Návštěva krytu civilní obrany
Kryt se nachází na Dubině na adrese Errno Košťála 1012. Možná doprava MHD č. 8 do zastávky Dubina, penzion s příjezem v 16:46 hodin.
typ akce: Výlety do historie
Údolím Chrudimky
Přírodovědná vycházka z Nasavrk údolím Krkanka, k Hradišskému vodopádu a rozhledně Boika pod vedením Jiřího Rejla. Odjezd bude autobusem v 8:05 hodin ze stanoviště 13 autobusového terminálu B v Pardubicích a následně s přestupem v Chrudimi do Nasavrk. Začátek vycházky v Nasavrkách je v 9 hodin u autobusové zastávky Nasavrky, náměstí.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Kryštofovy kameny
Rtyně v Podkrkonoší – Kryštofovy kameny – Červený Kostelec. Délka trasy 13 km. Odjezd 8:29 hod. vlak ČD, návrat 17:18 hod. ČD. Ved. L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Podél Divoké Orlice
Litice n. Orlicí – Brná – Potštejn. Délka trasy 7,5 km. Odj. 8:29 ČD, návrat 15:28 h ČD. Ved. A. Kulišová. Turistická vycházka týmu B pro méně zdatné turisty. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Příběh zvonů
Přednáška Lukáše Pešky o historii zvonů na kostelích nejen v Pardubicích. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského nám. Vstup zdarma, veřejnost zvána.
typ akce: Hovory o Pardubicku
NEVIDITELNÍ ZABIJÁCI
Se svolením autora ? PhDr. Arnošta Vašíčka ? otiskujeme z?jeho knihy ?Labyrint záhad ? Největší tajemství Čech, Moravy a Slezska? (vyd. Česká televize Praha 2016) jeho pardubickou kapitolu (s. 75-83) s?poznámkami PhDr. Jiřího Kotyka, Ph.D. Redakce ZKPPNEVIDITELNÍ ZABIJÁCI
Ve všech starověkých vyspělých civilizacích i u primitivních kmenů panovalo přesvědčení o vraždící síle slov. Ať již byla vyslovena nahlas nebo sepsána na magickou tabulku, dovedla spolehlivě zabít vybranou větou oběť nebo ochránit určité místo před vetřelci. Podlehl smrtící kletbě i jeden z?nejvýznamnějších českých šlechticů Vojtěch z?Pernštejna? A je navěky prokletá i jeho hrobka?
Najít odpovědi na tyto vzrušující otázky není jednoduché. A to ani s?pomocí expertů z?různých oborů. Okolnosti Vojtěchovy smrti byly totiž velmi podivné. Je to bezesporu jeden z?nejtajemnějších okamžiků českých dějin.
Svým způsobem všechno začalo v?roce 1526, kdy se po bitvě u Moháče Vojtěch z?Pernštejna stal jedním z?kandidátů na krále. Volbu nakonec rozhodly peníze Habsburků a na trůn dosedl Ferdinand I. Vojtěch z?Pernštejna získal úřad Nejvyššího hofmistra Království českého a předsedal komornímu soudu. Ten řešil pouze kauzy příslušníků šlechtických rodů, pokud se dopustili trestných činů. Poslední z?projednávaných úřadů byl Vojtěchovi osudný.
Na podzim roku 1533 dorazilo udání, že na Karlštejně došlo k?celé sérii brutálních vražd. Tamní kapitulní děkan Václav Hájek z?Libočan z?nich vinil Kateřinu z?Komárova, manželku karlštejnského purkrabí Jana Bechyně z?Lažan. Výslechy svědků začaly v?půlce prosince. Celkem vypovídalo deset žen a sedm mužů. To, co zaznělo v?soudní síni, bylo otřesné. Takový případ neměl v?české historii obdoby.
Kateřina z?Komárova řádila na Karlštejně jako krvelačná bestie. Sestru pražského kožešníka Prokopa ubila na schodem pohrabáčem jen proto, že si řekla o peníze za zhotovený kožich. Dorotu, dceru kováře z?Pěčína, nechala zavěsit hlavou dolů přes bidlo a k?hlavě dala přivázat hmoždíře; když bylo zřejmé, že děvče mučení nepřežije, poslala ji k?matce domů, kde Dorota do hodiny zemřela. Kateřina k?smrti utloukla i těhotnou děvečku. Kočku, která potrhala záclony, museli sloužící zaživa stáhnout z?kůže. Když hraběnce nestačily síly, nutila zabíjet své poddané a sama se pouze dívala. Obětí jednoho z?těchto skupinových útoků se stala i pouhých šestnáct let stará Hedvika.
