Návštěva krytu civilní obrany
Kryt se nachází na Dubině na adrese Errno Košťála 1012. Možná doprava MHD č. 8 do zastávky Dubina, penzion s příjezem v 16:46 hodin.
typ akce: Výlety do historie
Údolím Chrudimky
Přírodovědná vycházka z Nasavrk údolím Krkanka, k Hradišskému vodopádu a rozhledně Boika pod vedením Jiřího Rejla. Odjezd bude autobusem v 8:05 hodin ze stanoviště 13 autobusového terminálu B v Pardubicích a následně s přestupem v Chrudimi do Nasavrk. Začátek vycházky v Nasavrkách je v 9 hodin u autobusové zastávky Nasavrky, náměstí.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Kryštofovy kameny
Rtyně v Podkrkonoší – Kryštofovy kameny – Červený Kostelec. Délka trasy 13 km. Odjezd 8:29 hod. vlak ČD, návrat 17:18 hod. ČD. Ved. L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Podél Divoké Orlice
Litice n. Orlicí – Brná – Potštejn. Délka trasy 7,5 km. Odj. 8:29 ČD, návrat 15:28 h ČD. Ved. A. Kulišová. Turistická vycházka týmu B pro méně zdatné turisty. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Příběh zvonů
Přednáška Lukáše Pešky o historii zvonů na kostelích nejen v Pardubicích. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského nám. Vstup zdarma, veřejnost zvána.
typ akce: Hovory o Pardubicku
Pardubičtí dragouni – vzpomínka
Když jsem 1.října 1926 nastoupil vojenskou službu v Pardubicích u jezdeckého pluku 8, byly Pardubice město asi 37 tisíc obyvatelů - na tehdejší dobu to bylo velké
město. Pardubice se nám hned zalíbily svým rušným a kulturním životem. Jezdecká kasárna byla tam, kde je teď Prior s okolím. Hned u kasáren křižovatka se sousoším bratranců Veverků, hotel Veselka a synagoga; hlavní ulice - to už byla velkoměstská třída plná obchodů a výstavných domů. Na jejím konci pěkné náměstí s typickou Zelenou branou, kostelem a divadlem. Za Zelenou branou velké historické náměstí se zachovalými památnými domy a krásnou radnicí. Dále rozsáhlý zámek. Soutok Chrudimky s Labem. Za kasárnami podél Labe široký travnatý pruh, kde si hrály děti, maminky s kočárky tam jezdily, tam jsme se v Labi koupali. V areálu kasáren bylo jezdecké učiliště a část jezdeckého pluku 8. (Kromě toho byl v Pardubicích ještě železniční pluk - blízko krematoria).
Tehdejší jezdecké pluky se jmenovaly "jezdecký pluk" a teprve později jim bylo vráceno dřívější jméno "dragounský pluk". Pardubický pluk se tedy jmenoval "dragounský pluk 8 knížete Václava Svatého". V republice bylo dragounských pluků 10, ale jezdecké učiliště bylo jedno, a to bylo v Pardubicích. Učiliště zabíralo větší část kasárenského prostoru, proto byl jezdecký pluk v pěti městech: v Pardubicích, v Dašicích, v Bohdanči, v Přelouči a ve Staré Boleslavi. V Pardubicích byly tři eskadrony, vozatajská, náhradní a cyklistická. Naše uniforma: zelenavé šaty (barvy khaki) a ještě červené kalhoty. Žluté výložky a po stranách na límci číslo 8; distinkce na rameni a na čepici. Dragouni měli také šavli -ta byla připevněna k sedlu, jinak ji nenosili*.
Výcvik byl pěší a jízdní. Pěší jako u každého vojska. Jízdní výcvik - to nebylo jen sednout na koně a jede se. Venku to se jelo krokem, klusem a cvalem. Ale na jízdárně - nohy ze třmenů - koně klusali a my: rozpažit, vzpažit, seskočit, naskočit, sednout se strany, sednout obráceně, lehnout na koně, šermovat šavlí, chytat různé věci - "aby nám zadek ztvrd a změk". V sobotu vyjížďky do okolí, spojené s nějakým průzkumným cvičením. Dostali jsme se na Kunětickou horu, do Holic, ke Chvojnu, přes Roven, do Chrudimě (to bylo v noci) a jinam do okolí. Když jsme se vraceli, to byla paráda - veselé vytrubování, lidé nám mávali, plno dětí přibíhalo, otvírala se okna - lidé měli své dragouny rádi. Ti naši koníci, to byli naši kamarádi, rozumná zvířata, ti rozuměli i povelům. Měli pěkná jména. Ta se nedávala, jen aby bylo jméno. Podle jmen se poznalo, který kůň je starší nebo mladší. Nejstarší koně byli Byron, Buchar... o rok mladší byl Cézar, Cyprián ... a zase o rok mladší Danielka, David ... a nejmladší byli Golanka, Goliáš, Guláš. S nejstarším koněm Adamem jezdili kuchaři s vozíkem k řezníkovi a k pekařovi.
Naši velitelé byli výborní lidé. Štábní kapitán Zástěra, ten dojížděl do Pardubic na koni z Bohdanče; kapitán Kadainka a zvláště kapitán Těšitel. To byl náš táta. Jeho výroky stojí za zaznamenání: "Jo, paráda na vojně, to je pěkné, ale když jde do tuhýho, to se teprv ukaž"; "hrdina, to jsou ti bezejmenní, co moc vydrželi a došli." Rotmistr Ráb (strýc malířky Věry Vovsové), samorostlý chlap, ten uznával dragouny a koně. Ostatní byli pro něho bačkoráci, kolečkáři, dráteníci, hadrnící a podobně. A běda někomu, kdo by ublížil koňům. Pardubice žily čilým kulturním životem. Slyšel jsem tu Českou filharmonii s Talichem, Jana Kubelíka, Jar.Kociána (s průvodem pardubického symfonického orchestru), Rudu Firkušného (bylo mu 14 let). Z místních působili Macák-Martinovo kvarteto, symf. orchestr, pěvecký spolek Pernštýn a Ludmila (sbormistr Antonín Vendl), pěvecký sbor Suk (sbormistr Fr. Michálek a Fr.Voves). Čile si vedl divadelní spolek; byla tu bohatá knihovna a muzeum. Později, když jsem působil v Nasavrkách, v Chrasti a nakonec v Chrudimi, sledoval jsem pardubický život stále a na pěkné koncerty jsem rád přijel. Mezi pardubickými hudebníky jsem našel několik dobrých přátel.
