Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
31.03.2024 09:00

Přes střechu Evropy

Pustá Kamenice - Žižkov - Borová u Poličky. Délka trasy 10 km. Odjezd 9:02 ČD. Návrat 16:56 ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

31.03.2024 09:30

Velikonoce v Polabí

Valy – Mělice – Lohenice - Přelouč. Délka trasy 5,5 km. Odjezd 9:30 ČD (LETNÍ ČAS). Návrat 12:37 – 14:37 ČD Os, 13:05 – 14:05 R. Ved: M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.04.2024 18:00

Archeologický průzkum v Pardubičkách

Přednáška Mgr. Tomáše Čurdy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

06.04.2024 14:00

Komentovaná prohlídka Automatických mlýnů

Pročleny Klubu přátel Pardubicka. Sraz před areálem Automatických mlýnů. Vstupné 200 Kč / 140 Kč zlevněné. Přihlásit k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka v úterý nebo ve čtvrtek 10-12 a 14-17 hodin.

typ akce: Výlety do historie

17.04.2024 18:00

Nálety na Pardubice

Přednáška k 80. výročí spojeneckých náletů na Pardubice v roce 1944. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenckého náměstí. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

POCÁTKY CHEMIE V PARDUBICÍCH

obrázek k článku V klubovém casopise Ceské genealogické a heraldické spolecnosti byly publikovány pameti málo známého ceského chemika Otokara Rosama (1862–1943). Poslední etapu svého pracovního života strávil tento chemik v Pardubicích. Zde zarizoval vybudování a rozbeh výroby významných a dodnes proslulých chemických továren. Z jeho pametí vyjímáme tu cást vzpomínek, která se týká našeho mesta. Rosam vystudoval obor technické chemie na pražské Technice. Všechny státní zkoušky složil s vyznamenáním. Po studiích ho jeho profesor Josef A. Preis prijal jako svého asistenta. Do prvního zamestnání nastoupil Rosam u firmy Hartman a Lucke v Mülheimu nad Rýnem na míste chemika. Poté ho prijal pražský podnikatel Brdlík, který koupil vhodné pozemky v Kralupech. Rosam zde vedl stavbu a rozbeh továrny na destilaci dehtu. V Kralupech se v roce 1896 oženil s dcerou místního pošmistra F. Kreysovou, se kterou mel do roku 1900 dve deti. S celou rodinou se pak prestehoval do Petrohradu, kde prišla na svet ješte dcera Antonie a syn Dimitrij. V Petrohrade rídil provoz továrny na zpracování dehtu a výrobu dalších chemikálií – nitrobenzol, kreolin, lysol atd. Pomáhal také zarizovat továrnu na korkovou izolaci, stavel sušárny, transmise, apod. Poté co nastal nedostatek uhlí a továrna se stala nesolventní, našel si Rosam na inzerát místo v Saském Švýcarsku ve meste Lohmen v továrne Dr. Walter Miersch. Ovšem tato firma se brzy dostala do financních potíží, a tak si našel nové místo jako „závodní“ v destilaci dehtu firmy Gustav Schulz ve meste Bochumi ve Westfálsku. Na této štaci se mu narodila dcera Jitka. Ovšem Bochumská továrna se potýkala s nedostatkem uhlí, problémy ve výrobe a rok poté, co odtamtud Rosam odešel, prešla na úplne jiný obor. Prvního ríjna 1908 nastoupil Rosam znovu v továrne, kterou stavel – u svého bývalého šéfa Brdlíka v Kralupech. Zde byl cinný až do roku 1911, kdy továrnu prevzala firma Medica. Ve firme Medica pak setrval až do roku 1919, kdy byl propušten. A dále už jsou slova samotného Otokara Rosama.

