Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

PŘÍBĚH LÁZEŇSKÉHO PARKU

obrázek k článku Vcházím do lázeňského parku v Bohdanči. Už nespočetněkrát vnímám nad hlavou zelenou klenbu letitých stromů a připadám si jako v chrámu přírody, ve kterém se ozývá ze všech stran štěbetání ptáků. Zde na 17 ha rozlohy roste více než sto druhů domácích i cizokrajných dřevin?lípy, javory, břízy, duby, buky, katalpa, liliovník tulipánokvětý či vzácné živoucí zkameněliny metasekvojí čínských.

Hojný je počet bylin, z nichž některé se rozšiřují volně, jiné byly vysázeny uměle. Tvoří společně s okrasnými keři složité společenství, které nezaměnitelným aromatem vydechuje         a oblažuje lidskou mysl zde procházejících se pacientů či jen náhodných chodců, kteří se rozhodli své kroky zaměřit do zelené oázy ticha. Zde, na těchto místech, zaplesá jistě srdce           i odborníka – botanika, který vše tu nádheru v rozličných odstínech zelené a hnědé vmísí do dvou základních vědeckých pojmů, nano-fanerofyty a makro-fanerofyty. Tyto pojmy znějí pro sluch laika příliš odborně a zároveň vymazávají ze stromů a keřů romantickou duši.

A právě o duši parku chci mluvit. Věřím, že každý park, ač je dílem člověka a typem kultivované přírody, má svoji duši. Možná jsem příliš pošetilý, ale jsem přesvědčen, že každý strom má jakousi duši, kterou hovoří ke svému okolí. Strom je „velrybou“ rostlinné říše, vždyť největší stromy váží více než velryby!

Stromy jsou jako kroniky. Zaznamenávající jednotlivé podstatné události v rostlinné říši. Svými letokruhy různé barvy a tloušťky vyprávějí věrně příběhy krajiny, jejíž dominanty tvoří.

Xylém, kmen, borka, floém (lýková část), jádrové dřevo, jádrový paprsek…to vše je pergamen, „papyrus“ věků. Strom má i své „oči“, kterými nazývají znalci kalus, místo, kde odpadla větev od stromu. Z kmene na nás hledí suk, který je stopou po bočních větvích. Suk je uzavření krvácející rány, kterou stromu zasadila matka příroda či člověk.

Ještě než vejdu do lázeňského parku, který je více jak sto let starý, pokloním se keřům šácholanu (magnolií), nejstarším zástupcům kvetoucích rostlin na Zemi. Kvetly již před sto milióny lety a svými nádhernými fialo-bílými květy, tak obdivovanými lázeňskými hosty, zdobily křídovou prakrajinu dinosaurů!

Vcházím do parku jedním z možných vchodů, směrem od Balneoprovozu a bíle natřené, ornamentálně zdobené železné brány. Přivírám na chvíli oči a udělám několik kroků naslepo. Těch několik kroků je třeba učinit k aklimatizaci! Člověk vkročí z městské části Bohdanče, do jeho nejtišší části. A přesto tu zní desítky různých ptačích hlasů, které donutí člověka zpomalit nebo úplně se zastavit.

Vcházím do parku!

Jsem tu nespočetněkrát. Učím na nedaleké základní škole a vždy si najdu čas „zabloudit“ mezi stromy a keři. Pokaždé objevím něco nového, pokaždé nacházím „nová“ zákoutí, pokaždé je park jiný! Mění svůj šat nejen v rytmu jednotlivých ročních období, ale též se podřizuje                   i rozmarným náladám větru, dešti, mrakům na obloze či výšce slunce, putujícího z jednoho horizontu přes polední zenit k druhému horizontu.

Park vznikl společně s léčebnými lázněmi, které založil Jan Veselý. S myšlenkou na vznik lázní přišel jeden ze šesti synů Františka Veselého, bohatého sedláka, již v poslední třetině 19. století. Bohdanečtí jezdili do Lázní Bělohrad a rozhodli se, že si založí lázně ve svém rodném městě. Než park vznikl, musel Jan Veselý složitým způsobem vykoupit několik pozemků a stavení, která stála podél dnešní Pernštejnské ulice, vedoucí kolem kapličky Jana Kuttnera směrem k Pardubicím. Pověst praví, že zde stávala kdysi dávno tvrz pánů z Cimburka a že zde místní na Květnou neděli hledali údajný poklad!

