Karel Jiří Richter

B./ Bylo by nespravedlivé, aby hranice věku bylo příčinou aktivní neúčasti boje
a přesně praktikována, protože ani anglické velení ji již přesně nezachovává a tím
méně je třeba ji zachovávat pro 14ti miliónový národ, jehož několik set letců zde 

na cizím, třebaže přátelském území, je proto, aby přispěli k dobytí svobody, když
je jisté, že by k stáří nebylo přihlíženo v případě, že bychom válčili doma, byvše
přinuceni.
Jestliže Angličané částečně přihlížejí na věk a v případě spojeneckých pilotů
na jazyk, pak určitě otázka osobního obsazení našich letek je v rukou československého
velení a myslím, že je vždy lépe míti vojáky, a zvláště letce, dobrovolně se
hlásící s duchem ofensivním.
C./ S otázkou činnosti většiny pilotů u operační letky je spojena možnost povýšení
a tato záležitost je někdy trapnou a byla by nespravedlivou vůči těm, kterým by možnost
povýšení dána nebyla.
Hlásím, že nežádám o operační činnost pro výhodu povýšení, ač je to ctí každého
srdcem skutečného vojáka, ale proto, že je mi trapno scházeti se s mladšími letci,
kteří mají bojové zkušenosti, z nichž mnozí, bohužel, dívají se na ty, kteří těchto postrádají,
jako by se svým předpokládaným povinnostem vyhýbali.
Z uvedených důvodů prosím, aby mojí opětovné žádosti bylo vyhověno. V případě,
že by byl překážkou pouze můj věk, prosím, abych byl zařazen k bomb. letce, nebo
noční stíhací.
šrtm. Richter Karel

Karel Richter se narodil 17. října 1902 v Hlinsku v Čechách na Českomoravské
vrchovině. Otec František zde měl malou soukromou koželužnu. Manželka Marie, rozená
Ackermanová, mu v ní pomáhala. Při velkém požáru Hlinska v roce 1907 přišli
o celý majetek, a proto se rodiče se všemi dětmi - Františkem (1899), Marií (1900),
Karlem (1902) a Kristínou (1904), přestěhovali ke strýci do Přelouče. Protloukali se,
jak to šlo. Za lepším živobytím se roku 1914 opět přestěhovali, tentokrát do Kralup
nad Vltavou. Otec zde dostal práci ve velké koželužně. Bohužel vypukla I. světová
válka a musel narukovat na ruskou frontu. Po těžkém zranění nohy se vrátil jako invalida.
Nejdříve nastoupil na staré místo, potom si zařídil vlastní dílnu. Po protestech
okolo bydlících mu město zrušilo živnostenské povolení, a proto se roku 1920 odstěhovali
do Vinařic u Týnce nad Labem, kde opět otevřeli malou kožedělnou firmu.
Ani tady to však u sousedů nedělalo dobrotu, proto dílnu otec uzavřel. Od roku 1930
jako válečný poškozenec dostal povolení na prodej piva a cigaret na perónu nádraží
v Týnci nad Labem.

Syn Karel vychodil obecnou školou v Přelouči. Měšťanku a dvouletou pokračovací
učňovskou školu pak absolvoval v Kralupech nad Vltavou. Učil se koželuhem u svého
otce a po tovaryšských zkouškách, které složil roku 1920, pracoval dál v jeho firmě.
Odveden na vojnu byl 31. března 1922 a 1. října téhož roku narukoval v Hradci Králové
k 9. rotě 4. pěšího pluku Prokopa Velikého. Ještě tento měsíc, na výročí vyhlášení
Československé republiky, vykonal vojenskou přísahu. Později ji bohatě svými činy
a životem naplnil. Po absolvování základního pěchotního výcviku byl mezi mladými
vojáky proveden nábor k letectvu. Přihlásil se a po zdravotním vyšetření byl vybrán 

k pilotnímu výcviku. Začátkem března 1923 odjel k leteckému útvaru do Chebu, kde
tehdy sídlila pilotní škola Vojenského technického učiliště. Stal se abiturientem elementárního
a poté pokračovacího dvousedadlového pozorovacího výcviku, který zakončil
20. října 1923 s vysvědčením „dobrý pilot“. Z dosažitelných 93 bodů získal
60. Zároveň byl povýšen na svobodníka.
Jeho prvním útvarem byla 8. letecká rota 3. leteckého pluku generála letce
M. R. Štefánika na letišti v Nitře. Na stejném letišti přešel 3. prosince 1923 k 5. letecké
rotě 3. leteckého pluku. Stále létal s pozorovacími dvoumotorovými letadly.
V říjnu následujícího roku byl povýšen na desátníka a přijat do stavu délesloužících
poddůstojníků. Zároveň byl jmenován polním pilotem letcem 5. pozorovací letky
3. leteckého pluku.
Koncem ledna 1925 byl povýšen na četaře a v dubnu odvelen do VLU v Chebu.
Zvyšoval si kvalifikaci v kurzu leteckých střelců a bombometčíků. Absolvoval s nevalnými
výsledky, přesto školením projít musel. Byla to součást přípravné služby pro
školu rotmistrů z povolání, do které byl 1. dubna 1925 přijat.
Do školy pro rotmistry z povolání v Košicích nastoupil 1. října. Po závěrečných
zkouškách, které absolvoval v březnu 1926, se vrátil 1. dubna opět k mateřské
5. pozorovací letce. To již měl podánu žádost o stíhací výcvik. Po zdravotním výběru
mu bylo vyhověno a tak se mohl 1. června 1926 hlásit v pokračovací letecké škole
VLU v Prostějově se sídlem v Chebu. Cvičení v „akrobatce“ trvalo dva měsíce. Zpět
k 5. letce do Nitry se vrátil 1. srpna 1926. Pro nedostatek stíhacích strojů zůstal prozatím
u pozorovací letky. Čekal na uvolnění systematizovaného rotmistrovského místa
u 31. stíhací letky ve Vajnorech u Bratislavy. Než k tomu však došlo, byl po Vánocích
1926 vyloučen z přípravné služby pro sbor rotmistrů.
Přišlo se totiž na to, že ve svém volném čase bez povolení velitele útvaru létal,
a dokonce si z vojenského materiálu stavěl s kamarádem vlastní letadlo. Za trest byl
propuštěn z činné služby a 8. července 1927 odešel do zálohy. Odjel k rodičům do Vinařic
a pracoval v otcově koželužní dílně. Nic jej však nebavilo, byl touhou po létání
přímo nemocný. Prozatím se alespoň přihlásil na dobrovolné dvacetidenní vojenské
cvičení. Od 9. srpna 1927 sloužil u náhradní letky v Piešťanech. Po návratu z cvičení
nastoupil na obchodní školu v Kolíně. Vydržel však jen první ročník. Chyběla mu volnost
ptáků a veselost vojenského života. Neustále proto bombardoval vojenské úřady
žádostmi o reaktivaci. V tomto úsilí mu pomáhala hlavně jeho mladší sestra Kristína.
Nakonec na její žádost intervenoval v jeho prospěch poslanec parlamentu Bradáč.
Nato se události daly do pohybu.
Karel Richter byl povolán 10. dubna 1929 na druhé cvičení ve zbrani na letiště
Piešťany a od 1. května byl opětovně přijat jako délesloužící poddůstojník. Nastoupil
prozatím na dva roky u náhradní letky 3. leteckého pluku. Po čtrnácti dnech byl převelen
k 8. pozorovací letce 3. leteckého pluku v Piešťanech. Tato letka byla 1. října
1929 přečíslována na devátou. Začátkem listopadu 1929 byl na vlastní žádost přeložen
do Prahy k náhradní letce 4. leteckého pluku v Letňanech a od 1. prosince vtělen
k 40. stíhací letce 4. leteckého pluku v Praze-Kbelích.
31. května 1935 přešel k 3. pozorovací letce 1. leteckého pluku TGM, dislokované
rovněž ve Kbelích. Od 1. září byl zcela výjimečně přijat do přípravné služby pro výchovu
rotmistrů z povolání. Pro málo systematizovaných rotmistrovských míst přijal
místo fotografa. Vytoužená státní služba s definitivou a státní penzí následovala až
po dvouleté přípravné lhůtě. V polovině února byl povýšen na délesloužícího rotného
a odvelen na měsíční fotopraxi k technické letce 1. leteckého pluku ve Kbelích.
Po jeho ukončení přešel 15. března 1932 k 61. zvědné letce 1. leteckého pluku umístěné
taktéž ve Kbelích. Jistě nebyl nejvzornějším vojákem československé armády,
neboť 15. července 1932 byl opět propuštěn z přípravné služby na rotného z povolání.
Tentokrát pro tělesnou nezpůsobilost – neprošel totiž prověrkami. Nakonec se mu
hrozící katastrofu podařilo zažehnat. V půlce září byl převelen k 3. pozorovací letce
1. leteckého pluku se základnou v Milovicích.
Od 1. února 1933 byl přeložen ke 2. leteckému pluku v Olomouci, kde prošel
kurzem instruktorů létání. Zde mu bylo 29. dubna 1932 předáno vytoužené jmenování
rotmistrem z povolání s účinností od 1. února 1933. U cvičné letky působil
do 15. května 1933, kdy byl převelen k 35. stíhací letce 2. leteckého pluku v Olomouci.
Za svého působení v hanácké metropoli absolvoval od 8. března 1933 dvouměsíční
vojenský řidičský kurz. Začátkem roku 1934 učinil významné rozhodnutí a 24. března
se v Praze oženil se slečnou Zdenkou Ludmilou Rudolfovou z Týnce nad Labem,
velkou láskou od mladických let. Rodiče ani z jedné strany této lásce nepřáli. Svatba
proto proběhla jen v úzkém kruhu přátel. Následující měsíc, 15. dubna 1934, se vrátil
do Prahy ke cvičné letce 5. leteckého pluku jako učitel létání. Po čtyřech měsících,
31. srpna, jej přeložili k 84. těžké bombardovací letce 5. leteckého pluku, dislokované
na olomouckém letišti.
Do Prahy se vrátil až v půlce září 1934 hlavně kvůli rodině. Byl přidělen
ke 2. pozorovací letce 1. leteckého pluku TGM. Koncem měsíce přešel k 61. zvědné
letce 1. leteckého pluku. Poslední změna přišla 1. ledna 1938. Jeho mateřským přístavem
zůstaly Kbely, jen dislokace se změnila na 41. stíhací letku 4. leteckého pluku.
V době zvýšeného ohrožení republika posilovala své stíhací letky o zkušené piloty.
Se stíhačkami Avia B 534 prodělal obě mobilizace na polních letištích v Horních Měcholupech
a Uhříněvsi.
Po mnichovském diktátu mu bylo zrušeno určení ke stíhacím pilotům a od
11. března 1939 byl přidělen ke štábu 1. leteckého pluku TGM v Praze. Měl v té době
již nalétáno 2200 denních a 200 nočních hodin. Po okupaci zbytku Československa
byl 30. července 1939 propuštěn ze svazku armády a převelen do Vládního vojska
Protektorátu Čechy a Morava. To však již byl za hranicemi. Naposledy se rozloučil se
svou manželkou 17. června 1939 na Wilsonově nádraží v Praze. Vlakem odjel do Ostravy
a v noci z 18. na 19. června přejel nákladním vlakem u Šenova protektorátní
hranice do Polska.

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 9-10/2021