Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
TISKÁRNA OTTO A RŮŽIČKA V LETECH 1897-1947
Dva mladí tiskařští dělníci Josef Otto a František Růžička se krátce po svém vyučení sešli na své první pracovní pozici v Pardubicích, v Hoblíkově tiskárně. Denně pracovali vedle sebe a tak při společné práci se radili nejenom o tom, jak co nejlépe zvládnout úkoly a zakázky, ale i diskutovali o životě, o budoucnosti a o možnostech, jak se osamostatnit. Nakonec se v říjnu 1897 rozhodli a společně si na ?Staré poště? pronajali několik místností pro dílnu, sklad i vlastní střechu nad hlavou. Majitelem nemovitosti byl baron Artur Kraus, který oceňoval odvahu obou mladých lidí a dovolil jim všechny potřebné adaptace ? s podmínkou, že jeho to nebude nic stát. Nový podnik si brzy získal důvěru veřejnosti a svojí pečlivou a vzornou prací byl příznivě přijat zákazníky. Zakázky a objednávky se jen hrnuly, a tak se podnik mohl postupně pomalu rozšiřovat o další provozy. Během prvních deseti let firmy se z obou mladých lidí stali zkušení podnikatelé, založili své rodiny a rozšířili osazenstvo podniku na 18 osob. Význam podniku přerostl hranice Pardubic. Zakázky přicházely z celých východních Čech. K nové firmě přešli zákazníci z Moravy, Haliče, Vídně i ze vzdáleného Terstu. Dokladem vynikající kvality práce firmy bylo získání stříbrné státní medaile na východočeské krajinské výstavě roku 1903.V roce 1906 byl v Pardubicích nabídnut ke koupi tovární objekt zlikvidované truhlářské továrny. Pro tiskárnu bylo velmi výhodné, že zde byl k dispozici parní stroj pro pohon a otop a byla zavedena elektřina. Tyto příznivé podmínky pro rozvoj firma dokonale využila. Byly zakoupeny nové kamenotiskařské rychlolisy a zejména nový vynález – anglický ofsetový stroj – první v tehdejším Rakousko-Uhersku. O novinku byl ohromný zájem a přicházelo mnoho zájemců a odborníků na exkurzi, aby si prohlédli novou techniku a přesvědčili se o kvalitě tisku. Přišli noví zákazníci a tak se závod do začátku první světové války rozrostl na 28 osob. Oba zakladatelé firmy také narukovali do válečného dění a firma se na čtyři roky téměř zastavila. Oba se však naštěstí z války vrátili zpět ke svým rodinám a ke svému podnikání.
Ohromným úspěchem bylo získání zakázky na tisk bankovek. Jednalo se o významnou státní zakázku, o které rozhodovalo ministerstvo financí. Nakonec všechny (i ty nejpřísnější) požadavky splnila právě pardubická tiskárna, a tak bylo v roce 1919 rozhodnuto svěřit jí tisk českých státovek. Pro tisk bankovek byly pořízeny ještě další speciální stroje, tisklo se na čtyřech strojích knihtiskových a dvou strojích ofsetových. Výrobu zajišťovalo 32 zaměstnanců a 5 dozorčích úředníků. V noci hlídala areál vojenská hlídka a kontrolovali ji důstojníci pardubického velitelství. Je třeba podotknout, že za celou dobu se v tiskárně neztratila ani jediná bankovka a všechny revize proběhly vždy bez jakýchkoliv odchylek, což naše Národní banka vždy s velkým uznáním oceňovala. To, že se téměř deset let tiskly bankovky Československé republiky v Pardubicích, byl velký úspěch a pocta pro celé město.
V době okupace představovala tiskárna přirozeně nežádoucí živel a válečný průmysl ji odsunul do pozadí. Přesto se však i v těch nejhorších letech díky své tradici a kvalitě udržela při životě. Houževnatě se bránila každé německé práci a tiskly se především dětské knížky, omalovánky a nezávadné věci. V době těžkého nátlaku v roce 1942 nečekaně zemřel zakladatel Josef Otto. Na jeho místo do podniku nastoupila vdova Julie Ottová a dcera MUDr. Jindra Ottová-Svobodová. Ředitelskou taktovku převzal dosavadní dlouholetý správce František Marek. Roku 1944 se v podniku opět tiskly bankovky. Na žádost Národní banky to byly protektorátní pětikoruny.
Zaměstnanec podniku Karel Danihelka utekl z Protektorátu do Anglie, kde sloužil jako pilot 311. bombardovací perutě. Dne 4. března 1942 zahynul při leteckém útoku na Emden. Druhou obětí nacismu se stal litograf Adolf Švarc, který statečně ukrýval parašutistu Bartoše. V době heydrichiády byl zatčen a zahynul v Osvětimi v listopadu 1942. Ke konci války připravilo několik statečných zaměstnanců v tajnosti různé doklady a provolání Revolučního národního výboru. Jaké pak bylo překvapení sovětských osvoboditelů, když u vjezdu do města je vítaly vytištěné obrazy jejich vůdce Stalina a celé město tonulo v záplavě vytištěných vlaječek a obrazů Spojenců. Důstojníci 4. ukrajinské armády byli výzdobou Pardubic tak nadšeni, že si v tiskárně hned objednali další desetitisíce obrazů, tisk různých dokumentů a další důvěrné zakázky. V tiskárně hostovala po několik týdnů polní tiskárna sovětské armády.
V mírové době se zpočátku projevoval nedostatek výrobních prostředků, a tak bylo nutno na čas slevit z požadavku na tradiční vysokou kvalitu. Vždy však byla dobře, poctivě a podle možností vyřízena každá zakázka.
Při oslavách 50. výročí trvání firmy, v roce 1947, měl podnik 90 zaměstnanců a pevně a odhodlaně vykračoval do dalších let. Tak významná firma přirozeně nemohla uniknout znárodnění. Přečkala bezmála dalších 70 let a na podzim roku 2016 byla provedena její likvidace a budovy byly zdemolovány. Samotná tiskárna zanikla, avšak její dobré jméno a příklad úspěšného a poctivého podnikání setrvává i do budoucna.
Literatura:
J.Otto a F.Růžička: 50 let práce grafického ústavu v Pardubicích, 1947
Poznámky:
1) Zprávy KPP 5/1979, Thein Pavel: Tiskárny
2) Zprávy KPP 10/1980, Vostatek Mir.: Papírové peníze tištěné v Pardubicích
3) Zprávy KPP 7-8/1981, Bubák Josef: Doplňky k tisku 10 Kč státovek a bankovek
4) Zprávy KPP 1-2/2017, Redakce: Demolice tiskárny Otto a Růžička
Foto: obrázek reklamy tiskárny Otto a Růžička otištěný v publikaci Český svět-Pardubice z roku 1924