Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

PŮSOBENÍ GERŠTORFŮ Z GERŠTORFU NA PARDUBICKU

obrázek k článku V obci Svinčany stával již ve 14. století dřevěný kostel sv. Vavřince. V roce 1764 ho nechal tehdejší majitel choltického panství Jan Josef František z Thunu a Hohensteina, do kterého Svinčany spadaly, nahradit novou kamennou stavbou. Při přestavbě byla zrušena rodinná hrobka rytířů Gerštorfů z Gerštorfu a vyjmuté náhrobní desky z 15. a 16. století byly vsazeny do hřbitovní zdi a odtud později do zdi nového kostela. Jednalo se celkem o dvanáct náhrobků a podle nápisů na nich byli ve Svídnicích pohřbeni: Bernard Gerštorf (†1574), jeho manželka Anna z Ronovce (†1576), jejich syn Jiří (†1612) a dcera Alena provdaná Muchková z Bukova (†1595), děti Jiřího Gerštorfa Kateřina (†1592), Václav Vilém (†1599), Křišťan (†1602), Salomena (†1602), Jindřich (†1607), druhá Salomena (†1612) a syn bez udaného jména a data úmrtí. Poslední náhrobní kamen má nedokončený nápis a byl snad určen pro Jiřího manželku Johanku z Rokyc.

Nejstarší z těchto desek nese po obvodu a v horní části nápis „Letha mclxxiiii
w Autery przed Sw pawlem na Wiru Krzestianskau Obraceni […] Statecny Rytirz Pan
Bernart Gersstorff z Gersstorffu a na Cholticzyh ziwot swug dokonal. w tomto mistie
pohrzben gt. Odpocziwa Oczekawagicze przysstii Pana Nasseho Jeczisse Krysta“ a dolní
část vyplňuje rodový erb.
Znak Gerštorfů z Gerštorfu: Dělený štít s horním polem červeným a spodním
stříbrně a černě štípeným (barvy spodního pole byly často malovány opačně). Přikryvadla
červeno-stříbrná a černo-stříbrná, v klenotu klobouk (nejčastěji kreslený 

s vysokou červenou nebo černou homolovitou střechou a širokou stříbrnou krempou)
ozdobený kohoutími pery na jedné straně stříbrnými a na druhé černými.
Gerštorfové z Gerštorfu pocházeli z Lužice a byl to tak rozvětvený rod, že jeho
členy můžeme najít téměř po celé Evropě. V Čechách se začali objevovat ve 14. století
a prvním Gerštorfem, který se usadil na Pardubicku, byl hejtman Pražského
Hradu (1534–1537) a podkomoří království Českého (1541–1558) Jiřík. Ten v roce
1541 koupil od Diviše Slavaty z Chlumu a Košumberka podhořanský statek, od města 

Chrudim část Svinčan a od Diviše Choltického z Újezda polovinu choltického statku.
Druhou polovinu a zbývající část Svinčan získal následující rok od dědiců po Martinu
Rohovládovi z Bělé. Brzy potom se oženil s Kateřinou ze Svojšic, vdovou po Diviši
z Choltic a Benedovi z Nečtin, a po její smrti v roce 1546 koupil od svých nevlastních
synů Albrechta a Benedy z Nečtin svojšický statek. V roce 1548 mu král Ferdinand
postoupil Lipoltice zkonfiskované Václavovi Žehušickému z Nestajova. K tomu ještě
získal v roce 1556 Turkovice a Bukovinu od Viléma Trčky z Lípy a během patnácti let
se mu tak podařilo vytvořit celistvé zboží čítající šestnáct vesnic. Ještě před svou smrtí
Jiřík rozhodl, jak bude majetek rozdělen. Syn Bernart dostal choltický díl a vnuci Jiří
a Jindřich (děti již zemřelého syna Jana) díl svojšický a podhořanský.
Jiří nakonec převzal Svojšice a seděl na nich až do své smrti v roce 1597. Jeho dcera
Kateřina je o dva roky později prodala své tetě. Podhořanský Jindřich měl s Kateřinou
z Bydžína syna Mikuláše, který se statku ujal po otcově smrti v roce 1602. Sám
zemřel o šest let později a na Podhořanech hospodařili jeho synové Jindřich a Václav.
Bernart zděděný majetek, který obsahoval kromě městečka a zámku Choltic ještě
vesnice Chrtníky, Svinčany, Poběžovice, Tupesy, Loděnice, Urbanice, Lipoltice, Vicemilice,
Veselí a dvacet šest rybníků, ještě zvětšil koupí asi deseti vesnic od Viléma
Trčky, všechny ale zase brzy prodal a místo nich koupil v roce 1573 od Jiříka z Hrušova
Benešovice s tvrzí a od synovce Jindřicha vesnici Luhy a tři rybníky. Bernart
zemřel 19. ledna 1574 a byl pohřben do hrobky, kterou dal zřídit ve svinčanském kostele.
Benešovice po něm zdědila manželka Anna Andělovna z Ronovce, ostatní statky
synové Jiří a Václav, ale Anna spravovala celý majetek až do své smrti v roce 1576.
Teprve pak se choltického statku ujal Jiří. Ten se oženil s Johankou z Rokyc, paní
na Štěpánově, a za část jejího věna koupil v roce 1599 na manželčino jméno od své
neteře Kateřiny Mladotové (dcery Jiřího z Gerštorfu) svojšický statek. Svůj majetek
pak dál rozšiřoval: v roce 1601 získal od Adama Talacka Řeztoky a roku 1612 od Jana
Diviše Žerotína přikoupil tvrz a městečko Chroustovice, vsi Lhotku, Městec, Ostrov,
Opočno, Stradouň, Radhošť, Týništko. Nejen díky svému bohatství, ale i schopnostem
se Jiřík z Gerštorfu dostal mezi přední zástupce českého rytířského stavu. Dlouho zastával
úřad hejtmana chrudimského kraje, byl zemským soudcem a císařským radou.
Roku 1609 byl zvolen defenzorem České konfese. Zemřel 29. dubna 1612 a byl jako
poslední z mužských členů rodu pochován ve Svinčanech. O celé zboží se dál starala
vdova Johanka až do své smrti v roce 1620, potom si majetek rozdělili synové tak, že
Bernart Mikuláš dostal Řestoky a Svinčany, Štěpán Chroustovice a Svojšice a Jindřich
Choltice, které po jeho smrti v roce 1621 zdědil Štěpán.
To se však již blížil konec úspěšného působení východočeské 

větve Gerštorfů.
Oba bratři byli vyznavači České konfese, Štěpán byl zvolen stejně jako jeho otec jejím
defenzorem, po vypuknutí stavovského odboje se stal vojenským komisařem pro
chrudimský kraj a zúčastnil se volby Fridricha Falckého za českého krále. Po porážce
stavů se s nimi vítězná strana tvrdě vypořádala.
Štěpán Gerštorf byl nejprve odsouzen ke ztrátě veškerého majetku, ale královým
rozhodnutím z 28. ledna 1623 mu byla ponechána jedna třetina. Jeho statek 

Chroustovice odhadnutý na 39 555 kop míš. (o deset let dříve za něj Štěpán zaplatil
Janovi Divišovi ze Žerotína 65 000 kop) byl 11. srpna prodán Janovi Weberovi sv. p.
z Piesenbergu, statky Choltice a Svojšice odhadnuté na 54 827 kop 40 gr. získal Kryštof
Šimon sv. p. z Thunu. Štěpánovi měla být zaplacena suma 33 042 kop, k čemuž
ovšem měla posloužit i jemu zabavená hotovost 10 394 kop míš.
Bernart Mikuláš Gerštorf nedopadl o nic lépe. 23. května 1623 byl odsouzen
k propadnutí třetiny svého jmění a přišel tak o statek Svinčany, který 21. srpna koupil
za 23 320 kop míš. Kryštof Šimon sv. p. z Thunu, Žilovice, které 11. srpna získal Jan
Weber sv. p. z Piesenbergu za 13 855 kop, a o Řestoky, za které měl nový majitel Lev
Burjan hrabě Berka z Dubé zaplatit 18 656 kop míš., ale složil pouze 6 000 kop a zbývající
částku zaplatila až v roce 1630 vdova po něm. Celkem byly statky odhadnuty
na 64 415 kop míš., od toho byly odečteny dluhy ve výši 36 000 kop a 9 471 kop 40 gr.
jako třetí díl do královské pokladny, takže Bernartovi mělo zůstat 18 943 kop 20 gr.
Jak ale vyplývá z jeho dopisu z 25. května 1828, nedostal až do té doby od královské
komory ani groš.
Oba bratři se vystěhovali ze země (nejspíš do Saska) a tam po nich stopy mizí.
Jejich bratranci na Podhořanech Jindřich a Václav se stavovského povstání nezúčastnili,
takže o svůj majetek v konfiskacích nepřišli, ale nakonec sami v roce 1628 Podhořany
prodali.

 

Literatura:
Ottův slovník naučný X., Praha 1896.
Tomáš V. Bílek: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618, Praha 1882.
August Sedláček: Hrady, zámky a tvrze království českého I., Praha 1882.
August Sedláček: Českomoravská heraldika II., Praha 1925.
Karel Kabeláč: Kronika městečka Choltic, rukopis 1965.
Martina Hrdinová: Erby ctihodné šlechty slavného Království českého, Praha 2013.

 


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem