Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

PARDUBICE PŘED 1.SVĚTOVOU VÁLKOU

obrázek k článku Na konci 19.století si Pardubice vytvořily předpoklady pro velkolepý nástup do 20.století. Tehdejší představitelé města k tomu přistupovali s velkou předvídavostí a odvahou. Jejich představy byly překonány až po roce 1950, především překročením Labe na pravý břeh, bohužel jen kvantitativně v důsledku řady nepříznivých okolností zejména po roce 1960. O to více musíme tehdejší představitele dnes obdivovat.

Na počátku 20.století měly Pardubice již 17 031 obyvatel, co do počtu obyvatel byly největším východočeským městem, ale v důsledku staletí poddanství nejchudším. Hradec Králové měl 10 393 obyvatel, ale kolem měl od Josefa II. tři samostatná satelitní města: Nový Hradec, Pražské a Slezské předměstí. Chrudim měla roku 1900 13 045 obyvatel. V 16.století byla prý královská města: Hradec 7,5 krát a Chrudim 3 krát větší než Pardubice, ty rozdíly se asi do počátku 19.století příliš nezměnily.

            Do 20.století vstupují Pardubice s jasnou představou rozvoje. Městu je vytýkáno, že nemělo „územní plán“. Avšak tehdejší jednoduché levné regulační plány, geometricky vytyčující ulice, náměstí a bloky, předpisující výšky, byly dostatečné a účinnější než ty neperspektivní po roce 1990, ještě zhoršené četnými živelnými změnami, zastupitelstvem nekriticky povolenými.

            V prostoru u starého nádraží omezeném na západě cukrovarem bylo od roku 1880 naplánováno Nové Město podle návrhu prof. Antonína Barborky. Roku 1900 již bylo rozestavěno, především reprezentativní budovou Státní průmyslové školy z roku 1899. S velkým ještě hliněným Trnkovým náměstím (podle rodáka ing. dr.h.c. Otakara Trnky, technika, politika v letech 1912-17 rakouského ministra veřejných prací, který podporoval dosplavnění Labe i jinak rozvoj Pardubic).

            Na rozsáhlém území na jih od hlavní trati vzniká předměstská čtvrť Skřivánek podle studie či regulačního  plánu prof. Antonína Barborky s novou centrální Alžbětinou třídou (podle císařovny „Sisi“). Již roku 1911 byla pro vznikající čtvrť postavena obecná i měšťanská škola.

            První stavbou 20.století byl roku 1901 t. zv. Žižkův dům, přístavba Občanské záložny z roku 1890 (dle návrhu arch. B.Dvořáka). Občanská záložna, založená roku 1863, byla úspěšným městským finančním ústavem, který významně podporoval rozvoj města. Znárodněním bohužel zanikla roku 1945, město bylo okradeno, neodškodněno. Pak zde sídlila Československá pojišťovna, později Městský podnik služeb, dnes je sídlem Evropského spolkového domu.

            Roku 1901 byl vyměněn hrot Zelené brány a roku 1903 byl na jejím průčelí umístěn reliéf znázorňující pověst o pardubickém znaku (dle návrhu Mikuláše Alše).

            Velkolepě bylo nové století uvítáno Východočeskou výstavou otevřenou od 25.7.1903, trvala do 28.9.1903. Pardubice se staly cílem statisíců návštěvníků z celých Čech. Konala se v místech dnešního výstaviště IDEON, na mnohonásobně větší ploše tehdejších Olšinek. Byla to akce úžasná s desítkami pavilonů, se skvělým, tehdy unikátním elektrickým osvětlením od pardubické firmy „Josefa Prokopa synové“. Prý se o 3 léta opozdila pro „váhavost“ radních, dnes by nebyla ani odvaha o ní uvažovat. Od té doby do roku 1931 zde byl stadion S.K.Pardubice. Tehdy se již uvažovalo o „elektrifikaci“ města s ing. Křižíkem. Po stavbě elektrárny se měly zřídit elektrické trati do Bohdanče, Sezemic a Chrudimi.

