PARDUBIČTÍ AVIATIKOVE V JINDŘICHOVĚ HRADCI ROKU 1912

Oba pardubičtí aviatici měli v Jindřichově Hradci podle některých zpráv létat už 16.června 1912. 1/ Ještě v prvních červnových dnech, kdy Eugen Čihák dlel v Brně, se                   o jindřichohradecké produkci neobjevila v tisku sebemenší zmínka, a tak okolo tohoto termínu vzletu jsou jisté otazníky. Žel, právě zdejší veřejná produkce patří k těm v tisku hůře dokumentovaným a jiné dobové doklady se v jindřichohradeckém Státním okresním archivu ani v tamním muzeu patrně nedochovaly. Zatímco pražský Čas 12.června ohlásil datum konání produkce, Ohlas od Nežárky jen o dva dny později již oznámil její odklad bez udání nového termínu.

            Když se objevily zprávy, že pardubičtí aviatici mají 16.června létat v Jindřichově Hradci, sportovním redaktorům Národní politiky se to nějak nezdálo. Obrátili se telefonicky do Pardubic, a dozvěděli se, že ani Ing. Kašpar ani Eugen Čihák se v těchto dnech do jižních Čech nechystají.

            Ostatně: Víme, že Ing. Kašpar neměl provozuschopné letadlo, protože měl motor AeroDaimler v opravě u výrobce. Proto se ani neúčastnil veřejné produkce v Brně, a Eugen Čihák měl při několikrát odložené (kvůli nepřízni počasí) brněnské produkci dne 6.června nehodu, při níž letadlo poškodil. Eugen Čihák se chtěl, jak sdělil Ohlas od Nežárky,  2/ zúčastnit leteckého mítinku ve Vídni, který byl však zahájen až v neděli 23.června.  3/  Jindřichohradecká produkce by se tedy s účastí na zmíněné soutěži nekolidovala, nebyl by jistě problém ve dnech 17. a 19.června letadlo odeslat vlakem do Vídně, zvláště uvážíme-li, že vídeňská trať vede přes nedaleké Veselí nad Lužnicí a Třeboň. Avšak oprava letadla po brněnské nehodě nebyla ještě dokončena. Jak se totiž o něco později dozvídáme, také bratří Čihákové museli odeslat motor (Gnome Omegy o 37 kW/50 k) do opravy k výrobci, odkud se vrátil pravděpodobně až někdy okolo 7. či 8.července. Začátkem července byl také Eugen Čihák nemocen.  4/  S opraveným letounem a opraveným motorem létal Eugen Čihák v Pardubicích až ve čtvrtek 11.července. 5/

            Uvedené okolnosti plynou ze zpráv v dobovém tisku. Také Národní politika  6/ na základě informací přímo z Pardubic potvrzuje, že Ing. Jan Kašpar je dosud bez motoru a Eugen Čihák pracuje na zástavbě motoru  Argus do dvousedadlového letounu. S ním se v případě, že letoun bude včas dokončen a vyzkoušen, chtěl zúčastnit aviatického mítinku ve Vídni.

            Jak tedy vznikly zprávy o termínu jindřichohradecké produkce 16.6.1912, zůstává nejasné. Je patrné, že informace byla mylná a vinu na tom snad měl tamní pořadatel. Více nelze prozatím zjistit.

            A tak tisk ze 16. až 18.července mohl ohlásit jindřichohradeckou produkci na neděli 21.7.1912.  7/ 

            Letadla byla dopravena do Jindřichova Hradce pravděpodobně železnicí, nejspíše v pátek 19.července. Byla umístěna na vojenském cvičišti u Otína v plátěném hangáru, který si v tomto roce pardubičtí aviatikové opatřili.  8/ Díky tomu nebylo nutno na místě budovat provizorní hangár pro uložení letadel. Pořadatelem veřejné produkce byl místní odbor Československé obchodnické besedy.  9/ Ke vzletu nepochybně vydalo okresní hejtmanství vyhlášku, jejíž znění není autorovi známo. Patrně na jejím základě pak pořadatelstvo uveřejnilo v Ohlasu od Nežárky v pátek 19.července následující organizační pokyny:

„Ku nedělnímu vzletu českých aviatiků inženýrů Kašpara a Čiháka upozorňuje pořadatelstvo p. t. návštěvníky na následující:

Pro veškeré provozy vykázáno je místo v blízkém lese Kunifeře a sice v pískárně, kamž každý kočí po vystoupení svých pasažerů zajeti a u koní zůstati má. Pro kola jsou rovněž místa reservována.

