ŽIJÍ MEZI NÁMI - PaedDr. Radovan Brož pětaosmdesátiletý

Za dva roky do rodiny vrchního tajemníka ředitelství pošt přibyl ještě druhý syn Jaroslav, ale to se již blížila okupace a válka. Radovan Brož tuto neblahou kapitolu našich dějin prožíval jako malý školák, ale přesto se mu vryla do paměti a možná tak i předznamenala jeden z okruhů jeho budoucích zájmů coby regionálního historika, totiž odboj a heydrichiádu na Pardubicku. Těmi dalšími pak jsou dějiny různých odvětví pardubického sportu, zejména atletiky, fotbalu, cyklistiky a tenisu. Své badatelské aktivity zúročil napsáním několika publikací (Kronika pardubického fotbalu, Kronika cyklistiky na Pardubicku, Kronika pardubického tenisu, 100 let atletiky v Pardubicích). Autorsky se podílel také na Knize o městě Pardubice a na publikaci Silver A a heydrichiáda na Pardubicku. Množství článků a studií publikoval na stránkách Zpráv Klubu přátel Pardubicka a v denním i odborném tisku.

Lásku ke sportu Radovan Brož nepochybně zdědil po svých rodičích, kteří byli členy AFK Pardubice, oba hráli tenis a otec také fotbal. Sám se věnoval řadě sportů, zejména atletice, kde byl jeho oblíbenou disciplínou běh na střední tratě. Po maturitě na pardubickém gymnáziu (v té době Jedenáctileté střední škole) vystudoval Vysokou školu pedagogickou v Praze a Fakultu tělesné výchovy a sportu UK. Od počátku 60. let působil jako profesionální trenér lehké atletiky v pardubickém Dynamu a od roku 1974 jako vedoucí trenér nově vzniklého Střediska vrcholového sportu mládeže. Zasloužil se o zřízení sportovních tříd na základní škole na Višňovce v 70. letech i o vznik sportovního gymnázia roku 1984, kde po revoluci zastával funkci zástupce ředitele. Spoluorganizoval atletické soutěže pro mládež a jako trenér vychoval řadu úspěšných svěřenců. Je rovněž autorem odborných publikací o tréninkové přípravě ve skoku dalekém.

Jako úspěšný člověk nemohl ani R. Brož uniknout pozornosti tehdejšího mocenského aparátu. I v tomto nerovném souboji však náš oslavenec obstál se ctí. Dvakrát odmítl nabídku Státní bezpečnosti ke spolupráci, později v 80. letech odmítl také podávat svým svěřencům anabolika. Při prověrkách na počátku normalizace mu přitížila kritika ministra školství Hrbka i rezoluce na podporu z armády vyhozeného Emila Zátopka. Ve funkci šéftrenéra sice mohl zůstat, musel však odevzdat cestovní pas. Přišel tak nejen o olympiádu v Mnichově roku 1972, ale na dalších 14 let i o možnost doprovázet své atlety na zahraniční závody. Odměny za jeho celoživotní práci se mu dostává až v nedávné době. Roku 2006 byl vyznamenán Medailí města Pardubice a v roce 2013 byl uveden do Síně slávy pardubického sportu.

Roku 1962 se R. Brož oženil se spolužačkou ze studií Annou Bouzkovou a postupně se jim narodily dcery Veronika a Renáta. V 90. letech přišla vnoučata a od letošního roku se těší z prvního pravnoučete. Jeho celoživotní kladný vztah ke sportu a pohybu se však nezměnil ani v seniorském věku, který rozhodně netráví v příslovečných papučích a na houpacím křesle. Stále aktivní tenista, cyklista a lyžař, který by si nedokázal představit zimu bez oblíbené krkonošské Weisovky a léto bez zamilované chalupy na jižním Plzeňsku, kde i v čase prázdninového odpočinku založil tradici tenisového turnaje.

Ve výčtu sportovních zálib také rozhodně nelze opomenout dostihy a zejména Velkou pardubickou. Poprvé slavnému závodu přihlížel roku 1946 jako desetiletý chlapec a od té doby v hledišti chyběl vlivem nepříznivých okolností jen dvakrát – jednou mu úctyhodnou sérii roku 1971 zmařilo atletické soustředění na Slovensku a podruhé důsledky covidové epidemie v loňském roce, kdy se závod musel uskutečnit bez diváků.

Redakční rada Zpráv KPP přeje svému milému kolegovi i nadále mnoho zdraví, štěstí, radosti a vitality a také ještě hodně ročníků Velké pardubické. Slovy písně přivezené československými legionáři - Mnoga ljeta živijó!