odporu. Byť to nebyl jediný projev protifašistického odporu v naší zemi a také z oblasti východních Čech, je to svým způsobem projev jedinečný v tom, že se jej zúčastnila celá továrna, a to jak dopolední, tak i začínající odpolední směna. O stávce, k níž došlo v době volna na dopolední přesnídávku a pak v hodinách následujících, se brzy dovědělo vedení podniku a zvláště pak Josef Kaupa (1890 -1946), pardubický Němec, člen Hitlerovy nacionálně socialistické strany, zaměstnanec Telegrafie od r. 1922, rodák z Vídně, t. č. působící na závodě jako tzv. sociální referent, mající v továrně zvláštní postavení. Brzy po zahájení stávky došlo k jednání vedení podniku (řed. Kliegel) a J. Kaupou na jedné straně a mezi předáky dělníků ze závodního odborového výboru na straně druhé. Mezi členy závodního výboru (byl dvanáctičlenný) vystupoval tehdy do popředí levicový František Kučera (1904 -1987), který byl předsedou závodního výboru od r. 1936. Dále tu byli národně socialisticky orientovaný Josef Seifert, Jaroslav Himr, Josef Hlaváček a Josef Dolanský, který byl předsedou místní (závodní) skupiny Svazu kovodělníků.
Hlavní slovo při jednání měl J. Kaupa, který ihned volal do semtínského závodu německému mjr. Steindorfovi, který byl vojenským „přidělencem" pro otázky vojenské výroby v Pardubicích. Pak Kaupa volal gestapo (německou tajnou policii) v Pardubicích, ačkoli ho členové závodního výboru žádali, aby tak nečinil. Z pardubické služebny gestapa přijel W. Lehne, zástupce šéfa služebny G. Clagese, ještě s dalšími úředníky. Členové závodního výboru vysvětlovali příčinu a fakt stávky německým představitelům potlačovacího aparátu i českému vedení závodu jako projev nespokojenosti dělníků s řešením mzdových otázek, které probíhalo na závodě i v ústředí v Praze už po dobu dvou měsíců.3)J. Kaupa přesvědčoval mjr. Steindorfa i úředníky gestapa o tom, že jde o sabotáž, o politicky motivovanou snahu narušovat zavedenou válečnou výrobu. Doporučoval zjistit organizátory stávky. Ke konci jednání a pak ještě jednou odpoledne dal W. Lehne pokyn k zatčení osmi dělnických předáků, z nich část byla členy závodního výboru. Ti pak byli odvezeni do úřadovny gestapa v Pardubicích, někteří po výslechu propuštěni hned, jiní po převozu do věznice gestapa (Zemská donucovací pracovna v Pardubicích) vězněni po dobu šesti dnů. Hned druhý den po stávce - tj. 20. září 1941 - začalo zatýkání dalších, tzv. vlastních organizátorů stávky. Zatýkání probíhalo až do 2. října 1941, kdy zastupující říšský protektor R. Heydrich vyhlásil v části Čech a Moravy stanné právo a kdy v tajném projevu k nacistickým funkcionářům líčil své představy o řešení problému odporu českého národa vůči Říši. Dvacátého září t. r. byli zatčeni Vladimír Wild4) z montážní dílny (nar. 1918), dále dělníci mechanické dílny Jindřich Šlegl (1919), Ladislav Špirk (1917) a Josef Novotný (1923). Spolu s nimi byl pravděpodobně zatčen i Josef Kříž, který 23. září při výslechu na pardubickém gestapu výskokem z okna volil dobrovolnou smrt. Byla to první oběť stávky ve vlastním slova smyslu. Zatýkání pokračovalo: 23. září t. r. byl zatčen nástrojař Josef Novotný (1922) a úředník Ladislav Bárta (1914), následujícího dne 24. 9. zámečník Arnošt Macháček (1920) a mechanik Josef Dvorský (1918). Dne 25. září zatčen mechanik Stanislav Novák (1922), následující den, tj. 26. září, zatčeni mechanik Josef Bednář (1921)5)a radiotechnik František Palán (1911). Následovalo pak zatčení Františka Bartáka (1922) a Jana Drábka (1903). Konečně 2. října 1941 zatčeni Karel Štross (1887), Karel Pecina (1912) a František Prokopec (1896), všichni z mechanické dílny.
Musí nás dále zajímat osud zatčených: byli odvezeni do věznice gestapa v Pardubicích a zde vyšetřováni až do převozu k německému soudu v Praze 6. prosince t. r. Rozsudky soudu zněly na trest odnění svobody na dobu od jednoho do pěti let. Za hlavního organizátora stávky byl označen Vladimír Wild, který nebyl souzen v Praze, ale v Berlíně. Odsouzen na dobu pěti let. Část těchto vězeňských let prožil jako trestanec na pracích v Norsku. Domů se vrátil až po 9. květnu 1945.
Vzpomenutý Stanislav Novák, nar. 14. 6. 1922 v Chropyni, zatčený 25. září 1941, v té době bydlící v Pardubicích v Bubeníkově ul. 554, byl v prosinci 1941 odsouzen na dvě léta káznice v Griebo; zde onemocněl na tuberkulózu a 19. 5. 1943 poslán domů. Ale už 27. května 1943 - tedy zhruba týden po návratu - zemřel. Druhý vzpomínaný František Barták, nar. 17. 7. 1922 v Okrouhlici u Světlé nad Sáz., zatčený 29. 9. 1941, zahynul v pracovním táboře v Apolldě - Griebo 14. července 1942.6) Ostatní odsouzení byli po roce věznění propuštěni domů, někteří z nich měli - také přičiněním J. Kaupy - velké potíže při získání práce v závodě, ve kterém do zatčení pracovali.
Jednodenní mzdová a zároveň vlastenecká stávka dělníků a zaměstnanců pardubické Telegrafie 19. září 1941, konaná v době, kdy se armády fašistického Německa draly k Moskvě, patří k nejvýraznějším formám odporu českého lidu z doby národně osvobozeneckého boje československého lidu v čase druhé světové války.
Poznámky
Informace o průběhu stávky jsou mj. obsaženy v práci F. Dosoudila, J. Klimeše a L. Snášelové Cesta k socialistické přítomnosti pardubického okresu, Pardubice 1985, str. 35 a 36.
Základním pramenem pro poznání průběhu stávky je spis Mimořádného lidového soudu v Chrudimi sign. LS 802/46, týkající se Josefa Kaupy, který tu byl souzen na kond r. 1946 pro činy nepřátelské českému a slovenskému lidu.
Šlo o požadavek závodního výboru, aby dělníci vzhledem k poklesu reálné mzdy dosáhli zvýšení mezd o 20 až 50 hal. za hodinu nebo jednorázovou výpomoc (odměnu) ve výši 1.000 K. Vedení podniku po dlouhém váhání se klonilo k myšlence jednorázové výpomoci ve výši 300 korun, ale pražské ústředí a.s. Telegrafia na to nepřistoupilo.
Vladimír Wild žije tč. v Hradci Králové. Poskytl autorovi této studie cenné doplňující informace ke stávce.
Josef Bednář žije v Pardubicích. Poskytl OV SBS v Pardubicích svou vzpomínku na stávku. Dobrovolná smrt čtyřiadvacetiletého Josefa Kříže pocházejícího ze Svitav, úmrtí Stanislava Nováka a násilná smrt Františka Bartáka byly hlavními důkazy žaloby o protičeském chování J. Kaupy při jeho odsouzení k trestu smrti na konci roku 1946. Jména J. Kříže, St. Nováka a Františka Bartáka jsou uvedena na pamětní desce v dnešním závodě HTT - Tesla Pardubice, jak o tom píše Miloslav Huňáček v nedávno vydané publikaci Pamětní desky a jiné pamětní nápisy na Pardubicku. Pardubice 1995, str. 25.
