Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
28.04.2024 07:50

Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj

Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

28.04.2024 08:35

Zřícenina hradu Rýzmburk

Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

04.05.2024 14:00

Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie

Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč

Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.

Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).

A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.

Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.

typ akce: Výlety do historie

05.05.2024 07:55

Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice

Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

05.05.2024 08:35

Rozhledna Milíř

Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

Archiv aktualit

Pomáhal pronásledovaným

obrázek k článku Od přítele Dr. Františka Dosoudila jsem nedávno dostal publikaci nazvanou Kniha obětí nacistického násilí a druhé světové války z okresu Pardubice. Pracoval na ní několik let. Byla vydána koncem roku 2005 Východočeským muzeem v Pardubicích, ve spolupráci se zdejším OV ČSBS. Mezi 1174 jmény zahynulých je také jméno Františka Černého, s jehož osudem bych rád vaše čtenáře seznámil blíže. František Černý, vedoucí a spolumajitel výrobního družstva strojařů a nástrojařů Jiskra v Pardubicích, na jaře roku 1941 dostal zakázku na výrobu velkého množství moderních radiopřijímačů. Podařilo se mu získat povolení všech příslušných protektorátních a německých úřadů, aby družstvo při této výrobě mohlo použít židovské zaměstnance. A tak začátkem léta pan Černý najal asi šedesát nebo sedmdesát pardubických Židů, většinou mladých, umístil je ve zvláštní budově, odděleně od ostatních výrobních prostorů družstva a začal je zacvičovat v pásové výrobě rádií. To bylo v době, kdy protektorátní úřady nařídily pracovní povinnost pro všechny Židy (muže) starší patnácti let.



Ti nejmladší, patnácti až sedmnáctiletí, a nad padesát, zametali ulice nebo uklízeli kasárna, ve kterých byli ubytováni němečtí vojáci.Ostatní museli pracovat v blízkých kamenolomech. Mně tehdy bylo šestnáct let a samozřejmě jsem možnost pracovat v Jiskře uvítal.

Pan Černý byl jediný z nežidovských, „árijských“ zaměstnanců družstva, který se s námi pravidelně stýkal. Většinu času trávil ve velké výrobní hale, kde jsme šroubovali, letovali, ladili a balili rádia. Pravidelně každé odpoledne, předvysíláním londýnského rozhlasu, zmizel ve své kanceláři. Umožnil nám tak naladit jeden z hotových radiopřijímačů na vysílání BBC v českém jazyce. Začínalo znělkou z Beethovenovy Deváté symfonie. Práce v dílně se zastavila, všichni se shlukli kolem rádia. Jen několik „stráží“ stálo u oken, aby nás včas varovali před nějakou nečekanou návštěvou. Přísný trest – vězení a koncentrační tábor, postihl každého, kdo byl přistižen nebo jen udán, že poslouchá cizí rozhlasové zprávy. Hned po skončení zpráv BBC se pan Černý, který vysílání poslouchal ve své kanceláři, znovu objevil v dílně. Ujistil se, že je vše v pořádku; rádia jsou laděna na domácí vlnové délky a žádný udavač nás při naší ilegální činnosti nepřistihl.Pro nás to tehdy byl jediný zdroj informací, protože Židé v té době už rádia nesměli vlastnit. Fotoaparáty, rádia a později i domácí zvířata – psy, kočky, kanárky a papoušky – museli odevzdat německým úřadům.

Práce v Družstvu nástrojařů Jiskra měla četné výhody. Byla to lehká práce v příjemném pracovním prostředí; nebyli jsme šikanováni a poháněni k větším pracovním výkonům německými nebo českými dohlížiteli a byli jsme slušně placeni. František Černý se k nám mladým choval jako otec a přítel, ne jako tvrdý zaměstnavatel. Tyto téměř idylické poměry skončily v listopadu 1942.

Protože už několik měsíců před tím bylo známo datum pardubických transportů, pan Černý smlouvu na výrobu radiopřijímačů neobnovil. V polovině listopadu jsme dokončili montáž, ladění a balení posledních kusů staré dodávky. Se slzami v očích jsme se s panem Černým rozloučili. Se spolupracovníky jsme se neloučili nadlouho. Věděli jsme, že za několik týdnů budeme všichni v transportu do Terezína.

Časně ráno, ve středu 9. prosince 1942, vedli esesáci 606 pardubických Židů, kteří byli po tři dny „soustředěni“ v budově obchodní akademie, do blízké nádražní budovy, kde pro ně byla přistavena speciální vlaková souprava.

Vagony byly obklíčeny německou policií, aby z nich nikdo nemohl vystoupit. Nástupiště bylo téměř prázdné. Jen jedna postava nervózně přecházela sem a tam podél hlídané vlakové soupravy. Byl to František Černý, který se nějak dopátral, kdy budou pardubičtí Židé deportováni a přišel se se svými zaměstnanci a přáteli rozloučit. Byl viditelně rozrušen, když viděl, jak hrubě Němci s lidmi zacházeli, poháněli je puškami a násilím cpali do vagonů. Začal gestikulovat, mumlat pro sebe a po chvíli křičet na německé SS, kterým zřejmě

nadával. Netrvalo dlouho a dva němečtí vojáci ho odvedli z nástupiště.

O padesát let později jsem se náhodou sešel s dcerou Františka Černého. Ta mi potvrdila, že její otec byl zatčen 9. prosince 1942 na pardubickém nádraží, poslán do Malé pevnosti Terezín a z ní do Osvětimi. Několik měsíců po zatčení Františka Černého dostala rodina balíček s jeho osobními věcmi a oznámení, že v Osvětimi zemřel. Františka Černého jsem vždy spojoval s takovými vlastnostmi jako je poctivost, odvaha a spravedlnost. V těžké době čtyřicátých let se nebál pomáhat těm, kteří byli německými nacisty a českými kolaboranty pronásledováni nejvíce. Našel dokonce cestu, jak pomáhat ne jednotlivcům nebo jedné rodině, ale více než šedesáti lidem. Když viděl nacistickou brutalitu při nakládání bezbranných obětí do vagonů, jeho smysl pro spravedlnost a odvaha ho vedly k otevřené kritice německé policie. Jistě znal riziko, kterému se vystavoval, nicméně pravdu považoval za důležitější než vlastní bezpečnost. Jaká škoda, že František Černý byl sám, a tak bylo snadné ho umlčet.

Kdyby sedm milionů českých občanů mělo vlastnosti Františka Černého, zabránili by deportaci a likvidaci českých Židů nacisty, tak jak to udělali Dánové a Bulhaři.


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem