VRACÍME SE KE KLASIKUM PARDUBICKÉ VLASTIVEDY

Strúha mestská, založená Vilémem z Pernštejna krátce po r. 1500, sloužila mimo
jiné pohonu panského mlýna cp. 189 Pod sklípky pri Wernerove nábreží. Mlýn, postavený
asi r. 1507, prešel r. 1560 s celým mestem do rukou Ceské královské komory
a ríkalo se mu obecne Císarský; mlynáre dosazovala vrchnost. V rámci Raabových
reforem se správa panství koncem padesátých let 18. stol. provozování zrekla a dnem
1. ledna 1759 se stal Karel Palm prvním soukromým vlastníkem Císarského mlýna,
který tehdy mel tri složení a ctyri kroupové stoupy. Antonín Bubeník prikoupil r. 1811
sousední obecní mlýn cp. 13 v Pernštýnské ulici a Josef Bubeník r. 1854 další dum
cp. 12 v téže ulici. Tento celek trí domu zustal ve vlastnictví také Josefova bratra
Václava, který býval výtecným starostou mesta, i Josefa Odkolka, který byl posledním
mlynárem v Císarském mlýne. Casem se na podrobnosti zapomnelo, a tak byl nápis
Císarský mlýn umísten na dome cp. 12 v Pernštýnské ulici, odkud byl pri stavebních
úpravách v letech 1969/1970 právem odstranen. Celou usedlost koupilo r. 1910 mesto
a v rámci regulace Chrudimky provoz zastavilo.
Zatím co oba domy v Pernštýnské ulici odolávaly, vlastní mlýn chátral a jeho neladná
zrícenina byla roku 1969/70 pri peclivé renovaci, provádené památkovou pécí,
odstranena. Vkusne a pietne byl zachován jen kus celní zdi (do ulice Pod sklípky) 

se dvema historicky cennými nápisy; ten latinský s letopoctem 1596 a jménem císare
Rudolfa II. byl puvodne osazený ve mlýnici a byl na venkovskou zed prenesen r. 1910.
Dum cp. 13 v Pernštýnské ulici, o kterém již byla rec, získala obec smenou r. 1531.
Téhož roku postoupil Vojtech z Pernštejna mestu jedno sladové kolo ze sousedního
panského mlýna, nacež dali konšelé probourat zed a v takto získaném obecním mlýne
postavili také mlýnské kolo s kamenem a pozdeji také dve kroupové stoupy. V mestském
poctu však cteme r. 1636 záznam: „Mlejn obecní, v nemž se predešle náchlební
mlynár choval a každého roku vetší náklad, než-li zisku z neho pricházelo, na nej od
obce cinen byl, z bedlivého uvážení toho roku pronajat jest v sume 45 kop míš.“
Roku 1759 se otcové mesta zrekli dalšího provozu vubec a mlýn téhož roku prevedli
do soukromých rukou v podobe „vecného pronájmu“. Od r. 1811 splývá, jak
víme, osud bývalého obecního mlýna s osudem mlýna Císarského.
Z pardubické kroniky
Pri hloubení Strúhy mestské zrídil Vilém z Perštejna r. 1507 pri jejím západním
konci – tedy v prostorách pred dnešním zimním stadiónem – mlýn, kterému se podle
sousední soukenické valchy nejdríve ríkalo Podvalchovní, ale již v mestském poctu
z r. 1563 se vyskytuje název Valcha, který se obecne vžil; mlýn byl vybaven právem
šenku. Podle mlynáre Jana Cržka – zemrel r. 1626 – se také hovorilo o mlýnu Cržkovském.
Roku 1626 koupila mlýn obec, ale valne se nepotešila, nebot stavení shorelo
r. 1631, 1639 a 1645 a bylo r. 1646 vyvráceno vichricí. Obec mlýn r. 1764 zase prodala
a r. 1841 jej koupil Jan Perner, rodák z Bracic a otec ing. Jana Pernera, vynikajícího
stavitele trati Olomouc – Praha. Mlýn dostal syn Josef Perner a pak se vystrídalo
nekolik vlastníku, až podnik r. 1909 koupili bratri Egon a Karel Winternitz, majitelé
hospodárství v dnešní tríde 17. listopadu. Ti jej pak smlouvou ze dne 4. kvetna 1910
smenili s obcí za pozemek na Chrudimce Mezi mosty, nacež obec mlýn Valchu téhož
roku zrušila.
Na Chrudimce bylo ostatne nakupeno hned nekolik mlýnu.
Na levém brehu stál u dreveného mostu – byl r. 1910 nahrazen dnešním mostem
železným – na Belobranském námestí mlýn, kterému se podle Václava Kohouta
(druhá polovina 16. století) ríkalo Kohoutovský. Po r. 1591 postavil Petr Kaucký v sousedství
ješte jeden „mlýnec“ a ponevadž se v blízkosti vybíralo v Labské ulici clo cili
mýto, ríkalo se mu Mlýn podle celny. Mlynáre Matyáše Vlacha potkal však r. 1645
týž osud, jako tolik obcanu mesta, jichž usedlost byla „za prícinou fortificati mesta
Pardubic a zámku JMC pred neprítelem od soldatesky do gruntu spálena, demolírována
a z vetšího dílu do šance pojata“. Rozvaliny Mlýna podle celny venoval Antonín
Podhájský r. 1734 obci, Kohoutovský mlýn byl zrušen r. 1910. 

U téhož mostu stál na pravém brehu Chrudimky další mlýn, zvaný podle Bartolomeje
Ledna (1638 až 1644) Lednovský. Pekárna, která pri nem byla v 16. století zarízena,
vyhorela r. 1645 a nebyla více obnovena. Mlýn koupila r. 1898 obec a v rámci 

regulace Chrudimky byl r. 1910 zrušen. Na míste Lednovského mlýna a trí sousedních
staveništ postavila obec v letech 1910/1911 hydroelektrárnu, z níž dnes zbývají
jen holé zdi.
Celkem týž osud mel tretí mlýn Mezi mosty, který mel také právo šenku a byl
podle mlynáre Jana Pekárka (1515) nazýván Pekárkovský. Zájem byl znacný, k mlýnu
patrily také polnosti, olejna, rybolov až k ústí Chrudimky do Labe a haltýre. Mlýn byl
rovnež zrušen r. 1910, ale pozemek se stal r. 1924 soucástí stavenište automatického
mlýna Mezi mosty.

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 1-2/2023