„Paní byla s?námi, kázala nám bíti pannu Hedviku, až zemřela,“ vypověděla služebná Vaňková. Zároveň doznala i bití a usmrcení těhotné Kačky Matějkovy. Syn vrátného Linharta dostal příkaz, aby co nejvíce ztloukl svého otce a sestru, jen tak pro potěchu hradní paní.
Kateřina ve svých útocích nepolevila, ani když na ni byl vydán zatykač. Prostřednictvím svého manžela se pokoušela podplatit svědky nebo se je snažila zastrašit. Nakonec byla usvědčena ze čtrnácti vražd. Předseda komorního soudu Vojtěch z?Pernštejna vynesl rozsudek v?lednu 1534. Sadistickou psychopatku Kateřinu z?Komárova odsoudil k?umoření hladem a ona ho za to na místě proklela. Pomsta neměla nastat do roka a do dne, jak bývá obvyklé. Vojtěch z?Pernštejna prý odsouzenou nepřežije ani o tři dny. A kletba se do písmene naplnila.
Kateřina z?Komárova byla 27.února 1534 vsazena do věže Mihulka na Pražském hradě, kde 15.března zemřela. O dva dny později bez jakýchkoliv příznaků předcházející nemoci nečekaně umírá i Vojtěch z?Pernštejna. Bylo mu pouhých 44 let. 1/ Pernštejnové se přitom vyznačovali dlouhověkostí, s?průměrným věkem dožití asi 70 roků; někteří členové rodu měli potomky i ve více než šedesáti letech. Tak proč Vojtěch odešel ze světa tak brzy? Zabila ho kletba, nebo najatý vrah, který měl pomstít odsouzenu Kateřinu z?Komárova?
Můžeme vyloučit, že došlo k?náhodnému souběhu úmrtí obou protihráčů? A jak s?tím souvisí kvapné uklizení Vojtěchovy mrtvoly?
Předčasný pohřeb
Události měly vskutku neobvyklý spád. Vojtěch skonal ráno ve svém paláci na Pražském hradě. Jediné rozloučení se zesnulým představovala krátká bohoslužba v?Týnském chrámu. Pak již vůz s?rakví zamířil k?Pardubicím. Po celonoční jízdě bylo tělo uloženo do hrobky v?kostele sv. Bartoloměje. 2/
Co přimělo rodinu, aby jednoho z?nejvýše postavených mužů země pohřbila bez velkolepých smutečních slavností a nezbytných církevních obřadů? Šlechtické pohřby trvaly v?té době až šest týdnů. Zemřelí bývali vystavováni na jednotlivých panstvích. Rozloučit se přicházeli zástupci spřátelených šlechtických rodin, významní rytíři, bohatí měšťané i poddaní. V?každém z?míst se konaly zádušní mše. Proč byly tyto pocty Vojtěchovi odepřeny? Pernštejnové přece patřili k?nejbohatším a nejvýznamnějším rodům u nás. Musel existovat nějaký pádný důvod k?tak závažnému porušení tradice.
Jsem přesvědčen, že záhadu Vojtěchovy náhlé smrti rozluštíme, jen pokud odhalíme, proč musely jeho ostatky tak rychle zmizet z?dohledu. Zemřel na mor a byl okamžitě pohřben, aby se zabránilo nákaze? Letopisy se nezmiňují o žádné epidemii, která by v?té době řádila v?Praze. Snažili se příbuzní cosi zatajit? Bylo na mrtvém těle něco zvláštního nebo odpudivého?
Některé choroby a jedy znetvoří rysy ve tváři, zdeformují končetiny, poničí pokožku, rozleptají sliznice. Nebyl Vojtěch vystaven, protože se prostě na něj nedalo dívat? Nebo by ten pohled vyvolal nežádoucí domněnky? Nepřirozeně znetvořené tělo by pro mnohé mohlo být důkazem, že kletba zabrala, že Vojtěch Kateřinu odsoudil neprávem. Příbuzní možná raději riskli pomluvu za skromný pohřeb, než aby ukázali tělo v?tak hrozném stavu.
Vzhledem k?tomu, že nebožtík mohl být do rakve uložen oblečený, s?pokrývkou hlavy a rukavicemi na rukou, jedinou viditelnou částí zůstává obličej. Co ho mohlo tak výrazně poznamenat?
Vražda na objednávku
Při zahájení soudu 5.ledna 1534 se přísedící nestačili divit. Mnozí svědci zcela obrátili. Nevzpomínali si na hrůzy prožité na Karlštejně. Naopak souzenou paní Kateřinu hájili a velmi vychvalovali. Hovořili o ní jako o „dobrotivé a laskavé paní“. Pak ale ranhojič Duchek Smejkal z?Líhy přiznal, že manželka purkrabího mu poručila, aby soudu „o těch mordích nic neříkal“. Bylo jasné, že nebyl sám, koho se obžalovaná nebo spíše její manžel pokusili podplatit.
Když plán na záchranu manželky nevyšel, chtěl se Jan Bechyně alespoň pomstít všem, kteří ji připravili o život? Donutil zrádného ranhojiče Smejkala nebo jiného felčara, aby mu připravil jed?
Travičství v?té době slavilo nebývalou konjukturu. Velmi často definitivně řešilo mnohé spory a nenávisti. Smrtelný, a přitom bez chuti a bez zápachu, arsenik se vysypával ze speciálních dutých prstenů do nápojů a jídel. Jinými jedy se napouštěly rukavice, šaty, noční košile i květiny, ke kterým člověk přivoněl a zemřel. Dokonce stačilo jen obrátit otrávený list v?oblíbené knížce.
V?českých poměrech nemuselo jít o až tak rafinované postupy. Stačilo použít některou z?běžně dostupných jedovatých rostlin. Možná rulík, o kterém se ve středověku říkalo, že ho stvořil samotný Ďábel. Plody svou velikostí a barvou připomínají černé třešně. Pár bobulek v?jídle nebo pití spolehlivě zabije dospělého člověka. Nejčastěji po ruce byl oměj, jedna z?nejjedovatějších evropských rostlin. Listy, a především kořen obsahují akonitin. Už při požití pouhých 0,2 mg této látky se projeví příznaky otravy Jeden až pět miligramů má smrtelné účinky. Oměj se často využíval v?lidovém travičství k?zabíjení vlků. Maso se důkladně potřelo bylinou ze všech stran a předhodilo na místech, kde se smečka pohybovala. Proto se také tomuto druhu oměje říkalo vlčí mor.
V?této souvislosti se nedovedu ubránit jedné asociaci. Student historie a archivnictví na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v?Brně Zdeněk Kubík objevil v?Archivu bratrském z?roku 1534 zajímavou zprávu. „Léta Páně 1534 umřel B. Michal Weiss, Němec, z?Nisy, rodem v?Lanškrouně, mnich byl prvé kněz římský, potom knězem u bratří, byl člověk tvrdý, počal zase proti bratřím povstávati a s?kněžími se přízniti. Potom pan Vojtěch z?Pernštejna nakrmil ho vlkem, i s?knězem oba umřeli.“
Pardubický historik Jiří Kotyk z?toho usoudil, že oba muže skolila nakažlivá choroba. „Termín vlk (lat. lupus) označoval ve staročeštině vřed či kožní nemoc. Nahlédneme-li do odborných lékařských příruček, zjistíme, že latinského slova lupus se užívá ve spojení s?dalšími určujícími výrazy. Tak např. lupus erythemastosus systemicus je onemocnění bez známé příčiny. Jde o selhání imunitního systému, který útočí nejen proti bakteriím a virům z?vnějšího prostředí, ale zároveň také proti struktuře vlastního organismu. Může se projevovat typickým zarudnutím v?obličeji, tvarem připomínajícího motýla. Dřívějším lékařům to připadalo, jako kdyby člověka kousl do obličeje vlk. Chorobou se ale nelze nakazit kontaktem s?nemocným.
Za pozornost však stojí Tuberculosis cutis luposa čili lupus vulgaris, nejčastější forma TBC. Má podobu žlutohnědých skvrnek (lupomů), v?podstatě shluklých tuberkulózních uzlíků, nebo šupinek, hrbolů vystupujících nad kůži, v?horším případě vředů a bradavic. U typu lupus vorax či mutelans může dojít k?destrukci kůže, ztrátě článků prstů, boltců či části nosu. Je zajímavou skutečností, že i synovec pardubického Vojtěcha, též jménem Vojtěch (zemřel roku 1561 ve věku 29 let), si v?korespondenci svým bratřím stěžoval na prašivost a otoky rukou a prstů. Šlo tedy dokonce o genetickou dispozici?
Tuberkulóza ale svou oběť zabíjí dlouhodobě a pomalu. Neexistují žádné zprávy, že by se Vojtěchův zdravotní stav neustále zhoršoval. A navíc je tady ta podivná shoda. Komorní soudce Vojtěch z?Pernštejna zemřel jen dva dny po odsouzené Kateřině. Zabila ho kletba, nebo vrah, kterého najal Jan Bechyně, aby pomstil svou manželku? Nenasvědčuje nápis v?nekrologu českých bratří spíš druhou možnost? Není ve sdělení, že Vojtěch z?Pernštejna Michala Weisse „nakrmil vlkem a oba pak zemřeli“, zakódováno tajemství, něco, o čem se oficiálně nesmělo mluvit?
Z?kusé zprávy vyplývá, že Michal Weiss nevěděl, pro kterou stranu se má rozhodnout. Svou církevní kariéru začal jako mnich a katolický kněz. Pak přestoupil k?protestantům. Záhy se ale začal znovu paktovat s?katolickým klérem a škodil bratřím. Stal se v?Lanškrouně, který v?té době patřil právě Pernštejnovi, natolik nepohodlnou osobou, že ho Vojtěch nechal odstranit? Byl Weiss „nakrmen vlkem“, tedy otráven omějem nazývaným vlčí mor? A skonal pak podobným způsobem i samotný Vojtěch?
Příznaky a průběh otravy jsou kruté. Postižený pociťuje horko, které se zpočátku objevuje v?obličeji a záhy intenzivně rozlévá do celého těla, které zachvátí svalová slabost. Bolestivé znecitlivění končetin vede až k?ochrnutí. Jazyk strne. Nastupují poruchy zraku, úporná bolest hlavy, závratě, nepravidelný a slabý tep, tělesná teplota klesá, dýchání je povrchní. Smrt nastává za plného vědomí, poškozením srdce a zástavou dechu.
Těžko lze posoudit. Zda by bolest zdeformovala rysy obličeje natolik, aby se změny nedaly alespoň částečně zamaskovat.
Použil vrah jiný jed? Nebo byl Vojtěch sice otráven, ale nikoli záměrně? Čím asi?
Kdyby těsně před smrtí navštívil hrad Pernštejn, jedno vysvětlení by se nabízelo. Poblíž vstupní brány se tyčí k?obloze památný tis a tis, jak známo, je náš nejjedovatější strom. Prudký jed obsahují jehlice, kůra i semena. Podle lidové moudrosti se pod tisem nedoporučuje zdržovat příliš dlouho, aby se člověk jeho výpary neotrávil.
Právě na konci zimy, kdy Vojtěch zemřel, je účinek jedu nejsilnější. Ale smrt nastává až dvě hodiny po požití. Do Prahy by rozhodně dojet nestačil.
Z?podezřelých pachatelů nelze vyloučit ani námel. Přesněji řečeno alkaloidy z?parazitické houby paličkovice nachové, která parazituje na obilí a travinách. Člověka dokáže zabít i malé množství, třeba kousek chleba z?nakaženého žita.
Na vesnicích k?tomu obvykle docházelo hned pod námelem zasažené sklizni, chudý lid totiž využíval úrodu okamžitě, zatímco bohatší dojídali loňské zásoby, a tak byli ohroženi až později. Námel je při skladování po osmnáct měsíců chemicky stabilní.
Příznaky nejzávažnějších případů jsou opravdu děsivé. Postižený načas ohluchne, oslepne a oněmí. Trápí ho halucinace. Často vidí „kotouč ohně“ a dav v?bílých šatech. Zdá se mu, že letí vzduchem. Někteří mají pocit, že jsou jim vyjmuty kosti z?těla, že jsou trháni na kusy. Smrt nastává do tří dnů. Nebožtík jako kdyby vypadl z?ohně. Má zarudlý, oteklý obličej. Končetiny vypadají jako ohořelé.
Lidé až do poloviny 18.století nevěděli, že námel je jedovatý. I když příznaky otravy znali jako oheň svatého Antonína, netušili, co je způsobuje. Chorobu považovali za Boží trest. V?případě Vojtěcha z?Pernštejna by možná soudili, že jde o spravedlivou odvetu za smrt Kateřiny z?Komárova. Byl proto právě pohřben předčasně?
Jedna okolnost tuto teorii zpochybňuje. Otrava námele měla většinou rozsah epidemie. Nakaženou úrodu přirozeně požilo více osob a ne jen jeden člověk.
Zahubila tedy Vojtěcha z?Pernštejna opravdu nějaká nadpřirozená síla?
Účinkovala kletba Kateřiny z?Komárova? Nebo se spíš projevil placebo efekt; Vojtěch zemřel, protože byl o tom osudově přesvědčen?
Začarovaná hrobka
Záhadu Vojtěchovy smrti by jistě osvětlilo důkladné ohledání jeho ostatků. Nad hrobkou, do níž byl uložen, se ale vznáší tabu nedotknutelnosti. A o těch, co ho chtěli porušit, koluje řada strašidelných pověstí. Jeden kostelník prý věřil, že vedle rakve je uschován poklad. Nabídnul jakémusi kumpánovi, že se s?ním rozdělí o vše, co najdou. V?noci se tajně dostali do kostela, sochorem nazvedli těžký mramorový kámen a se svíčkami v?ruce se chystali sestoupit dolů. V?tu chvíli zafičel z?hrobky vítr, až plamen zaplápolal, a v?podzemí zaskuhral temně hlas: „Do roka a do dne se sejdeme!“ Vyděšení parťáci spustili nadzdvižený kámen a rychle utekli. Na děsivý zážitek po čase zapomněli, ale osudu neunikli. Oba do roka zemřeli.
Při opravách chrámu v?roce 1912 se do hrobky pokusili vloupat dva dělníci. Ráno je našel polír ležet mrtvé na podlaze.
Kletbu na ty, kteří by se odvážili otevřít Vojtěchův hrob, prý uvalila jeho druhá manželka Johanna z?Wartenberku. Protože náhrobek stojí blízko oltáře a zabírá značné místo presbyteria, hledal stavitel Bořucký možnost, jak ho přemístit. Při tom našel olověnou desku s?nápisem: „Kletba na toho, čí ruka by se odvážila tento pomník zbořit, na jeho děti a děti jeho dětí.“
Dr. Kotyk se domnívá, že všechny tyto strašidelné pověsti se zrodily z?jiného důvodu. Pravděpodobně jako obrana proti dřívějšímu úmyslu královéhradecké diecéze přesunout náhrobek někam dál od oltáře, aby nebránil běžnému liturgickému provozu. Většina obyvatel Pardubic si ovšem nepřála, aby Vojtěch, který se o město tolik zasloužil, přišel o své čestné místo. 3/
Zní to logicky. Přesto strach ze vstupu k?Vojtěchovým ostatkům nezmizel. Při archeologickém průzkumu v?roce 1995 byla odkryta celá podlaha kostela. Nedotčena zůstala jedině Vojtěchova hrobka. Vše ale bylo připraveno k?jejímu otevření. Zájem antropologů byl obrovský. Sponzoři zajistili potřebné finance k?pokrytí nákladů. Souhlas byl ale na poslední chvíli odvolán.
„Jak se den otevření hrobu blížil, pronikaly do místních médií zprávy o tom, že by to nemuselo být nejbezpečnější. Dokonce následovalo oddálení termínu odkrytí desky a na řadu přišly sondy do hrobky, kterými se zkoumala přítomnost bakterií, zejména pak těch, co způsobují mor,“ uvedl Jan Potůček pro Magazín 2000.
Optickou sondou do hrobu byla zjištěna přítomnost ještě jedné rakve, která patrně pochází z?vedlejšího hrobu, se kterým Vojtěchova sousedí a je přímo propojena. Záhadou je, jakým způsobem se k?sobě obě rakve dostaly.
Odebrané stěry prokázaly přítomnost dvou patogenů Mucor pusillus a Aspergilius parasiticus. Hygienici prohlásili, že zdravým pracovníkům nehrozí nebezpečí, pokud budou zachována základní hygienická pravidla. Tedy pokud budou mít rukavice a ústní roušku. Tak proč přesto hrobka zůstala zavřena? Stálo za tím jen přesvědčení, že průzkum je zbytečný, protože vysoká vlhkost v?hrobce už dávno zničila veškeré potřebné důkazy, jak se později tvrdilo? A z?jakého důvodu byl náhle zrušen i nově plánovaný výzkum v?roce 2012?
Mají náhlá smrt Vojtěcha z?Pernštejna a neobvyklé okolnosti jeho pohřbu zůstat navždy zahaleny tajemstvím?
***
Poznámky:
1/Tyto údaje vycházejí z?data narození 1490.
2/Pohřební kondukt do Pardubic byl pozoruhodný ekumenickou účastí duchovních různých konfesí.
3/Přemístění hrobky navrhl při vizitaci v?Pardubicích biskup Karel B.Hanl. Neúspěšně… Aby „ochránili“ hrobku před stěhováním, vymysleli si chytří Pardubáci pověst o kletbě pro narušitele posmrtného klidu Vojtěcha z?Pernštejna.