Vzniku parku pomáhal i Josef Thomayer, vrchní zahradník z Prahy. Park je rozdělen Rajskou struhou, která v minulosti odvodňovala a dělila rybníky, Oplatil a Rozkoš, na dvě části, na vnitřní  a vnější. Vnější část končí u Božích muk, po levé straně silnice přechází v les a do volné krajiny.

Park znovu vstal „z mrtvých“ po 4. 7. 1929, kdy se nad okolím přehnala nejsilnější větrná smršť ve dvacátém století a kdy vítr dosahoval rychlosti více než 140 km/hod.! Stromy byly zpřelámány ve výšce jednoho metru jako suchá rákosová stébla. Tehdy lehla i alej mezi Bohdančí a Rybitvím. I v nedalekých Pardubicích vichřice zlikvidovala Bubeníkovy sady.

Před osudným rokem 1929, který byl i počátkem do té doby nevídané hospodářské krize, se v lázních vyráběl z jehličí smrků kosmetický přípravek „Thiopinol“, který však si slávy nedobyl. Tehdy nechybělo mnoho a projekt lázní a spolu s nimi i lázeňský park by ztroskotaly na velké zadluženosti zakladatele lázní. Největším věřitelem byla tehdejší Občanská záložna. Zanechme však historie a vstupme konečně do parku!

Jako první nás pozdraví se svými průměrně 250 000 listy mohutné duby. Podobné byly vysázeny na rybničních hrázích, aby svými kořeny nezpůsobily jejich protržení. A Bohdanečsko bylo již na přelomu 15. a 16. století známo svými „domácími moři“, velkými rybníky, které napájel Opatovický kanál.

Zvedám ze země jeden z listů dubu. Je jimi v tomto ročním období vystlána stezka, vedoucí směrem k Rajské struze. Prohlížím podrobně uzlinu a řapík, hlavní části listu. Zkuste najít dva úplně stejné listy! Nenajdete! Matka příroda dělá jen originály!

Dál následují smrky, kterým jejich apikální dominance umožňuje růst do značné výšky. Listnaté stromy svoji apikální dominanci ztrácejí, to je nutí růst především do šířky. Zde, pod nejnižšími větvemi, stojí první lavička, kterou minete na cestě do hlubší části parku. Můžete ji jen minout, můžete však usednout a zaposlouchat se do ptačí serenády, znějící vysoko nad vaší hlavou.

A v těch nejvyšších patrech (jako v hlídkovém koši nejrychlejších kliprů) vytvářejí stromy tvar vlajkové koruny, podle převládajícího směru větru. A tím je v parku vítr, vanoucí směrem ze západu. Vysoké stromy pak jako stožáry plachetnic, opentlených vlajkami, „plují“ směrem k východu.

V porostu smrků jako kdyby se ztrácely menší a mladší „pionýrské“ stromy, borovice. Pionýrské proto, že jsou schopny jako první rostliny osídlit prostor. A navštivte Prachovské skály či naši největší pískovcovou stolovou horu Ostaš za Náchodem. Poznáte, že borovicím stačí jen málo, aby se uchytily ve spáře skály či skalní voštině. Jako kdysi „pionýři“ osídlovali Divoký západ, jsou borovice schopné osídlit i hodně drsnou krajinu. Zde v parku dominuje borovice osinatá.

Dalším stromem, který nás zdraví na procházce parkem směrem ke „slavnému“ liliovníku tulipánokvětému, je javor cukrový, jeden ze symbolů obrovské Kanady. Javorový sirup byl nejznámějším sladidlem Severní Ameriky.

A v Severní Americe, obrazně řečeno, ještě zůstaneme. Po několika dalších krocích se pěšina rozevírá. Jedna směřuje k mému oblíbenému místu, lavičce, ze které je nádherný pohled na vonící louku, plnou barev a ze které se ozývá koncert bzučícího hmyzu. Druhá pěšina směřuje ven z parku. Však projít bez povšimnutí kolem liliovníku tulipánokvětého, by byl hřích. Zejména na konci května tato rarita v parku rozkvétá nádhernými žlutými vonícími květy, které jsou větší než květy zahradních tulipánů.

Liliovník tulipánokvětý (Liriodendrom tulipanofera) pochází z východní části Severní Ameriky. Je to krásný dlouhověký strom, dožívající se stáří 300 až 400 let a dorůstající výšky 35 – 40 m. Koruna má vzdušný nepravidelný tvar. Listy se na podzim zlatožlutě zbarvují. Květy až 6 cm v průměru, okvětní lístky světle žluto zelené, na bázi výrazně oranžovým pruhem.  Kvete v rozmezí května až července. Prvně kvete a plodí přibližně po 15 letech. Ozdobnost listu vyniká zejména v době rašení.

Liliovník ve své domovině poskytoval lehké, snadno zpracovatelné dřevo, které se hodilo na výrobu nejrůznějšího nářadí. Sloužil též k výrobě doutníkových krabiček. Indiáni používali dřevo liliovníku k výrobě „vodního bubnu“, jehož zvuk se měnil podle množství vody v obsahu bubnu. Dnes se dřevo leští, moří a vyrábí se z něho nábytek. Hořká kůra z mladých větví                a kořenů se používá proti horečkám, místo chininové kůry, kterou používají na horečku indiáni Jižní Ameriky. Kůra obsahuje alkaloid tulipiferin, který drasticky působí na srdeční a nervovou soustavu. V jednom stromě se tak skloubí spolu život a smrt!

První introdukce do Evropy se uskutečnila už v roce 1663. V Čechách byl poprvé vysázen roku 1865 v Hluboké nad Vltavou.

Od povinné botanické zastávky u liliovníku, který roste rovněž za Bílým pavilonem, vede přímá cesta k další botanické raritě parku. Podél Rajské stoky směřujeme k můstku, který nás dovede k Božím mukám a kapličce Jana Kuttnera. Odtud se poutník může vydat dál lesem až k lavičce Anny Tillerové, manželky slavného muže odboje druhé světové války.

Na rozcestí před můstkem roste největší rarita parku a celého Bohdanče Metasekvoj tisovcovitá (čínská), Metasequoia glyptostroboides. Tři stromy, které jsou nápadné svými kmeny i svým tvarem koruny.

Historie objevení tohoto stromu, který byl botaniky považován za dávno vyhynulý, začíná 21. 7. 1943 v čínské vesnici Mou-tao, v dnešní provincii Chu-pej (bývalý S´-čchuan). Tehdy byl nález podivných stromů oznámen čínskému botanikovi Čan Wangovi z Národního úřadu pro výzkum lesů, jenž sídlil v tehdejším hlavním městě neokupované Číny Čchung – čchingu. Nesmíme zapomínat, že svět byl ve válce a Čína byla napadena sousedním Japonskem ještě před oficiálním začátkem druhé světové války. Botanik byl na výskyt velkého stromu upozorněn v jedné zemědělské škole. Wang však nesprávně zařadil recentní strom, který dosavadní věda znala jen jako zkamenělinu z nálezů na norském souostroví Špicberky (Svalbart) jako běžný opadavý jehličnan Glyptostrobus pensilis. Teprve v roce 1946, po válce, byl proveden nový podrobnější průzkum stromu. Potvrdilo se, že se jedná o nový druh nového rodu (švédský botanik a systematik Carl Linné by byl zjevně potěšen!). O rok později se do oblasti Mou-tao vypravila nová výprava. Místo výskytu „živých zkamenělin“ dostalo jméno Údolí metasekvojí (Šuej-ša-pcha). Výprava se vrátila s řadou nových vzorků, především s 2 kg semen, z nichž některá byla zaslána do USA. Definitivní popis nového druhu „živé fosilie“ se uskutečnil až v roce 1948. Botanická senzace byla na světě!

První semena byla do Evropy dovezena z Číny 17. ledna 1948. O rok později získala semena též botanická zahrada u zámku v Průhonicích. Tady roste nejstarší metasekvoj v republice. Později semena získal i žehušický park. Z Průhonic putovala semena do Bohdanče. A tak se uzavírá podivuhodné dobrodružství botanické rarity lázeňského parku.

Přistoupíte-li blíž ke stromům, jejichž kmeny stojí v jarních měsících v jezírku vody z tajícího sněhu, zjistíte, že kůra je tmavohnědě šedá, brázditá, odlupující se v tenkých pruzích. To dodává kmenům stromů osobitý kabát. Jehlice jsou opadavé, čárkovité, zploštělé, vyrůstající vstřícně. Zbarveny jsou světle zeleně, před opadem zežloutnou, až zhnědnou. Šištice jsou skoro kulovité, zelené, na dlouhých stopkách.

Utrhnete-li část větvičky, překvapí vás její hebkost. Jako byste pohladili zmenšenou kopii kapradiny. Fraktál přírody! A zároveň jeden z jejich botanických klenotů!

Zvláštní pocit, držet v jedné ruce živou větvičku metasekvoje a v druhé zkameněliny téže rostliny, pocházející z ostrovů Norského moře. Propast věků mezi živým a mrtvým exponátem přírody. A přece jsou si tak blízké!

Vzdaluji se od metasekvojí. Vždy se ohlížím a obdivuji jejich pyramidální výšku. Rostou tu stejně osamoceně na rozcestí jako liliovník. Ano, jako kdyby sama matka příroda vytvořila kolem nich respektující prázdný prostor, který je výsadou pro vznešené!

Vracím se k areálu lázní. Na rozhraní Bílého a Gočárova pavilonu mě zdraví svými modrými palicemi nádherné hortenzie. Pak už jen cykasy v kádích a vzorně zastřižený trávník. Obdivuji se zdejším zahradníkům, kteří dokáží park a jeho zahradní část vždy učesat podle nejnovějších trendů ročních období. Velkým písmem do historie parku se zapsala rodina Tučkových, která vlastnila v Bohdanči zahradnictví. Firmu založil v roce 1836 František Tuček v dnešní Pernštýnské ulici. V době, kdy firma vznikla, existovala v Bohdanči už dvě zahradnictví, U Veselých a lázeňské zahradnictví. F. Tuček se specializoval na zásilkový obchod po celé republice. Pěstoval zejména květiny, v menší míře zeleninovou sadbu.

Zahradnictví stálo na pozemku, které měli Tučkovi dlouhodobě pronajaté od rodiny Věříšů. V roce 1959  F. Tuček musel vstoupit do JZD a ve stejném roce bylo zahradnictví zrušeno. Syn zakladatele firmy, rovněž František, už firmu neobnovil. Tučkovi dlouhou dobu pracovali v lázeňském zahradnictví a na úpravě parku.

Procházím zahradní částí parku, kolem Balneoprovozu a kolem slunečních hodin, vestavěných v trávníku ke katalpě trubačovité. Rostou tu dvě. Strom, původně ze Středomoří, je známý svými plody v podobě dlouhých a špičatých jehlic. Nedávno jeden ze stromů uschl. Uběhl rok a strom se začíná vzpamatovávat.

Tady je místo, kde lázeňský park končí. Nad hlavou se mi třepetá bohdanečská vlajka s černým žebříkem a červeno-bílou šachovnicí. Chce se mi ještě dlouze vyprávět o historii malebného okolí, ale cítím, že čtenář je již unaven. Nabídl bych mu procházku parkem. Chrám přírody člověka vždy nabije novou energií, ztiší jeho mysl a donutí ho zpomalit dech. Vracím se z parku a cítím se, jako bych absolvoval nějakou meditační techniku.

Naposledy se ohlížím za parkem.

Zelená barva!

Stromy!

Kultivovaná krajina!

 

  Použité zdroje:

  -----------------

1)      Rodp, Tony – Stackhouse, Jennifer: Stromy, 2010.

2)      Akciová společnost Léčebné lázně Bohdaneč (Lázně se stoletou tradicí).

3)      Příběh českého kapra, Rybářské sdružení České republiky, České Budějovice. 

4)      Kol. autorů: Kniha o městě: Lázně Bohdaneč, Milpo 1998.

5)      Vzpomínky Františka Tučka, tamtéž, s. 96.

6)      https://www.google.com/search?source=hp&ei=SC87W_C5EYv4wQK03pWwBQ&q=metasekvoj+čínská&oq=metasekvoj+čínská&gs_l=psy-ab.3..0l4j0i22i30k1l6.833.7890.0.84

 


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem