Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Břehy - Buňkov

obrázek k článku Rytíř Vaněk měl za sebou dlouhou cestu v sedle na svém vraníku, když v brašně u sedla přivezl svému pánovi, Vilému z Pernštejna, pouzdro s listinou ze dne 23. 5. 1490. Listinu dal král Vladislav Jagellonský ve své kanceláři při uherském dvoře vystavit tehdy nejbohatšímu českému a moravskému velmoži a pánu na Kunětické hoře a Pardubicích, před více než 500 lety do dědičné držby, mimo jiné, i Opatovický kanál.



Základem všeho bylo Labe. Od Hradce Králové teče klidně na jih, ale u Pardubic se jeho tok otáčí k západu (v dávných geologických dobách proudila řeka cestou kratší – údolím u tzv. Bohdanečské brány západně od Kunětické hory), později si prorazila koryto dnešním směrem. Uvnitř vzniklého labského oblouku zůstala oblast lužních lesů, protkaná starými říčními rameny a močály, ale i suchopáry písčitých přesypů.

Tento kraj získal koncem 11. století klášter řádu benediktinů, založený králem Vratislavem II. na místě dnešních Opatovic. Mniši svěřenou půdu začali kultivovat, zakládali dvorce, zemědělské osady a také rybná jezera. Později se rybniční systém na Pardubicku stal vzorem dalším rybníkářům. Ve 14. století se v Čechách stavby vodních nádrží pro chov ryb staly oblíbenými.

Za husitských válek klášter benetiktinů zanikl a jeho majetku se zmocnili ti, co byli právě u moci. Klášter tehdy s jeho majetkem držel v zástavě kníže Jindřich Minsterberský, syn zemřelého Jiřího z Poděbrad. Jindřich někdy okolo roku 1480 stavěl velký rybník Bohdanečský, kterým zatopil vesnici jménem Pěžice. V té době vznikl i rybník Rosický. K jejich napájení zřejmě sloužil menší umělý kanál, snad pozůstatek staršího díla benediktinů.

Zásadní změnu do struktury rybniční sítě na Pardubicku přinesl rok 1490. Tehdy získal panství zaniklého kláštera, později další okolní statky, bohatý velmož Vilém z Pernštejna. Už když přišel na Pardubicko platil za vynikajícího znalce v rybnikářském podnikání. Měl dost peněz, aby se mohl pustit do plnění velkorysého plánu. Podmínkou ke stavbě nových rozlehlých rybníků se stalo zajištění dostatečného a regulovaného přívodu vody. Současně s budováním největšího pardubického rybníka Čeperky, stavěného v letech 1491–1496, který na ploše 1000 ha zatopil několik vesnic, začala realizace velkorysého projektu.

Poblíž Opatovic byla část labské vody svedena do umělého koryta, které částečně kopírovalo prastarý tok řeky západně od Kunětické hory. Už v roce 1498 byla část stavby v provozu. Kanál ale většinou protékal územím, které kdysi patřilo klášteru a které Pernštejn vlastnil jen jako dočasnou zástavu. Král pak vyhověl žádosti velmože, vyjmul přírodní kanál i labský jez z dočasné zástavy a převedl je Vilémovi a jeho potomkům do dědičného vlastnictví.

Vyjasněním složitých vlastnicko – právních vztahů se pernštejnským projektům uvolnil prostor ke složitějšímu dílu, totiž aby zajistili dostatek vody i v západněji položených částech rozlehlého panství. Přípravné práce trvaly řadu let a vyvrcholily stavbou mohutného labského jezu v r. 1513. Tehdy dostal kanál základní podobu dochovanou dodnes. Začínal u labského jezu v Opatovicích, od Bohdanče pokračoval daleko směrem na západ a po více než 34 km vracel za vsí Semín labskou vodu zpět do řeky.

O Opatovickém kanálu je známo mnoho dalších údajů, pojďme ale blíž k současnosti.

Kanál vznikl především kvůli rybníkům, ale sílu vodního toku již tenkrát využívalo několik technických zařízení, většinou mlýnů. Někde voda poháněla i pilu či stoupu, kupř. od r. 1735 v papírně v Semíně a od r. 1796 v Katovicích.

Hospodářské a správní reformy tereziánské a josefinské doby s sebou přinesly cílevědomou likvidaci starých rybníků a jejich přeměnu na ornou půdu.

Katovický kanál tak ztratil původní hlavní důvod své existence, ale život bez něj bylo těžké si představit. Zůstal živou tepnou, sloužící pro pohon technických zařízení i k zavlažování luk a polí. I když pak původní síť přivaděčů přestala fungovat, hlavní tok kanálu se v podstatě nezměnil, jen ke konci 19. století bylo prokopáno nové vyústění kanálu přímo pod Semínem, čímž se délka toku zkrátila na dnešních 32 km.

Zásadní změnu ve využití Opatovického kanálu přinesla stavba elektrárny v Opatovicích v letech 1956–1960. Většinu vody využívá k chlazení, v případě potřeby se část ohřáté vody vrací do kanálu. Vznikla rozsáhlá síť přečerpávajících stanic k zavlažování pozemků, v současné době zájem o tento způsob využití kanálu klesl na pouhých 10% proti minulosti.

