NOVÝ MOST VE VALECH NAD LABEM

Moje prababička viděla tuto tragédii na vlastní oči a působivě ji zaznamenala do rodinné kroniky. Její manžel byl nádražák ve Valech. Obývali domek, který je dodnes obývaný a je dobře vidět na stráni vlevo nad tratí z Valů do Přelouče.

 Byla 1. světová válka a prababička psala:

„Každou chvíli musely rukovat další ročníky. Ženám nastávala starost o rodinu                       a o hospodářství. Potravin se začalo nedostávat, a proto se zřizovaly potravinové komise, každý se tudíž snažil sehnat něco pod rukou. Lidé toho využívali a prodávali velmi draho. Kilo mouky se platilo až 7kr. Nedostávalo se ani látek. Kdo měl ještě dobrou sukni nebo košili, dostal za to potraviny. Celé výpravy z Prahy jezdily po venkově. Ženy pytle brambor na zádech a četníci je ještě honili. Mnozí byli odehnáni od prahu, že nic nemají. Každý si pomáhal, jak mohl, i proti paragrafům. Po vsích chodily rekvisice. Spisovali obilí, píci, brambory, dobytek. Každý hleděl co možná nejvíc schovat. Býval to hon. Všude zásoby rozstrkané, i venku, v keřích. Taková jedna rekvisice byla ohlášena. Nejprve šli do Mělic. Starosta z Křičeni, učitel z Bělé a 5 vojáků. Po rekvisici byli u Zemanů pohoštěni a šli na přívoz do Valů. Převozník byl také ve válce a službu za něj vykonávala jeho žena, neb v Mělicích uměl převážet každý chlapec. Náhodou byl u přívozu as 16 letý chlapec, tedy ho požádali, aby je převezl. Právě byla po jaru vysoká voda. Přijeli doprostřed Labe, když se začala loď kolébat a oni se všichni uchýlili na jednu stranu lodi, ta se převrátila a všichni spadli do vody. Na záchranu nebylo pomyšlení, žádná loď ani lidé nebyli po ruce. Chlapec uměl plavat, ten běžel do mlýna ohlásit, co se stalo. Lidé běželi, ale žádný nemohl pomoci. My od nás jsme od počátku celou tu katastrofu viděli. Ještě okolo nás, když voda nesla utopené, některý vystrčil ruku, aneb bylo vidět bajonet. Všech sedm nešťastníků se utopilo. Nastalo hledání, což při veliké vodě bylo velice obtížné. Až 3 hodiny cesty je voda odnesla. Starostu našli, měl celé opatky i s patami ubroušeny od písečného dna. Učitele vůbec nenašli. Ten má hrob někde na dně v písku. Také oběť Rakouska…..“

Výčet válečných tragédií pokračuje, ale o tom třeba příště. Byla to hrozná doba a my můžeme jen doufat, že se ničeho takového nedožijeme.            (Zapsala a opsala Miloslava Bičíková)

Nápis na pomníčku:                      V UPOMÍNKU

                                      NA ČLENY REKVISIČNÍ KOMISE

                                                   PŘÍTELE NAŠEHO

                                       ČEŇKA JEŘÁBKA Z BĚLÉ ROHOV.

                                       JOSEFA ZELINKU UČIT. Z VELIN U HOLIC

                                              A JEJICH DOPROVODU VOJÍNŮ :

                                       JOS. FELKLA Z BANÍNA OKR. POLIČKA

                                       FR. HANKA ZE SPOŘIC OKR. CHOMUTOV     

                                       VÁCL. KIRCHNERA Z VANSDORFU

                                        EMIL. PROUZY Z JABLONCE N/NISOU

                                        JIN.SCHMÍDA Z BÍLÉHO POTOKA OKR. FRÝDLANT

                                        KTEŘÍ PŘI KONÁNÍ POVINNOSTI DNE 21.

                                        BŘEZNA 1917 PŘI PŘEVOZU ZDE PŘES

                                        LABE VŠICHNI UTONULI.

               POSTAVILY ZEMÉDÉLSKÉ KORPORACE OKRESU PŘELOUČSKÉHO

Nápis je opsán přesně podle originálu.