ESPERANTO V PŘELOUČI A JEHO PROPAGÁTOŘi

roce 1909 byl založen esperantský kroužek v nedalekých Pardubicích. Zakladatelem
byl Dr. Stanislav Schulhof. V publikaci vydané ke stému výročí tohoto spolku
se píše, že mezi prvními členy figuroval také JUDr. Josef Fousek z Přelouče. Působil
v tomto spolku určitě před rokem 1913.1 A právě Dr. Fousek zřejmě přenesl zájem
o esperanto v předvečer první světové války i do Přelouče.
Přibližme si alespoň ve stručnosti zajímavou a vzdělanou osobnost JUDr. Josefa
Fouska (9. 8. 1881–2. 9. 1973), začněme s jeho činností mimo esperanto. Narodil se
v Hostimi (dnes součást Berouna) a zemřel v Přelouči v domově důchodců.2 Dožil se
úctyhodných 92 let,3 jeho manželka se jmenovala Marie Fousková.4 V Přelouči působil
od května 1919 jako advokát5 a byl také činný v různých místních spolcích. Je
zaznamenán jako jednatel Občanské besedy,6 v roce 1925 byl zvolen členem městské
rady.7 Jistou část svého života žil zřejmě v domě čp. 31 ve Sladovní ulici, tedy v samém
centru města.8 Ve volném čase se věnoval hudbě – sborovému zpěvu i orchestrální
hudbě. Od roku 1920 vedl místní Pěvecko-hudební sdružení a posléze se stal
v roce 1921 prvním sbormistrem nově vzniklého pěveckého sboru „Josef Bohuslav
Foerster”.9 V dalších desetiletích Dr. Fousek tento sbor průběžně v různých obdobích
vedl, konkrétně v letech 1920–1925, 1930–1934, 1936–1941 a 1949–1959 a působil
též jako předseda.10 Kromě toho řídil koncem roku 1952 také mužskou část pěveckého
sboru Církve československé v Přelouči.11
Hrál též na smyčcové nástroje. 26. září 1925 v předvečer slavnostního odhalení
pamětní desky JUDr. Ladislava Quise na domě čp. 25 na dnešním Masarykově náměstí
v Přelouči předvedl s kvartetem Dvořákův Smyčcový kvartet F dur, konkrétně
3. větu.12 Zejména byl ale od roku 1927 členem Přeloučské filharmonie, kterou vedl
jako předseda po celou dobu její existence (1927–1951).13 Hrál zde na violu a v roce 

1931 zde dokonce zastupoval dirigenta.14 Roku 1951 zažil Fousek likvidaci Občanské
besedy15, a tedy i Přeloučské filharmonie. Aktivní byl i ve vysokém věku, ještě v roce
1964 sepsal doplňující informace k historii Přeloučské filharmonie.16 Advokátní činnost
musel ukončit v roce 1950.17 Tehdy mu bylo již 69 let, měl tak důchodový věk
a ztráta živnosti pro něj snad již neznamenala tak zásadní problém.
Nyní ve vrátíme k přeloučskému esperantu. Dle dostupných informací začal
v tomto městě v roce 1912 (historicky snad první) kurz esperanta, který skončil roku
1913, kdy se 16. února konala také propagační přednáška Dr. Fouska a Dr. Schulhofa.
Přišlo na ni 60 osob.18 Měsíc a týden před atentátem na Františka Ferdinanda d´Este
se v Přelouči uskutečnil dokonce sjezd východočeských esperantistů, konkrétně to
bylo 21. května 1914. Celkem přijelo 52 účastníků a sjezd zahájil předseda zdejšího
kroužku Ad. Vosáhlo.19 Z dochované fotografie (kterou uvádíme níže) zjistíme, že se
konkrétně jednalo o sedmý esperantský kongres.20 Na této hromadné fotografii pořízené
na blíže neurčeném místě v Přelouči vidíme asi 25 žen a více než třicet mužů,
ve spodní řadě je dle tehdejších zvyklostí upřesňující cedule. Ve spodní řadě ve světlém
klobouku sedí K. F. Ludvík, o kterém uvedeme více dále. Z popisku fotografie se
dozvídáme, že tento kongres uspořádal Dr. Fousek. Kromě fotografie se dochovala
také prezenční listina z tohoto kongresu, resp. její část.21 Z té vyčteme, že účastníci
přijeli z Kutné Hory, Pardubic, Přelouče, Prahy, Nymburka, Chrudimi, Hradce Králové
apod. Celkově lze říci, že tento kongres byl nejen pro místní esperantisty jistě
významnou událost.

Za první světové války byla činnost přeloučského
kroužku značně omezena. Dr. Schulhof si se
svým dobrým přítelem Dr. Fouskem pouze dopisoval.
22 Do jaké míry po roce 1918 povedlo činnost
kroužku obnovit, to nám není známo. Zájem o esperanto
ale v Přelouči úplně neustal. Podle přeloučské
kroniky se 12. prosince 1920 účastnil typograf
J. Ludvík schůze propagátorů esperanta v Červeném
Kostelci.23 Velmi pravděpodobně se jedná ve skutečnosti
o Karla Františka Ludvíka (1885–1944),
který byl mužem mnoha řemesel. Byl vyučený sazeč
a polygraf, houslista, malíř a cestovatel. V letech
1924–1934 žil v Addis Abebě v Habeši, dnešní Etiopii.
Víme, že se zajímal také o esperanto, bližší podrobnosti
k tomu ale nemáme.24 Dochovala se však
ve sbírkách přeloučského muzea jeho fotografie s esperantskou
hvězdou, kterou uvádíme.25 V blíže neuvedeném období po roce 1900
vydal společně s již zmíněným s Ad. Vosáhlem publikaci Česko-esperantské rozmluvy.
Bohema-Esperanta konversacio.26
Zájem Dr. Fouska o esperanto neustal ani v době, kdy v Přelouči zřejmě již kroužek
nefungoval. Víme, že se podílel překlady na vydání významného díla Československá
antologie (1935), která měla zpřístupnit českou literaturu v tomto mezinárodním
jazyku.27 Věnoval se mu i po roce 1945 a někdy spojil zálibu v esperantu s hudbou
– víme, že např. 7. 8. 1951 hrál v rámci Letní esperantské školy v Doksech u Máchova
jezera jako člen smyčcového kvarteta a sestavil na této letní škole i improvizovaný
sbor.28 V 60. letech 20. století pak byla jeho dlouholetá činnost na poli esperanta
oceněna hned dvakrát – v roce 1965 dostal od Československého esperantského výboru
diplom a roku 1969 se stal ve svých 88 letech čestným členem nově založeného
Českého esperantského svazu.29
V citované diplomové práci Elišky Votýpkové není sice uváděn jmenovitě, ale je
velmi pravděpodobné, že to byl Dr. Fousek, kdo se za Přelouč účastnil setkání Východočeských
esperantistů v Pardubicích v červnu 1947, esperantské schůze v Hradci
Králové v březnu 1948 či esperantské konference v Praze v dubnu 1948.30

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 11-12/2020