Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubičtí dragouni – vzpomínka
Když jsem 1.října 1926 nastoupil vojenskou službu v Pardubicích u jezdeckého pluku 8, byly Pardubice město asi 37 tisíc obyvatelů - na tehdejší dobu to bylo velké
město. Pardubice se nám hned zalíbily svým rušným a kulturním životem. Jezdecká kasárna byla tam, kde je teď Prior s okolím. Hned u kasáren křižovatka se sousoším bratranců Veverků, hotel Veselka a synagoga; hlavní ulice - to už byla velkoměstská třída plná obchodů a výstavných domů. Na jejím konci pěkné náměstí s typickou Zelenou branou, kostelem a divadlem. Za Zelenou branou velké historické náměstí se zachovalými památnými domy a krásnou radnicí. Dále rozsáhlý zámek. Soutok Chrudimky s Labem. Za kasárnami podél Labe široký travnatý pruh, kde si hrály děti, maminky s kočárky tam jezdily, tam jsme se v Labi koupali. V areálu kasáren bylo jezdecké učiliště a část jezdeckého pluku 8. (Kromě toho byl v Pardubicích ještě železniční pluk - blízko krematoria).
Tehdejší jezdecké pluky se jmenovaly "jezdecký pluk" a teprve později jim bylo vráceno dřívější jméno "dragounský pluk". Pardubický pluk se tedy jmenoval "dragounský pluk 8 knížete Václava Svatého". V republice bylo dragounských pluků 10, ale jezdecké učiliště bylo jedno, a to bylo v Pardubicích. Učiliště zabíralo větší část kasárenského prostoru, proto byl jezdecký pluk v pěti městech: v Pardubicích, v Dašicích, v Bohdanči, v Přelouči a ve Staré Boleslavi. V Pardubicích byly tři eskadrony, vozatajská, náhradní a cyklistická. Naše uniforma: zelenavé šaty (barvy khaki) a ještě červené kalhoty. Žluté výložky a po stranách na límci číslo 8; distinkce na rameni a na čepici. Dragouni měli také šavli -ta byla připevněna k sedlu, jinak ji nenosili*.
Výcvik byl pěší a jízdní. Pěší jako u každého vojska. Jízdní výcvik - to nebylo jen sednout na koně a jede se. Venku to se jelo krokem, klusem a cvalem. Ale na jízdárně - nohy ze třmenů - koně klusali a my: rozpažit, vzpažit, seskočit, naskočit, sednout se strany, sednout obráceně, lehnout na koně, šermovat šavlí, chytat různé věci - "aby nám zadek ztvrd a změk". V sobotu vyjížďky do okolí, spojené s nějakým průzkumným cvičením. Dostali jsme se na Kunětickou horu, do Holic, ke Chvojnu, přes Roven, do Chrudimě (to bylo v noci) a jinam do okolí. Když jsme se vraceli, to byla paráda - veselé vytrubování, lidé nám mávali, plno dětí přibíhalo, otvírala se okna - lidé měli své dragouny rádi. Ti naši koníci, to byli naši kamarádi, rozumná zvířata, ti rozuměli i povelům. Měli pěkná jména. Ta se nedávala, jen aby bylo jméno. Podle jmen se poznalo, který kůň je starší nebo mladší. Nejstarší koně byli Byron, Buchar... o rok mladší byl Cézar, Cyprián ... a zase o rok mladší Danielka, David ... a nejmladší byli Golanka, Goliáš, Guláš. S nejstarším koněm Adamem jezdili kuchaři s vozíkem k řezníkovi a k pekařovi.
Naši velitelé byli výborní lidé. Štábní kapitán Zástěra, ten dojížděl do Pardubic na koni z Bohdanče; kapitán Kadainka a zvláště kapitán Těšitel. To byl náš táta. Jeho výroky stojí za zaznamenání: "Jo, paráda na vojně, to je pěkné, ale když jde do tuhýho, to se teprv ukaž"; "hrdina, to jsou ti bezejmenní, co moc vydrželi a došli." Rotmistr Ráb (strýc malířky Věry Vovsové), samorostlý chlap, ten uznával dragouny a koně. Ostatní byli pro něho bačkoráci, kolečkáři, dráteníci, hadrnící a podobně. A běda někomu, kdo by ublížil koňům. Pardubice žily čilým kulturním životem. Slyšel jsem tu Českou filharmonii s Talichem, Jana Kubelíka, Jar.Kociána (s průvodem pardubického symfonického orchestru), Rudu Firkušného (bylo mu 14 let). Z místních působili Macák-Martinovo kvarteto, symf. orchestr, pěvecký spolek Pernštýn a Ludmila (sbormistr Antonín Vendl), pěvecký sbor Suk (sbormistr Fr. Michálek a Fr.Voves). Čile si vedl divadelní spolek; byla tu bohatá knihovna a muzeum. Později, když jsem působil v Nasavrkách, v Chrasti a nakonec v Chrudimi, sledoval jsem pardubický život stále a na pěkné koncerty jsem rád přijel. Mezi pardubickými hudebníky jsem našel několik dobrých přátel.
