Zveme Vás
04.06.2023 08:00
Posázaví - Stvořidla
Vilémovice - Stvořidla - Světlá n Sázavou. Délka trasy 14 km. Odjezd 8:01 h.ČD, návrat 18:06 h.ČD. Ved. L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.06.2023 09:25
Krásné duby na sever i na jih od Heřmaňáku
Klešice – Nová Doubrava – zámecký park. Délka trasy 5-6 km. Odjezd v 9:25 Bus z autob. nádr., návrat ve 14:31 (16:09) BUS. Vede M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy KPP.
typ akce: Turistické vycházky
11.06.2023 06:15
Helfštýn
Lipník n Bečvou - hrad Helftýn - Lipník n Bečvou. Délka trasy 12 km, Odjezd 6:18 h. ČD, návrat 17:44 h. ČD. Ved. L. Kvapilová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
11.06.2023 08:05
Z Kočičího hrádku Vilemíninou stezkou
Slatiňany – hřebčín – podle Chrudimky - Bonet. Délka trasy 6 km. Odjezd BUS v 8:05 h, návrat ČD v 15:33 h. Vede M. Timarová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy KPP.
typ akce: Turistické vycházky
18.06.2023 07:05
Přírodní park Orlice
Délka trasy 18 km. Odjezd 7:07 h. ČD, návrat 17:00 / 20:00 h. Bus + ČD. Ved. Z. Řehák. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Longenovy Pardubice?
Nedá se říci, že by Pardubice byly bohaté na významné rodáky. Ale jestliže se takové osobnosti najdou, dalo by se očekávat, že na ně rodné město nebude zapomínat a naopak se k nim bude aktivně hlásit. Pokud jde o uměleckou oblast, bývá toto živé sepětí rodiště a rodáka často vyjadřováno kulturními akcemi, jako jsou v našem sousedství např. Jiráskův Hronov, Šrámková Sobotka, Poláčkův Rychnov a pod. Neměly by podle těchto vzorů vzniknout také Longenovy Pardubice?Není pochyb, že velká část čtenářů na tuto otázku odpoví zase jen otázkami. Longen? Kdo to je? Nejde tu o přehnaný lokální patriotismus? Odpověď na tyto otázky je třeba formulovat poněkud obšírněji. Ale ještě před tím je možno pochybovače přesvědčit, že přinejmenším dvě díla tohoto^našeho rodáka znají velmi dobře. Stačí uvést názvy : C. k. polní maršálek a Anton Špelec, ostrostřelec. Ano, autorem těchto dnes již klasických komedii a podle nich zpracovaných filmových scénářů je E. A. Longen.
Kdo tedy byl - anebo lépe - kdo je Emil Artur Longen, vlastním jménem E. A. Pittermann? Je to všestranný umělec, který se narodil 29. července 1885 v Pardubicích. V šestidílné Malé encyklopedii, kterou v roce 1986 vydala Akademie věd, následuje za jeho jménem výčet těchto profesí: herec, režisér, malíř, spisovatel a dramatik, žurnalista a divadelní ředitel. I tento bohatý výčet naznačuje, že v první třetině našeho století se E. A. Longen řadil k nejvýznamnějším a nejčinorodějším představitelům české kultury. Patní skutečně mezi hybné síly tehdejšího dění.
Nejprve se mu v Praze dostalo odborného malířského vzdělání (dal podnět k založení známé malířské skupiny, která nesla název Osma), ale od malování odešel, jeho doménou se stalo především divadlo. V letech 1906-1925 prošel některými pražskými kabarety. Divadelní prkna okusil i v Brně, Lublani a v Berlíně a krátce též u kočovné společnosti. Napsal snad stovky skečů, aktuálních frašek i celove černích her. Důležitým mezníkem v jeho tvorbě bylo založení vlastní Revuální scény (vydržela však jen dva roky), kde mj. vůbec jako první uvedl dramatizaci Haškova Švejka a Kischovy Tonky Šibenice.
Velký význam měla též Longenova spolupráce s Vlastou Burianem, nejtěsnější ze jména po roce 1925, kdy Burian založil vlastní samostatnou scénu. Longen tak přímo ovlivňoval jeho repertoár. Z „habsburské" tématiky vedle Polního maršálka napsal také hry Osud trůnu habsburského a František Ferdinand ďEste. Ještě roku 1939, tň roky po Longenově smrti, uvedl Burian jeho veselohru „Děkuji, bylo to krásné". Za zmínku stojí také protinacistická hra „Kancléř Moser", kterou napsal společné s Ferencem Futuristou pro jeho scénu v Rokoku.
Od roku 1929 se E. A. Longen více věnoval i filmu. Z jeho scénářů je možno uvést Hrdinného kapitána Korkorána, Pobočníka jeho výsosti, Přítele bohémy a Aféru plukovníka Rédla, kde se uplatnil i herecky v titulní roli. Nejúspěšnější C. k. polní maršálek s Vlastou Burianem byl natočen režisérem Karlem Lamačem v roce 1930.
Jako spisovatel vydal knihu Král komiků, inspirovanou spoluprací s Vlastou Burianem, a životopisný román Herečka, jehož předlohou byly osudy jeho manželky Xeny, významné herečky a divadelní pracovnice, která ve svých 37 letech zvolila dobrovolný odchod ze života. Longen byl často pro svou snahu o vytvoření lidového divadla spojován s levicovou avantgardou. Jako řada jeho vrstevníků i on byl zasažen vzedmutou revoluční vlnou, ale z ní odvozená očekávání nesplnil. Dogmatici jeho svéhlavému talentu vytýkali formalistické experimentování a ústup od ideologizovaného humoru.
Když Emil Artur Longen 24. 4.1936 jako teprve padesátiletý v Benešově zemřel, zanechal za sebou zejména na poli lehčích (ale obtížných) žánrů opravdu hlubokou brázdu a jeho jméno se stalo nepominutelnou součástí české divadelní historie. Čas prověňl životnost jeho díla, které se vždy znovu, byť s přestávkami, vrací na repertoár.
V roce 1996 uplyne od Longenovy smrti šedesát let. Nebyla by to pro Pardubice vhodná příležitost, aby svému opomíjenému rodáku alespoň trochu splatily dluh a zároveň se tím i více „zviditelnily"? Východočeské divadlo by k tomuto výročí (a nejen k němu) mohlo nastudovat některou jeho veselohru a zároveň by se mohlo v Pardubicích uspořádat symposium k Longenovu dílu. A mohlo by se možná i uvažovat o Longenových Pardubicích, t.j. o festivalu komediálního divadla, který by se v určitém intervalu mohl v Pardubicích pravidelně pořádat. Podobně se v Novém Městě nad Metují konávaly soutěžní přehlídky českých filmových komedií.
Do Pardubic by se tak se svými nejlepšími veseloherními inscenacemi mohla sjíždět česká profesionální divadla a konfrontačně tu demonstrovat současnou úroveň tolik potřebného divadelního humoru. (Ostatně ani ochotníkům - ovšem po vlastní linii - by tato festivalová myšlenka nemusela být cizí).
V případě, že by se město této příležitosti chopilo, bylo by asi vhodné zainteresovat Ministerstvo kultury a jeho Divadelní ústav i herecky svaz. Ať už se tyto návrhy zdají nebo nezdají realizovatelné, jedno je jisté: Pardubice by se měly ke svému slavnému rodáku důrazně přihlásit; když ne výše uvedeným způsobem, tak alespoň pamětní deskou.
