DVA NÁHROBKY RYTÍRU ZE SULIC VE SLEPOTICÍCH

Na první desce, vysoké 178 cm, široké 88 cm a značně poškozené sešlapáním, je zobrazena postava rytíře, které u levé nohy leží turnajská přilba a u pravé nohy rodový erb, z něhož je již rozeznatelný pouze klenot: postava v brnění stojící v loďce. Nápis, který byl umístěn po obvodu desky, je zcela odtesán. Jde s velkou pravděpodobností o náhrobek Petra Slepotického ze Sulic, který zemřel v roce 1581 a výslovně si přál být pohřben ve slepotickém kostele přesto, že v té době už měla vesnice jiného majitele.

Plochu druhé desky (výška 98 cm, šířka 195 cm) vyplňuje erb Slepotických ze Sulic a po obvodu a v horní části desky je místy poškozený nápis v novogotickém písmu: Letha pa: 1585 w autery po [nedieli prowodní zemrzel a zde polo]zen gest urozeny a statezny Rytirz Pan Girzik Slepoticzky ze Salizan           a Trzebechowicz [G M] Czisarze rzimského a Krale Czeskeho Rada a tuto tielo geho pochowano gest oczekawagiczi Przichod Sina Bozi[ho]. (pozn.: velikonoční pondělí připadlo v roce 1585 na 22. duben, provodní neděle tedy byla 28. dubna)  

Rod rytířů ze Sulic pocházel z Kouřimska (Sulice leží asi deset kilometrů jihozápadně od Říčan), odkud se v roce 1465 odstěhoval Heřman ze Sulic na Chrudimsko. Nějaký čas byl purkrabím na hradě Rychmburku, v roce 1470 získal od Jiříka z Poděbrad Slepotice (spolu s vesnicemi Turov, Čeradice, Moravany, Vejvanovice, Úhřetice a Úhřetická Lhota), ke kterým přibylo o několik let později zboží Domanice, darované králem Vladislavem,                a tvořené kromě Domanic okolními vesnicemi Mravín, Štěnec, Zalažany, Jenišovice, Voletice, Radim, Bělá, Hroubovice, Střítež a Hluboká. Když kolem roku 1510 zemřel, na svou dobu ve vysokém věku sedmdesáti let, mohli se jeho synové Markvart a Petr rozdělit       o poměrně značný majetek a dědictví oba ještě dál rozmnožovali, Petr například koupil Bezděkov (1543), dvůr v Chrudimi (1535) a ve Vysokém Mýtě (1547), Markvart prodal r. 1500 Čeňkovi Dašickému z Barchova Moravany a koupil místo nich v roce 1513 Zámrsk).  Petr ale po své smrti (1548) zanechal dceři Regině a synům Markvartovi, Jiřímu a Janovi nejen hodně statků, ale i pohledávek, a tak museli postupně část dědictví prodat. Slepotice s okolními vesnicemi prodal 14. února 1570 Jiří (od r. 1533 hejtman Chrudimského kraje) královské komoře za 2500 kop grošů a tím došlo k jejich spojení s pardubickým panstvím. Při prodeji si prostřednictvím Jiřího Adelsbacha z Damsdorfu na králi Maxmilianovi vymínil, že bude pohřben ve slepotickém kostele, což mu bylo také o patnáct let později splněno. Stejné přání vyslovil i Jiříkův bratranec Petr, který žil ve Vysokém Mýtě a zemřel 4. dubna 1581. Jiříkův jediný syn Heřman Diviš vlastnil Hradištko, Štěchovice a několik okolních vesnic, což všechno koupil jeho otec v roce 1571 z peněz, které získal za Slepotice. Heřman Diviš byl radou soudu nejv. purkrabství, ale zřejmě ne dobrým hospodářem, protože po jeho smrti (1599; byl pohřben v kostele sv. Františka ve Starém Kníně u Příbramě, kde je dochován jeho náhrobní kámen s velmi zdařilým erbem) musela vdova Kateřina z Lub a synové Jiří a Jan zadlužené Hradištko
v roce 1608 prodat. Oba bratři posléze zchudli natolik, že v roce 1623 ani nemohli být pokutováni za účast ve stavovském odboji. Podle všeho byli také posledními příslušníky rodu. 

Znak Slepotických ze Sulic: Červený štít se zlatou loďkou, ve které stojí stříbrný rytíř v pravé ruce s mečem hrotem opřeným o dno loďky a s levou rukou podepřenou v bok. Na štítu je položena kolčí přilba s točenicí a červeno-stříbrnými přikryvadly. Klenot tvoří figura ze štítu.

Literatura:

Ottův slovník naučný XXIII, Praha 1905

August Sedláček: Hrady, zámky a tvrze Království českého I., Praha 1882

Tomáš V. Bílek: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618, Praha 1882

Martina Hrdinová: Erby ctihodné šlechty slavného Království českého, Praha 2013