DALŠÍ POZNATKY ZE ŽIVOTOPISU DR. LUDVÍKA NOVOTNÉHO, okresního přednostu v Pardubicích

Ludvík Novotný se narodil 21. května 1903 v Bratčicích u Čáslavi (místě narození architekta železnice Jana Pernera) v čp. 105 rodičům Václavovi, venkovskému krejčímu (nar. 1897, padl ve Velké válce 1916, když Ludvíkovi bylo 13 let) a Josefě, rozené Moravečkové (nar. 1899). Pocházel jako nejstarší z rodiny s 5 dětmi (3 bratři a sestra), přesto za první republiky vystudoval gymnázium v Čáslavi        a učitelský ústav, později práva. Dosáhl akademických titulů PhDr. a JUDr. Do nacistické okupace pracoval jako berní úředník. Podle náčelníka oddělení VB (Veřejné bezpečnosti) v Kutné Hoře kpt. Valáška z 29. června 1960 „za doby nesvobody až do roku 1942 působil jako zásobovací komisař pro kraj Pardubice, ale pro nějaké machinace s majetkem byl německými úřady stíhán. Podařilo se mu však před gestapem uprchnout a až do roku 1945 se pak skrýval na různých místech bývalého okresu Čáslav. Za jeho trestnou činnost však trpěla jeho matka a bratr, kteří byli vězněni.“ Tak se snažil pošpinit Novotného odbojovou činnost komunistický náčelník VB, který ji považoval za trestnou jako nacisté!

Po roce 1945 pracoval na ONV v Pardubicích jako vrchní rada politické správy, t. j. přednosta, vstoupil do nár. soc. strany a roku 1946 byl zvolen za poslance ÚNS za kraj Pardubice. Byl svobodný, bydlel v Pardubicích ve Sladkovského ulici čp. 318, kde se mu jeho maminka starala o domácnost. Byl členem Sokola a Svazu osvobozených politických vězňů. Svou povahu zhodnotil v dotazníku jako „sangvistickou, se značnou dávkou melancholie.“ V témž dotazníku zmínil své dvojí věznění gestapem v Pardubicích (1939 a 1940) za toleranci protiněmeckých tiskových přestupků. Zmínil i své literární zájmy a nezdary v soukromém životě. Po roce 1942 onemocněl trombózou a Bürgerovou nemocí. T.r. uprchl před dalším vězněním. Byl římským katolíkem. Popis jeho postavy z roku 1949 uvádí výšku 180 cm, oválný obličej a tmavě kaštanovými vlasy, hnědé oči a tmavý knírek. Kpt. Valášek z Kutné Hory zhodnotil jeho povahu jako „povýšeneckou“, jednání „arogantní“, ve svém rodišti prý „nepožívá dobré pověsti“. Není prý oblíben, protože „přehlížel pracující lid“. Jeho poměr k socialistickému zřízení je „naprosto záporný“. Zatčen byl 8. března 1948 za trestný čin podle par. 1 zákona č. 231/48 Sb. Odsouzen byl na 22 let (od 1.9.1949 do 1.9.1971). Trest podle rozsudku Státního soudu v Praze z 8.7.1950 si odpykával v Chrudimi, na Mírově, v Leopoldově a v Brně.

Obžaloba Státní prokuratury ze 6.12.1949 u Státního soudu Praha Novotného vinila (byl veden ve skupině s J. Černým, J. Hinterholzingerem a spol.) z útěku z Tábora nucených prací (TNP) v Lešanech 5.4.1949. Měl se údajně spoléhat na pražskou spojku J. Bulíčka. Přes Střeziměř chystal svůj přechod státní hranice, zde byl zatčen a dodán do vazby v Ostrově               u Karlových Varů. Spolu se svou sekretářkou J. Královou a J. Hinterholzingerem vyjednával nový útěk z ČSR. Novotný se hájil nejdříve tím, že jeho útěk byl připravován bez jeho vědomí, pak se ale přiznal, že za hranicemi chtěl spolupracovat se svými bratranci na výrobě léků a chtěl studovat. 1/

Náčelník Útvarů nápravných zařízení v Brně popisoval 2. dubna 1962 jeho věznění v Leopoldově: „Byl umístěn na různých pracovištích, kde podával pouze průměrné výsledky… Jeho chování nebylo na patřičné výši, neboť byl celkem šestkrát kázeňsky trestán.“ 11.5.1960 byl na amnestii presidenta A. Novotného propuštěn. Přestěhoval se ke své matce do Bratčic, kde bydlel až do 12. června 1960. Toho dne byl znovu zatčen „pro trestný čin pobuřování proti republice“, protože ve volební místnosti „pronášel výroky proti zřízení“ a „provokativně roztrhal veřejně obdržené volební listiny, které vhodil do urny provokativním způsobem“ (zpráva kpt. Valáška z K.H. 29.6.1960). 19. července 1960 byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře za par.01 tr. zák. na 1 rok. Proto, že „se neosvědčil ve zkušební lhůtě“, byl mu nařízen zbytek trestu původního (11 let, 3 měsíce a 22 dní). Oba tresty ukončil 4. října 1972. Zemřel však již 31. října 1963 na uzavřeném oddělení fakultní nemocnice v Brně (v 18 hodin). Náčelník ÚNZ MN v Brně mjr. Robert Gryc sdělil 31. října 1963 okresnímu oddělení MV v K. Hoře: „V případě, budou-li příbuzní žádat jeho vydání za účelem pohřbu v místě trvalého bydliště, žádám o souhlas, zda může být zemřelý pozůstalým vydán, či nikoliv. Rozhodnutí vyžadujeme proto, aby pohřbu nebylo využito k příp. provokativním projevům. V záporném rozhodnutí bude zemřelý pohřben žehem v Brně za účasti nejbližších příbuzných.“ Okolnosti Novotného pohřbu tak připomínají utajenou kremaci sociálně demokratického předáka B. Laušmana v pardubickém krematoriu 13.5.1963! Takový strach měl zločinný režim ze svých ideových odpůrců i po jejich smrti!

Podívejme se však ještě na dopis L. Novotného z Leopoldova z 19. května 1962 ÚV KSČ, v němž pisatel uplatnil naplno svou právní erudici. Odvolal se na „porušování socialistické zákonnosti“ a par. 40 zákona 231/48 Sb. A dva dosud platné rozsudky v jeho věci. Odmítl nabídku J. Černého na pomoc k opuštění ČSR, proto nebylo perzekvováno jeho příbuzenstvo. Přesto byl jeho čin kvalifikován právně jako „velezrada“. Zmínil i své zdravotní potíže a provedenou operaci (poruchy nervového systému). Matka na něj naléhala, aby se obrátil na revizní komisi ÚV KSČ o přezkum dvojího spravedlivého odsouzení v této věci.

  Poznámka: 1/ Po útěku z TNP v Lešanech (pracoval zde jako předseda samosprávy) v dubnu 1949 se L. Novotný skrýval pod jménem Vojtěch Kosina v Mezně u E. Votruby. 27. dubna t.r. požádal Votruba Jaroslava Kadlece, aby Novotného dovezl k B. Schorníkové do Plané. Zde se Novotný jako V. Kosina ubytoval v hostinci Jana Kadlece.  Schorník spolu s F. Kociánem a řidičem J. Fialou odjeli 28. dubna 1949 do Chlumu u Třeboně k hajnému Richterovi zjistit možnost přechodu státní hranice pro L. Novotného. Hajný jim však řekl, že se tu státní hranice stýká s ruským okupačním pásmem a že tu nedávno byl přistižen a potrestán jeden člověk také pro pokus přejít hranici. Proto se pak jmenovaná trojice vrátila do Plané nad Lužnicí. Novotný nechtěl riskovat, byla zvažována jiná možnost přejít na Chebsku. Novotný odjel do Tábora, kde se sešel s E. Votrubou, s nímž odjel do Mezna, kde byl následující den zatčen. Byl to již jeho druhý pokus o přechod hranice, první proběhl 8.3.1948 v Certlově. Po druhém pokusu byl odvezen na krajské velitelství StB v Č. Budějovicích. Tamní Krajský soud jej 1.7.1949 odsoudil do vězení na 2,5 roku a k pokutě 30 tisíc Kč (podle par. 2 zák. 231/48 Sb.) Do rozsudku nebyl zahrnut pokus o opuštění republiky, na což L. Novotný poukázal ve svém odvolání ke Státnímu soudu v Praze z 20.10.1950, kde se dal zastupovat pražským advokátem JUDr. J. Herdou.