            Dne 13.3.1903 byla na hranici s Pardubičkami otevřena nová nemocnice se třemi pavilony, 80 lůžky a jednou márnicí. Na Vinici zřídil Okrašlovací spolek v letech 1903 až 1908 sady, které město stály jen 4 110 K. Byly oblíbeným výletním místem s hostincem, střelnicí, hudebním pavilonem aj.

            Na východ od Chrudimky mezi původním Bílým předměstím a vzdálenými osadami Hůrka, Familie a samostatnou obcí Studánka vznikaly Vilová čtvrť a Okrouhlík (kolem ulice Na Okrouhlíku). Ta s ulicí Ve Lhotkách měla být již tehdy pokusem o východní okruh s dvěma snad uvažovanými mosty přes Chrudimku, nad ústím do Labe a za Matičním jezerem. Pro plánovaný růst Bílého předměstí byla již roku 1906 postavena škola U kostelíčka, dnešní Sportovní gymnázium s krásnými obloukovými okny v rohových štítech, při rekonstrukci zrušenými.

            Zástavba rozlehlých prostorů byla ovlivněna možnostmi stavebníků. V Pardubicích nebyl investor schopný postavit vícepodlažní činžáky, ani podnik pro své zaměstnance. Stavebníky byli jen soukromníci, živnostníci, dělníci, snad relativně dobře placení, případně s druhým příjmem z malozemědělství. Proto, jak uvádí historik J.Sakař, muselo město v regulačních plánech předměstí povolit nízkou zástavbu rodinnými domky a vilami. Město se rozrůstalo do šířky, ne do výšky jako později.

            Z dnešního hlediska je pozoruhodné, že se město neobávalo podnikat, bylo zřejmě dobrým hospodářem. Vedle Občanské záložny založilo město roku 1886 Městskou spořitelnu s tím, že má přispívat k hospodářskému povznesení nejširších vrstev lidových na prospěch města a celého okolí, právě těch drobných stavebníků. Roku 1913 vedle Zelené brány byla zahájena výstavba její budovy (dle projektu arch. Roitha). Pro válečné události byla dokončena až roku 1917 jako další, zatím osamocený objekt cílevědomě plánovaného velkého náměstí před Zelenou bránou. Spořitelna své poslání plnila do znárodnění. Její budova byla znárodněna, ale co bylo ukradeno, není vráceno, město zde musí platit nájem…

            Přelom 19. a 20.století je označován teprve za počátek 2.průmyslové revoluce v Pardubicích. V ní hlavní roli hrála elektřina. To pochopili pardubičtí radní. Po určitém váhání dali přednost perspektivní elektřině před plynem. Již 14.2.1903 uzavřeli smlouvu s vynálezcem a podnikatelem ing. Františkem Křižíkem o výstavbě parní elektrárny při Karlově ulici. Firma Fr. Křižík ji měla provozovat 50 let od zahájení 26.1.1905. Pak měla bezplatně přejít do majetku města. Roku 1907 byl výkon elektrárny zvýšen dalším kotlem. Město 1.7.1911 elektrárnu vykoupilo. Téhož roku (po regulaci Chrudimky) vybudovalo hydroelektrárnu. Zastupitelé dokázali svou pokrokovost a podnikavost. Kde jsou ty zlaté časy? Elektrárny, později                      i Elektrické podniky významně přispívaly do městské pokladny.

            Ve spolupráci s ing. Křižíkem se Pardubice staly průkopníkem elektrifikace celého kraje a rozšiřovaly elektrické vedení v městě i okolí. Souvisí s tím i návrhy na stavbu elektrických tratí do Chrudimi, Bohdanče, Sezemic i do Heřmanova Městce, neuskutečněné pro nedostatek kapitálu i pro 1.světovou válku. Co si mohla dovolit německá pohraniční města, na to sice průmyslové, ale chudé Pardubice neměly.

            V nových sadech na Vinici byla 16.10.1906 zahájena stavba vodojemu, 19.10.1907 byl dán do provozu městský vodovod, do něhož dodávala vodárna u Nemošic 25 l vody za vteřinu.

