Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Alois Hartman ? restauratér i komunista

obrázek k článku Zaujmout jednoznačný postoj k osobnosti, se kterou již není možné hovořit, je v historické práci vždy poněkud zrádné. Přesto bych se na následujících řádcích pokusil stručně představit osobnost Aloise Hartmana, restauratéra prvorepublikových Pardubic a zároveň příznivce komunistické strany, jejíž pardubická organizace vznikla také s jeho přispěním. Vedle informací z archivních materiálů je možné využít osobní a rodinné vzpomínky, které se podařilo získat od prasynovce Aloise Hartmana, pana Arnošta Hartmana, který v současné době žije v Praze.

Alois Hartman se narodil 9. ledna 1892 v Hrochově Týnci jako druhé dítě do rodiny správce tamějšího cukrovaru Aloise Hartmana (1839 – 1910) a jeho manželky Amalie rozené Dobré (1866 – 1931). Po vystudování obchodní akademie v Pardubicích přišlo období první světové války, které Alois strávil v rakousko-uherské armádě. Podle dochovaných zpráv a fotografií absolvoval vojenský výcvik ve Vysokém Mýtě, aby byl následně se svou jednotkou dislokován nedaleko Vídně (Kerling bei Wien). Během vojenské služby byl povýšen do hodnosti šikovatele (tzv. feldvébla).  

Po skončení první světové války a vzniku samostatného státu se Alois Hartman začal naplno věnovat restauratérské činnosti. Na konci roku 1920 si úspěšně zažádal o koncesi na provozování restaurace U Čápa. Vystřídal tak pana Františka Vodičku, který tuto restauraci provozoval před ním. Alois Hartman celý dům v Zámecké ulici č. p. 24 koupil s tím, že zde bude dále provozovat zmíněnou restauraci. Koncesi, která zněla na hostinskou a výčepní činnost, získal v polovině následujícího roku.[1] Podmínkou však byly poměrně rozsáhlé             a nákladné stavební úpravy.[2] Zajímavostí je jistě skutečnost, že po získání koncese restauraci provozoval jen krátce a poté ji na dva roky pronajal manželům Poláčkovým. Osobně začal hostinskou činnost znovu provozovat až v roce 1924.

V prvních letech existence Československa se však pan Hartman vydal také na politickou dráhu. Svým politickým přesvědčením začal inklinovat ke krajní levici a postupně se stal jedním z předních zastánců myšlenky vytvoření samostatné krajně levicové strany, k čemuž došlo v roce 1921. Aktivní členství v pardubické organizaci komunistické strany mu záhy přineslo problémy a začalo výrazně zasahovat do jeho podnikání i osobního života. Prvně se     o tom dozvídáme již v srpnu roku 1921, kdy policejní orgány podaly na Aloise Hartmana trestní oznámení pro nenahlášené ubytovávání komunistických příznivců z jiných regionů.[3]

V následujících letech se podobné problémy se zákonem opakovaly. Následné domovní prohlídky či razie v restauraci pravděpodobně stály za žádostí o převedení koncese ve zmíněné restauraci na politického kolegu Jana Kosinu.[4] Svou žádost zdůvodnil lékařskou zprávou o oční poruše, která přešla podle slov Aloise Hartmana v závažné zdravotní komplikace, které mu znemožňovaly činnost v restauraci. Správní orgány však jeho žádost v březnu 1926 zamítly.[5] Přesto se zmíněný Jan Kosina s panem Hartmanem dohodl na nájemní smlouvě a stal se na krátký čas provozovatelem restaurace U Čápa.

Ani tak nebyl problémům se zákonem konec. Například v roce 1929 byl Alois Hartman vzat do vyšetřovací vazby, když měl podle svědectví dozorujícího strážníka jeho osobu před hosty urážet v momentě, kdy se zmíněný strážník pokoušel legitimovat několik hostů. V tomto případě byla celá záležitost postoupena Krajskému soudu v Chrudimi, před kterým byl Alois Hartman shledán vinným a odsouzen na několik dní do vězení.[6]

Dalším poměrně vážným porušením zákona byl pokus o rozšiřování komunistických letáků v areálu kasáren 8. jezdeckého pluku.[7] Alois Hartman se o to pokusil společně se svými kolegy v noci z 31. července na 1. srpna 1930. Dalším vyšetřováním bylo zjištěno, že k rozšiřování letáků použil svůj osobní automobil, protože se tiskoviny našly rozházené i na několika dalších místech v centru Pardubic.[8] Trestní řízení probíhalo následující dva roky        a v dubnu 1932 byl Alois Hartman uznán vinným a trestem byly pro něho čtyři měsíce vězení. Svůj trest si odpykal od konce dubna do počátku července následujícího roku.[9]

Mezitím další konflikty se zákonem přišly v exponované době na přelomu let 1931 a 1932, kdy v Pardubicích probíhala bouřlivá předvolební kampaň před obecními volbami. Krajně politická uskupení v podobě komunistů a příznivců Národní obce fašistické se několikrát fyzicky utkala. V jedné z potyček, které probíhaly většinou v restauracích při předvolebních schůzích, najdeme i pana Hartmana. Jednalo se o událost z restaurace Na Špici, kde se čeští fašisté a komunisté střetli 22. února 1932.[10]

Důsledkem bylo odejmutí licence na provozování pohostinské činnosti, k čemuž došlo v polovině listopadu 1933. Alois Hartman se proti tomuto verdiktu odvolal, nicméně mu přitížilo, že v předcházející době opakovaně propůjčoval prostory své restaurace komunistické straně pro konání schůzí a zároveň v jedné z místností umožnil komunistické straně zřídit kancelář.[11] Odvolání nicméně nebylo úspěšné.[12] Zda svou činnost provozoval nadále, není zcela jasné. Na druhou stranu v archivních fondech se dochovalo oznámení Společenstva hostinských, výčepníků a kavárníků v Pardubicích z počátku roku 1934, ve kterém si zástupci této organizace stěžují, že Alois Hartman svou činnost potají provozuje nadále.[13] Následovalo policejní šetření, které obvinění Aloise Hartmana potvrdilo                    a doporučilo definitivní odejmutí koncese,[14] k čemuž došlo i přes odvolání právního zástupce pana Hartmana v květnu roku 1935.[15] Sám hostinský se úřednímu rozhodnutí písemně podrobil o dva měsíce později.[16]

Vedle profese restauratéra měl Alois Hartman slabost pro automobily. Z dochovaných fotografií vyplývá, že vlastnil jeden z prvních automobilů registrovaných v Pardubicích. Jednalo se o vůz Citröen. Nejdéle od roku 1926 také vlastnil autosalon a pneuservis v dnešní Labské ulici. Znovu můžeme nechat promluvit dochované fotografie, na kterých je vidět komplex dílen s názvem „Autopension“. Podle úředních zpráv se specializoval na opravu pneumatik a zaměstnával dva dělníky.

Po nuceném ukončení hostinské činnosti pobýval Alois Hartman u rodiny svého bratra v Pardubičkách. V roce 1936 však odešel do Prahy. Zde se opět začal věnovat hostinské činnosti, když se stal nájemcem restaurace Na Vypichu v dnešní Rudné u Prahy. V novém bydlišti žil i se svou dcerou Blankou a vnučkou Eliškou. Ani zde se nevyhnul problémům s pověstí komunistického funkcionáře, kterou si z východních Čech přinesl. Podle některých (avšak dobou normalizace zatížených) pramenů pokračoval v ilegální protinacistické činnosti i v okolí Prahy. A proto si pro něj v únoru roku 1943 přišlo Gestapo a odvezlo jej do Terezína. Podle zpráv od pana Arnošta Hartmana byla ve stejný den zatčena také jeho dcera Blanka, která byla odeslána do koncentračního táboru v Mathausenu, ve kterém byla až do dubna 1945.

Životní pouť Aloise Hartmana se zastavila 29. května 1943, kdy byl podle historických dokumentů ubit nacistickými dozorci.[17] Otázkou zůstává, jak na osobnost pardubického restauratéra a zároveň příznivce nedemokratické strany nahlížet. Podle svědectví prasynovce se jednalo o lidsky citlivého člověka, který byl politicky poněkud naivní. Možná v tom lze najít zdůvodnění jeho zalíbení v komunistické myšlence, která v dalších desetiletích přinesla nejen v Československu tolik utrpení. Jednoznačná je skutečnost, že nic není černobílé            a možná právě proto pátrání po lidských osudech „obyčejných“ lidí nejen prvorepublikových Pardubic má rozhodně smysl.[18]

 



[1] Koncese v celém rozsahu zněla na následující služby:

-       přechovávání cizinců;

-       podávání pokrmů;

-       výčep piva, vína a ovocného vína;

-       podávání jemných likérů;

-       podávání kávy, čaje, čokolády, jiných teplých nápojů a čokolády;

-       držení dovolených her.

SOkA Pardubice, f. OÚ Pardubice, k. 631, Vyjádření Okresní politické správy v Pardubicích ze 4. prosince 1920.

[2] SOkA Pardubice, f. OÚ Pardubice, k. 631, Vyjádření Okresního úřadu Pardubice z 30. května 1924.

[3] SOkA Pardubice, f. OÚ Pardubice, k. 631, Policejní hlášení z 20. srpna 1921.

[4] SOkA Pardubice, f. OÚ Pardubice, k. 403, Žádost Okresní správě politické z 10. června 1925.

[5] SOkA Pardubice, f. OÚ Pardubice, k. 403, Odpověď na žádost A. Hartmanovi z 10. března 1926.

[6] SOkA Pardubice, f. OÚ Pardubice, k. 631, Rozsudek Krajského soudu v Chrudimi z 12. září 1929.

[7] SOkA Pardubice, f. OÚ Pardubice, k. 631, Zpráva o zatčení z 1. srpna 1930.

[8] V archivních pramenech se dochovaly tři letáky, které jsou součástí zprávy o zatčení A. Hartmana. SOkA Pardubice, f. OÚ Pardubice, k. 631, Komunistické letáky zabavené 1. srpna 1930.

[9] SOkA Pardubice, f. OÚ Pardubice, k. 631, Zpráva Krajského soudu v Chrudimi z 26. června 1933.

[10] SOkA Pardubice, f. OÚ Pardubice, k. 631, Zpráva Krajského soudu v Chrudimi z 11. března 1932.

[11] SOkA Pardubice, f. OÚ Pardubice, k. 631, Zpráva Okresního úřadu v Pardubicích z 12. prosince 1933.

[12] SOkA Pardubice, f. OÚ Pardubice, k. 631, Vyjádření Zemského úřadu v Praze z 24. srpna 1934.

[13] 4223 SOkA Pardubice, f. OÚ Pardubice, k. 631, Oznámení Společenstva hostinských, výčepníků a kavárníků v Pardubicích z 12. ledna 1934.

[14] SOkA Pardubice, f. OÚ Pardubice, k. 631, Sdělení četnické stanice v Pardubicích z 27. dubna 1935.

[15] SOkA Pardubice, f. OÚ Pardubice, k. 631, Zpráva Zemského úřadu v Praze z 11. května 1935.

[16] SOkA Pardubice, f. OÚ Pardubice, k. 631, Písemná zpráva Aloise Hartmana z 30. června 1935.

[17] Dosoudil, František. Kniha obětí nacistického násilí a druhé světové války z okresu Pardubice. Pardubice 2005. Záznam číslo 312.

[18] Autor si je vědom, že pátrání po osudech Aloise Hartmana je stále na počátku a jistě se ve výše nastíněném životním příběhu nacházejí bílá místa, která je nutné dalším výzkumem zaplnit.


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem