Aviatické družstvo v Pardubicích

V současné době pracuji na obsáhlejší souhrnné práci o dějinách létání v českých
zemích od 3. století př. n. l. po červenec 1914, a tak se nemohu pokusit o rozsáhlejší
a ucelenější práci o Aviatickém družstvu. Proto se pokusím alespoň o dílčí zpracování
v několika článcích, které však budou vznikat postupně, s jistým časovým
odstupem.
V historii Družstva lze rozlišit několik fází. Tou první byla jakási „předpřípravná“,
kdy se teprve rodila myšlenka, že by takový spolek mohl a měl v Pardubicích
vzniknout. Pak je to fáze činnosti přípravného výboru před svoláním ustavující valné
hromady (konána v dubnu 1911). Po ní pak následuje období skutečné činnosti družstva.
Vypuknutím války a zákazem provozu nevojenských letadel v srpnu 1914 nastává
fáze výrazně utlumené činnosti, vlastně už nikoli družstva, ale jen jeho výboru.
Po roce 1918 už Družstvo činnost nedokázalo obnovit: Ing. Jan Kašpar dávno nelétal,
letecká činnost bratří Čiháků nebyla významná a veřejnost o ní patrně nic nevěděla.

Členové výboru Družstva měli zřejmě jiné starosti. Družstvo však formálně existovalo
dále, výbor jeho existenci neukončil, a stále mělo „živý“ účet u městské spořitelny.
K jisté změně došlo až Kašparovou smrtí (1927) a přípravou k vybudování jeho pomníku
(1928, toho, který je dnes na Dukle). Potom však už začala příprava k přeměně
Aviatického družstva v Pardubicích na Východočeský aeroklub Pardubice – VAP. To
je však už trochu jiná historie.
Ke vzniku myšlenky na Aviatické družstvo v Pardubicích
Podívejme se na situaci českého letectví na počátku roku 1910. V neděli 2. ledna
se měla v Chuchli konat veřejná produkce francouzského letce Gauberta, avšak necelou
minutu po vzletu letounu Wright francouzské výroby vysadil motor. Zklamání.
V následujících týdnech přinášel tisk početné právy o létání především z Francie.
Domácích zpráv bylo poskrovnu a zatím nikdy nešlo o zprávy o postavených
letadlech a pokusech s nimi, natož o veřejných představeních letců, byť cizích. Jen
biografy-kina promítaly občas filmy o úspěších letectví v zahraničí.
Pokud jde o domácí zprávy, například 22. ledna 1910 psal Plzeňský obzor o létacím
modelu tamního sportovce Emanuela Kabáta.1 Kabát však letadlo nikdy nepostavil
a sám nelétal. Téhož dne psala pražská Národní politika o tom, že jakýsi Klose
bude v Krnově podnikat „létací pokusy“ s modelem letadla,2 ale pak už o něm nebylo
mnoho slyšet. Asi téhož dne spatřil redaktor Národních listů Vilém Heinz v Mladé
Boleslavi rozestavěný dvouplošník šéfkonstruktéra automobilky Laurin & Klement
Ing. Otto Hieronima,3 ten však nakonec zůstal nedokončen a nikdy nevzlétl.
A poprvé v lednu 1910 také slyšíme o Pardubicích. 23. ledna otiskla Národní politika
inzerát tohoto znění: „Aeroplan-létadlo. Hledám společníka ku zřízení dosud
nebývalého modelu, velkou budoucnost majícího. Nab. p. zn. „Aeroplan“ rest pošta 3
Pardubice.“4 Kdo byl oním inzerentem, není známo. Je nepravděpodobné, že by to byl
Ing. Kašpar nebo někdo z bratří Čiháků. O tři dny později schválila pardubická městská
rada žádost hoteliéra Františka Kašpara o povolení stavby „prozatímní kolny“
na pozemku katastrálního čísla 2070.5 Nikdo tehdy netušil, že jde o první pardubický
hangár. V té době se už rodilo první Kašparovo letadlo, jednoplošník Kašpar systém
Kašpar, věděl však o tom málokdo.
Dne 30. ledna 1910 se v Chuchli konaly pojížděcí zkoušky letadla, postaveného
karlínskou automobilkou Velox.6 Letadlo však nevzlétlo a po pravdě řečeno, nikdy
nelétalo (i když stroj sám snad byl letuschopný).

Dne 6. února 1910 se v tisku objevila zpráva, že České aviatické družstvo (se sídlem
v Praze) zakoupilo ve Francii dvoumístný letoun Blériot XII,7 který měl být vhodný
pro zamýšlenou leteckou školu. Družstvo však s letadlem mnoho štěstí neudělalo
a letadlo v Čechách nikdy nelétalo.
V únoru 1910 zřídil továrník Ludvík Očenášek ve svém závodě v Nuslích u Prahy
„letecké oddělení“,8 kde probíhala stavba hned dvou velice si podobných letadel.
Avšak Očenášek se svým jediným dokončeným letadlem neuspěl, nejspíše proto, že
použil motor o nedostatečném výkonu. Ludvík Očenášek se později stal členem Aviatického
družstva v Pardubicích.
A 20. února se poprvé v tisku objevuje zpráva o jakémsi Ing. Kašparovi, který
staví letadlo.9 „Nehledíc k monoplanu pp. Kudely a Pivničky (výše zmíněný Velox)
a aeroplanu Ing. Kašpara, o jehož značně pokročilých pracích nemáme nejnovějších
zpráv, jest nejblíže provedení svého létadla p. Ludvík Očenášek.“ Jakýsi Ing. Kašpar,
neznámo odkud…
Dne 3. března 1910 provedl Ing. Hieronymus z automobilky Laurin & Klement v německé
Mohuči první pokusné lety na stroji Blériot XI.10 To však nebylo v Čechách…
Pardubické Neodvislé listy přinesly 12. března 1910 poprvé zprávu o letadle
Ing. Jana Kašpara (jednoplošník Kašpar systém Kašpar), tou dobou již dokončeném
a zkoušeném 11 (jak se však v následujících týdnech ukázalo, neúspěšném).
Pražské České aviatické družstvo přeneslo v polovině března 1910 svou činnost
do Plzně.12
A 27. března 1910 napsala Národní politika, že „V nejbližší době bude podniknut
vzlet na zkoušku“ s letadlem Ing. Kašpara.13 Téhož dne byl v Praze zahájen autosalon,
který měl též letecké oddělení. Na něm vystavil Ing. Hieronimus svůj Blériot XI.14
31. března 1910 pak Ing. Hieronimus provedl s tímto letadlem v Chuchli před hloučkem
pozvaných asi dvouminutový zkušební let.15 V neděli 3. dubna měl „Hiero“ v Chuchli
uskutečnit veřejnou leteckou produkci, avšak příliš silný vítr mu v tom zabránil.16 Následujícího
dne ráno při zkušebním letu havaroval a letadlo poškodil.17 Náhradní produkce
se měla uskutečnit o dva týdny později, 17. dubna, avšak i tu znemožnil vítr.18

A do této nepříliš radostné situace, kdy ze světa přicházely desítky zpráv o činech
cizích letců, ale v Čechách se (s výjimkou kratičkého letu Gaubertova a neveřejného
zkušebního letu Ing. O. Hieronyma) nelétalo, přišla zpráva z Pardubic:19
„V Pardubicích pracuje už delší dobu, vzdálen zvědavých zraků, v aviatice inženýr
Kašpar. Pracuje dvojím směrem: jednak jako konstruktér, jednak jako praktický aviatik.
(…) Včera byl inženýr Kašpar odměněn za svou námahu, sklidiv pěkný úspěch prozatím
jako pilot, úspěch ovšem neobyčejně cenný, neboť jest první Čech, který létal. Úspěch
konstruktérský bude bohdá následovati.
Z Pardubic s námi sdělil včera baron Kraus, který měl první motocykl v Čechách
a jemuž tímto za včasnou informaci děkujeme, toto:
Dnes o 11. hod. dopol. se vznesl Ing. Kašpar na Blériotově jednoplošníku do výše
20–25 m a proletěl dráhu asi 2 km. Jest to první Čech, který letěl nad českou půdou.
V Pardubicích jsou dvě létadla. Jedno systému Ing. Kašpara, které bylo poškozeno onehdy
při pokusech, druhé (originálního Blériota) dnes použil. Zájem obecenstva jest zde
i v dalekém okolí ohromný. Pardubice se svou polohou znamenitě hodí za středisko české
aviatiky, v níž mohou hráti stejně význačnou úlohu jako v turfu.“
Nebudu se dále zabývat Kašparovým výcvikem v následujících týdnech, ostatně
byl již vícekrát popsán. Po nabytí dostatečných zkušeností vykonal první český letec
své první veřejné vystoupení 19. června 1910 v rodných Pardubicích.20
Je pochopitelné, že Kašparovy úspěchy vyvolaly v Čechách velkou pozornost
a v jeho Pardubicích přímo nadšeni. A je pochopitelné, že zvláště velkou pozornost
vzbudil v řadách Spolku techniků východních Čech se sídlem v Pardubicích, založeného
v roce 1904.21 Výbor Spolku se již na sklonku června začal zabývat otázkou, jak
by vyjádřil Ing. Janu Kašparovi svou poctu. Detaily neznáme, spolkové doklady z let
1907 až 1919 se nedochovaly. Jisto je, že již 2. července 1910 pardubické Neodvislé
listy oznámily, že ve čtvrtek 7. 7. Spolek uspořádá večírek na počest Ing. Kašpara.22
Oslavencova rodina byla na večírek pozvána dopisem tohoto znění:
„Velectěné rodině P. T. pana ing. J. Kašpara v Pardubicích.
Vzbudila-li v poslední době některá událost zájem široké veřejnosti, byly to zajisté
v prvé řadě pokusy dopravy vzduchem.
S obdivením pohlížely kruhy odborné i široké veřejnosti na úspěchy ciziny v oboru
aviatiky, a věnovaly jim účast tím větší, čím větší často pozornost těmto ať docíleným či
nedocíleným úspěchům dovedl vyvolati buben reklamy.
A co zatím zraky naše obráceny byly k pilotům cizím, pracoval u nás doma neúnavně
a vytrvale, s klidem, však s odvahou český inženýr, který s houževnatostí, českému
techniku vlastní, dopracoval se konečně úspěchu takového, že ovládaje stroj svůj 

dokonale, mohl před českou veřejností poprvé v Čechách vznésti se v městě našem letem
orla k blankytu, a přistáti opět tam, odkud vylétl! – Jaký úspěch v docílení vzletu, jaký
význam v schopnosti: říditi stroj létací!
Úspěchem tímto docílil p. inženýr J. Kašpar, že jméno českého inženýra a s ním
jméno Pardubic rozváto bylo nejen po naší vlasti, ale i v cizině všude tam, kde pro toto
nové odvětví, prozatím jen sport, v němž ovšem pro budoucnost více než pouhý sport
nutno spatřovat, – zájem se jeví, úspěchem tímto přiřadil p. Ing. J. Kašpar nový důstojný
článek k řetězu prací vynálezů etc, pojících se hrdě ke jménu českého technika.
Spolek techniků z Východních Čech uznávaje tuto zásluhu p. Ing. J. Kašpara, pořádá
na počest prvého tohoto pilota, jemuž veřejný vzlet aeroplanem se zdařil:
„Ing. J. KAŠPARA večer“
spojený s banketem, koncertem etc.
Dovolujíce si Vaše Blahorodí ku večeru tomuto, který odbývá se ve čtvrtek
dne 7. července 1910 o 8 mé hodině večer v místnostech hotelu „Střebský“ uctivě
zváti, prosíme za lask. rozhodnutí, zda večera tohoto zúčastniti se račte a žádajíce,
by v kladném případě přiložený přihlašovací list vyplněný nejdéle do 5. tm.
Nám lask. vrácen byl, znamenáme se
v úctě veškeré za:
SPOLEK TECHNIKŮ Z VÝCHODNÍCH ČECH
Wfeifr, jednatel; Fialka, předseda“
Členství Ing. Jana Kašpara ve Spolku techniků nemáme spolkovými doklady potvrzeno,
je však málo pravděpodobné, že by do jeho řad nevstoupil. Mohlo se to stát
po promoci v roce 1907, nebo možná až po návratu z Německa v roce 1909. Ostatně,
text zprávy Neodvislých listů o tomto večírku jeho členství potvrzuje.
Možná trochu podivně může působit zmíněný vyžadovaný „přihlašovací list“, je
však třeba vzít v úvahu, že kapacita hotelového salonu byla omezená, byť ne zcela
malá – „o 70 příborech“, jak napsaly Neodvislé listy.23
Ve čtvrtek 7. července v 8 hodin večer se tedy konal uvedený večírek. Kdo všechno
se zúčastnil, není mi známo. Rada královského komorního města Pardubic byla zastoupena
starostou Kuchynkou, zastoupeno bylo okresní hejtmanství. Večírek zahájil
předseda Spolku vládní rada Fialka, po něm promluvil starosta Kuchynka. Aviatik
poděkoval za projevené uznání. Přípitky pak pronesli císařský rada Ing. Z. Kruliš,
Ing. Josef Prokop a další.24 Přítomni byli i hosté mimopardubičtí. Hudební doprovod
obstaral zpěv paní M. Krulišové a učitele Witocha, na housle hrál p. Kiš.

