PO STOPÁCH JANA PERNERA

Nejdůležitější jsou v těchto místech pozůstatky bývalého starého ramene Labe, zvané „Labské mokřady“. Jsou zde provedeny velké prořezy náletových dřevin, starých a nemocných stromů, vysázeny stromy nové, upravené terény a vodní plochy včetně okolí – těch je tu několik. U jedné jsme objevily žulový kámen s deskou, kde jsme se dočetly o revilatizaci zdejšího prostoru v letech 2009-2011, která byla financována Evropskou unií – Evropským fondem.

Zajímavá byla poslední věta, kde se mimo jiné uvádí, že zde byly vytvořeny fragmenty mokřadních luk a zimoviště pro obojživelníky a plazi!!!

Obdivovaly jsme krajinu kolem Labe s letitými stromy a s torzy bývalých stromových velikánů. Naši pozornost upoutal starý a krásný dub s pravidelnou korunou u jednoho upraveného ramene.

Naším hlavním cílem ale bylo nalezení pozůstatků bývalého drážního tělesa postaveného Janem Pernerem, což se podařilo. Vyšplhaly jsme na násep a šly pátrat, kde je jeho začátek. Došly jsme do míst, kde se od původního tělesa odklání těleso nové tratě – asi 1km od stanice ČD v Kojicích. Nová trať vede více doleva a je vybudována vyšší. Poté jsme se vraceli po původním náspu směrem k Týnci nad Labem. Po chvíli jsme objevily schody z náspu dolů    a cestičku do Kojic podjezdem pod novým drážním tělesem. Je vidět, že obojí je používáno na vycházky do přírody k Labi. Další cesta po původním drážním tělese byla udržovaná a pohodlná. Upoutaly nás rovněž Kojické rybníky, které se nacházejí mezi oběma drážními tělesy nedaleko od podchodu pod tratí do Kojic. Radost nám udělalo objevení původního podjezdu pod tělesem, krásně vyvedeného z kamenných bloků, kam jsme se vydaly na prohlídku. Nedaleko od podjezdu cesta z drážního tělesa klesá a pokračuje mezi skalami a Labem. Ing. Rozehnal ve své knize mimo jiné uvádí: „Opuštěná trasa železnice ing. Pernera u Kojic se vyhýbala masivu Železných hor. Nyní jsou tu chaty.“ A opravdu se zde u Labe nacházejí tři chaty. Jak jsem se později dozvěděla, ta prostřední chata byla původně drážním domkem u Pernerovy tratě. Protější břeh Labe tvoří rovněž skály a proto se zdejší oblast nazývá Labská vrata, která jsou bránou do Pardubického kraje. Původní drážní těleso dále pokračuje jako polní cesta až k nové trati, kde se nenápadně obě spojují. Nedaleko u kolejí je vidět stožár s vedením a s číslem 160/150, což jsme braly jako významný bod spojení obou těles. Naše cesta klesá dolů k Labi a pokračuje pod novou tratí až do Týnce nad Labem. Ještě ke konci objevujeme pozůstatky Pernerova drážního tělesa narušeného nově vybudovanou silnicí. Zde se nachází ještě jeden podchod pod silnicí a pod tratí. Na straně pod tratí je podchod zděný z velkých kamenů s nádhernými oblouky                           a obloukovým tunelem. Předpokládám, že je opět původní, k němuž je přibetonovaný nový hranatý tunel směrem k Labi.  Nedaleko odtud se ještě nachází torzo zajímavé stavbičky, o které ing. Rozehnal tvrdí, že to byla Boží muka, možná, ale my to neumíme posoudit. Na protějším břehu Labe v Týnci nad Labem je přes řeku vidět zříceninu pozdně gotické pernštejnské tvrze.

Naše průzkumná cesta byla zajímavá a poučná, zbytky krásné práce našeho významného stavitele železnic jsme našly. Škoda že zemřel tak mlád, co vše ještě mohl v životě vykonat!