Počátek a konce vzletu oznámen bude výstřely. Na letišti samotném jest pobyt pouze na vykázaných komisí místech dovolen.

Vstupenky, kteréž musí být noseny zjevně, pojišťují zároveň každého majitele na větší obnos při úrazu aeroplánem.

Veškeré cesty budou po dobu vzletu uzavřeny, na což zvláště se upozorňuje.

Pokynům pořadatelstva musí každý bez odporu vyhověti.

Dle stále množících se dotazů a informací možno počítati na obrovskou účast, pořadatelstvo vznáší proto na všechny návštěvníky zdvořilou žádost, by si každý pokud možno vstupenku již v předprodeji zaopatřil, čímž alespoň částečně omezí se nával u pokladen.

Aeroplany jsou vyzbrojeny novými moderními stroji francouzskými a dle konaných s nimi zkoušek možno souditi na úplný zdar vzletu.“

            Dopoledne 21.července si mohli návštěvníci v plátěném hangáru prohlédnout obě letadla, avšak počasí vlastní produkci znemožnilo:

„Inž. Jan Kašpar a Eugen Čihák v Jindřichově Hradci nemohli včera létat pro liják, jenž se spustil právě v oznámenou hodinu letů. Přes to, že poprchávalo od poledne, sešly se na letišti spousty obecenstva, které trpělivě snášely drobný déšť a ustoupily teprve opravdovému lijáku. Výstava obou letadel, umístěných v novém přenosném plátěném hangáru, těšila se živé pozornosti a četné návštěvě. Lety odloženy na příští neděli.“ 10/

            Bylo běžné, že v takovém případě se o týden později konala náhradní produkce. Tentokrát však byla potíž v tom, že následující neděli již měli pardubičtí letci dohodnutou produkci v Lounech. Zpočátku se předpokládalo, že v Jindřichově Hradci vzlétnou v neděli 28.července oba letci a lounská produkce bude odložena. 11/ To znamená, že začátkem následujícího týdne zůstávala ještě obě letadla v Hradci. Nakonec se však našlo jiné řešení:

            V Hradci bude létat Ing. Jan Kašpar, do Loun pojede Eugen Čihák.  12/ Jak řešili otázku plátěného hangáru, který měli jen jeden, není známo. Pravděpodobně zůstal v Hradci                       a v Lounech byl zřízen hangár provizorní. Čihákův letoun byl z Hradce odvezen pravděpodobně ve čtvrtek 25.července či o den později. Kašparův letoun zůstal na místě, snad stále v plátěném hangáru na vojenském cvičišti. V tom případě bylo ovšem nutno zajistit neustálé hlídání. Jak bylo organizováno, však nevíme.

            V pátek 26.července pořadatel na stránkách Ohlasu od Nežárky potvrdil, že v neděli 28.7. se uskuteční náhradní produkce, při níž bude létat Ing. Jan Kašpar. Současně připomněl návštěvníkům produkce organizační pokyny, v poněkud jiném znění než před týdnem:

„Vstupenky zakoupené k prvému vzletu platí pro tento vzlet. Pořadatelstvo žádá zdvořile P. T. návštěvníky, aby nosili vstupenky viditelně a usnadnili tím pořadatelům kontrolu.

Upozornění P. T. návštěvníkům nedělního vzletu!

1. 1.      Povozy dojížděti budou pouze na rozcestí silnice erární a okresní u škrobárny pě. Herrmannovy; odtud vrátí se povozy cestou podél škrobárny vedoucí zpět do města. Po druhém výstřelu vrátí se povozy ku cvičišti pro passažery.
2. 2.      Pro kola a automobily vykázáno je místo za hangárem.
3. 3.      Počátek a konec vzletu oznámen bude výstřely.
4. 4.      Na vzletišti jest dovolen pobyt pouze na místech, na něž byly vstupenky zakoupeny; pobyt mimo místa pro diváky vykázaná neb v jiných místech, než v těch, na které byla zakoupena vstupenka, jest zakázán. Rovněž není přípustno zastavovati se nebo promenovati v ochoze a uličkách k jednotlivým místem vedoucím.
5. 5.      Zakoupením vstupenky pojištěn jest každý návštěvník na vyšší obnos proti úrazu zaviněném aeroplánem.
6. 6.      Okresní silnice bude od 3.hod. odp. až do ukončení vzletu úplně uzavřena; na erární silnici nesmí se promenovati neb zastavovati.
7. 7.      Po blíže hangáru nesmí se kouřiti.
8. 8.      Pokynům pořadatelstva musí každý bez námitek vyhověti.
9. 9.      V zájmu všeobecném žádá pořadatelstvo P. T. návštěvníky, aby hleděli se uvarovati          a současně zabrániti veškerým škodám na obilí kol vzletiště.“

Eugen Čihák v Lounech létal bez problémů. Jindřichohradečtí diváci sice uviděli Kašparovo letadlo ve vzduchu, ale technické problémy prvního českého aviatika pronásledovaly                       i tentokrát.

„Vzlet aviatika p. ing. J.Kašpara. Konečně i do našeho města zavítali representanti naší české aviatiky pan ing. J.Kašpar a pan E.Čihák, zamýšlející uspořádati na svých jednoplošnících vzlet dne 21. m.m. Než nepříznivé počasí oloupilo nás o tuto krásnou podívanou. Pan Čihák pak vázán jsa smlouvou nemohl se súčastniti odloženého vzletu, který tedy uspořádal pouze aviatik pan ing. Jan Kašpar. Přes to však neobyčejné napětí jímalo zvědavé obecenstvo. Den vzletu se přiblížil. Krásná pohoda, klidné ovzduší a azurová obloha bez nejmenšího mráčku slibovaly vzletu nejlepší zdar. Obecenstvo se dostavilo ve velmi četných zástupech, jako minulou neděli, jsou dychtivo spatřiti nový, u nás dosud nevídaný epochální vynález moderní mechaniky.                I zástupy cizinců ubíraly se po příjezdu vlaků na vojenské cvičiště, kdež množství automobilů      a kočárů zvěstovalo již přítomnost vznešených hostí, očekávajících kýžený vzlet. Po 4.hodině byl vyvezen z hangáru jednoplošník systému Blériott a po chvíli stejnoměrný hukot motoru           a rychle se otáčející vrtule oznamovala, že přípravy jsou ukončeny a vzlet brzy bude zahájen. Vzduchem zaduněl výstřel oznamující počátek vzletu a stroj zvolna se jal pohybovati ku předu. Ještě se otáčející zadní jeho kola po pevné půdě, však přední již zvolna odchylují se od země, stoupají do výše a po chvíli již celý stroj v podobě okřídleného netvora se nese vzduchem. Pan ing. Kašpar, tento moderní Ikaros, ovládá stroj svůj s bravurou a zručností právě jemu vlastní, sta očí dychtivě stopuje každý jeho pohyb a za hukotu vrtule pohybuje se stroj zvolna vpřed. Však tu dva nárazy větru již stroj zvolna se sklání a po chvíli celé letadlo spouští se k zemi. Stroj odvezen zpět k hangáru a p. ing. připravuje se k letu novému. Bohužel však ani tento vzlet nebyl šťastnější předešlého. Pan ing, vznesl se do výše as 12 metrů, přelétl celé cvičiště a snesl se na konci jeho v polích opět k zemi, kdež pro nepříznivý terain létadlo se porouchalo, čímž znemožněn nový vzlet. Škoda, že pan ing. Kašpar neprovedl se svým proslulým letadlem alespoň několik obratů a zatáček ve vzduchu, jak prý to učinil při své ranní zkušební plavbě.

Jak v první neděli tak poslední postaral se o bezpečnost návštěvníků politický úřad, pořádek udržovalo četnictvo a ochotně členové sboru dobrov. hasičů. U pokladen dbala pořádku městská stráž s pořadateli, jimž velké účastenství bylo jedinou odměnou za námahu a mnohé nepříjemnosti, jež jim pořádání vzletu v míře velké působilo.“

            Bylo to poslední Kašparovo veřejné vystoupení a snad i poslední jeho let vůbec. Aviatikovi bylo zřejmé, že motor AeroDaimler musí nahradit jiným. Uvažoval o německém motoru Mercedes o 51,5 kW/70 k, nakonec však od bratří Čiháků koupil jiný motor, německý Argus o 73,6kW/100k.  13/ Motor zabudoval do letounu JK systém Blériot na podzim 1912, ale v této verzi už letoun patrně nikdy nevzlétl. Aviatik ještě začal stavět modernější jednoplošník „Kašpar systém Bristol“, 14/ ale letadlo zůstalo nedokončeno. To byl smutný konec prvního českého aviatika Ing. Jana Kašpara jako letce.

