Prahou podél Rokytky
Praha-Běchovice - Počernický rybník - Zámecký park - Rozhledna Doubravka - Praha-Kyje. Délka trasy 9 km. Odjezd v 8:09 vlakem z hl.n., návrat v 15:55 hod. ČD. Vedoucí L. Kvapilová. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Arboretum Žampach
Autobusový výlet pro předem přihlášené účastníky z řad členů Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Bozkovské Dolomitové jeskyně
Bozkov-Palackého stezka kolem Kamenice-Riegrova stezka kolem Jizery-Semily. Délka trasy 12 km. Odjezd v 6:55 hod. z hl.n., návrat v 15:04 (17:04) hod. ČD. Vedoucí Z. Řehák. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Srdcem Českého krasu
Srbsko - Svatý Ján pod Skálou - Beroun. Délka trasy 12 km. Odjezd v 7:10 hod. vlakem ČD z hl.n., návrat v 16:11-17:11 hod. ČD. Vedoucí J. Skotnica. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Larischova vila a Památník Zámeček
Pouze pro předem přihlášené účastníky. Přihlásit se k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Výlety do historie
Ze vzpomínek soudní úřednice – 4. část

Jednoho dne k němu přišla jedna rozvedená paní a stěžovala si, že manžel raději nepracuje, aby nemusel platit na své děti. Debata se značně protáhla, ale protože žadatelka byla cnostná, byl úředník odkázán do příslušných mezí s takovým elánem, že to bylo slyšet po celé soudní budově. Don Juan se polekal, zvláště když slyšel výhrůžku, že si zajede žadatelka ke krajskému soudu do Chrudimě, aby informovala nadřízený orgán, jaké má u okresních soudů úředníky. Na otázku, jak se jmenuje, sdělil zajíkavě, že se jmenuje Koudela. Pak bylo slyšet jen třísknutí dveří a soud opět měl svou vznešenou tvářnost. Dotyčná paní druhého dne jela do Chrudimě. Od poloviny 19. století byl krajský soud v Chrudimi nadřízeným orgánem okresních soudů náležejících do příslušného kraje. Byla poslána k příslušnému referentovi, byl to soudní rada, který měl debatu s jiným radou ve své kanceláři. Oba byli oblečeni v talárech a stěžovatelce připadali velmi vznešení. Na otázku, co si přeje, vyprávěla zajíkavě o svých trampotách s neplatícím manželem a o milostných návrzích, které měly zdánlivě ovlivnit příjem alimentů. Na konec se rozplakala. Oba radové ztrnule poslouchali o tom neřádstvu, které se provádí u okresního soudu v Pardubicích. Pak jí jeden podal židli, druhý natočil sklenicí vody a nutil ji, aby se napila. Když se poněkud uklidnila a mohla souvisle pokračovat, ptali se uděšení radové, zda ví, o koho se jedná.
„Koudela se jmenuje, páni radové, slyšíte dobře, je to Koudela:" Oba radové se dívali mlčky na sebe. „Tak Koudela, kdo by to řekl!" na to jeden povídal tiše. „To tak bývá, tichá voda břehy bere," filosofoval druhý. Po chvíli ticha zvolal jeden: „Koukejme, starej Koudela, kdo by to od něj čekal?"
Stěžovatelka se domnívala, že jí soud nevěří a proto zvolala: „Nikdy bych si nedovolila před soudem lhát, to, co jsem vám řekla je pravda pravdoucí a mohu vám to před tím Koudelou odpřísáhnout."
„My vám to, milá paní, věříme," uklidňoval ji soudce. „Ale když se to včera stalo jistě víte, jak ten Koudela vypadal, můžete nám ho popsat? Byl velký nebo malý, mladý nebo starý, mluvte!"
„Tak to můžu," zněla vítězná odpověď „Byl střední postavy, tlustý a měl černé vlasy česané do čela."
Oba radové se dali do smíchu. A když se překvapeně na ně dívala, řekl rada: „Ukažte nám svou legitimaci, vyšetříme si váš případ a pokud bude možno, budeme vám hledět pomoci. A pamatujte, si milá paní, že to Koudela nebyl. Kdo to byl, to ovšem my víme a vyvodíme z toho důsledky."
A pak stěžovatelka uklidněné odešla.