Stavba elektrárny v Opatovicích přinesla po r. 1960 postupný a cílený zánik mlýnů na Opatovickém kanále, fungujících tehdy obvykle i jako malé vodní elektrárny. Před druhou světovou válkou pracovaly v Opatovicích dva mlýny, jeden ve Starých Ždánicích, dva mlýny v Bohdanči, jeden mlýn v Černé, jeden v Živanicích, jeden ve Břehách – Výrově a jeden v Semíně. V současnosti byl po majetkových restitucích obnoven aspoň částečně elektrárenský provoz tří z nich, a to ve St. Ždánicích vodní elektrárna pana Popa, jeden v Bohdanči a jeden v Břehách – Výrově. Částečně zůstala i funkce napájení rybníků. Dnes dodává Opatovický kanál vodu do rybníka Pohráneckého, Bohdanečského, Předního a Zadního, Zábranského, Nadýmače a Sopřečského, a v případě potřeby i do bohdanečských sádek a rybníka Buňkov.



Rybník Buňkov byl dokončen a zavodněn r. 1972, jeho výměra je 54 ha. Začal se vyměřovat už r. 1968. Stavba byla velice náročná. Při deponii zeminy se narazilo i na tekuté písky, byla ohrožena technika i lidé, ale vždy se našlo nějaké řešení. Technickou specialitou zde je napájecí potrubí s vyústěním až do loviště ryb, což je v době výlovu nedocenitelnou výhodou, ryby mají dost čerstvé vody a nelekají. Voda v Buňkově je mírně radioaktivní.

U tohoto rybníka byl postaven i provozní rybářský dům a sádkové bazény. Rybáři se po dlouhá desetiletí svou činností snaží zmírňovat negativní dopad zcela znečištěné vody v Labi od Pardubic po Týnec nad Labem. S radostí lze konstatovat, že se řeka už pět let výrazně čistí, je dobrá spolupráce s městy na Labi ležícími a výsledky jsou velmi nadějné.




Buňkov – krásná klidná oáza u převážně vilové obce Břehy, pouhé dva km od Přelouče a 8 km od Lázní Bohdaneč. Nadmořská výška 211 m, od Pardubic 18 km. Okolí – voňavé lesy, plné borůvek a hub. Skoro tisíci obyvatelům zde slouží velmi dobrá infrastruktura, kanalizace, vodovod, veřejný rozhlas, osvětlení, zemní elektrorozvody. Všechny místní komunikace jsou zpevněny, většina s živičným povrchem. Hasiči mají svou techniku umístěnou ve vytápěné garáži, o bezpečí a pořádek se dobře stará policie z Přelouče. Přímo na břehu Buňkova je v majetku obce moderní autokemp, kde je celoročně v provozu restaurace.

Ubytování je možné ve stanech, v přívěsech i ubytovnách, stravu je možné připravit si i individuálně. Chystá se bezbariérové ubytování. V Břehách mají historickou, zrekonstruovanou 180 let starou školu, díky své poloze u lesa v části obce Výrov jde vlastně o celoroční školu v přírodě. V obci je dobře zaveden Stadion – Cup Břehy, jsou to nadšenci, kteří závodí na pečlivě udržovaných mopedech, zvaných „kozí dech“ ze šedesátých let. Závody Stadion – Cup

Břehy mají už dlouhou tradici a pokaždé přilákají stovky diváků. Je známo, že v Břehách v čp. 12 bydlel jeden z vynálezců ruchadla František Veverka, který má pomník na přeloučském hřbitově. Narodil se 3. 3.1799 a byl rolníkem. Oplýval technickým nadáním – sestrojil fukar, rozuměl mlýnským strojům a údajně celé vsi opravoval hodiny. Chtěl sestrojit nové nářadí na orání, představoval si ho jako hoblík, na kterém by upravil tvar i sklon háků. Konečnou podobu ale ruchadlu dal Františkův bratranec kovář Václav Veverka, narozený

13. 4. 1790. U venkovanů se ale ruchadlo neosvědčilo, František se dostal do dluhů, musel prodat rodný grunt, a v Břehách r. 1849 zemřel. Václav přesídlil do Bukoviny u Dřítče, kde zemřel jen jedenáct dní po svém bratranci.

Nejslavnějším rodákem ze Břehů je geolog, geochemik, Petr Jakeš, PhDr.,CSc., narozený 2. 5.1940 (zemřel 2005), neúnavný a vtipný popularizátor vědy. Zabýval se mimo jiné výzkumem zemětřesení při studijních cestách do Austrálie a Japonska, ale také hypotézami o vzniku Měsíce. To byl pro něj odrazový můstek k práci ve slavné Lunární laboratoři NASA, kde se podílel na výzkumu vzorků z Měsíce, získaných při letech Apolla 14 a 15. Po návratu do vlasti byl však za účast na tomto americkém programu potrestán vyhozením z Čs. akademie věd. V lednu 1999 Astronomická unie pojmenovala planetku č. 10170 „Petrjakes“. Odborně publikoval v oborech geochemie, petrologie, kosmochemie, meteorotika v domácích i cizích časopisech a uskutečnil mnoho přednášek na pozvání v USA, V. Británii, Německu, Japonsku i jinde. Vyšlo u nás i v mnoha překladech 8 jeho významných knih.

V Břehách si v letech 1902 a 1903 pronajala dům čp. 23 i jedna z největších sopranistek tehdejšího operního světa Ema Destinová. Zamilovala si vyjížďky na dvoukolové kolesce, tažené koněm, po okolí, ráda prý s lidmi pohovořila a lidé ji prý rádi viděli a zdaleka zdravili.


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem