Pomáhal pronásledovaným

Ti nejmladší, patnácti až sedmnáctiletí, a nad padesát, zametali ulice nebo uklízeli kasárna, ve kterých byli ubytováni němečtí vojáci.Ostatní museli pracovat v blízkých kamenolomech. Mně tehdy bylo šestnáct let a samozřejmě jsem možnost pracovat v Jiskře uvítal.

Pan Černý byl jediný z nežidovských, „árijských“ zaměstnanců družstva, který se s námi pravidelně stýkal. Většinu času trávil ve velké výrobní hale, kde jsme šroubovali, letovali, ladili a balili rádia. Pravidelně každé odpoledne, předvysíláním londýnského rozhlasu, zmizel ve své kanceláři. Umožnil nám tak naladit jeden z hotových radiopřijímačů na vysílání BBC v českém jazyce. Začínalo znělkou z Beethovenovy Deváté symfonie. Práce v dílně se zastavila, všichni se shlukli kolem rádia. Jen několik „stráží“ stálo u oken, aby nás včas varovali před nějakou nečekanou návštěvou. Přísný trest – vězení a koncentrační tábor, postihl každého, kdo byl přistižen nebo jen udán, že poslouchá cizí rozhlasové zprávy. Hned po skončení zpráv BBC se pan Černý, který vysílání poslouchal ve své kanceláři, znovu objevil v dílně. Ujistil se, že je vše v pořádku; rádia jsou laděna na domácí vlnové délky a žádný udavač nás při naší ilegální činnosti nepřistihl.Pro nás to tehdy byl jediný zdroj informací, protože Židé v té době už rádia nesměli vlastnit. Fotoaparáty, rádia a později i domácí zvířata – psy, kočky, kanárky a papoušky – museli odevzdat německým úřadům.

Práce v Družstvu nástrojařů Jiskra měla četné výhody. Byla to lehká práce v příjemném pracovním prostředí; nebyli jsme šikanováni a poháněni k větším pracovním výkonům německými nebo českými dohlížiteli a byli jsme slušně placeni. František Černý se k nám mladým choval jako otec a přítel, ne jako tvrdý zaměstnavatel. Tyto téměř idylické poměry skončily v listopadu 1942.

Protože už několik měsíců před tím bylo známo datum pardubických transportů, pan Černý smlouvu na výrobu radiopřijímačů neobnovil. V polovině listopadu jsme dokončili montáž, ladění a balení posledních kusů staré dodávky. Se slzami v očích jsme se s panem Černým rozloučili. Se spolupracovníky jsme se neloučili nadlouho. Věděli jsme, že za několik týdnů budeme všichni v transportu do Terezína.

Časně ráno, ve středu 9. prosince 1942, vedli esesáci 606 pardubických Židů, kteří byli po tři dny „soustředěni“ v budově obchodní akademie, do blízké nádražní budovy, kde pro ně byla přistavena speciální vlaková souprava.

Vagony byly obklíčeny německou policií, aby z nich nikdo nemohl vystoupit. Nástupiště bylo téměř prázdné. Jen jedna postava nervózně přecházela sem a tam podél hlídané vlakové soupravy. Byl to František Černý, který se nějak dopátral, kdy budou pardubičtí Židé deportováni a přišel se se svými zaměstnanci a přáteli rozloučit. Byl viditelně rozrušen, když viděl, jak hrubě Němci s lidmi zacházeli, poháněli je puškami a násilím cpali do vagonů. Začal gestikulovat, mumlat pro sebe a po chvíli křičet na německé SS, kterým zřejmě

nadával. Netrvalo dlouho a dva němečtí vojáci ho odvedli z nástupiště.

O padesát let později jsem se náhodou sešel s dcerou Františka Černého. Ta mi potvrdila, že její otec byl zatčen 9. prosince 1942 na pardubickém nádraží, poslán do Malé pevnosti Terezín a z ní do Osvětimi. Několik měsíců po zatčení Františka Černého dostala rodina balíček s jeho osobními věcmi a oznámení, že v Osvětimi zemřel. Františka Černého jsem vždy spojoval s takovými vlastnostmi jako je poctivost, odvaha a spravedlnost. V těžké době čtyřicátých let se nebál pomáhat těm, kteří byli německými nacisty a českými kolaboranty pronásledováni nejvíce. Našel dokonce cestu, jak pomáhat ne jednotlivcům nebo jedné rodině, ale více než šedesáti lidem. Když viděl nacistickou brutalitu při nakládání bezbranných obětí do vagonů, jeho smysl pro spravedlnost a odvaha ho vedly k otevřené kritice německé policie. Jistě znal riziko, kterému se vystavoval, nicméně pravdu považoval za důležitější než vlastní bezpečnost. Jaká škoda, že František Černý byl sám, a tak bylo snadné ho umlčet.

Kdyby sedm milionů českých občanů mělo vlastnosti Františka Černého, zabránili by deportaci a likvidaci českých Židů nacisty, tak jak to udělali Dánové a Bulhaři.