Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
22.05.2022 08:05

Prahou podél Rokytky

Praha-Běchovice - Počernický rybník - Zámecký park - Rozhledna Doubravka - Praha-Kyje. Délka trasy 9 km. Odjezd v 8:09 vlakem z hl.n., návrat v 15:55 hod. ČD. Vedoucí L. Kvapilová. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

28.05.2022 08:00

Arboretum Žampach

Autobusový výlet pro předem přihlášené účastníky z řad členů Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Přírodovědné vycházky

29.05.2022 06:55

Bozkovské Dolomitové jeskyně

Bozkov-Palackého stezka kolem Kamenice-Riegrova stezka kolem Jizery-Semily. Délka trasy 12 km. Odjezd v 6:55 hod. z hl.n., návrat v 15:04 (17:04) hod. ČD. Vedoucí Z. Řehák. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

05.06.2022 07:10

Srdcem Českého krasu

Srbsko - Svatý Ján pod Skálou - Beroun. Délka trasy 12 km. Odjezd v 7:10 hod. vlakem ČD z hl.n., návrat v 16:11-17:11 hod. ČD. Vedoucí J. Skotnica. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

11.06.2022 14:00

Larischova vila a Památník Zámeček

Pouze pro předem přihlášené účastníky. Přihlásit se k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Výlety do historie

Archiv aktualit

Ze vzpomínek soudní úřednice – 4. část

obrázek k článku Člověk, o kterém budu psát, již jistě není dávno na světě. Byl o dost starší mě. Ale ať se již dostal do nebe nebo do pekla, jistě tam způsobil rozruch. Na své cestě životem se setkáváme s různými lidmi. Liší se od sebe nejen povahou a schopnostmi, ale také někdy určitou originalitou, která může být bud kladem nebo záporem. Muž, na kterého jsem si vzpomněla, byl velkým ctitelem žen. U soudu nebyla ani jedna žena, které by se nedvoňl. Dokonce jedna starší slečna, která volné chvíle trávila v kostele na modlitbách, neušla jeho pozornosti. I dvě uklízečky, které chodily po pracovní době k soudu, musely si někdy ne příliš zdvořile vynutit svůj klid při úklidových pracích. VI. poschodí měl svou kancelář vedoucí nesporného oddělení pan Koudela. Byl to starší muž vysokého vzrůstu, bílých vlasů a úctyhodného vzezření. Náležel do série úředníků, kteří jsou dnes již na vymření. Všechny své schopnosti věnoval své nesporné agendě, ta mu byla vším. Byl považován za vzorného úředníka a těšil se úctě a obdivu všech slušných lidí. Hrdina našeho příběhu měl kancelář o kousek dále a měl alimentační agendu. Chodily k němu rozvedené ženy, kterým dával rady a byla-li žadatelka mladá a hezká, pak se hovor hodně protáhl a byl plný krásných slibů, které strohé zákony nedovolily uskutečnit.
Jednoho dne k němu přišla jedna rozvedená paní a stěžovala si, že manžel raději nepracuje, aby nemusel platit na své děti. Debata se značně protáhla, ale protože žadatelka byla cnostná, byl úředník odkázán do příslušných mezí s takovým elánem, že to bylo slyšet po celé soudní budově. Don Juan se polekal, zvláště když slyšel výhrůžku, že si zajede žadatelka ke krajskému soudu do Chrudimě, aby informovala nadřízený orgán, jaké má u okresních soudů úředníky. Na otázku, jak se jmenuje, sdělil zajíkavě, že se jmenuje Koudela. Pak bylo slyšet jen třísknutí dveří a soud opět měl svou vznešenou tvářnost. Dotyčná paní druhého dne jela do Chrudimě. Od poloviny 19. století byl krajský soud v Chrudimi nadřízeným orgánem okresních soudů náležejících do příslušného kraje. Byla poslána k příslušnému referentovi, byl to soudní rada, který měl debatu s jiným radou ve své kanceláři. Oba byli oblečeni v talárech a stěžovatelce připadali velmi vznešení. Na otázku, co si přeje, vyprávěla zajíkavě o svých trampotách s neplatícím manželem a o milostných návrzích, které měly zdánlivě ovlivnit příjem alimentů. Na konec se rozplakala. Oba radové ztrnule poslouchali o tom neřádstvu, které se provádí u okresního soudu v Pardubicích. Pak jí jeden podal židli, druhý natočil sklenicí vody a nutil ji, aby se napila. Když se poněkud uklidnila a mohla souvisle pokračovat, ptali se uděšení radové, zda ví, o koho se jedná.
„Koudela se jmenuje, páni radové, slyšíte dobře, je to Koudela:" Oba radové se dívali mlčky na sebe. „Tak Koudela, kdo by to řekl!" na to jeden povídal tiše. „To tak bývá, tichá voda břehy bere," filosofoval druhý. Po chvíli ticha zvolal jeden: „Koukejme, starej Koudela, kdo by to od něj čekal?"
Stěžovatelka se domnívala, že jí soud nevěří a proto zvolala: „Nikdy bych si nedovolila před soudem lhát, to, co jsem vám řekla je pravda pravdoucí a mohu vám to před tím Koudelou odpřísáhnout."
„My vám to, milá paní, věříme," uklidňoval ji soudce. „Ale když se to včera stalo jistě víte, jak ten Koudela vypadal, můžete nám ho popsat? Byl velký nebo malý, mladý nebo starý, mluvte!"
„Tak to můžu," zněla vítězná odpověď „Byl střední postavy, tlustý a měl černé vlasy česané do čela."
Oba radové se dali do smíchu. A když se překvapeně na ně dívala, řekl rada: „Ukažte nám svou legitimaci, vyšetříme si váš případ a pokud bude možno, budeme vám hledět pomoci. A pamatujte, si milá paní, že to Koudela nebyl. Kdo to byl, to ovšem my víme a vyvodíme z toho důsledky."
A pak stěžovatelka uklidněné odešla.
O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem