BROUCI NA PARDUBICKU PRED 100 LETY

Na samém zacátku mého „entomologického období“ byla náhoda. Vracel jsem se
ze školy (chodil jsem na sportovní – atletickou školu na tehdejší Makarenkovo námestí,
dnešní Benešovo, do sedmé trídy). Atletiku jsem miloval a dostal jsem se od hodu
oštepem pres sprinty až ke skoku dalekému k trenérovi Radku Brožovi. U vchodu
pristál velký zelený kovove lesklý brouk – prímo na desku na zvoncích. Byl nádherný.
Poznal jsem, že jde o tesaríka s neobvykle dlouhými tykadly. Na výtah jsem zapomnel
a bral schody po trech. Doma se zmocnil velké zavarovací láhve a brouka „ulovil.“2
Psal se srpen roku 1977 a já se vrátil práve s rodici z Bulharska, z mesta Balcíku,
ležícího jižne od strategicky významného mysu Kaliakra. Vrátil jsem se s pytlem zkamenelin
morských živocichu (mekkýšu), protože poblíž botanické zahrady v Balcíku
a známého mola, kde na konci stojí sochy dvou tucnáku, velký bagr prohluboval morské
dno a vyhrabal na hromadu velké množství „pokladu“ z more. Ale zkameneliny musely
stranou, protože zacala práve éra entomologie a ctení knih o hmyzu a broucích.3
Ješte ve stejný den jsem na bocní strane našeho paneláku chytil (Polabiny IV.,
tehdejší ul. s trochu nesmyslným názvem Ríjnové revoluce 412) tesaríka borového.
Byl to vubec podivuhodný den!4 K veceru jsem na zahrade „Radost“ poblíž Rosic nad
Labem chytil ješte tretího brouka – strevlíka fialového.5
Neco podobného jako Ch. Darwinovi, o jehož príhode se zminuji v poznámkovém
aparátu (c. 3), se mi stalo pri dobrodružné „entomologické výprave“do Vrbatova Kostelce.
Tam jsem chytil do ruky strevlíka kožitého, našeho nejvetšího strevlíka a jednoho
z nejvetších v Evrope. V okamžicích bezmezné radosti jsem ho pozdvihl pred
svuj oblicej. Brouk reagoval tak, že pro svoji záchranu vystríkl odporne zapáchající
tekutinu prímo do mého oka (což strevlíci na svoji obranu delají). S výkrikem jsem
bežel k nejbližšímu potoku, který jsem pred chvílí míjel a namocil oblicej do vody.6
PhDr. Petr Borovec, Ph.D., Pardubice:
BROUCI NA PARDUBICKU PRED 100 LETY
(ANEB PROC UŽ BROUKY NENAPICHUJI NA ŠPENDLÍK)
V oblasti Rabštejnské Lhoty (poblíž dnes již rekonstruované zríceniny hradu)
jsme s bratrem chytili jednoho z našich nejkrásnejších strevlíku – strevlíka vráscitého
(též se používá název svraštelý).7
Na další entomologickou výpravu jsme zamírili na kolech na Slovensko do oblasti
Semerova a okolních lesu a polí. Meli jsme „namíreno“ za puchýrníkem lékarským
a majkou fialovou (též majkou duhovou). Všechny tri druhy brouku patrí k našim
nejjedovatejším. Meli jsme štestí a všechny tri brouky ulovili. Puchyrníka kousek za
Semerovem v lesích, kde jsme objevili i kremicité kusy zkamenelého dreva. Majku
fialovou poblíž Levic (kousek dál na východ od Semerova) a konecne majku duhovou
ve Dvorcích nad Žitavou.8
Ve Vráblech poblíž Nitry s nádherným hradem Zoborem jsme rozšírili naši entomologickou
zálibu o motýly (Lepidoptera). Naší první koristí byl prástevník medvedí,
chycený do sítky, vyrobené „podomácku“ na spadlém telegrafním sloupu (poblíž kostela
sv. Martina).9
Velkým dobrodružstvím s nádechem až legracním byl marný pokus o ulovení otakárka
fenyklového poblíž tehdy rozvodnené Žitavy. Nádherne zbarvený a velký motýl
usedl na kvet velkého bodláku. Následovalo „kouzelné mávnutí“ entomologické sítky,
která se zachytila za ostny velké rostliny a vzápetí se roztrhla. Otakárek zakroužil
nad pastvinou a vznesl se elegantne k výšinám špicatých topolu. Následovalo velké
zklamání, které jsme trochu zmenšili nálezy brouku pod kravinci, kterými byla pastvina
poseta.10 Jiste odporná práce pro laika, nádherná práce pro nadšeného entomologa
a objevení napr. hrobaríka cerného.
Nejvetší dobrodružství s nejvetším naším a zároven evropským broukem, rohácem
obecným, probehlo na severovýchodním Slovensku na Zemplínské Šírave (údolní
nádrž Domaša). Nedaleko je známý Dukelský prusmyk a obec Vyšnij Komarnik, kde
Soveti poprvé vstoupili pri osvobozování budoucí CSR na naše území. Tehdy me historie
sotva zajímala (muj tehdejší uc. dr. Jirí Kotyk promine, myslel jsem to tak, že osvobozování
Slovenska a následné SNP me nechávalo chladným, ne tak dejiny Egypta ci
dobytí Mexika…), entomologie mela rozhodne prednost! Samec roháce obecného nám
utekl, samicku jsme chytili!11 Ale vzápetí jsme pustili. Nemeli jsme tak silné entomologické
špendlíky, kterými bychom „provrtali“ její krunýr. I tak jsme meli velkou
radost, že jsme drželi toho nádherného velkého brouka v ruce.
Když jsem u tech entomologických špendlíku, za totality bylo vubec težké sehnat
cokoliv ohledne entomologie, od zmínených cerných ruzne silných špendlíku, pres
cerné krabice na sbírky až po ochranné chemické prostredky, které vám chránily
vaše šestinohé poklady od sežrání napr. mravencu (v Polabinách byli tehdy nechvalne
proslulí malí, rezaví „faraóni“).
Nekteré entomologické veci se daly sehnat na burzách. Tech bylo ale jako šafránu!
Naštestí se jednou do roka konala v Pardubicích na Olšinkách pravidelne entomologická
burza (ale byly tam k videní i lastury a minerály s horninami) vždy, pokud
si dobre pamatuji, první sobotu v únoru. Jenomže já jsem chodil do základní
školy a byl jsem švorc! Pamatuji si, že za peníze, které jsem dostal k narozeninám 

od mých rodicu, jsem si koupil tesaríka alpského, který byl tehdy na burzách zakázaným
broukem. Koupil jsem v rohu místnosti za jakousi plentou od „pokoutného“
sberatele. Okamžite se brouk stal chloubou mé sbírky.12
Úvodní cást svého vzpomínkového „šestinohého“ alba nemohu zakoncit jinak,
než titanem, nejvetším broukem sveta, který byl dlouhou dobu považován za pouhou
entomologickou legendu.13 Poprvé jsem ho videl na burze v Pardubicích, podruhé
na entomologické výstave v Hradci Králové. Tehdy jsem ješte netušil, že se v r. 2015
dostanu do míst, kde tento obr z ríše brouku žije, reky Rio Negro a Rio Branco. Brouka
jsem pochopitelne nevidel a tudíž ani nechytil. To bych musel mít neuveritelné štestí!
Ale i tak jsem si prišel na své. V cínské Šanghaji jsem v noci v parku objevil
nádherného a velkého roháce, v brazilském Rio Asara a Rio Mamori videl nádherné
modré motýly rodu Morpho, v egyptské Sakkáre u Džosérovy pyramidy „honil“ velké
cerné potemníky, v peruánském Machu Picchu videl „tance“ nádherných motýlu, totéž
v mexickém Tulumu na brezích Pacifiku. Stejné nádherné divadlo jsem videl v NP
Yala na Srí Lance i na portugalském ostrove Madeira, poblíž hl. mesta Funchalu. Zažil
jsem „déšt“ kobylek na Velké cínské zdi a „déšt“ mravencu poblíž soutoku Rio Negro
a Rio Amazonas. V Chorvatsku na souostroví Koronati („Ostrovy koruny“) mi na celo
pristála velká cikáda a to samé se mne stalo i pri vstupu do tureckého Efésu poblíž
mesta Selcuk…! Zkrátka má entomologická duše dostala bezpocet zážitku!

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 1-2/2023