            V letech 1904 až 1908 došlo k velké přestavbě nádraží. Roku 1909 byly postátněny tratě společností státní dráhy a Severozápadní dráhy. Správa jejich stanic byla sloučena. Tím pominul důvod oddělení obou tratí, pro ně bylo nutné při jízdě do Chrudimi couvat do Rosic. Přesto ten téměř 150 let starý nesmysl trvá dodnes, ač nová trať na Chrudim je již přes 60 let draze rozestavěna.

            Roku 1908 byl zahájen provoz na autobusových linkách Pardubice -Bohdaneč- Holice, prvních v Čechách. Přes zvyšující se dopravní provoz nezískaly Pardubice hlavní silniční trasu, její síť byla dána již výstavbou císařských silnic na konci 18.století. Pardubice míjely a míjejí. Na začátku století silně ožila staletá myšlenka splavnění Labe do Pardubic a vznikl záměr stavby průplavu Labe-Odra-Dunaj. Proběhla četná jednání i organizační přípravy, tehdy reálné… Tehdy byl přístav projektován za pivovarem a zasahoval by do Nábřeží Závodu Míru. Pro 1.světovou válku se ani tyto projekty neuskutečnily. Možnost vzniku univerzálního  uzlu všech druhů doprav v Pardubicích nebyla za celé 20.století dodnes využita.

            Na začátku století se bouřlivě rozvíjel společenský a kulturní život města. Nejvýznamnějším kulturním a společenským střediskem byl hotel Veselka, roku 1905 rozšířený o sál Odeon. Novým se stal m.j. Dělnický dům otevřený 9.9.1906 v Jindřišské ulici (dnes Myslivecká restaurace). Zde byl otevřen od roku 1912 první biograf.

            Společnou prací učitelstva školního okresu Pardubického bylo zpracováno monumentální vlastivědné dílo „Pardubicko – Holicko – Přeloučsko“. Dílo redigované odb. učitelem (později ředitelem školy) a kustodem městského muzea Františkem Karlem Rosůlkem začalo vycházet v sešitech roku 1903. Vydávání bylo ukončeno roku 1925. Dnes není ani pomyšlení na to je znovu aktualizované vydat.

            Roku 1905 začal vycházet list „Východočeský republikán“ a týdeník „Východočeský obzor“. Bylo založeno „Divadlo sdružených měst východočeských“, dnešní VČD.

            Nejvelkorysejším činem tehdy nevelkého města (dodnes nepřekonaným) byla stavba divadla. Základní kámen ke stavbě Městského divadla podle projektu Antonína Balšánka byl položen 16.5.1907 (slavnostní otevření jedné z nejkrásnějších budov města 11.12.1909). Průběh oslav a další historie pardubického divadla byly vícekrát podrobněji popsány i ve Zprávách KPP.

            Město pečovalo o chudé a nemohoucí občany. Po zrušení pernštejnského špitálu u Veselky koupilo roku 1889 U kostelíčka pozemek na stavbu městského dvora a roku 1891 zde postavilo Pernštejnský nadační chudobinec. Vedle při Štrossově ulici byl 21.1.1908 otevřen nový výstavný městský chorobinec.

            Ve srovnání s dnešním rušením škol je udivující tehdejší péče o rozvoj školství                    a výstavbu škol. Všechny čtvrti získaly nové obecní a měšťanské školy. Roku 1908 byla ve vznikající Jahnově ulici postavena škola pro ženská povolání Vesna, od roku 1947 zdravotní škola, dnes Krajský úřad. Roku 1909 bylo založeno dívčí gymnázium, umístěné v rohové budově za divadlem, dnes pobočka úřadu města. Již 1.10.1906 přijal český sněm rezoluci              o urychleném zřízení gymnázia v Pardubicích. Vyučování na chlapeckém gymnáziu bylo zahájeno 21.9.1910 prozatímně ve Smilově ulici. Prvním ředitelem se stal Josef Durych. Toho roku byla pro gymnázium dokončena nová budova v parku u sv. Jana. Sem však byly přemístěny Novoměstské školy a gymnázium bylo umístěno do uvolněné budovy v dnešní Štefánikově ulici. Roku 1916 město koupilo budovu Obchodní školy, později rozšířenou             o Obchodní akademii.