            Bohužel zde autor musí konstatovat, že autentické fotografie z jindřichohradecké produkce, jak z oné první, znemožněné počasím, tak z druhé, uskutečněné, mu nejsou známy. Sice se mu před časem dostaly do rukou dvě identické pohlednice, jedna opatřena nápisem (perem) „VZLET ing. Kašpara v Jindř. Hradci“, na druhé je napsáno „Schauflug des ing. Kašpar in Neuhaus i. B. am 21. und 28 Juli 1912“, avšak podle pozadí se Zelenou branou              a zámkem jde o snímek pořízený v Pardubicích. Navíc na snímcích je letoun Blériot XI, který už tehdy neexistoval. Snad se tyto pohlednice prodávaly v Jindřichově Hradci při popisované veřejné letecké produkci, přestože nejde o autentický snímek z Hradce.

            A tak můžeme dedukovat, jaká letadla pardubičtí letci do Jindřichova Hradce přivezli. V případě Eugena Čiháka to byl nepochybně letoun, na němž létal předtím v Brně, tedy francouzský letoun Saulmier (či přesněji jeho kopie), přestavěný na výše zmíněný rotační motor Gnome Omega; v systematice letadel bratří Čiháků mu náleží typové označení písmenem E. Ing. Jan Kašpar přivezl nepochybně jednoplošník Kašpar JK systém Blériot. Nemohlo to být jinak. Dvouplošník, který začal stavět na jaře 1911, nikdy nedokončil. O „originál Blériota“, typ XI, výrobní číslo 76, přišel při požáru na pardubickém letišti začátkem srpna 1911.  15/ Ohněm byl poškozen i motor Anzani tohoto letounu (vrak motoru se dnes nachází ve Východočeském muzeu v Pardubicích). Druhý Blériot XI, který si Ing. Kašpar přivezl na podzim 1910 z Černovic v Bukovině, patrně nebyl provozuschopný. A tak zbývá jedině uvedený jednoplošník Kašpar JK systém Blériot.

            Před několika lety se mi v Jindřichově Hradci dostala do rukou fotografie letounu Blériot XI s upraveným podvozkem, který nese stopy používání – má dosti silně deformovaný trup. Byla pořízena z poškozeného skleněného negativu. Fotografie, nepochybně pocházející z Jindřichova Hradce, vyvolala u některých badatelů otázku, zda snad Ing. Kašpar nemohl v Hradci létat na tomto typu, nikoli na výše uvedeném letadle JK systém Blériot. Později pracovník jindřichohradeckého muzea Mgr. V.Burian usoudil, že letoun nemá motor. Po pravdě řečeno, z fotografie to není dobře patrné, protože přes pravou polovinu křídla není do motorového prostoru vidět, křídlo tento prostor zakrývá. Letounu však chybí podstatná součást, totiž palivová nádrž, která byla u tohoto typu umístěna poměrně vysoko v trupu mezi polovinami křídla a musela by být na fotografii vidět. To potvrzuje, že letoun na snímku nemá motor. A tento postřeh vylučuje, že by mohlo jít o letadlo Kašparovo: Co by v Hradci dělal s letadlem viditelně neschopným provozu? Avšak jaký letoun tedy tento snímek zachycuje, nemůže-li to být Blériot XI Kašparův?

            Před delší dobou jsem v německém českobudějovickém tisku objevil krátkou zprávu: „Neuhaus, 5. März (Eig. Ber.) (Luftschiffahrt.) Der hiesige Fabrikant Herr E.Bondy hat unlängst einen Aeroplan angekauft und gedenkt bei günstiger Witterung mit demselben Probeflüge in Südböhmen zu unternehmen.“ (Jindřichův Hradec, 5.března. (Vl. zpr.) (Vzduchoplavba). Zdejší továrník pan E.Bondy nedávno zakoupil aeroplán a zamýšlí za příhodného počasí s ním v jižních Čechách podniknout zkušební lety.) 16/ Domníval jsem se, že tato zpráva nám dává odpověď na otázku, čí letadlo na zmíněné fotografii je. A tuto domněnku, která se jevila jako velmi pravděpodobná, jsem také publikoval.

            Erwin Bondy se narodil v roce 1883 ve „Vodlochovic, Bezirk Selčan“ a v dubnu 1908 v Radouňce u Jindřichova Hradce zřídil výrobu perleťových knoflíků.  17/  Avšak tato stopa se po čase ukázala jako falešná: „Fabrikant Erwin Bondy, Neuhaus, telit mit, da ser keinen Flugapparat gekaurft hat und nicht fliegen will“. (Továrník Erwin Bondy, Jindřichův Hradec, sděluje, že letadlo nekoupil a létat nechce), napsal Parger Tagblatt 11.března 1912.  18/  A tak opět stojíme před otázkou, jaké letadlo je na snímku.

            Mezitím jsem měl možnost u jakéhosi sběratele spatřit jiný exemplář uvedené fotografie, kopírovaný patrně před rokem 1914 z negativu tehdy ještě nepoškozeného. Postrádá označení fotografa, ať už přítiskem nebo razítkem, jak zpravidla činili profesionální fotografové. Jde tedy pravděpodobně o snímek amatérský. Tento exemplář byl použit jako dopisnice. Nemá však známku a ani stopy po poštovním razítku, které zůstávají po odlepení známky. Pohlednice mohla být – nejspíše z Jindřichova Hradce – poslána, patrně do Neuetingu = Nového Etinku (nyní Nová Včelnice), po známém, nikoli poštou. Podpis na pohlednici, jejíž text je psán německy, kurentem, a není pro nás zajímavý, je špatně čitelný. Křestní jméno je pravděpodobně Adolf, příjmení snad Kester. Je tu uvedeno datum „12.7.“, avšak bez letopočtu. Zda to znamená „12.7.1912“ je velmi nejisté.

            Pokud by tomu tak bylo, je to další důvod vylučující, že by se mohlo jednat o letadlo Kašparovo, které se, jak jsem viděl výše, do Jindřichova Hradce dostalo pravděpodobně až 19.července, a rozhodně nemohlo být v Hradci fotografováno před 12.červencem 1912. Také značný časový rozdíl mezi zprávami z března 1912 o továrníku E.Bondym a 12.červencem (1912?) zpochybňuje, že by se mohlo jednat o Bondyho letadlo. Otazníky tedy zůstávají. Snad časem objevíme další stopu, která nám dovolí přiblížit se k identifikaci tohoto záhadného letadla.

Poznámky:

1/         Ohlas od Nežárky, č.24, 14.6.1912; Čas, Praha, č. 161, 12.6.1912.

2/         č.24, 14.6.1912. Totéž Čas, Praha, č. 164, 15.6.1912.

3/         Čas, Praha, č. 173, 24.6.1912.

4/         Sport a hry, Praha, č. 30 (547), 17.7.1912, str. 356.

5/         Neodvislé listy, Pardubice, č. 56, 17.7.1912.

6/         č. 162, 14.června 1912, odpolední vydání, příloha str. 2.

7/         Národní politika, č. 196, odpolední vydání, 18.7.1912, příloha str. 2; Jihočeské listy, České Budějovice, č. 81., 17.7.1912, str. 2; Čas, Praha, č.195, 16.7.1912 a č. 197, 18.7.1912.

8/         Čas, Praha, č. 202, 23.7.1912.

9/         Jihočeské listy, České Budějovice, č. 81, 17.7.1912, str.2.

10/       Národní listy, Praha, č. 200, 22.7.1912, str.4.

11/       Čas, Praha, č. 202, 23.7.1912.

12/       Národní politika, Praha, čtvrtek 25.7.1912, příloha str.2.

13/       Národní listy, Praha, č. 234, 25.8.1912, str.6.

14/       Dopis J.Kalvy V.Heinzovi z 19.12.1912, Muzeum tělesné výchovy a sportu, archiv, pozůstatky V.Heinze, krabice 2, sgn. 4-a-14.

15/       viz Pavel Sviták, První český letec inženýr Jan Kašpar, Pardubice 2003.

16/       Budwieser Zeitung, Nr. 20, 8.3.1912, S.8.

17/       Státní okresní archiv Jindřichův Hradec, živnostenský rejstřík 1895-1911, 1908, č.21.

18/       Nr. 70, S.2.