Není mi známo, zda vedle oslavných projevů zazněly na večírku i jiné myšlenky.
Jisto je, že v následujících týdnech byly podnikány další kroky, žel nevíme
o nich v podstatě nic. Ve stejné době, kdy se chystal zmíněný večírek, byla ustavena 

„aviatická komise“ města Pardubic. Jen z krátké zprávy se dozvídáme, že asi
po 20. červenci zaslal Spolek techniků jakési blíže neznámé podání radě města, která
je předala k vyjádření aviatické komisi. Nepochybně však probíhaly ve spolku či
jeho výboru další „aviatické“ diskuse, snad i společně s městskou aviatickou komisí.
Ostatně někteří členové komise byli současně členy Spolku techniků.
A tak v sobotu 17. září se čtenáři Neodvislých listů dozvěděli, že „Aviatické
družstvo v Pardubicích ustavilo se dne 14. září t. r. Přípravné práce provedené do této
doby „Spolkem techniků z vých. Čech“ převzal na sebe zatímný výkon. výbor, v němž
zasedají pp. továrník ing. Prokop Jos. jako předseda, prof. ing. Kopfstein jako místopředseda
a jednatel ing. V. Fejfar, jemuž přiděleni jsou jako přísedící pp. zubní lékař
V. Hromátko, bar. A. Kraus, cís. rada Z. Kruliš a dr. Em. Sedlák. Městskou radu jež převzala
protektorát družstva, zastupují ve výboru pp. tov. Fr. Dvořák a řiditel F. Vambera.
Výbor aby umožnil ještě v této saisoně podzimní cvičení v letech, zařídil již některé nutné
kroky ku získání letiště a přikročí v několika dnech ku stavbě potřebných hangárů.
Zároveň upozorňují se všichni, kdož zajímají se o aviatiku, že možno jim přihlásiti se
za člena družstva u kteréhokoli z uvedených funkcionářů.“ 25 A touto schůzkou skončila
ona „předpřípravná fáze“ a začala příprava ke skutečnému ustavení Aviatického
družstva v Pardubicích. K další fázi historie Aviatického družstva v Pardubicích
se vrátím jindy.

1 Plzeňský obzor, č. 9, 22. 1. 1910, s. 6.
2 Národní politika, Praha, odpolední, č. 22, 22. 1. 191, s. 2.
3 Národní listy, Praha, č. 23, 23. 1. 1910, s. 13.
4 Národní politika, Praha, č. 23, nedělní příloha s. 15.
5 Východočeský obzor, č. 5, 27. 1. 1910, s. 3.
6 Čas, Praha, č. 31, 31. 1. 1910.
7 Národní listy, Praha, č. 37, 6. 2. 1910, s. 14.
8 Prager Tagblatt, č. 51, 20. 2. 1910, s. 10.
9 Národní listy, Praha, č. 51, 20. 2. 1910, s. 13.
10 Čas, Praha, č. 66, 7. 3. 1910, s. 6.
11 Neodvislé listy, Pardubice, č. 11, 12. 3. 1910, s. 4.
12 Národní listy, Praha, č. 76, 17. 3. 1910, s. 3.
13 Národní politika, Praha, č. 86, 27. 3. 1910, 2. příloha s. 1.
14 Národní politika, Praha, č. 86, 27. 3. 1910, s. 6.
15 Národní politika, Praha, č. 90, 1. 4. 1910, s. 7.
16 Čas, Praha, č. 93, 5. 4. 1910.
17 Tamtéž.
18 Národní listy, Praha, č. 106, 18. 4. 1910, s. 3.

19 Národní listy, Praha, č. 105, 17. 4. 1910, s. 4.
20 Například Národní listy, Praha, č. 168, 20. 6. 1910, s. 3.
21 Státní okresní archiv Pardubice, složka Spolek techniků východních Čech, sdělení c. k. Místodržitelství
v království Českém, adresované p. Jindřichu Fialkovi, z 6. 6. 1904.
22 Neodvislé listy, Pardubice, č. 27, 2. 7. 1910, s. 3.

23 Neodvislé listy, Pardubice, č. 28, 9. 7. 1910, s. 4.
24 Tamtéž.

25 Neodvislé listy, č. 38, 17. 9. 1910, s. 10.