„Po vystoupení u Medicy hledal jsem místo v Cechách, ale marne až mne prof.
Plzák doporucil na místo do nove se zarizující Akciové továrny na látky výbušné
v Praze jako administr. riditele. Byl jsem prijat. Zpocátku bydlil jsem v Kralupech,
pak v Praze, kde mne prof. Plzák prenechal svuj byt v Praze a sám se odstehoval do
své vily v Revnicích. Do továrny do Pardubic jsem jezdil drahou. Když se pan profesor
do Prahy stehoval, prestehoval jsem se do Bohdance u Pardubic do Lázní a tam bydlil
do té doby až nám byly ustrojeny byty v továrne. V továrne byl jsem pri zakládání,
prijímání nutných delníku k predbežným pracím pri výrobe oplocení, stavbe vlecky,
vyplácel delníky, obhospodaroval pole a lesy, káceli jsme v lese místa pro tovární
objekty, pro vlecku. Stavbu provádela firma Wild a Becka, plány k továrním budovám
vypracoval architekt Ježek. Dríví získané kácením bylo z cásti spotrebováno pri stavbe,
z cásti srovnáno jako palivové dríví a upotrebováno na stojany pro parovody. Po
vlecce, jakmile byla prevzata od reditelství drah, svážel se materiál ku stavbe, privážely
se stroje. Mel jsem dohled na adaptace staveb ve dvore, kde se z bývalého špýcharu
utvorila kantýna a úradovny pri stavbe. Mojí povinností byla také správa skladište,
které neustále rostlo, až se pro ne postavila velká budova, kde se nalézaly miliony
ruzných potreb ku stavbe, instalaci, a pod. Když se zacalo s provozem, zprvu cerný
prach, pak výbušniny bezpecnostní, pak dynamit, pozdeji byly mne predány skladište
hotových výbušnin v lese se nalézající a expedice výbušnin, která byla predpisy
vázána velmi prísne. K tomu mel jsem expedienta, který z pocátku vedl nemocenskou
pokladnu, než se stal expedientem a dodnes v továrne zamestnán jest. Nejposlednejší
tovary byla nitrocelulosa a prachy bezdýmné (tritol a pikrová kyselina). Pro výrobu
nitrocelulosy a dynamitu postavena byla velká budova na výrobu dusicné kyseliny,
kotle na smesi nitracní kyseliny, zpracování zbytku nitracních kyselin, pak továrna
na kyselinu sírovou syntetickou, pak výroba dusicné z amoniaku, který byl z pocátku
kupován z Mariánských hor, pak vyrábena ze vzduchu a vodíku. Tou fabrikací
zajímala se továrna sesterská, která se pak premenila na Synthesii se základním kapitálem
oddelene od Explosie. Zakoupila si od Explosie pozemek a vystavela továrnu
zvláštní, mela svoje úrednictvo i úctování úplne oddelené od Explosie. Pribrala ješte
výrobu umelých hnojiv, síranu amonného, dusicnanu amonného.
V dobe, kdy jsem byl cinným v Explosii, meli jsme pouze 2 vetší explose. Jednu
ve výrobe bezpecných výbušnin, kde byli 3 mrtví, a jednu velkou explosi ve výrobe
dynamitu, kde bylo 5 mrtvých. Po explosi druhé nastalo vyšetrování škod vzniklých
explosí u sousedních obcí a musil jsem s advokátem a znalcem stavebním po okolních
místech vyšetrovati a škody odhadovati a vypláceti. Vdovám po zahynulých delnících
byly vypláceny znacné obnosy a detem každému po 10.000 korunách splatných po
zletilosti. V továrne byl ustanoven hasicský sbor pozustávající z 24 hasicu a konána
pravidelná cvicení. Byly opatreny 2 stríkacky velké, vozy pro vodu, hydranty na
všech místech, kde bylo nebezpecí požáru. Jímky v lese na 6–10 m3 vody stálé. Protože
množství vody pro továrnu ze studní v továrne založených více nedostacovalo, byla
založena vodárna prímo u Labe se dvema elektrickými cerpadly a rourovody dvema
až do továrny. Koupe pozemku, vymezování pozemku pro rourovody obstarával jsem
sám s advokátem pardubickým.
První léta provozu mela továrna technického reditele Anglicana Wilsona, pozdeji
vedl technicky továrnu reditel Kratochvíl, a když ten odešel, reditel Aleš. Generálním
reditelem celého podniku byl generál Husák až do zabrání Cech do protektorátu nemeckého,
kdy místo generálního reditele je zástupce generálního reditele Aleš. Místo
moje bylo slušne honorováno a s mými pracemi byla spolecnost velmi spokojena, což
mne pri odchodu v lichotivém prípise potvrdila.
Továrna prospívala a vyplácela celou dobu 10 % dividendu ze základního kapitálu
60 milionu korun. Podílníky byli Anglicané, Francouzové a Živnobanka, Škodovka.
Akcie na burze nebyly jen v pevných rukách.
V dobe, kdy jsem byl zamestnán v Explosii, roznemohl jsem se na kámen. Byl
jsem operován v sanatoriu v Podole a pobyl tam 2 ½ mesíce. Pak se vrátil na své staré
pusobište. Z továrny jsem vystoupil 31. prosince 1931, když mne bylo 69 let a od té
doby žiju na pensi.
Na pensi mne ješte pronásledoval zánet stredního ucha, se kterým strávil jsem
6 nedel v nemocnici pardubické a zbylo mne po nemoci ohluchnutí levého ucha
a zeslabení sluchu v uchu pravém.“
Literatura:
Genealogické a heraldické listy 3/3021.
Kohárová Marta: Ke vzniku Explosie Semtín, Zprávy KPP 9/10, 1988, str. 224.
Kohárová Marta: Jak se hledalo místo pro výstavbu Explosie, Zprávy KPP 11/12, 1988,
str. 275.
Kohárová Marta: Z dejin Explosie Semtín, Zprávy KPP 9/10, 1989, str. 217.
Synthesia – prehled historie, Zprávy KPP 11/12, 1994 – vlož.
Synthesia 1920–2010 historická data, Zprávy KPP 5/6, 2010, kartotéka Dr. Theina.


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem