Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhovor se Zdeňkem Sigmundem
1/ Když vyslovím Tvé jméno Zdeněk Sigmund, tak většina lidí v Pardubicích ví, o koho jde, vždyť i Tvůj otec tady patřil ke známým umělcům. Ale mnozí si Tě pamatují z minulosti spíš jako úspěšného keramika a o této Tvé činnosti už dlouho není nic slyšet Proč...? Těch důvodů je celá řada. Já bych tu keramiku, v tom svém pojetí, vycházejícím z klasické hrnčířské tradice, já bych ji asi musel skladovat, vůbec nemám šanci se s tím uživit. V konkurenci té dnešní, rádoby módní vlny, to jsou věci prakticky neprodejné. A tomuto vkusu já se přizpůsobovat nechci. Navíc keramika je dneska luxusní záležitost, mluvíme-li o výrobě, proud do pece, hlína, glazury, všechno je dnes mnohem dražší. Ale to by snad ani nebyl ten nejhlavnější důvod, i když je nesporně významný, ale jde ještě o něco jiného. Je to ta vtíravá otázka, mám já bdít v noci hodiny u pece, točit hrnčířským kruhem, míchat hlínu, to jsou všechno časově velmi náročné a pracné postupy ... a pak to, co vytvořím, snad nosit někam do skladu?
2/A vrátíš se ještě někdy k té tvorbě keramika?
Za těch čtyřicet let, co jsem začal keramiku dělat, už jsem měl jednou takový výkyv, kdy jsem po osm let jenom maloval a v téhle další etapě je to už také právě osm let. Něco malého, co se mi líbí, co mě baví, si třeba pro sebe udělám, ale nějaká keramika, kterou bych prodával někde v galeriích, to už těžko, velmi těžko. Když bych se k té keramice někdy vrátil, tak v takové vyloženě komorní formě, v malých plastikách, které možná nebudu ani glazovat, možná je budu jenom patinovat, vzrušují mě secesní patiny ... Byla by to taková keramika jednou vypálená a potom patinovaná barvou nebo včelím voskem.
3/ Ta sedmdesátka není sice ještě nijak vysoký věk, ale zas to přece jen už není tak málo, jaký je to pocit o narozeninách? Ptám se k vůli tomu, abych se sám na ně připravil...?
Chvílemi je to pocit neobyčejně smutný, není to sice ještě tak úplně kmetský věk, ale řada lidí už v tomhle stáří s tvorbou skončila. Já jsem vděčný prozřetelnosti, ne Bohu, v toho nevěřím, že mám v tomhle stáří tak abnormální zájem o výtvarnou činnost a touhu tvořit. Asi je to dobře, protože zájem o něco, činnost, práce, to všechno oddaluje smrt a pomáhá bojovat proti stárnutí...
4/Měli bychom si tedpovídat spíš o Tvém malování, když tu keramiku už jsme probrali, ale pro náš regionální časopis je spíš zajímavější otázka Tvého vztahu k Polabí a Pardubicím zvlášť...?
Bydlím už leta v Pardubicích, ateliér mám v Heřmanově Městci, sem dojíždím a je tady ještě Světlá nad Sázavou, kde máme dům se zahradou. V Heřmanově Městci je takový předěl mezi Polabím, Železnými horami a Vysočinou, že spíš tíhnu k tomu Polabí. Mám hrozně rád polabské listnaté háje, i ty borové, ale nemám rád černé smrkové lesy. Já to Polabí projíždím na kole.
5/Slyšel jsem, že i při cestách do ateliéru v Heřmanově Městci dáváš často přednost kolu před autobusem?
To víš, že jo, ale teď už čím dál míň. Letos jsem udělal za prázdniny pouhých 500 km, jiná léta to bylo sedm set i víc, už upadám ...
6/Ale vraťme se k Tvému vztahu k Pardubicím ...
Já jsem v Pardubicích od maličká dosti pobýval, bylo to pro mě vždycky nejbližší město, takové kulturní centrum, ne že bych chtěl Chrudimáky urazit. Byli tady hlavně malíři, s nimiž jsem se stýkal. Na "Rybárnu" jsem zašel s Karlem Slabým -"Karešem", spolu jsme chodili kreslit a malovat po Pardubicích. Tenkrát jsme byli uneseni "Skupinou 42", to byli výborní známí malíři jako Hudeček, Lhoták, Mátal, ale taky básníci, třeba Jiří Kolář... Chodili jsme malovat starou Karanténu a periferii Pardubic, kde jsou ty časy ... Pardubice byly vlastně mým druhým domovem hned po Heřmanově Městci. Konečně jsem se sem po rozvodu přestěhoval a založil tady svou druhou rodinu, to jistě také svědčí o mém vztahu k ním. Vždyť i můj otec tady měl v Kostelní ulici svůj ateliér, překrásný secesní ateliér se zasunovacíma dveřma, někde ještě v roce 1978 jsem se do těch míst šel podívat a našel mnohé, co mi tátu připomenulo ... Otec měl v Pardubicích spoustu známých a Veselka, to byla kavárna, kde se kumštýři scházeli s přáteli, prostě jména Sigmund a Pardubice spolu souvisejí.
7/ A ještě poslední otázka, která nechce být nějakou sondou do Tvých majetkových poměrů, ale kdybys vydělal na kuponové privatizaci nebo v Tutovce a nečekaně získal peníze, ovlivnilo by to nějak Tvou uměleckou tvorbu?
Neumíš si ani představit jak, mohl bych prostě dělat to, co chci já, tvořit věci, které se líbí mně a nemusel bych čekat na to, co si vyberou jiní podle svého vkusu. Já bych to vystavoval, prodával a dělal lidem radost, i když to zní jako fráze, je to fakt. Neusmívej se, rozhodně na to ještě pozdě není, ani v sedmdesáti, já se dívám stále dopředu. Je to k nevíře, ale já jsem teď snad v nejplodnějším období a na stará kolena ve větším tvůrčím rozletu, než kdy v minulosti. Nic hezčího jsme na závěr nemohli ani říci.
