Ideologický program B. Opletala a APF

Nebude tedy obtížné nechat se inspirovat a doplnit zjištěné skutečnosti také o ideovém myšlení B. Opletala a jeho Árijskou pracovní frontu.



Árijská pracovní fronta (dále též „APF“)

APF založil osobně Bedřich Opletal a sám ji definoval jako „národní hnutí“, které svůj úkol i program spatřuje v plnění programu Vůdce a říšského kancléře Adolfa Hitlera, kterého prohlásila za uznávaného svého jediného vůdce. APF byla v době války jedinou kolaborantskou organizací, která měla ve svých stanovách udavačskou povinnost. „Kdo pozná nepřítele Říše, či je Žid, má být oznámen německým úřadům“. Konfidentů bylo hodně, ale tak otevřeně si to nikdo nedal do svého štítu. Ve stanovách je také následné upozornění: „Každý člen nechť si uvědomí, že jest pod dohledem zpravodajského oddělení APF.

Přestoupení organizačního řádu nebo rozkazu nese těžké důsledky. Každý člen APF musí být vzorem svému okolí, neboť jest bojovníkem za ideály našeho vůdce Adolfa Hitlera!“

K tomu přináleželo ještě poučení, že členstvo se smí jedině zúčastňovat akcí pořádaných NSDAP – tedy nacistické strany a APF. Od Národního souručenství se B. Opletal odlišoval, bylo patrné, že čeká na chyby Háchovy garnitury, aby se mohl sám nabídnout k totální kolaboraci. Ústředí APF sídlilo v Hradci Králové, Palackého třída 82 (proti Grandhotelu). Zde se rozdával propagační materiál, dnes občas k nalezení. Finance patrně poskytoval speciální fond, zřízený u říšského protektora a kontrolovaný gestapem.



Právní názory

Bedřich Opletal, ač nebyl právník, se snažil v tomto úseku programu APF realizovat heslo svého hnutí: „Jeden Vůdce, jedna Říše, jeden cíl.“ Ve stanovách byl zakotven požadavek: „APF se domáhá naprosté unifikace všech zákonů a nařízení Protektorátu Čechy a Morava se zákony a nařízeními Velkoněmecké říše. Pojem Žid je pro APF dán a určen Norimberskými zákony a usilujeme proto o jejich zavedení v Čechách a na Moravě. Protektorát je nedílnou součástí Říše a ve všem musí být soulad.“ „Skutečně nejvyšší forma kolaborace s nacistickým státem.“



Protidemokratické myšlení

„Z nabytí členství v APF jsou vyloučeni všichni vedoucí a předáci všech bývalých stran minulé demokracie, šiřitelé benešismu a masarykismu, židomilství, zednářství, političtí zbohatlíci a korupčníci. Členové APF musí být árijského původu až do čtvrtého kolene.“ Tedy i rasismus přišel ke svému slovu. Dokonce si B. Opletal přál, aby členové jeho hnutí měli árijské obličeje. Potom jim mohla být kandidátská lhůta na členství zkrácena. Následovala pohrůžka, typická pro Hitlera v Německu, že kdo se opozdí s přihláškou, bude mít delší čekací lhůtu.

Podobně postupovala v našem pohraničí Sudetoněmecká strana v roce 1937 a datum bylo zaměřeno na den zabrání Rakouska v březnu 1938. Potom bylo již pozdě. Všechno se chtělo hned a okamžitě…



Proti zednářům

Svobodní zednáři se v organizované podobě vyskytují jako politicko-filozofický směr v aristokraticko-měšťanském prostředí v Anglii a ve Francii. V opožděné podobě tu zaznamenáváme pozdní ohlas Velké francouzské revoluce 1789.

Organizačním útvarem, před širší veřejností utajovaném, byla tzv. lóže. Byla budována podle vzoru středověkých cechů zedníků, včetně stupně učeň, tovaryš, mistr a velmistr. Také se opakovaly cechovní obřady, symbolika , ale v lóžích se také projednávala důležitá rozhodnutí finančního, politického a diplomatického charakteru. Prosazovala se vzájemná pomoc a solidarita.

Svobodní zednáři se rozšírili téměř po celém světě a totalitní nacistický režim je pronásledoval, neměli kontrolovatelné centrum v Německu. Ve spolcích bylo i mnoho Židů. Pro ně to byla někdy i cesta k emancipaci a jistý stupeň volnomyšlenkářství…

V Praze vznikla zednářská lóže v r. 1733, Marie Terezie členství šlechtě a důstojníkům zakázala, Josef II. členství povolil. Občas do organizace pronikly i zpravodajské hry cizích států.

B. Opletal, aby se zavděčil nacistům, rovněž vystupuje proti svobodnému zednářství. Píše o nich: „Komenského řády jsou dokonalé řády zednářské a v současné době vidíme, že s pomocí židovstva a zednářství vyrostlo anglické panství a zednáři byli Masaryk a Beneš a ti prohlašovali, že reformace je naším cílem“, i když šlo o jinou reformu, ale to myslitel B. Opletal nepostřehl. Spíše rozebírá lóže J. A. Komenského. B. Opletal napsal koncepci českých dějin a v boji proti Židům vidí smysl české historie. Praha mu je potom Mekkou zednářů a Židů. Jinak je však pravdou, že E. Beneš jednal např. s italskými zednáři, aby podpořili jeho ideu vzniku Československa. To Opletal nacistům nesděloval, to nevěděl. Narušilo by to v tu dobu působící spojení italského korporativního fašismu s německým nacionalismem.



Byl český stát samostatný?

Bedřich Opletal tvrdil na svých přednáškách i v propagačních letácích, že český stát byl vždy součástí Říše římské německého národa a český stát nebyl samostatným suverénem. Podřízenost je nám prý souzena. Podívejme se na toto tvrzení pohledem faktů:

APF popírala suverenitu českého státu a nebrala v úvahu následující skutečnosti:

1. Panovník vládnoucí v Říši nebyl automaticky panovníkem v českém státě.

2. V českém státě platily jiné zákony než v Německu.

3. Daně vypsané v Německu se nevybíraly v Čechách a na Moravě. Český stát měl berní suverenitu, vlastní daňový systém a také specifický právní řád.

4. Obviněný se nemohl odvolávat k soudům v cizině sídlícím. Vyjma protektorátní okupační doby. Německý panovník neměl výkonnou moc vyjma období, kdy byl náš stát poražen a okupován.

5. Český stát měl vlastní zahraniční službu, vlastní armádu. Ta v 51 případě bojovala s německým vojskem, občas byla zcela neutrální a někdy i spojencem, například při korunovační císařské jízdě do Říma.

6. Český panovník měl hlas kurfiřta, tedy byl volitelem císaře, což je spíše privilegium.

Z toho plynula jistá přináležitost k Říši jako spolku křesťanských států, které neměly mezi sebou válčit, ale čelit nepřátelským silám z mimoevropského prostoru (turecké nebezpečí). Dnes jsme členem OSN, také se podílíme na jeho akcích, ale to neznamená, že nejsme suverénním státem.

7. Německý panovník neměl u nás automaticky odúmrtí – tedy právo zdědit majetek, určit nového držitele statku, případně panství. Určit nového držitele, když původní zemřel či zradil vrchnost, např. českého krále.

8. V českém státě byl jiný finanční systém, byla tu jiná měna i s jinou hodnotou. V moderní době přibývalo dalších znaků suverenity, ta byla poškozována jen v době prohrané války. Někteří čeští vladaři byli panovníky i v Německu.



Fašistický smysl dějin

Bedřich Opletal pojetí dějin vysvětlil v brožurce „Pravý smysl české historie“, vydané v roce 1941. Přečteme si v ní, že „husitství vzniklo ze židovského návodu.

Jsou tu všechny židozednářské prvky: rovnost majetková, rovnost žen a tím jejich znehodnocení, svoboda náboženského sektářství. Císař Rudolf II. měl židovskou milenku a byl zlatým vládcem Židů.“

Tak, jako dnešní neonacisté, pěstoval nanávist k Židům také B. Opletal. „Jen nepochopením vlivu židovstva lze vnímat strašnou dobu husitskou, velkou revoluci francouzskou a pozdější rudé revoluce, které otřásly Evropou a u nichž byly v pozadí všežidovské zájmy.“ Ujasnil si také myšlenku, že stavové ve válce třicetileté rovněž bojují za zájem židovských bankéřů.

Zájem českého národa APF definoval jako „dynamický nacionalismus s protibolševickým zaměřením ke prospěchu nacistického Německa a pod výhradním vedením vůdce Adolfa Hitlera“. Pro boj nacistů s USA i proti SSSR používal Bedřich Opletal pojem židobolševici, prý Židé vládnou v SSSR i v USA, a proto se spojují v nenávisti proti Velkoněmecké říši. Napadení USA ze strany militaristického Japonska si vůbec nepovšiml, ale na jiném místě prohlašoval, že Japonci a Slováci jsou pomocné národy první a druhé třídy. Také Čechy by řadil do nějaké podskupiny.

Dnešní novofašismus i novonacismus se vyznačuje tvrzením, že nemá nic společného se zločiny nacismu za druhé světové války, ale současně nadřazuje bílou rasu nad barevné národy, ochotně útočí na rómskou populaci, vyzvedá monopol bývalých mateřských zemí, vlastnících v minulosti kolonie, zamlčuje rasismus, ale ochotně ho propaguje v písňové tvorbě a nabízí se k rozbíjení anarchistického hnutí a demokracii posměšně označují za žvanírnu, neschopnou akce. Tíhnou k zakládání různých gard, často s tradicemi na oddíly SA a SS, ochotnými zakročit proti demokratickému hnutí. „Silná hesla, silná slova, silný národ a dynamicky znějí písně“. Fašistická symbolika a masové písně, to mají být symboly vzájemné solidarity i s novonacisty v Německu. Pokud se podaří v Česku nějaká protižidovská demonstrace, jsou čeští novonacisté chváleni v reakčním tisku i mimo hranice našeho státu.