            Na začátku 2.desetiletí 20.století se Pardubice staly kolébkou českého letectví. Ing. Jan Kašpar se svým bratrancem Evženem Čihákem začali na vojenském letišti vedle Skřivánku první letecké pokusy. Ing. J.Kašpar uskutečnil 19.6.1910 první zaznamenaný vzlet v Čechách a 13.5.1911 podnikl úspěšný dálkový let Pardubice-Praha (za 1 hodinu a 32 minut). Založil zde leteckou školu a Evžen Čihák postavil několik letadel vlastní konstrukce. Zůstalo však jen            u amatérské činnosti. Na tovární výrobu nebyl kapitál.

            Roku 1910 došlo k regulaci Chrudimky, která měla značný význam pro rozvoj města. Tok byl napřímen, vzniklo několik slepých ramen, z nich se zachovalo Matiční jezero. Vytěženým materiálem byla zasypána Městská řeka do té doby obtékající Staré Město. To umožnilo vznik Jahnovy ulice a dnešního Náměstí Republiky. V prodloužení Jahnovy ulice byl roku 1910 postaven druhý most přes Chrudimku, ocelový a obloukový. Jahnova ulice se tak stala prvním dopravním obchvatem Starého Města, směrem na východ a naopak. Do té doby všechna doprava procházela Zelenou branou, přes náměstí a na východ přes Chrudimku po dřevěném mostě z Bělobranského náměstí. Ten byl roku 1911 nahrazen ocelovým (příhradovým), který slouží dodnes. Vedle mostu místo dřívějšího pevného jezu byla postavena krásná ocelová konstrukce stavidlového jezu soustavy Záhorského. Vzdouval hladinu pro pohon turbiny hydroelektrárny. V sousedství bratří Winternitzové postavili roku 1911 moderní velkomlýn dle projektu arch. J.Gočára s moderním zařízením z továrny „Josefa Prokopa synové“. Nahradil šest starých, zrušených mlýnů ve městě (včetně Císařského mlýna v Pernštejnské ulici i dříve Pernerova mlýna Na valše u dnešních stadionů).

            Roku 1912 byl rozšířen děkanský chrám sv. Bartoloměje přístavbou předsíně dle návrhu arch. B.Dvořáka. Vzniklo zdařilé ohraničení severovýchodní strany budoucího náměstí, aniž byl zakryt výhled na zámek. V témže roce došlo k celkové opravě Zelené brány, která byla opatřena vyhlídkovým ochozem.

            Dne 6.12.1913 se konal poslední parforsní hon. Hony byly tři čtvrtě století vždy celý podzim velkou společenskou událostí mocnářství a pro město značným hospodářským přínosem. Po válce nebyly obnoveny.

            Na vojenské jezdeckém cvičišti, letišti ing. J.Kašpara, byla v rekordním čase od prosince 1914 do května 1915 vybudována vojenská baráková nemocnice s 10tisíci lůžky nemocných. Měla dvě nádraží, tehdy nejmodernější vybavení a všechny potřebné pomocné provozy. Později pod jménem Karanténa se stala nouzovou kolonií, která po válce zdařile pomohla řešit poválečnou bytovou krizi. Po 2.světové válce na místě zchátralé kolonie vyrostlo satelitní „město ve městě“ Dukla, zčásti řešící poválečnou bytovou nouzi.

            Počet obyvatel Pardubic vzrostl z 17 031 (roku 1900) na 20 419 (roku 1910), počet domů z 972 na 1 389. Přes válku do roku 1921 vzrostl počet obyvatel na 25 162 (i díky karanténě), domů na 1 743.

            V 1.světové válce padlo 226 pardubických občanů. Pro Pardubice byla válka mimořádně tíživá. Přítomnost tisíců nemocných i perzonálu v lazaretu přinesla mimořádný nedostatek potravin a drahotu. Tragickým vyvrcholením byla 7.6.1918 hladová bouře, při níž byli zastřeleni tři pardubičtí občané. Válka také zastavila řadu rozvojových plánů, z nichž mnohé se dodnes neuskutečnily, mnohé byly zapomenuty, snad záměrně…


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem