Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

MÝTUS MARIE ČACKÉ

obrázek k článku Od roku 1932 se jedna z pardubických ulic v Jesničánkách jmenuje Čacké. Hledali-li bychom ten staročeský výraz v lexiconu, první pád čacký, čacká = statečný, statečná. Myslím si, že stávající název ulice měl být doplněn vysvětlující tabulkou, že Marie Čacká byla v 19. století virtuální sentimentální básnířkou – amatérkou, údajně selkou žijící kdesi pod Kunětickou horou.

Tento obrozenecký mýtus byl rozbit až po roce 1857, kdy vyšly knižně její básně, dříve publikované ve „Květech“. Identita Marie Čacké byla vymyšlena jejím snoubencem MUDr. Josefem B. Pichlem (1813-1888), když jeho dívka se ještě jmenovala Františka Bohunka Svobodová (1811-1883). Fany byla dcerou V. A. Svobody (1791-1849), překladatele Rukopisu Královéhradeckého do němčiny, jenž patřil do vlasteneckého okruhu V. Hanky a J. Lindy, podezřelých z falzifikace Rukopisů, jež se staly také vlasteneckým mýtem. V hlavě dr. Pichla se tak zrodil nápad, že by jeho snoubenka mohla publikovat své verše jako „vlastenecká selka“, aby se prokázalo, že talenty rodí i prosté selské prostředí, nejen intelektuální komunita.

            Přibližme si tedy stručně osobností obou snoubenců, kteří se stali manželi roku 1845, kdy jim byli dokonce J. Jungmann svědkem a F. Palacký družbou.

            Josef Pichl (1813-1888), rodák z Kosoře u Prahy (Národní album z roku 1900 uvádí Košíře, tedy součást Prahy) byl nejen od Boha talentovaným lékařem, ale i básníkem, redaktorem a od roku 1872 i tiskařem. Je málo známé, že roku 1866 přeložil ze španělštiny 1.díl Cervantesova „Dona Quijota“. Věnoval se systematicky překladům historických románů z českých dějin svého německého kolegy Karla Herlossohna (Herloše) z němčiny. Do Pardubic snad přišel roku 1843, hned ve spolupráci s J. Lernetem a V. Lorencem začal vlastenecké aktivity ve městě. Svou Františku Bohunku si sem přivedl až po svatbě – 3.února 1845. Již téhož roku v germanizovaném městě s německou posádkou organizovali 1.české divadelní představení „Berounské koláče“ od Jana Nepomuka Štěpánka. Zásluhou Pichlových přijel do Pardubic koncertovat houslista evropského formátu Ferdinand Laub. Po smrti Josefa Jungmanna (zemřel roku 1847) zajistili za něj zádušní mši sv., při níž v Mozartově Rekviem zpíval Karel Strakatý. Byli to také Pichlovi, kdo začali na blízké Kunětické hoře novodobou tradici třešňových slavností. Navázali tak pěkně na tradici pernštejnskou. Roku 1845 napsal dr. Pichl (nevíme však, zdali ne spolu se svou ženou) „Radostný hlas Pardubicemi při slavném otevření železné dráhy 20.8.1845.“ Bohužel, dr. Pichlovi se nepodařilo téhož roku zachránit projektanta této železnice Jana Pernera po jeho smrtelném úrazu u choceňského tunelu (Perner skonal 10.září 1845 ve mlýně svých rodičů Valcha ve věku pouhých 30 let. Na jaře 1848 – v březnu – se Pichl pokusil vydat v Pardubicích první „politický list“. Nazval jej „Pardubický hlasatel svobody a lidu práva“. Vyšlo však jen 1 číslo, protož německý floutek F. Beneschowsky rozpoutal proti Pichlovým ve městě pogromistickou atmosféru za zmínku v jejich časopise, že pověsil svému psovi na ocas t. zv. Konstituční kokardu.

            Pichlova žena Františka Bohunka se pokusila rozjet v jejich domácnosti v Zelenobranské ulici čp. 71 salon s kurzy šití a francouzštiny (její manžel měl ordinaci v domě, jenž později ustoupil Občanské záložně, dnes je tu Evropský spolkový dům). Její básnická činnost začala na konci 30. let 19.století v „České včele“ a „Květech“ buď pod pseudonymem Božislava nebo později Marie Čacká. Pichl – tenkrát ještě svobodný – zasílal redakcím dopisy s jejími básněmi z různých míst – z Pardubic, Bohdanče i Prahy. Choval se tedy jako zkušený mystifikátor, kráčející ve stopách svého budoucího tchána. Františka – tehdy ještě Svobodová – těsně před sňatkem chtěla v podivné hře pokračovat. A pak v únoru 1844 vyšla zpráva                 o „úmrtí prosté lidové duše“, jak ji ve svém nekrologu nazval Václav B. Nebeský (1818-1882). Po sňatku (1845) však J. B. Pichl zaslal redakci „Květů“ dementi, že M. Čacká nezemřela               a dokonce pozdravuje své čtenáře. Její pseudonym vyšel najevo až roku 1858 po knižním vydání jejích „Písní“ (1857). Jeden oddíl z těchto veršů se nazýval „Kunětické elegie“. Mystifikace rozpoutala v české vlastenecké společnosti velmi negativní odezvu. Dokonce Božena Němcová napsala své přítelkyni B. Rajské (1817-1852, vl. jménem Antonii Reissové), druhé manželce F. L. Čelakovského: „Mne je líto pěkného obrazu, který jsem si o té poetické selce utvořila, že ho nyní mám změnit. Kdybych neměla srdce jako z vosku, neodpustila bych to Bohunce nikdy.“ B. Rajská jí odpověděla: „Byla s to přítelkyně své oklamat, a nejen to, ale i celé dobře smýšlející a srdečně cítící obyvatelstvo české.“

            Mýtus Marie Čacké tak byl rozbit, což se projevilo i na malém ohlasu jejích dalších „Písní“ z roku 1868. Některé z nich však zlidověly a byly dokonce zhudebněny. Jejich autorka zemřela v pražském ústraní 18. března 1883 a je pohřbena se svým manželem na Vyšehradě (Pichl zemřel 12.3.1888, 5 let po ní).

 

Poznámka: V. B. Nebeský byl 1. milencem Boženy Němcové.

 

Literatura:

Z. Volný, Zlatý věk české literatury, 15. díl Toulek českou minulostí, VIA FACTI 2019, s. 147-148.

Národní album, vyd. J. R. Vilímek 1900 (hesla Čacká a Pichl)

J. Sakař, Dějiny Pardubic nad Labem, I. díl, Pardubice 1920.


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem